Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
To se prostě asi neshodnete, máma má svůj názor a ty svůj
když budeš u ní, tak to toleruj a jinak si praktikuj svojí výchovu..
Minule se do ne obula příbuzná z Ameriky. používám jiný pleny než oni. Kdybych používala ty oni tak mi stačí jedna na den
(to by to perdka vypadala). Tak jsem jí řekla dost jasně že já teda rozhodně nebudu kupovat dráhy pleny a určitě nenechám celej den. Tak se to prostě dělat nebude a ukoncila jsem debatu. prostě se s tím smíři! já to chci takhle!
Těžko radit. Tvoje dítě, tvoje zodpovědnost. Ale za tohle bych přes ruku plácla taky.
Holt se budeš muset starat o dítě sama, když to máma dělá blbě.
Každá z vás zaujímá svůj militantní názor. Ty tělesný tresty neuznáváš vůbec, matka si bez nich neumí výchovu představit. Zkuste obě slevit.
Bába udělala správnou věc. S jídlem se na zem schválně nehází.
Bohužel mnoho lidí alternativní výchovu nezvládá a z dětí skutečně vyrůstají spratci. Tím ovšem nechci psát, abyste svou dceru bila. Jen jste se prostě rozhodla pro těžší způsob výchovy. Já vám budu fandit a držet palce, ať to vyjde.
@Sadman píše:
Bába udělala správnou věc. S jídlem se na zem schválně nehází.
Myslím, že ta schválnost bude v necelých dvou letech těžce prokazatelná. Když mi jídlo nechutná, tak ho donesu slepicím, ale chtějte to po tak malém dítěti. A kdo ví, co tomu předcházelo…
@Sadman píše:
Bába udělala správnou věc. S jídlem se na zem schválně nehází.
Jasně, źe nehází. Ale plácání není přece jedinej způsob, jak to dát dítěti najevo
A já bych si nedovolila plácat dítě, který neni moje. Ikdyby bylo někoho z blízký rodiny.
Zakladatelka
S jídlem se na zem nehází, ale je spousta možností, jak takovému chování předcházet.
Můžeš třeba dát talířek na jídlo, které ji nechutná, nebo se jí nelíbí atd.
Střet výchovy je téměř vždy, jen je potřeba, aby obě strany byly otevřené a tolerantní, což ovšem u tvé matky není.
To není jen o házení jídla na zem, to je o dalších věcech, které budeš řešit. Když tolerantní není teď, tak nebude ani potom.
@Cucajz píše:
To se prostě asi neshodnete, máma má svůj názor a ty svůjkdyž budeš u ní, tak to toleruj a jinak si praktikuj svojí výchovu..
No… Nediktuju jí ve všem co má a nemá dělat, toleruju a respektuju jí dost. Například že jí cpe sladkostma se mi taky nelíbí, ale přecházim to. Ale mám nějaký svý hranice a nepřijde mi, že bych měla povinnost naprosto ve všem “držet pusu a krok” jen proto, že jsme u ní doma ![]()
Zakladatelka
Házení jídla na zem je normální součást vývoje, bít za to dítě je barbarství (pokud mu není třináct
).
Tvoje máma své dítě vychovala a teď je řada na tobě, abys vychovala svoje. Klidně i se svými výchovnými chybami.
Pokud by kdokoli uhodil moje dítě, sám by s ním prostě už nezůstal.
@Cucajz píše:
To se prostě asi neshodnete, máma má svůj názor a ty svůjkdyž budeš u ní, tak to toleruj a jinak si praktikuj svojí výchovu..
Proč by měla probíhá nechat vlastní dítě vychovávat podle cizích pravidel jen proto, že jsou někde na návštěvě? ![]()
@Prostě Vodnář píše:
Myslím, že ta schválnost bude v necelých dvou letech těžce prokazatelná. Když mi jídlo nechutná, tak ho donesu slepicím, ale chtějte to po tak malém dítěti. A kdo ví, co tomu předcházelo…
Navíc děti jídlem hází proto, že je to součást jejich motorického vývoje a celkově sledování světa - jaké to udělá plác? Opravdu to spadne pokaždé?
Normální rodič s tím počítá, a takhle malému dítěti dá něco pod židli, když jí. Samozřejmě dítě postupně usměrňuje, že jídlem se nehází, ale rozhodně ho nebije a už vůbec ne takhle malé ![]()
@Anonymní píše:
No… Nediktuju jí ve všem co má a nemá dělat, toleruju a respektuju jí dost. Například že jí cpe sladkostma se mi taky nelíbí, ale přecházim to. Ale mám nějaký svý hranice a nepřijde mi, že bych měla povinnost naprosto ve všem “držet pusu a krok” jen proto, že jsme u ní domaZakladatelka
Dítě cukr potřebuje, ale zkuste se domluvit na jeho formě. I ten přírodní může chutnat velmi dobře.
Ahoj,
Že z ní nevyroste nic dobrýho.
Jak najít nějakej konsenzus?
Jde to vůbec?
mám dneska nějakej splín. Jsme s malou (19 měsíců) na pár dní u mý mámy. Stala se taková věc - máma malou krmila a ta hodila kus jídla na zem. Máma jí za to plácla přes ruce. Zrovna jsem vcházela do místnosti a viděla to. Řekla jsem dost rázně, ale slušně, že se mi to nelíbí a ať jí nebije. Proběhla celkem dlouhá debata, kdy jsme se sice nepohádaly, neurážely, ale akorát se opět potvrdilo, že máme každá úplně jiný názory.
Pro ní ani pohlavek není bití, ale správná výchova; dítě musí poslouchat na slovo, nesmí ani náznakem projevit nesouhlas… No zkrátka autoritář jak vyšitej. Snažila jsem se jí popsat i můj, opačnej, pohled na věc. Ale bylo mi akorát řečeno, že mě dítě jednou zbije a bude mít ze mě dobrej den
Nepotřebuju mít za každou cenu na 100% pravdu a dokonce ani nepotřebuju, aby se mnou ve všem souhlasila. Co mě ale mrzí je to, že fakt silně věří asi tomu, že z holky bude spratek a že to asi nezvládám. Přišla mi vyloženě nešťastná