Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@hospodki to se u nás naštěstí neděje, já bych jim všechno musela opakovat snad 100× a stejně by to nemělo efekt. Řeknu jednou, ok, mohli špatně slyšet nerozumět…řeknu podruhé, zároveň se zjistím, že slyšeli a rozuměli. Pokud ani tak neposlechnou, tak danou činnost ukončuju, věc beru atp. Někdy to funguje skvěle, jindy ne, nic není stoprocentní, ale dohadovat se s nima nehodlám, stejně tak něco opakovat pořád dokola a koukat na to, jak ze mě mají dobrej den.. prostě akce a reakce, zvyknou si velmi rychle.
To docela koukám kolik nás tohle prožívá v bleděmodrém
víceméně děláme to co říkáte. Posledně mi oznámila když věděla že pospícháme na autobus že ji obléknu prostě já. No tak nám ujel autobus a nejelo se na výlet protože bychom to už nestihly… Řvala hodinu a pak se konečně oblékla. Řekla bych že mantra „přežít, nezabít“ My bude v hlavě znít hooooodne často. Děkuji a přeji nám všem pevné nervy. Já už se těším na muže až přijede večer domů a předam mu děti
mame k tomu roční která se rozhodla býti horolezcem či kaskaderem, mazec…
![]()
Zakladatelka
Mne dost pomahalo potvrzovat pocity (pokud jsem mela trpelivost a jeste mi netekly nervy).
„Tebe nebavi se oblikat, vid.“.
„Jsi nastvana, ze ti nechci koupit dalsi zmrzku.“
Tohle casto funguje, oni jsou kolikrat uplne v soku, ze jim nekdo rozumi a chape je.
Na nekoho muze pak zabrat i pridani „pojd, ja te potulim“, „chces utesit?“ a tak. A dat cas a vyckat.
Jen to chce tu trpelivost, no, nemivam.
@Lucie_Sx jo, tohle pomáhá dost, taky se o to snažím. Ale když je to za den už třistaosmdesátášestá scéna kvůli špatné barvě madla nákupního vozíku, tak tu trpělivost jaksi nemám ![]()
@unuděná píše:
Přežít, nezabít a neuchlastat se
Tak tahle mantra je ještě lepší
musím doplnit zásoby alkoholu, už dochází
![]()
@Midaku píše:
@Lucie_Sx jo, tohle pomáhá dost, taky se o to snažím. Ale když je to za den už třistaosmdesátášestá scéna kvůli špatné barvě madla nákupního vozíku, tak tu trpělivost jaksi nemám
Klasika, zvládneme nemožné a pak za deset minut číčovina typu barva nebo velikost ![]()
Mám 3,5 letou dceru. Je svá. Nevím jak to vyjádřit. Na jedn ustranu se umí podepsat umí napsat většinu písmenek atd Počítá a vůbec je schopná dělat úkoly pro předškoláky. Na druhou stranu jeden příklad co mluví za všechny. Čekáme na autobus.. najde si tam kousek odrazka malý kousek hodně se leskne na slunci. POKLAD! v autobuse to zvládnem bez ztráty kytičky cesta vlakem dobrá ALE odložila si odrazku na stoleček a jak jsme rychle vystupovaly zapomněla to tam. Samozřejěm už se nešlo vrátit tak řev strašnej. Já CHCI /! MUSIM SE VRATIT!!! nešlo to. Vlak odjel. KOnečná. válení po zemi. řev.. Naštěstí ji to vydržrelo chvilinku. Pak jsem kji muhla aspon odnést a sednout s ní na lavičku kde se vybrečela a během 5 minut dobrý.,
Ale tedy síla jejího afektivního záchvatu je dost šílená. SNad se to bude jen lepšit. ![]()
@Midaku píše:
@Lucie_Sx jo, tohle pomáhá dost, taky se o to snažím. Ale když je to za den už třistaosmdesátášestá scéna kvůli špatné barvě madla nákupního vozíku, tak tu trpělivost jaksi nemám
Myslim, ze to chce balanc. Obcas vysvetlovat, obcas vyletet.
Takova ta megatrpeliva, tolerantni, dokolecka vysvetlujici a vstricna matka si o to urputne testovani hranic primo rika
.
