Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neočekáváš, že ti někdo napíše něco pozitivního, ne? Co na to říct…no comment. ![]()
Já bych tedy také ráda, aby naše dcera měla vysokou školu (třeba i v zahraničí), oblékám jí do značkových věcí, protože sama to dělám taky a nepřijde mi to divné…ale nebudu ji takto buzerovat. doufám.
a ještě malá OT: co je na značkových věcech tak děsného, že to všude stojí za zmínku v negativním smyslu?
Příspěvek upraven 06.08.10 v 21:49
Zajímavá otázka… taky chci mít nej nej dítě… ale ve smyslu nejspokojenější, nejštatsnější, nejzdravější apod.
POkud bude spokojená jako vyučená kadeřnice, at je, pokud bude štastná na vysoký škole, at studuje. POkud se bude cítit dobře hubená a bude držet diety - nemluvím o poruchách v příjmu potravy, ale o omezení cukrů apod., at si odepře to, co já třeba nedokážu. Když se bude cítit dobře jako mírně baculatá, at je. Ale at si to dělá jako dospělá samostatně uvažující bytost, já dcery omezovat nijak nehodlám.
Já se taky cítím líp se svojí nadváhou (10kg by to chtělo dolů), ale jsem v pohodě, protože si dám to, na co mám chut a nestresuju se tím, že mám chut na čokošku a nemůžu…
Když budou spokojený dcery, budu i já pyšná, že mám ty nej nej… děti na světě ![]()
Tak ti nevím, jestli tohle má být varovný prst, abychom děti nechaly žít jejich životem, jinak jim ho zkazíme
Ne, nic ve zlým ![]()
Nej dítě? Jasně, že chci mít nej dítě. Chci mít dítě, které bude největší rošťák, a současně bude největší andílek. Prostě něco mezi Jaggerem (Mickem), Gatesem a Eisnteinem ![]()
Myslím, že postačí (a bude to stejně dřina) vychovat z těch mých rarachů člověka, který bude čestný, nebude se ponižovat ani povyšovat, bude zdravit i cizí lidi a nebude lhát, krást a podvádět. A jestli se budou živit překladem papyrů dávno zapomenutého jazyka nebo vyrábět ručně klece pro andulky, je už věc vedlejší ![]()
Ano každý by chtěl pro svoje dítě to nej, ale nepochopilas o co tu šlo.
Protože sama ona mi říkala, že tím trpěla celé dětství tak jsem to napsala. Jde o to, že na ni byly vyvíjené takové nátlaky dokonalosti, že sama se cítila nedokonalá.
O oblečení nejde, ale pokud jiný neměl značkové tak nebyl dobrý, pokud někdo neměl vysokou, tak nebyl inteligentní, pokud neměla 50 kg, tak měla prdel, hrůza. To ji vštěpovali celou dobu.
Mně stačí, když z mých dětí vyrostou slušní lidé, za které se nebudu muset stydět, ať v monterkách, či v obleku, štíhlí nebo kulatí. Prostě je mám ráda takové, jací jsou
.
asi to měla teta taky tak
Já vím, že v tomto budu dost benevolentní. Naši rodiče nám dopřáli zatraceně hodně volnosti - ve stylu, ve výběru školy, ve výběru potravin, které jíme apod. Samozřejmě, že bych chtěla, aby moje dítě bylo nej…(dosadit se dá spousta), ale nechci nejfrustrovanější, nejbuzerovanější a nejovládanější dítě.
Já chci dítě, které se cítí svobodné a bude mi důvěřovat tak, jako naši důvěřovali nám. Kéž by ke mě Lukáš (a další děti, které ještě nemáme
) vzhlížel s takovou úctou, kterou já cítím ke svým rodičům a kéž by se mnou měl i stejně přátelský vztah.
Pro mě je moje dítě nej, ať bude nosit pytel nebo nextíčkové hadříčky. Je mi putna, jestli bude zedník nebo manažer, chci, aby dělal to, co ho bude bavit. Nezáleží mi na tom, jestli bude excelovat v nějakém sportu, bude jistě šikovný na něco jiného. Každý je nej v nějakém jiném směru ![]()
Znám takové rodiče, co si myslí, že jejich dítě je nejgeniálnější na celém světě a nutili je do spousty protichůdných koníčků (např. klavír a volejbal), snažili se na nich realizovat svoje sny. Vyučený člověk je pro ně debil, toto svým dětem vštěpovali. Jejich otec se třeba na mě, jako jejich kamarádku netvářil bůhvíjak - oni jsou vysokoškoláci a naši „jenom“ vyučení. Tož debil
Děti šťastné nebyly a k rodičům v dospělosti taky bůhvíjaký vztah nemají. Toto u mě není nej, fakt ne ![]()
mě takhle drtil táta, zhubni a máti nejez tolik, budeš tlustá a to při 58 kg.
Dneska mám 84 - 10 dolů by bodlo, a slyším to stále, když jsem u nich. I když méně často, ale sem tam se to ozve.
A tlak na školu…taky tak. Mamka si vysnila, že pro mě i bráchu zajistí vlastní bydlení, což se podařilo nejen její silou ale máme oba svůj byt. A oba z nás chtěla mít vysokoškoláky. Nejsme jím ani jeden. Už od těhu poslouchám, jak bych si při mateřské mohla dodělat VŠ..... grrrr jsem už na to fakt alergickááááá
je mi 32 a stále mi s tím nedá pokoj. Ne, že bych to třeba nezkusila, ale mám nějak v háji paměť a pamatuju si fakt kulové a neumím si představit studovat při 2 dětech a dělat zkoušky a shánět info a bakalárka… brrrrr
jak už napsaly holky,pro mě je njdůležitější aby byl šťastný a zdravý.Studoval dle možností,chodí oblíkaný slušně a šistě.na značce nezáleží.V jídle ho můžu omezit aby nebyl silný,až bude dospělý už to neovlivním.
A nezačít si s nikým kdo nemá stejné vzdělání?tak nejsem vdaná a nemám dítě.Je mi to úplně jedno.Hajzl může být i vysokoškolák,značkově oháknutej a s 50kg ![]()
Mám tohle ve svém příbuzenstvu a je mi z toho do breku,fakt. A navíc ta naše příbuzná má 2 dcery - starší Ema je podle jejich představ - od dětství zvládá školu na jedničky, k tomu milion kurzů a kroužků které vyplnily celý její volný čas - hraní si jen tak s kamarády moc nezná, je sebevědomá až arogantní. Mladší Iva se učí hůř (má dvojky) a holt nezvládá tolik kroužků, povahou je to hodná, skromná holčina.Bohužel nesebevědomá…proč? Od malinka jejich máma pořád vyzdvihovala tu starší, té mladší pořád říkala „podívej jak ségra umí tohle, jak je šikovná, jak je úžasná, jak jí to jde…musíš to taky tak dělat“ Hubené jsou teda obě, taky tam probíhalo od dětství „dietářství“ Vždy to byl pro mě absolutně zastrašující případ.
Takže ano, chci aby byla Natálka NEJ, ale ne za cenu jejího štěstí, spokojenosti…ne-li dokonce za cenu zdraví
Tak já rozhodně nechci po mém dítěti aby bylo to NÉÉÉJ!! Chci jen,aby byla v životě šťastná..ať vyučená..či se vzděláním..ať si přivede chlapa nebo ženu..je mi to fuk! Hlavně když bude šťastná a bude mít svůj rozum a svůj názor.. ..dělání z dětí to néj už bohužel někdy začíná lečením si mindráků rodičů,kdy od malička děti nutí do angličtiny,do různých kroužků a tak podobně..
Markit.Hl píše:
mě takhle drtil táta, zhubni a máti nejez tolik, budeš tlustá a to při 58 kg.
Dneska mám 84 - 10 dolů by bodlo, a slyším to stále, když jsem u nich. I když méně často, ale sem tam se to ozve.
A tlak na školu…taky tak. Mamka si vysnila, že pro mě i bráchu zajistí vlastní bydlení, což se podařilo nejen její silou ale máme oba svůj byt. A oba z nás chtěla mít vysokoškoláky. Nejsme jím ani jeden. Už od těhu poslouchám, jak bych si při mateřské mohla dodělat VŠ..... grrrr jsem už na to fakt alergickáááááje mi 32 a stále mi s tím nedá pokoj. Ne, že bych to třeba nezkusila, ale mám nějak v háji paměť a pamatuju si fakt kulové a neumím si představit studovat při 2 dětech a dělat zkoušky a shánět info a bakalárka… brrrrr
Mám 77 kg a pár kilo navíc je taky vidět. Táta je sportovec duší i tělem, ani gram tuku. Slyšela jsem to furt. K 10. narozeninám mi koupil kolo - nechápala jsem, proč? pak jsem to pochopila. Aby mě na něm mohl honit po kopcích a vyvolat ve mně lásku ke sportu! Efekt to stejně nemělo
Dneska už mi dává pokoj,a le jen kvůli tomu, že jsem toho jednou měla dost a dost nevybíravě jsem se do něj pustila. Něco o Miss Dachau …
Školu při MD dělám. Ale protože sama chci. A úplně na jiné téma, než by si představovali mí rodiče. Kteří mě sice do toho netlačili, ale na druhou stranu se mi téměř smáli, že (tehdy jako dítě) dělám to, čím se dneska (paradoxně) živím …
MadGirlNancy píše:
a ještě malá OT: co je na značkových věcech tak děsného, že to všude stojí za zmínku v negativním smyslu?
v první řadě závist? a pak myslim, že ostatním přijde, že se rodiče chlubí, že na to mají, koupit dítěti na chvíli botinky nike…to neni můj případ, je mi jedno co mají ostatní děti za značku na sobě, fakt… dřív jsem to tak měla, ještě v pubertě… a pak zřejmě to, že značkové věci stojí kolikrát tolik peněz jen proto, že jsou značkové, ale kvalita už nikde… zmizela tak jako cena šla nahoru… neříkám že u všech. Z vlastní zkušenosti vím, že věci např. od nextu jsou i po několika dětech parádní
…nakupuju hlavně z druhé ruky… a nestydím se za to, někdo to nestrpí aby mělo mimi nošené věci, někomu přijde, že na těch pár týdnů, později měsíců, je nenormální kupovat drahou značku…ovšem jsou to většinou maminy, které na to ani nemají finance nebo se pletu? ![]()
omlouvám se za OT.
