Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý den,
potřebovala bych poradit ohledně dcery - skoro 2 roky a půl. Dcera se začíná vztekat před lidmi, ječet, dělá přesně opak toho co jí člověk řekne, občas hází věcmi (když jí třeba člověk zakáže to mít), dělá hysterický scény i kvůli tomu, že dostala například jinou lžičku než chtěla, nechce půjčovat hračky (ani nám rodičům). Myslím, že na to má vliv i to, že když si s ní manžel hraje a ona mu například nechce něco dát a řekne, že to je její, tak on sklopí hlavu a hraje si podle ní. Dcera mi například i zabouchne dveře před nosem, když si hrajou spolu, když s manželem mluvím, on jí na to nic neřekne. Do těch 2 let jí nechal dělat si co chtěl, že je ještě malá. Když to s malou zkouším po dobrém a v klidu vysvětluju, žádná odezva. Když zvýším hlas, tak bude řvát nebo se vztekat ještě víc, občas se to prostě snažím ignorovat… co mám dělat? Začínám se za sebe stydět, že to nezvládám, někam jít nebo pozvat někoho k nám, že nevím jak se bude chovat a nechci, aby si někdo myslel, že jí neumím vychovávat, že mám doma rozmazlence + jí chci dát do školky.. jak na to?
Děkuji,
a přeji hezký den
Příspěvek upraven 03.05.22 v 11:25
@Fee-bee píše:
Typické období vzdoru.Buď v klidu, ono to zase odezní.
Přesně ![]()
A když v obchodě vidím takovou maminku s dítkem, tak v duchu jen maminku polituji, protože si tím prošlo spousty z nás. Určitě si ale nemyslím, že máš nevychované děcko. ![]()
Prostě zkoumá jestli a kde má hranice. Vám nezbude, než jí je nastavit a do omdlení trvat na dodržení i přes scény a řev.
Začalo pro ni zásadní období, jak to teď uchopíte teprve rozhodne jak to s tou rozmazleností dopadne ![]()
@Fee-bee píše:… bohužel ne trvale.
Typické období vzdoru.Buď v klidu, ono to zase odezní.
Ahoj
já mám mrňouse necelé tři roky a uplně ti rozumím.
Jak něco není po jeho tak prostě vztekání a řvaní. Například chce lízátko ale protože už jedno měl v ten den tak mu prostě nechci dát druhé. Tak se snažím mu to vysvětlit a on spadne na zem a začne řvát a kopat nohama. Nebo jsme na hřišti a on jako prostě pořád vyžaduje aby mu někdo stálo za zadečkem a když chci aby si chvíli prostě hrál sám jako ostatní děti tak taky následuje řvaci i kopací scéna. Vím že jsem hrozná matka ale mně prostě někdy pomůže si toho nevšímat a prostě nechat vyvztekat i za tu cenu že takový ty super dokonalé matky na mě budou koukat skrz prsty.
Jinak já si myslím že nejsi neschopná matka ale prostě tohle období je úplně Deb. i. lní
Jinak já si myslím že tomu třeba taky může pomoci ta školka protože to dítko v té školce se prostě naučí takový ten zákon akce a reakce jako že prostě když já jsem na někoho protivná tak ten druhý na mě pak je protivný taky
No a samozřejmě to chce pevné nervy ale to se líbí říká než dělá v některých situacích.
@Kryptozoo píše:
Prostě zkoumá jestli a kde má hranice. Vám nezbude, než jí je nastavit a do omdlení trvat na dodržení i přes scény a řev.
Začalo pro ni zásadní období, jak to teď uchopíte teprve rozhodne jak to s tou rozmazleností dopadne
Přesně tak! Prostě lžičku má takovou a nebude se vyměňovat. V obchodě nemůže dostat vše co chce. Tatínek ji nemůže poslouchat, když chce tu hračku půjčit…tak ať trvá na svém. Když zabouchne dveře říct ji, že to se nedělá. Teď je to období kdy musíte nastavit hranice a neustoupit ani když se bude hodně rozčilovat…
Edit.. např. s tou lžičkou.. dala bych ji na výběr kterou chceš? Ale jak vybere růžovou už bych nereagovala že to chce po dvou soustech vyměnit… asi tak…
Příspěvek upraven 03.05.22 v 10:00
Jo a ještě něco když ti třeba dítko udělá scénu a ostudu na veřejnosti tak se prostě obrnit trpělivostí a vůbec si nevšímej cizích lidí A kdo na tebe jak kouká.
