Jak na smutek? :(

JellyBean
3.6.13 23:40

Jak na smutek? :(

Určitě každý z nás má zážitek v podobě ztráty blízkého :,( Poraďte jak vyzrát nad smutkem a bezmocí…stále dokola se v tom plácám a nevím jak dál :zed: Vím, že nejvíce vyřeší čas, ale třeba někdo má nějakou radu, jak rychleji zapomenout nebo spíše smířit se se ztrátou :,( Za každou radu velké díky…

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2528
3.6.13 23:47

Mi pomohlo nesedět doma a jít mezi lidi, nebo si pozvat opravdu dobrou kamarádku a vymluvit se případně vybrečet. Taky záleží na druhu smutku jestli ze smrti milované osoby nebo třeba rozchodu. Držím Palce :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
11370
3.6.13 23:51

2 měsíce to je, co umřel můj bratr.. na venek jsem v pohodě, ale pořád na nej myslím a ty sny.. :( pomáhá mi můj syn, ten mě z toho dostává strašně moc. Můj přítel a hlavně, nemyslím jen na sebe, ale snažím se být oporou mojí mamce. Která je na tom ještě hůř. Když jí rozesměju, je to pro mě balzám na duši. Jinak na to lék nemám, plácám se v tom hodně a přemýšlím proč (odešel dobrovolně) a jesli jsem mu mohla nějak pomoci… odpovědí mi je: ne nemohla. On zachránit nechtěl, on tu prostě nechtěl být a já vím, že už mu je dobře nic ho netrápí. To mi pomáhá jak s tim žít…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
JellyBean
3.6.13 23:56
@zikado píše:
Mi pomohlo nesedět doma a jít mezi lidi, nebo si pozvat opravdu dobrou kamarádku a vymluvit se případně vybrečet. Taky záleží na druhu smutku jestli ze smrti milované osoby nebo třeba rozchodu. Držím Palce :kytka:

Bohužel ze smrti :,( :zed: Rozchod by proti tomuhle byla procházka růžovým sadem. Zítra máme ještě ke všemu vítání občánků s prckem a vůbec nevím, jak se tam budu tvářit :zed:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
3.6.13 23:59

Dnes lidem chybi vira, drive prirozena, v Boha, ktera lidem pomahala, a dale nutnost tvrde pracovat, kdy na smutky nebyl cas…

  • Citovat
  • Upravit
Neprihlasena black
3.6.13 23:59
  • Citovat
  • Upravit
2528
4.6.13 00:00

@Ms.Blueberry Uf, tak to upřímnou soustrast :kytka:, určitě nebýt sama a neutápět se v tom smutku a pokud by ti to vítání občánků bylo nepřijemně, tak bych tam vůbec nešla.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
JellyBean
4.6.13 00:00
@mejdylko píše:
2 měsíce to je, co umřel můj bratr.. na venek jsem v pohodě, ale pořád na nej myslím a ty sny.. :( pomáhá mi můj syn, ten mě z toho dostává strašně moc. Můj přítel a hlavně, nemyslím jen na sebe, ale snažím se být oporou mojí mamce. Která je na tom ještě hůř. Když jí rozesměju, je to pro mě balzám na duši. Jinak na to lék nemám, plácám se v tom hodně a přemýšlím proč (odešel dobrovolně) a jesli jsem mu mohla nějak pomoci… odpovědí mi je: ne nemohla. On zachránit nechtěl, on tu prostě nechtěl být a já vím, že už mu je dobře nic ho netrápí. To mi pomáhá jak s tim žít…

Tak tohle je hodně podobná situace :,( :zed: taky odešel dobrovolně a já se furt ptám proč a strašně se v tom dokola plácám. Říkám si, že kdybych aspoň věděla důvod, bylo by to promě lehčí přijmout to i když si to možná jen namlouvám kdo ví :nevim: A právě ty sny jsou hrozný :,( Děsím se, když má přijít večer a půjdem spát :zed:

  • Citovat
  • Upravit
JellyBean
4.6.13 00:04
@zikado píše:
@Ms.Blueberry Uf, tak to upřímnou soustrast :kytka:, určitě nebýt sama a neutápět se v tom smutku a pokud by ti to vítání občánků bylo nepřijemně, tak bych tam vůbec nešla.

