Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak na výchovu 9letého chlapce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.4.16 23:07
@paťule792006 V devíti letech „vymrčuje“, dělá si z vás srandu a vy s ním diskutujete a nevíte si s ním rady? Co budete dělat, až bude v pubertě? Nemá povinnosti? Problém je vaše výchova - nevýchova. Absence práce, mantinelů a vaší rodičovské autority. Je fakt za minutu dvanáct, abyste mu přitáhli otěže, jinak si s vámi za pár let bude skutečně dělat, co bude chtít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.16 23:31
@hanka.br. Uznávám, že jsme to poněkud podcenili a kluk si znás v tuhle chvíli dělá srandu a je to boj, ale z toho je někdy skvělej. Někdy je to s ním tak, že sice prvně vyvádí než má jít dělat úkol, ale pak když si dá říct, tak mu to jde dobře a když ho přitel zkouší třeba z násobilky nebo vyjmenovaných slov, tak to všechno odříká jak nic. Jenom ho do toho vždycky přinutit je děsný boj. Ano sice za minutu dvanáct, ale přece. Proto jsem sem napsala, protože potřebuju radu a taky vidím, že to takhle už nejde. Přítel se mě ptá, co s tím, protože už je mu taky jasný, že není normální aby si takhle velký kluk něco vymrčoval takovým způsobem a aby ze se sebe dělal miminko (začal se válet po posteli, dělat, že brečí a říkat ne ne nechci)kdykoli se mu řekne, že má jít dělat úkoly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.16 01:09
@paťule792006 u nás tohle funguje pěkně - jakákoliv zábava (počítač, pohádky, tablet…) až po splnění povinností (úkoly, každodenní hlasité čtení, myčka, úklid…). Funguje to u devítiletého i sedmiletého, u pětileté zatím jak kdy. 
Ale chce to domluvit se s přítelem, potom to klukovi vysvětlit, jak to od teď bude fungovat a hlavně - dodržovat to! Vím, že to občas není snadné, zvlášť ze začátku, než si všichni zvyknete. Ale věř mi, stojí to za to! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.16 05:17
Máme taky takového podobného broučka, tak jeden den přijde a sám od sebe utře nádobí po celé rodince (činnost na půl hodiny klidně) a druhý den, když si má jen uklidit svoje jedny usušené ponožky (činnost na 5 sekund), tak stálá otázka: A pročíky? Proč ne ségra? Bez ohledu na to, že má po splnění úkolu domluvenou nějakou odměnu, počítač apod. (Jiné naše děti se takhle přitom nechovají, na dohodu vcelku rozumně fungují.)Občas docela únavné a vytáčející, už třeba dopředu sděluje, že mu stejně žádný počítač nedovolím a úkol nesplní a vzteká se na posteli.
Co nám pomáhá? 1. Vědomí, že se z toho dá vyrůst - dělala jsem jako dítě hodně podobné věci. 2. Snažíme se být důslední, ale když to na něj přijde, tak máme-li aspoň trochu energie, tak ho omezíme tím, že si k němu já nebo manžel na postel sedneme, obejmu ho a zpívám mu písničky nebo pustím oblíbenou krátkou pohádku, to, co má při normálním stavu rád. Nejdříve se strašně kroutí, kope, plive atd., je mu jasné, že chci, aby se srovnal - ale pak se o trochu zklidní. Za pár minut už se sice ještě trochu zlobí, ale po chvíli, až se vysmrká, tak se zpravidla sám pustí do úkolu. Nedá se to ale praktikovat, když je rodič rozčílený nebo naštvaný, to by nemuselo dopadnout dobře.
(Možná to vypadá trochu jako „metoda objetí“ Prekopové - tam se děti ale držely v náručí po celou dobu, dokud nebyly úplně vyčerpané, což myslím, že není správně.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lutonka
3.4.16 07:56
Je dobre, ze s tim chces neco delat, i kdyz pravda, pred par lety by to bylo snazsi pro vsechny zucastnene.Ja bych v tom nevidela zadnou vedu-proste prijde ze skoly a prvni co, zasedne k ukolum a pripadne nejake domaci praci, co mu urcite. Pokud by to udelat nechtel, s klidem mu opakuj, ze dokud to nebude hotove, nepousti se PC/televize. At se treba stavi na hlavu.
Kdyby i presto ten ukol treba udelat nechtel, tak bych mozna jednou dvakrat nechala tu ostudu na nem-at jde do skoly bez ukolu.On si to priste jiste rozmysli 
- Citovat
- Upravit
3.4.16 10:01
@paťule792006 píše:
@hanka.br. Uznávám, že jsme to poněkud podcenili a kluk si znás v tuhle chvíli dělá srandu a je to boj, ale z toho je někdy skvělej. Někdy je to s ním tak, že sice prvně vyvádí než má jít dělat úkol, ale pak když si dá říct, tak mu to jde dobře a když ho přitel zkouší třeba z násobilky nebo vyjmenovaných slov, tak to všechno odříká jak nic. Jenom ho do toho vždycky přinutit je děsný boj. Ano sice za minutu dvanáct, ale přece. Proto jsem sem napsala, protože potřebuju radu a taky vidím, že to takhle už nejde. Přítel se mě ptá, co s tím, protože už je mu taky jasný, že není normální aby si takhle velký kluk něco vymrčovaltakovým způsobem a aby ze se sebe dělal miminko (začal se válet po posteli, dělat, že brečí a říkat ne ne nechci)kdykoli se mu řekne, že má jít dělat úkoly.
Přítel není táta, tady musíš být hlavně ty iniciátor jeho výchovy. Jak se chová ve škole?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.16 10:03
@Titty Když tady čtu mezi těmi úkoly to hlasité čtení, tak to je u nás taky boj. S tím čtením to u nás nefunguje ani ta, že by on přečetl kousek a já bych pak četla jemu, prostě televize je lepší. A tohle třeba přítel vůbec neřeší, protože on taky nemá ke čtení nějak kladný vztah, takže v tomhle případě se mě přítel nezastane a není mi oporou, že by třeba řekl, ale jen pojď číst. On se ho jen zeptá jestli by nechtěl číst a kluk začne dělat stejný cirkus jako u všech povinností.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.16 10:05
@Lutonka To na něho neplatí, že by měl ostudu ve škole, když nedonese úkol. On ho kolikrát má napsaný, ale neodevzdá ho, což nechápu proč. A když se ho zeptáme, proč ho neodevzdal, tak buď neví a nebo že zapomněl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.16 10:08
@hanka.br. píše:
Přítel není táta, tady musíš být hlavně ty iniciátor jeho výchovy. Jak se chová ve škole?
Přítel je klukův táta, takže je to i na něm. Ve škole je to boj, hlavně kvůli těm úkolům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.16 10:17
@paťule792006 píše:
Přítel je klukův táta, takže je to i na něm. Ve škole je to boj, hlavně kvůli těm úkolům.
Tak to se omlouvám. Myslela jsem na chování obecně - stěžuje si paní učitelka, že by odmlouval, nechtěl dělat zadanou práci nebo tak něco?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.16 10:31
@hanka.br. Jo v pohodě, to se neomlouvej..ono je to spíš naopak. Přítel je klukův táta, ale já nejsem jeho vlastní máma, ale je stejně tak nějak chyba i na mojí straně, že mě nenapadlo přítele dřív nasměrovat, že ten kluk nemá prostě dobrou výchovu a že jsem to nezačala nějak řešit už dřív. A přítel to začal pociťovat až teď, kdy mu syn odporuje a nechce dělat co mu řekne. A mě se ptá, jak bych to řešila. No už se stalo, že paní učitelka ve škole zadala nějakou práci a on, že jí do očí řekl, že to dělat nebude. Takže na tohle si paní učitelka stěžovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.16 10:38
@paťule792006 píše:
@hanka.br. Jo v pohodě, to se neomlouvej..ono je to spíš naopak. Přítel je klukův táta, ale já nejsem jeho vlastní máma, ale je stejně tak nějak chyba i na mojí straně, že mě nenapadlo přítele dřív nasměrovat, že ten kluk nemá prostě dobrou výchovu a že jsem to nezačala nějak řešit už dřív. A přítel to začal pociťovat až teď, kdy mu syn odporuje a nechce dělat co mu řekne. A mě se ptá, jak bych to řešila. No už se stalo, že paní učitelka ve škole zadala nějakou práci a on, že jí do očí řekl, že to dělat nebude. Takže na tohle si paní učitelka stěžovala.
A jak to vyresila paní učitelka?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.16 10:46
@stock Paní učitelka to vyřešila poznámkou do žákovské a oháněním se slovy jako, že by měl jít kluk do zvláštní školy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.16 10:59
@paťule792006 píše:
@stock Paní učitelka to vyřešila poznámkou do žákovské a oháněním se slovy jako, že by měl jít kluk do zvláštní školy.
Má problémy s prospěchem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.16 11:04
@paťule792006 píše:
@stock Paní učitelka to vyřešila poznámkou do žákovské a oháněním se slovy jako, že by měl jít kluk do zvláštní školy.
Takže nevyresila a ještě kluka sešlapala a do bot. Neslo by třeba mu říct, že to udelame spolu, dohromady a poděkovat mu za pomoc? Ja nejsem pro zákazy a vyhruzky. Já jsem pro přesvědčování, příklady táhnou, dite nedělá to, co já říkám, ale to co já sama delam, nedělám. Ze je to nápor na trpelivost jako hrom, je jasný. Ale i kdyby to melo trvat 100 let, vyplatí se to. Já jsem zastancem toho, že dite by to melo dělat z přesvědčení a ne z „musu“. Je to porad ještě dite, uvidis že se zmeni k lepšímu az bude, s Tvoji pomocí, rozum brát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