Mě jednou mrňousek strašně vyváděl u doktora, dokonce po doktorovi hodil autíčko
No a samozřejmě všichni na mě koukali jak na totální blbku která nezvládne ani vlastní dítě. Jako jo doma jsem do sebe hodila panáka a asi dvě hodiny v kuse jsem brečela A přemýšlela jsem že na příští kontrolu tam pošlu babičku ale nakonec jsem se rozhodla že se k tomu postavím čelem a na další kontrolu tam statečně napochoduji opět já
ale tentokrát už bez autíčka ![]()
Tvoje dcera se chova primerene veku..ano male deti se vztekaji, kdyz neco nesmi, nedostanou, nejdou veci podle nich…pokud se dite vzteka, neznamena to, ze je nevychovane, nebo rozmazlene, ale jen v pripade, ze mu pokazde neustopite. Vy ji mate nastavovat hranice, byt trpelivi a dusledni…zacni tim, ze nebudes resit, co si mysli ostatni lide a zkus zustat v klidu…ten vztek prijmete, je to proste emoce, my si s dcerou cteme knizky od Jiri Models o emocich, dceri se to libi a je to tam hezky popsane…Ja, uz po nekolikate, doporucuju skipinu dovychovat na fb, me ten pristup moc pomohl a s dcerou nam to krasne funguje…
Ve dvou a pul letech je jeste mala, vysvetlovat muzes, ted to treba jeste nepobira, ale casem do te kebulky pronikne. kazde dite je jine, obdobi vzdoru maji vsechny, kazdopadne podle tveho popisu mi tvoje holcicka pripada uplne normalni, nepripada mi normalni ale to, jak o ni pises a ze na ni rves. nemuzes cekat, ze bude plnit povely jako pes. kdyz dela neco co nema, vezmi ji, rekni ne a dej ji jinam. bez kriku. po par opakovanich pochopi. potrebu dostat “spravnou” lzicku maji asi vsechny deti. proc musi pujcovat hracky? to neni povinnost.
@kristyna.urbanova píše:
Dobrý den,
potřebovala bych poradit ohledně dcery - skoro 2 roky a půl. Dcera se začíná vztekat před lidmi, ječet, dělá přesně opak toho co jí člověk řekne, občas hází věcmi (když jí třeba člověk zakáže to mít), dělá hysterický scény i kvůli tomu, že dostala například jinou lžičku než chtěla, nechce půjčovat hračky (ani nám rodičům). Myslím, že na to má vliv i to, že když si s ní manžel hraje a ona mu například nechce něco dát a řekne, že to je její, tak on sklopí hlavu a hraje si podle ní. Dcera mi například i zabouchne dveře před nosem, když si hrajou spolu, když s manželem mluvím, on jí na to nic neřekne. Do těch 2 let jí nechal dělat si co chtěl, že je ještě malá. Když to s malou zkouším po dobrém a v klidu vysvětluju, žádná odezva. Když zvýším hlas, tak bude řvát nebo se vztekat ještě víc, občas se to prostě snažím ignorovat… co mám dělat? Začínám se stydět s ní někam jít, nebo pozvat někoho k nám, že nevím jak se bude chovat a nechci, aby si někdo myslel, že jí neumím vychovávat, že mám doma spratka + jí chci dát do školky.. jak na to?Děkuji,
a přeji hezký den
V tomhle věku normálka, období vzdoru, zkouší, co jí projde. Zjistila, že jí toho projde dost, tak to dělá.
Dvouleté dítě no
zkouší vlastní emoce, akci a reakci okolí. Na zásadních věcech si trvejte, ale běžné věci v rámci zachování zdravého rozumu toleruj. To že někde ječí nebo něco chce je normální, důležité mluvit a vysvětlit ale neměnit názory jednou tak a pak jinak. Rozmazané není, prostě objevují vlastní rozum a názor na věci
@Veru1987 já si právě stojím za svým, vysvětluju jí co se může a co ne a proč, ale manželovo přístup mi to moc neusnadňuje.. a ano, mluvila jsem s ním o tom xkrát, ale vždy to dělá chvíli nebo jen když tam jsem taky, ale jinak pokračuje a má na to odpověď: já jsem furt v práci a musím na ní být hodnej, aby mě měla ráda🤦🏼♀️