Děkuji…

  • Citovat
  • Upravit
11370
4.6.13 00:05

@Ms.Blueberry já taky nevím důvod. Zanechal dopis, ale důvod tam nebyl. Jen napsal že je lenoch aby něco řešil a sobec, kterej myslí jen na sebe a že na všechno see. Do toho kriminalisti pořád zadržovali tělo a 2 měsíce jim trvalo než to uzavřeli (přitom jasná sebevražda) a 14 dní se čekalo na jedno razítko. Teď konečně se můžeme rozloučit. Pak to bude lepší, až to bude za námi. Mám tu mamku skoro pořád, aby se dobila malým, protože má chvilky, kdy si řiká, že by to taky zabalila, že je život na hono. Ale pak vidí úsměv toho našeho draka a je jí líp. Já jsem se taky k němu upnula a je to lepší. Lítání kolem něho mi přes den nedovolí na to moc myslet, ale ty noci…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
JellyBean
4.6.13 00:14
@mejdylko píše:
@Ms.Blueberry já taky nevím důvod. Zanechal dopis, ale důvod tam nebyl. Jen napsal že je lenoch aby něco řešil a sobec, kterej myslí jen na sebe a že na všechno see. Do toho kriminalisti pořád zadržovali tělo a 2 měsíce jim trvalo než to uzavřeli (přitom jasná sebevražda) a 14 dní se čekalo na jedno razítko. Teď konečně se můžeme rozloučit. Pak to bude lepší, až to bude za námi. Mám tu mamku skoro pořád, aby se dobila malým, protože má chvilky, kdy si řiká, že by to taky zabalila, že je život na hono. Ale pak vidí úsměv toho našeho draka a je jí líp. Já jsem se taky k němu upnula a je to lepší. Lítání kolem něho mi přes den nedovolí na to moc myslet, ale ty noci…

On ani žádnej dopis nenechal…prostě z ničeho nic. Do něj bych tohle nikdy neřekla, nebyl to typ, co by věci řešil tímhle způsobem. Nikdo prostě neví a absolutně nechápe :zed: Stalo se to teď v pátek, tekže je to opravdu takové čerstvé :( Přesně jak říkáš, přes den je to v pohodě, ale přijde večer, kdy prcka vykoupu a strašně to na mě padne.

  • Citovat
  • Upravit
11370
4.6.13 00:22

@Ms.Blueberry jéé tak to je fakt brzy. Já první týden chodila jak mátoha a mozek vynechával. Do jsem asi 3× musela na kriminálku, protože máma byla úplně mimo a s otcem domluva děsná. Toho to ani nějak nepoznamenalo… teď je to lepší. Uzavřela jsem to v sobě, jako že je mu už dobře a nemá žádné trápení. Jemu je to už fakt jedno, to je jen na mě jak se s tim srovnám. Pomohlo mi chodit mezi lidi. Utíkala jsem z domova, abych nebyla sama s prckem a nenapadaly mě kraviny. Ale podle lidí jsem zas málo truchlila, asi čekali že se jim budu vrhat kolem krku a brečet do úmoru. To není můj styl. Já potřebovala povzbudit a ne se do toho potopit… vyhledej lidi, nebuď sama, kup si meduňku na spaní (mě moc pomohla) a věnuj se prckovi. To je motor…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
JellyBean
4.6.13 00:29
@mejdylko píše:
@Ms.Blueberry jéé tak to je fakt brzy. Já první týden chodila jak mátoha a mozek vynechával. Do jsem asi 3× musela na kriminálku, protože máma byla úplně mimo a s otcem domluva děsná. Toho to ani nějak nepoznamenalo… teď je to lepší. Uzavřela jsem to v sobě, jako že je mu už dobře a nemá žádné trápení. Jemu je to už fakt jedno, to je jen na mě jak se s tim srovnám. Pomohlo mi chodit mezi lidi. Utíkala jsem z domova, abych nebyla sama s prckem a nenapadaly mě kraviny. Ale podle lidí jsem zas málo truchlila, asi čekali že se jim budu vrhat kolem krku a brečet do úmoru. To není můj styl. Já potřebovala povzbudit a ne se do toho potopit… vyhledej lidi, nebuď sama, kup si meduňku na spaní (mě moc pomohla) a věnuj se prckovi. To je motor…