Chi mít dítě nej… a to tak, že nechci aby kradlo, podvádělo a žilo tak, abych se za něj musela stydět, ale mezi to určitě nepatří vzhled. Tedy pokud by se nerozhodl mít 200 kilo a podobně… Taky bych chtěla aby měl výborné vzdělání, ale jestli vysoká je zrovna nej, o tom at si rozhodne sám…já mu jen pomůžu. Asi bych tetu propleskla…třeba pro samou povrchnost nevidí to důležitý…
Nikdy, opravdu nikdy bych nechtěla znát někoho, kdo je na tom tak, jako ta osoba, o který píšeš. Bylo by mi taky dost ouzko…
Příspěvek upraven 06.08.10 v 22:27
Tak si takhle - tohle co vyprávíš už je extrém řekla bych…Já se teda přiznám, že na své dítko taky budu mít asi nároky.Už teď pokukuju po vzdělávacích knížkách pro děcka, plánuju jak bude chodit ve čtyrech na kytaru a to jsem teprv v 8.měsíci.. ![]()
Mno, já měla něco podobného, ale spíš co se týkalo toho vzdělání…Už v 5-ti mě naučili číst, v 6-ti jsem chodila na klavír.Četla jsem jak divá ( a jsem za to ráda), klavír jsem nesnášela, ale nakonec na něj z donucení chodila 9 let a jsem dnes zpětně taky ráda…Vychodila jsem gympl, ale pak se mnou stejnak zamávala puberta a vejška šla do kele…
Takže co z toho vyplývá - no bylo jim to všechno tlačení vlastně k prdu
Ale jo, tak aspon jsem sečtělá, aspon mám certifikát a v případě potřeby bych mohla učit klavír, aspon mám maturu z gymplu a tím pádem možnost VŚ do budoucna..A o dětství jsem rozhodně ochuzená nebyla.
Ale přiznám se, že na vzdělání budu mít asi taky vysoké nároky, to ostatní je mi ukradený…Pokud se teda nebude oblíkat jak bezdomovec.A nebude přibírat 10 kilo měsíčně, to už bych zasáhla spíš z důvodu zdraví…
Příspěvek upraven 06.08.10 v 22:50
Jak moc chcete nej dítě, to mně napadlo, když jsem nedávno slyšela mluvit jednu maminku a připomnělo mi to mou sestřenici, která bydlí v Praze.
jenom, aby byla nej nej…
Jako malá musela být dokonala. Dřív jsme si to neuvědomovaly, ale pamatuji si, že teta měla na ni velmi vysoké nároky. Oblečení všechno značkové, do hlavy ji jenom tloukli vzdělání, to je nejdůležitější. Co se týká vzhledu to jsme jenom slyšely, jak nemá jíst. To poslouchala od svých 10 let.
Zakazovala ji jíst, když přibrala nějaké kilo, tak ji večer dala kázaní že nesmí - nikdy nepřekročila hranici 50 kg. To poslouchá dodnes a to jí je 25 let.
Když jsme měli oslavu, tam přilítla k ní, že se má zamyslet, podívat se na zadek, že kdyby jsme radši šly někde běhat než se cpát, chtěla jeden zákusek.
Co se týká vzdělání, to ji také do hlavy vštěpovali, vysokoškolské nic jiného neexistuje.
Nedávno jsme spolu mluvily. Líbil se jí jeden kluk, ale prý je to jenom číšník, tak z toho nic nebude,že nemá žádné vzdělání, ani mu nedala šanci.Neni to vysokoškolák.
Když jsme mluvily o dětech, které nemá, tak říkala, že by nemohla mít tlusté dítě, že by se za něho styděla a hned od batolete by mu dala dietu.
Jak jsem slyšela jednu maminku mluvit na svou dceru, tak jsem si vybavila ji a bylo mi teda smutno
Teta ji docela hodně utlačuje, ona to nevidí, nezná nic jiného, ale v jejím věku ji mluví i do oblečení, že se má jít převléknout, když se jí to nelíbí, že má velkou prdel, to slyší pořád, dokonce jako puberťačka měla i projímadla a ona to věděla
Teď žije sama s přítelem sama bez ní,a hodně dlouho ji trvalo než si zvykla i na ten fakt, že si má jít koupit oblečení, jídlo, domácnost. Bohužel názory má takové jaké má.
Teta neni špatná, jenom chtěla, aby měla nej nej holčičku ze všech.