@ludmilaadamkova to znám. V celém lese není správný klacek jako náhrada za ten zlomený
![]()
@Lucie_Sx píše:
Myslim, ze to chce balanc. Obcas vysvetlovat, obcas vyletet.Takova ta megatrpeliva, tolerantni, dokolecka vysvetlujici a vstricna matka si o to urputne testovani hranic primo rika.
Jo, to znám. Já trpělivost nemám. Kolikrát už ani nevysvetluju
Mám to hodně podobně. Čerstvě 4letá dcera. 3 kroky dopředu (kdy si říkám, jak je skvělá, už samostatná, rozumná) a z toho 1 krok zpět (nepředstavitelný tyjátr kvůli všemu). Tož tak no.
V zahraničí mají pro toto období název „fuc*ing four“ - prostě období vzdoru přejde v tohle, pak v předpubertu a pořád je proč se rozčilovat. Jojo, děti jsou radost.
Řekla bych, že čím míň budeš kolem dcery tancovat, tím míň tě to bude vytáčet. Na nějaké přemlouvání s vybíráním oblečení apod. už bych se dávno vykašlala, uspíšila neoblíbené oblékání, vytáhla ji ven a oběma vám bude líp. ![]()
Kafe, cokolada, vino, neurol. Uzivat dle denní doby a osobnich preferencí ![]()
@nozu píše:
Jo a ještě doporučuji opakovat si mantru: „Přežít, nezabít…“
To konečně zní jako dobrý název knihy pro rodiče. Taková praktická ze života ![]()
Holky a máte taky občas všemožné „historky“ ze školky? Jako že jeden den vám dítě tvrdí, že nějaké dítě je na ni zlé (nebo i víc dětí), že do ní strkají a posmívají se jí, a za pár dní jsou ti samí její nejlepší kamarádi? Kolikrát mě to fakt trápí, protože nechci, aby jí někdo ubližoval, ale zase pokud jsou to běžné šarvátky dětí, tak to zase moc řešit nechci, obzvláště když dcerka je taky pěkná divoška a neposlucha (a to i ve školce). Říkám jí při těchto případech, že pokud se jí nelíbí, když jí jiné dítě něco dělá, tak mu to má říct. Pokud nepřestane, tak to ještě o něco důrazněji zopakovat a pokud to i potom pokračuje, tak má říct paní učitelce. Ostatně jsem se ptala, co paní učitelky, když se jim tam děti tak pošťuchujou, tak prý nic, čtou si časopisy
Jinak do školky se dcerka každý den těší, chodit chce domů co nejpozději, žádné brutální šrámy taky nemá, krom pravidelně odřených kolen a podobně, ale když vidím, jaké blbiny vymýšlí doma a na hřišti, tak ani není jisté, zda si to nezpůsobila sama. Krom toho mi občas něco vypráví a postupně z toho vyleze úplně jiná příhoda, než jak to začalo. Příklad - zatímco si hrála na hřišti, jiná holčina jí vlezla do batůžku, vyndala jí láhev s pítím a kus jí vypila. Po nějaké době z toho vylezelo, že pití měli všichni vyndané na lavičce a ta holčina má úplně stejnou láhev, tak si je popletly. Jako já už kolikrát fakt nevím, čemu věřit, jestli to nějak řešit, nechci do toho zbytečně zasahovat, pokud je to nějaká „dětská prkotina“, ale zase bych nerada něco zanedbala, aby dcerce ve školce někdo neubližoval. Jaké máte s tímhle prosím zkušenosti? Jinak dcerce jsou 4 roky a 7 měsíců, chodí do školky teď od září a předtím kvůli covidu a bydlení na vesnici moc kontaktu s dětmi neměla, takže se podle mě musí prostě i naučit fungovat v kolektivu a s jinými dětmi. No, musím přiznat, že mě tahle její vyprávění občas dost trápí, zatímco ona to na mě vybalí a vzápětí už dělá něco jiného, myšlenkami někde jinde a očividně v pohodě.
Mimochodem ta její vyprávění, to je občas něco - koupily jsme jí například nové tričko, tak říká, že Elinka má úplně stejné. Já na to Vážně? A ona - Jo, ale má na něm jiný obrázek. Tak říkám, Tak to jo, aspoň si je nebude plést. A ona - To jo. Protože ona má to triko modré a já růžové. Sílu na to, abych zjišťovala, čím jsou ta trika vlastně tak úplně stejná, jsem už fakt neměla ![]()