Jako bys mi viděla do hlavy :zed: Ono se mi doma ani moc být nechce :zed: Ale je to na houby i s tím počasím na náladě to také moc nepřidá, spíš naopak :zed: Nejhorší je, že člověk na to třeba nemyslí a pak udělá jednu věc, co je s tím člověk nějak spojená a už jsem zase myšlenkama u toho všeho :zed: No a ty večery jsou fakt katastrofa. Moc děkuji za radu s meduňkou zítra určitě pořídím.

  • Citovat
  • Upravit
11370
4.6.13 00:41

@Ms.Blueberry jo počasí je na houby, ale má být líp. Po každé bouři vyjde sluníčko a vše se projasní… víš jak to myslim ;) máma taky brečí u vaření, protože si vždycky vzpomene jak jí pomahál. Já si vzpomenu jen u nějaký jeho oblíbený písničky, vidim herce v teevizi kterýho měl rád, vidim přítelova bráchu, jak si hraje s prckem a mě dojde, že takhle si moh snim hrát i brácha. Pořád to na mě odevšaď vyskakuje. Ale musim myslet na budoucnost. Na věřit na lepší zítřky. :) i když jsem s tim uvnitř smířená, tak nejsem smířená s tim, že už ho neobejmu. Kdybych to tehdá věděla, že je to naposledy… :,( ale jsem ráda jedné věci. Že prdísek je malej a nemusim mu to vysvětlovat. Jednou bude vědět, že měl skvělýho strejdu a že ho měl moc rád.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
JellyBean
4.6.13 01:09
@mejdylko píše:
@Ms.Blueberry jo počasí je na houby, ale má být líp. Po každé bouři vyjde sluníčko a vše se projasní… víš jak to myslim ;) máma taky brečí u vaření, protože si vždycky vzpomene jak jí pomahál. Já si vzpomenu jen u nějaký jeho oblíbený písničky, vidim herce v teevizi kterýho měl rád, vidim přítelova bráchu, jak si hraje s prckem a mě dojde, že takhle si moh snim hrát i brácha. Pořád to na mě odevšaď vyskakuje. Ale musim myslet na budoucnost. Na věřit na lepší zítřky. :) i když jsem s tim uvnitř smířená, tak nejsem smířená s tim, že už ho neobejmu. Kdybych to tehdá věděla, že je to naposledy… :,( ale jsem ráda jedné věci. Že prdísek je malej a nemusim mu to vysvětlovat. Jednou bude vědět, že měl skvělýho strejdu a že ho měl moc rád.

Vím, jak to myslíš :pankac: A je to tak. Chce to opravdu čas a ne málo času. Ať už v mém nebo tvém případě. Jsme na tom hodně podbně…jak situací, tak pocitama. Snad je oboum lépe…mě je to na jednu stranu strašně moc líto a na druhou stranu jsem na něj děsně naštvaná, jak tohle mohl udělat lidem kolem něj :zed: :,(

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Aktuálně na Instagramu

Umožňuje to nová legislativa. Zjistěte podrobnosti.

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová