Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Bibi239 no vidíš, my měli psa a když na něj malej útočil jako že ho třeba kopnul. Což asi bylo kolem těch dvou let
tak stačilo říct asi 3× pak plácanec po prdelce a od té doby klid.
Plácanec-nezpůsobí bolest, není to žádné bití. Je to plesknutí přes plínku.
@Anonymní píše:
@hanka.br. V tom případě nevím jak dítěti vysvětlit když mi hryzne zezadu do nohy že tam mam jelito, že tohle je opravdu moc.. a co potom psi a kočka.. ty ho opravdu nekoupou, nekoušou jen před nim utíkají a on je na ně zlý.. a to od nás v žádném případě nemohl vidět..
jasne, ze nedela jen to co videl u vas. ja jsem treba dite nikdy nekousla, do skolky jeste nechodil a najednou me kousnul
proste obcas maji konske napady, no, a zkousi.
kdyz fakt prestreli, tak by to samozrejme mel z reakce poznat. ale myslim, ze kdyz na nej zavres, kleknes si k nemu a s tim „pohledem vraha“ (jak tu padlo vystizne) mu faaakt drsne reknes, ze tohle neexistuje, u toho ho pevne budes drzet za obe ruce (mel by mit jasny pocit, ze ty mas nadvladu nad situaci) a odvedes ho pryc, tak ze mu dojde, ze to bylo moc.
mozna spis nez s jednim placnutim. je to trochu hra psychiky - dat najevo, kdo tomu veli.
Já bych mu především nedala možnost mě praštit, a jako trest bych používala jinou techniku. Vzít hračku, hambu…každopádně s vývojem ty emoce bude víc chápat i ovládat to si buď jistá.
@Blackova.K tak deti nikdy kocku nekopaly, spis takove drsne mazleni, jak ji drzi, tak ji moc tiskly atd. Tam to opravdu neni o zakazu, spis o schopnosti chapat, ze prilis pevny stisk boli, ze kocka nechce delat berany duc, ale hlavou se jim o celicko rada otre. Mi ji jednou tehdy trilety prinesl za ocas, fakt to nebyl zly umysl, kocku jsme meli kratce, asi mu prislo prihodne ji tak chytit
Preci je nebudu byt za to, ze nemaji odhad, co jeste jo a co uz ne, presne proto to zvire mame, aby se to odhadnout naucily.
@Bibi239 jo tak ty mluvíš o lásce ke zvířatům tak to je jiný, to chápu to fakt neodhadnou, jsou ještě malinký. Já mluvila o umyslném škodění.
Jinak kočky mají ocásek právě na držení když si je děti chtějí přenést, je to držátko
![]()
Moje dvouleta dcera zasedne kocoura, chytne ho za usi a jede. Presne jako na hristi, kde jsou ty dreveny zviratka na perach. Pokazde ji sjedu, ze se to nedela, ze to kocourka boli, zviratkum neublizujeme bla bla a musi mu udelat mala. K nicemu. Kocour je natolik blbej/hodnej, ze si lehne metr opodal a opet se necha zalehnout. Toto resim Xkrat denne do aleluja a doufam, ze to dcera nekdy konecne pochopi.
Kopani/bouchani…taky to dela. Ne ze vzteku, ale ze srandy. Treba kdyz ji prebaluju, tak se mi z nudy snazi rozkopat prsa nebo bricho. Capnu ji nohy a veeeelmi vazne ji reknu, ze do maminky se nekope a to ani z legrace. Ona vi, rozumi…ale zkousi to, porad dokola. S kocourem i s kopanim. Tady jde zakladatelko o to, kdo dyl vydrzi. A tak nejak se predpoklada, ze by mel byt rodic ten vitez ![]()
Náš malej je teda spíš hodnej, čerstvě 2letý. Ale taky na všechno říká ne. Někdy to beru, někdy dělám, že neslyším (že nechce jít ven, když vím, že se ven těšil).
Jinak ale taky se občas stane, že mě bouchne. A to mu chytnu ruce a důrazně řeknu, že to teda ne. Vysvětlím, proč ne. Pokud to udělá třeba při našem hraní, tak hru přeruším a jdu pryč. Ale u nás bouchání je znakem přetažení (vždycky). Jako kdyby v tu chvíli říkal: Já tě bouchnu, ty mě dáš vyspat. Jinak ale nikoho jiného než mě nebouchá (ještě hází hračkama no).
@Anonymní píše:
Zdravím ženy.. omlouvám se předem za anonymitu, ale opravdu se za to stydím.. můj syn 2 roky, hrozně zlobí, a hlavně tím způsobem že do nás kope, mlátí nás, je vzteklý když není po jeho, na všechno říká ne, zvířata se ho bojí protože jim ubližuje.. já už nevím jak na něj, samozřejmě když mě bouchne tak ho plácnu, to samé když mě kopne, když občas má svojí hlavu tak se snažím odměřit pozornost jinam a za chvilku na to zapomene a v pohodě. většinou je tedy hodný, ale někdy bych ho někam zavřela.. nevím jestli je to nějaké období dvouleťáka že potřebuje ukázat, že už má taky svojí hlavu a názor, ale bít se opravdu nenecháme, nechci si ho nechat přerůst přes hlavu.. díky bohu, dětem tohle nedělá, s němi se občas postrčí navzájem kvůli hračce, ale neubližuje jim.. jak byste se zachovali v případě toho zlobivého chování? poraďte mi co na ty raubíře platí
.. děkuji za každou radu a názor
Já přistupuji stejně, jakmile se snažili kousat a vždycky to zkoušeli, dostali po puse a věř, že se to odnaučili hned. Stejně tak,, když zkusili mě vrátit výchovnou, dostali ještě jednu a opravdu nechápali, že je to normální. Naprosto nesouhlasím s těmi to moderními řečmi, že to dítě nepochopí. Pochopí a velice rychle, že je to trest a nikoliv normální jev. Můj skoro dvouleťák už i chápe, když počítám jedna, dvě.. a tři už nemusím. Podle mě, když by ublůžoval zvířeti, tak by dostal na zadek normálka, máme taky pejsky a když malého zkoušel bouchat dostal po ruce a vynadáno a pochopil, že se pejskům dělá malá malá.
Jinak každopádně každé dítě zlobí, jinak by to byla nuda. Jen si od něj nenech, aby tě mlátil a kopal, to v žádném případě. Musíš vyzkoušet více, co na něj bude platit, od zvýšeného hlasu po třeba lupnutí po zadku. Náš nejstarší třeba na zvýšený hlas nereaguje, je už mu deset pro něj spíše psycho trest, když byl malý a nechtěl uklízet, tak jsem řekla, že to vezmu a dám sousedce, a jak rychle uklidil.
@Anonymní píše:
@hanka.br. Ne opravdu ho nekopeme, neplácam ho pořád, ale když ke mě přijde, a kousne mi zezadu do nohy, nebo do mě kopne když stojím u kuchyňské linky, tak prostě mu jí třepnu na zadek, to snad neni hřích.. my se rozhodně nekopeme, nemládíme navzájem, snažím se tomu zabránit vždy aby to udělal, když vidím že to má v úmyslu..
Ahoj, já si myslím, ze si říká o pozornost -a ne, ty nemůžeš posoudit, zda má pozornosti dost. To může správné vyhodnotit pouze to dítě. Zkus ho učit, ze si o pozornost může říct i jinak, ukazuje mu správné alTernativy naVázání kontaktu. pokud kope kolem vzTeky, nabídni mu místo, kde se může vybít-Vidím ze máš zlost. Jdi si kopnout do míče.
Zakladatelko- bití je cesta k ničemu. Ničeho nedosáhneš - bití (JAKÉKOLI bití) je agresivita. Dítě tu agresivitu od nejbližšího člověka nedokáže zpracovat jinak, než tím, že ji přijme za svou. Tj. bude reagovat stejně - uplatňovat násilí vůči svému nejbližšímu okolí - nebo (je-li extrémně citlivé povahy) se pokusí ji nějak korigovat. Což ale žádné dítě s úspěchem nezvládne, protože rodiče stále stojí na piedestalu (jsou agresivní, ale jsou to rodiče, tj. je to správné… dítě cítí, že to správné není, ale chování rodičů nemůže popřít, to nedokáže, zpochybnilo by tím celý svůj vesmír, to je mimo jeho možnosti) - takže ji přesune někam jinam. Do oblasti, kde bys to nečekala a nehledala, na sebe samé (ono je špatné, ono si to zasloužilo, ono musí být potrestáno, protože je špatné)…
Mnoho problémů rodičů s dětmi pramení právě v této nepřijaté, potlačené a v-očích-dítěte-ospravedlněné-tedy-neexistující agresi.
@Blackova.K:
U věcí jako je třeba vběhnutí do silnice, bití mě nebo zvířat… atd. popadnu smrada za ruku, zatřepu s ním, kleknu k němu aby mi viděl do obličeje že jsem fakt nas. aná! a řeknu mu to znova, jestli mě bouchne tak ho bouchnu taky a odvedu do pokoje, kde ať si řve co hrdlo ráčí. Já jsem naštvaná a on může přijít až se zklidní.
Přeloženo do češtiny - máš oblasti, na které jsi citlivá a v nichž nezvládáš chování, které je jiné, než jsi rozhodla. Dítě reaguje jinak - a dostane to pořádně sežrat.
Ten vytučněný text obsahuje jednu z nejbolestivějších (a nejméně smysluplných) chvil dětského života. TYS něco nezvládla, něco Tě naštvalo - a hodilas to v celé tíži na své dítě…
Smutné. Resp. smutný není ten fakt, žes TO NĚCO nezvládla - to je normální, jsme lidi - smutné je to, že se tím ještě chlubíš, protože jsi přesvědčená, jak je to ok a že je to Tvoje dítě, které je na vině.
K dalšímu Tvému příspěvku - ne, „plácanec“ nezpůsobí fyzickou bolest. Ani přes ruku, ani přes plínku, ani přes nic. To je jednoduché ukočírovat.
Ale VŽDYCKY způsobí bolest psychickou, což je tisíckrát horší (a může mít tisíckrát větší následky).
Příspěvek upraven 10.09.15 v 01:29
Zakladatelko mam doma to samy… rapl vztekloun a musi bejt po jeho…kdy vidim u svagovy ma 3 letyho kluka ja ho doma sem v balzinci hodinu mu bude vysvetlovat ze proste maminka se nemlati ale nikam to nevede za 5 minut doni flakne znova a ona mu jde zas vysvetlovat… ja mam skoro 2letyho kluka vzdy mu jednu trepnu a je klid a je mi jedno jestli dostane na zadek nebo na tvar proste mu ji trepnu a svete div se myslim ze to pomaha je vzetklejsi cim dal min byla sem vychovana stejne a nejsem zastance toho ze bych mela pul dne travit jen vysvetlovanim ktery je aboslutne zbytecny
![]()
@vacíčková, opět, přeloženo do češtiny - Tvoji rodiče byli vůči Tobě agresivní a bili Tě, Tys to přijala za své (protože Ti, coby dítěti, nic jiného nezbylo)… a protože rodiče to přece vždycky dělají správně, co musí automaticky následovat?
Bití Tvého syna… protože je to přece správné.
Jeden z nejbolestivějších okamžiků v lidském životě je ten, v němž si dovolíme přiznat, že naši rodiče to dělali špatně. Bili nás a neměli na to právo. Dítě takovou věci připustit nedokáže - i za cenu vlastní smrti bude bránit své rodiče a říkat, že ONO JE ZLÉ a může za to, že ho tatínek bije… My už bychom měli být dospělí…
Teprve až si dokážeš zpětně uvědomit, připustit a prožít, jak Ti rodiče tenkrát ublížili, teprve tehdy budeš skutečně dospělá žena - to ublížené dítě bude usmířeno a dospěje. A tehdy najednou zjistíš, že zcela snadno nacházíš jiné cesty, bez fyzických trestů, kterými budeš vychovávat své dítě.
@vacíčková fackovat ani ne dvoulete decko uz je dost pres caru.
No nám teď taky začalo období „na všechno říká ne“
Taky skoro dvouleťák. Uhm, nevím jestli se smát nebo brečet. Včera ho chytly dva záchvaty vzteku a řvaní. Vzhledem k tomu, že nejstarší holka měla taky tohle období, a přežila jsem to, tak věřím, že zvládnu i tohle. Je sice pravda že ona nás nebila ale dokázala řvát hodinu. Když byla starší a ptali jsme se jí proč pořád ještě brečí, tak řekla „prostě proto“
Tak uvidíme co se vyklube z téhle malé příšerky. Je pravda, že včera mě taky dvakrát kopnul. Odkoukat to neměl kde, takže asi to bude instiktivní. Potřebuje ze sebe dostat nějaké emoce. Nebude to trvat věčně. I dospělý má někdy potřebu všechny seřvat a něco prohodit oknem. Ale dospělý tu emoci zná a umí ukočírovat. Dítě ne. Takže pomůže akorát chladná hlava, ohlídat aby neublížil sobě nebo jiným a čekat, než to přejde. Já jsem ho včera nechala v ložnici, a šla umýt nádobí. Najednou ticho-usnul. ![]()
@Anonymní píše:
Zdravím ženy.. omlouvám se předem za anonymitu, ale opravdu se za to stydím.. můj syn 2 roky, hrozně zlobí, a hlavně tím způsobem že do nás kope, mlátí nás, je vzteklý když není po jeho, na všechno říká ne, zvířata se ho bojí protože jim ubližuje.. já už nevím jak na něj, samozřejmě když mě bouchne tak ho plácnu, to samé když mě kopne, když občas má svojí hlavu tak se snažím odměřit pozornost jinam a za chvilku na to zapomene a v pohodě. většinou je tedy hodný, ale někdy bych ho někam zavřela.. nevím jestli je to nějaké období dvouleťáka že potřebuje ukázat, že už má taky svojí hlavu a názor, ale bít se opravdu nenecháme, nechci si ho nechat přerůst přes hlavu.. díky bohu, dětem tohle nedělá, s němi se občas postrčí navzájem kvůli hračce, ale neubližuje jim.. jak byste se zachovali v případě toho zlobivého chování? poraďte mi co na ty raubíře platí
.. děkuji za každou radu a názor
Na některé bohužel nic. Jen železná důslednost a trpělivost.
Když tě uhodí, dej najevo, že se to nedělá, ale neoplácej mu to