Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ve 4 měsících bych to vůbec neřešila…
Já teda za malým lítala (a lítám většinou i teď
), jen když pípne… Prostě mi nejde přes hlavu nechat ho brečet, když mu něco očividně vadí (byť je to jen to, že je někde sám a chce mě mít u sebe)… Závislák z něj je a není…
Když odejdeme, aniž by si toho všimnul, nechá se pohlídat kdykoli, s kýkoli, venku klidně odejde xmetrů ode mě a neřeší, že jdu na druhou stranu, když je mu někdo (klidně i cizí) sympatickej, chytne ho za ruku a jde s ním kamkoliv maminka nemaminka… ![]()
ALE co je pro mě důležitý, tak jsem to já, za kým přijde, když se mu něco stane, když je unavenej, není mu dobře, chce se pomazlit… Prostě že asi už v té své malé hlavince má srovnaný to, že v mámě má oporu… ![]()
Liz, souhlas. Jen odmítám vařit, když dítě spí. Je to jediný čas, kdy mám chvíli jen pro sebe. Na druhou stranu taky jsem proti nechat dítě řvát jen proto, aby manžel dostal teplé jídlo přesně v poledne. Proč upřednostňovat pohodlí dospělého rozumného člověka nad pohodlím dítěte. Takže byly doby, kde jsem nevařila skoro vůbec. Pak obdbí, kdy jsem vařila na mrazák 1-2× týdně, v době, kdy se o kluka staral chlap. Ted jsem se dostala do fáze, kdy mě i dítě baví víc vařit, než hopsat koníkama z Dupla. Takže vařím denně, kluk asistuje, pižle si tam nějakou zeleninu, důležitě míchá, užírá a ochutnvá.
No jasně - člověk je po narození ochoten skousnout ,že není vyspaný, že nechodí na disko, že tolik nesportuje, že nevidí seriály, že neuklízí tak často..ale nějak hůř snáší, že nemá navařeno
![]()
( prosím berte to s nadhledem
)
Vždyt se v nejhorším případě jedná o pár měsíců - než to dítě pochopí a trochu se opravdu bude schopno přizpůsobit domácnosti..
Moje dcera také řvala, kdykoli jsem si šla ucvrnknout a doted si neumí hrát sama..Takže vařím pouze když spí, nebo až na večer, nebo stylem - začne kouzelná školka - naházím to do papináku a za půl hodiny mám oběd ![]()
ale to už odpobučuji..
Jinak jsem trošku dočítalo a pobavilo mě vyjádření někoho „přece ji nemůžu nést půl hodiny, to by mi upadla ruka“
Já mám rok a třičtvrtě starýho rošťáka, má kolem 13 kil, kočár skoro nebereme ven, ale když vidím, že je unavenej, prostě ho na tu ruku vezmu a nesu ho, dokud není schopnej zas ťapkat po svejch… Občas je to i víc jak půl hodiny…
Takže k tomu jen tolik, že „bude hůř“
![]()
A vaření obědů… Když stihnu, uvařím, když nestihnu, nečím se „odbydu“, mrňous v nejhorším dostane skleničku a manžel si hold prostě zajde na oběd v práci s kolegama…
Buď stíhám v pohodě uvařit (třeba dneska díky tomu, že švagrová vzala malýho na hřiště) nebo ne, pokud ne, tak to prostě nehrotím… A to mám prcka už staršího, zvládne se zabavit sám, ale občas má dny,kdy by se jen nosil a choval a mazlil, tak ho kvuli tomu, abych za každou cenu udělala oběd nenechám půl dne ječet… ![]()
kate02 píše:
Jinak jsem trošku dočítalo a pobavilo mě vyjádření někoho „přece ji nemůžu nést půl hodiny, to by mi upadla ruka“
Jj, s tím tříměsíčním miminkem, že? To mě rozesmálo srdečně
Ale jooo, taky jsem si myslela, jak mám strašně těžké dítě (a měla jsem), ale ono bude hůř… Můj v zimě 20měsíční, v plné polní 15kg vážící chlapeček např. odmítal udělat venku bez kočáru krok na vlastních nohách. To byl teprve ten pravý požitek
I teď se rád ponosí, naštěstí svaly postupně sílí
![]()
Ad obědy, co si budeme vykládat, nebylo jak s miminkem, když byla moje mamka, co bydlí v RD pod náma, na ÚP a denně vařila pro 4 lidi. Bylo tak snadné a úžasné se za drobný peníz přihlásit ke stravování také
Hned bych nás teď se Samíkem zas přihlásila oba dva
![]()
Teď prostě vařím jednoduchá jídla, co jsou rychle hotová a u kterých nemusím stát (a když je oběd někdy na půl druhé, tak se nikdo nezblázní). Když už vařím náhodou nějaké náročnější jídlo, je to jenom moje rozhodnutí, dítě to občas přežije. Pokud by štěstí našeho manželství stálo na obědech na dvanáctou, asi bych si to fakt vařila večer
(nicméně doufám, že MM je soudný člověk a něco takového by po mně nevyžadoval)
no holky to jste mě teda nepotěšily
jsem ráda, že jsem vás pobavila, ale vy mě teda ne
ale umím si představit, že bude hůř
Máme polohovací kočárek, tak to teď řeším tak, že když se vzteká, že nechce být v kočárku tak ho dám do pololehu jako v lehátku, vidí ven i na mě a je spokojený. No ale vážně se pronese. Třeba to tak vidím jen teď. Možná si časem vycvičím svaly společně s růstem jeho váhy ![]()
Pájinko a kolik váží malý? Vzpomínám si, když měl Samík tak ty 3 měsíce, že vážil necelých 6 kg a hrozně jsem skuhrala, když jsem tlačila ho, 15kg kočár a nákup (dohromady nějakých třeba 25 kg) domů do kopce. O rok a 8 kg později mi přišlo, že jsem ho vytlačila snadněji, než tehdy, fakt se namakáš, chtě nechtě
Teď už vytlačím i 35 kg
Brzy po porodu je člověk ještě takový zlenivělý s atrofovanými svaly, ale to se změní ![]()
Neuvažovalas o nějakém ergo nosítku (manduca a spol.) - to by ti myslím dost vyřešilo… Tak malého bobka v tom ani neucítíš, on bude spokojený a zašetříš ruce ![]()
Angua píše:
Pájinko a kolik váží malý? Vzpomínám si, když měl Samík tak ty 3 měsíce, že vážil necelých 6 kg a hrozně jsem skuhrala, když jsem tlačila ho, 15kg kočár a nákup (dohromady nějakých třeba 25 kg) domů do kopce. O rok a 8 kg později mi přišlo, že jsem ho vytlačila snadněji, než tehdy, fakt se namakáš, chtě nechtěTeď už vytlačím i 35 kg
Brzy po porodu je člověk ještě takový zlenivělý s atrofovanými svaly, ale to se změní
Neuvažovalas o nějakém ergo nosítku (manduca a spol.) - to by ti myslím dost vyřešilo… Tak malého bobka v tom ani neucítíš, on bude spokojený a zašetříš ruce
No malej má taky necelých 6 kilo a musím se tu teď smát, protože i přítel skuhrá, když ho má chvíli nést
o nosítku jsem zatím neuvažovala, mám poměrně lehký kočárek a jak jsem psala, když mu ho napolohuju a vidí mě a může koukat ven, tak je zticha
pokud usne, tak ho položím
zatím se to dá, tu půlhodinu jsem díky bohu zatím nikdy nést nemusela
většinou ho po cca 10 minutách položím a je klid. Nejspíš se chce jen na chvíli pochovat. Ale kdyby to už bylo neúnosný, tak bych asi musela o něčem takovém uvažovat
![]()
Přitom člověk by řekl, že přítel by být atrofovaný neměl
Ale ono se i jinak nese dítě, co je ještě „cihla“ a moc nespolupracuje, než třeba ten dvouleťák, který se aktivně drží… To těžiště a všecko je pak úplně jinde…
Angua píše:
Přitom člověk by řekl, že přítel by být atrofovaný nemělAle ono se i jinak nese dítě, co je ještě „cihla“ a moc nespolupracuje, než třeba ten dvouleťák, který se aktivně drží… To těžiště a všecko je pak úplně jinde…
no právě, nejlepší je, když sebou začne šít, otáčet se ze strany na stranu atd. Ještě chudinka netuší, co by se mu mohlo stát, kdyby spadnul ![]()
Taky hlasuju za ergonomický nosítko. Dá se hodně využít i doma právě při vaření, věšení prádla a až začnou růst zoubky, to je teprve někdy parádička ![]()
Jé tak Bára měla ve 3m 7,35 kg a v půl roce už přes 9 kg..Jako pronesla se hrozně..
Já měla manduku, ale už v těch půl roce mi přišlo hrozné jí v tom nosit..Paradoxně ty záda to prostě neunesly, ruce se mohou trochu natřásat a měnit, ale v tom nosítku to byl záhul - tedy pro mě..( na zádech být nechtěla a na břiše už mi přišla nesnesitelně těžká)..
Pajinko a co to lehátko..Já jí s tím nosila po bytě, když jsem šla na záchod, pověsit prádlo, uvařit čaj..Lehátko putovalo se mnou.. ![]()
Náš malej měl ve třech měsících 6,6 kg
taky jsem skuhrala, jak je hrozně těžkej
Teď má nějakých 13 - 14…
a do nosítka ho sem tam dám ještě i teď, záda mě z toho bolí mín, než když ho nosím na ruce, ale to bude individuální… ![]()
kate02 píše:
Náš malej měl ve třech měsících 6,6 kgtaky jsem skuhrala, jak je hrozně těžkej
Teď má nějakých 13 - 14…
a do nosítka ho sem tam dám ještě i teď, záda mě z toho bolí mín, než když ho nosím na ruce, ale to bude individuální…
mám to stejně. v 5ti měsících jsem zkuhrala nad 8mi kily. Dneska to S dvanáctikilovým zvládám na zádech i s pupkem. Ale na ruce bych to taky už nedala.
Lizbeth píše:
Jé tak Bára měla ve 3m 7,35 kg a v půl roce už přes 9 kg..Jako pronesla se hrozně..
Já měla manduku, ale už v těch půl roce mi přišlo hrozné jí v tom nosit..Paradoxně ty záda to prostě neunesly, ruce se mohou trochu natřásat a měnit, ale v tom nosítku to byl záhul - tedy pro mě..( na zádech být nechtěla a na břiše už mi přišla nesnesitelně těžká)..
Fakt?
Já zas skuhrala, když ji měla na ruce, je to prostě nesymetrické zatížení těla a byla jsem zkroucená jak paragraf
Na nosítkách se mi líbí, že jsou symetricky a obě poloviny těla jsou zatížené rovnoměrně.