Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
já jsem někde v knížce či časopise četla, že mluvení o sobě ve 3. osobě (maminka přebalí…) je naopak vhodné, ale nevím, do jakého věku, já mám problém se toho zbavit
jméno komolím, zdrobnělinečky používám říkáme si s manželem jménem, nemám ráda to mamko, taťko, a totéž s našimi rodiči, pro mě to jsou pořád moje mamka a taťka
Tak u nás naše 4, 5 let mluví taky zvláštně- ona neřekne „já chci banán“- řekne " ona chce banán" …u nás onkáme
Hodně mluví o sobě ve 2. osobě ![]()
Neumí vykat, každému tyká i doktorům a cizím- je bezprostřední ![]()
Tak my se doma snazime na syna (Samuela) mluvit uplne normalne, nemam rada to sislani, zdrobnovani, onikani apod. …samozrejme obcas to doma ujede, ale snazime se to delat co nejmin. Navic malemu je uz rok a pul tudiz na sislani apod. uz je myslim dost stary
…buh vi, co by si o nas myslel
. Doma si s pritelem rikame MAMKO a TATKO
a mozna proto prvni Samova slova byla Mami - Tati
za coz jsme s pritelem moc radi. A jak rikame malemu? No tak to je malicko horsi, protoze Samueli mu tedy opravdu nerikame
…spis Same, Samiku - obvykle pouziva tatinek…a u me rozhode prevazuje: BRAMBURKU a JELITKO
…
Tak my na dite mluvime uplne normalne. Oslovuji ho jak jeho jmenem, tak prezdivkami, zdrobnelinami (zlaticko, pusinko, broucku, kocourku…) apod. Ale kdyz ho neco ucim, hrajeme si a potrebuju, aby vnimal, tak je to pro me vzdy Dominic.
Pouzivam ale dost casto: maminka jde pro mlicko, maminka te vykoupe…
S manzelem si rikame milacku, lasko apod. Doufam tedy, ze to pak nebude pouzivat i syn.
Ale verim, ze u tve kamaradky to je spis nahoda. Neznam nikoho, kdo by svoje rodice oslovoval jmenem, protoze se tak oslovuji oni. ![]()
Na malého nešišlám, nemám to ráda. Mluvíme na něj hezky i zdrobněliny používáme, ale prostě nešišláme. Plurál používám, i řeknu máma podá. Ale většinou říkám, že mu to podám.
A říkáme mu Jiříček, Jirka, Jiřina (když zlobí) a bíďa.
Mluvení ve 3. osobě jsem nepoužívala, ale pak nějaká návštěva tahala z dcery „máma“, ale já jsem si uvědomila, jak by to slovo mohla vůbec znát, když říkám: „Teď Tě vykoupu, namažu, nakrmím…“, tak jsem začala říkat „Teď máma vykoupe…“.
Jméno komolíme, originální znění je velmi, řekněme, formální. Navíc se jmenuji stejně jako dcera, tak pro rozlišení v rodině jsme museli vymyslet dokonce několik verzí zkomolenin.
Dcera zatim nemluví (a ještě dlouho nebude), ale partnera oslovuji jménem. Nevim, ale dovedu si představit, že to pak u toho „máto/táto“ skončí, až budeme ve stádiu, kdy i dítě rozumí a je součástí rozhovorů.
No, tak asi používám všechno tebou zmíněné ![]()
Každopádně jménem mladýmu neříkám, snad od každého v rodině má jinou přezdívku. Už jsem si říkala, že byhc měla začít ho oslovovat jménem, ať ví, jak se jmenuje, ale nejde mi to, už jsem si zvykla na ty přezdívky ![]()
No a s manželem si občas říkáme máma a táta, ale jinak máme také přezdívky. Já jsem snad manželovi nikdy neřekla jménem ![]()
Snažím se mluvit normálně. Upřímně mateřský plurál nenávidím, ale i tak mi to někdy ujede. S chlapem si říkáme jménem, malému říkám zdrobněle ![]()
Scarlett2011 píše:
S manzelem si rikame milacku, lasko apod. Doufam tedy, ze to pak nebude pouzivat i syn.Ale verim, ze u tve kamaradky to je spis nahoda. Neznam nikoho, kdo by svoje rodice oslovoval jmenem, protoze se tak oslovuji oni.
Já už to právě slyšela vícekrát. Známé syn (už dospělý) prý u zápisu do první třídy na otázku, jak se jmenuje maminka čučel jak puk, protože to nebyla maminka, ale Hanička. To samé dítě říkalo babičce mamko! Protože žili u nich a všichni jí tak říkali…
Já jméno různě tvaruju a ohýbám - Samueli a Hano jim skutečně v úmyslu říkat nemám ![]()
Maminka podá apod. říkám velmi občas - spíš říkám normálně já-ty. Za následek to má to, že používá obráceně první a druhou osobu. Čili když mluví o sobě, říká „ty chceš pití“, když o mně, tak „já ti udělám pití“ - pro nezainteresovaného člověka celkem překladatelský oříšek
Prostě jak to slyší, tak to říká - včera mu říkám - běž říct taťkovi, co jsi provedl přišel za MM a říká „co jsi provedl“
Akorát jsem doufala, že to přejde a jak vidím u Vanesanky, tak to může přetrvávat dlouho
![]()
S mužem se oslovujem normálně, pokud jde o něco, co se týká i dětí, řeknem mamko, taťko („mamko, podáš nám to a to“, když si hrají, „tak co, taťko, dovolíme to?“ apod.)
Jo a s manželem se před malým oslovujeme mamko a taťko. Taky nechci, aby mi malý říkal Darjo
. Kámošce syn říká Ádo
, jelikož jí manžel odmítl říkat mamko, že je to divné. A ji to mrzí.
já Ondráška oslovuji jménem nebo jeho zdrobnělinou nebo jinou alternativou (nejčastěji ovečko moje) a mluvím s ním normálně, nesnáším šišlání a pitvoření slov, je to dítě a ne debil. Takže mu říkám, dej mami ti pomůže, dej to mamince, maminka jde ..... ale pak používám klasiku, udělej hači nebo hají. Syn má 17 měsíců
Mluvím ve třetí osobně
„Máma tě potulí“ atd
Snažím se na něj nešišlat, ale někdy to nejde, když je tak roztomilý
A oslovujeme se normálně, jen když něco říkám malému tak „Pojď k tátovi, máma uvaří“
Krásné dopoledne,
, plnou variantou mu neříkám nikdy a ani to nemám v úmyslu.
tak trochu něco na odlehčení.
Jak mluvíte na děti? O šišlání a mateřském plurálu toho už bylo hodně, ale mě napadl ještě jeden aspekt rodičovské mluvy a to mluvení o sobě ve 3. osobě: „Máma podá, máma vykoupe, máma dá najíst, táta podrží…“
Děláte to taky? Nebo babičky, dědové. U nás tím jsme postižení
Jak oslovujete vaše děti? Říkáte jim plnou podobou jména nebo je nějak komolíte, upravujete, zdrobňujete? Případně používáte přezdívky? Já se přistihla, že mu jméno neuvěřitelným způsobem komolím
Pak mě ještě napadá, jak se před dítětem oslovujete s partnerem nebo s rodiči? Malý zatím nemluví, ale kamarádka si s manželem říkají jmény a nejsou schopni dítě (3 roky) naučit, že jsou máma a táta a ne Jana a Petr. Ale že by se mi chtělo to „Mámo, táto“