Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
nákupy bych brala a ještě bych si vybrala, co mají přivézt.
a jestli chce tak často k vám chodit, tak bych se s ní dohodla, že se ti to každý den nehodí, ale že bys tak moc uvítala pomoct při vození kočárku - a dávala bych jí prcka na 2 hodiny vždycky ven. Mezitím bych si buď uklidila, spala, nebo jen tak relaxovala.
No malý v kočárku nevydrží, takže tam bývá jen v době spánku, ona se do vožení moc nehrne, protože pak by si vnoučka tak neužila, když by ho vezla jen v kočáře
návštěvy jsem teda už omezila tak na 3-4× týdně… ale stejně by mě zajímalo, jestli mě někdy ta antipatie přejde, protože vlastně nemám moc důvod si na co stěžovat, spíš je to fakt alergie ![]()
M.
Jéé, nestraš, úplně se bojím, co čeká mě. Jak píše výše, taky bych si hezky pěkně nadiktovala a troufla bych si i na drahý věci, mohlo by jí to časem přestat bavit a došly by peníze. Kdyby byl problém, klidně písnu, co potřebuju a pak mi to můžeš poslat, nebo si to dojedu vyzvednout:-)) To by šlo, taková charita na Emimi ![]()
Naše budoucí babičky jsou zatím v klidu. Tchýně toho zatím moc nekoupila, ale bojím se také té akčnosti, radši jsem sama, má to k nám 500m, takže po porodu budu jako pořád někde, abych měla klid.
pokud jde o obědy, tak bych se třeba domluvila, že jeden den budeš vařit ty a druhý den ona. ať se vystřídáte a je to spravedlivé. u nákupů bych si od ní vzala a zaplatila jí jen to, o co jsem si řekla a zbytek velmi slušně odmítla se slovy, že toto opravdu nepotřebujeme a že sis řekla jen o věci, které potřebujete a třeba že moc děkuješ za ochotu, ale nevyužili byste to. ať si s tím dělá co chce a aspoň se naučí, že se má ptát a respektovat vaše rozhodnutí. fakt bych to brala ale z toho přístupu, jste srtašně hodná, moc mě těší že na nás myslíte, ale toto si opravdu nevezmeme. a velmi mile si trvat na svém.
No a pokud bydlí někde poblíž, co kdyby si ho brala na nějaký den či 2 dny na chvíli k sobě? Je jasný, že zatím se ho „zbavovat“ nepotřebuješ, ale myslím, že obecně není špatné, když je dítko naučené být i s někým jiným, nikdy nevíš, kdy to může být potřeba.
Ahoj zakladatelko. Tak s tma nákupama to dělá moje mamka a nejen s nákupama,ale vaří i pro nás atd… Na jednus tranu je to hrozně fajn, na druhou stranu si připadám jako neschopná a dokonce chvílema jako, že ji vysávám
I když to tak nechci prsotě to tak podle mého vypadá. Už jsem ji říkala, ať pro nás nevaří, že si vezmem chleba nebo, že uklohňám něco já,ale stejně pak volá do našeho bytu(byslíme vele sebe v baráku na stejném patře) že uvařila ať se jdem najíst ![]()
Jinak tchyni bych teda doma taky denně nechtěla,ale zas na druhou stranu, jednou až budete potřebovat hlídání je dobré, že ji bude malej znát dobře a ty budeš vědět, že u ni nikde nebrečí. Pokud je malej v poho, možná bych ji jednou za čas dala domů na hlídání a zašla třeba ke kadeřnici na nákup atd… Ona si pohraje s mrňkou, ty ji neuvidíš a ještě si oddychneš ![]()
No je to o povaze cloveka, ja bych ji jeste milerada napsala seznam, ktery ma koupit… ![]()
Ale navstevy bych zatrhla - proste bych rekla - maminko, Filomeno, nebo pani NOvakova (podletoho jak ji oslovujes
) mame s malym sve pratele, travime i s nimi hodne casu, protoze maly je rad v pritomnosti deti, popripade mame i jine aktivity, co kdybycho se domluvili na dvou dnech v tydnu?
Pokud prcek dobre snasi odlouceni, muzes ji i nabidnout, at si ho vezmou o vikendu na cely den, popripade noc a pobavit se i sama… ![]()
j.a.n.i1 píše:
No a pokud bydlí někde poblíž, co kdyby si ho brala na nějaký den či 2 dny na chvíli k sobě? Je jasný, že zatím se ho „zbavovat“ nepotřebuješ, ale myslím, že obecně není špatné, když je dítko naučené být i s někým jiným, nikdy nevíš, kdy to může být potřeba.
Naprosty souhlas! ![]()
nozu píše:
pokud jde o obědy, tak bych se třeba domluvila, že jeden den budeš vařit ty a druhý den ona. ať se vystřídáte a je to spravedlivé. u nákupů bych si od ní vzala a zaplatila jí jen to, o co jsem si řekla a zbytek velmi slušně odmítla se slovy, že toto opravdu nepotřebujeme a že sis řekla jen o věci, které potřebujete a třeba že moc děkuješ za ochotu, ale nevyužili byste to. ať si s tím dělá co chce a aspoň se naučí, že se má ptát a respektovat vaše rozhodnutí. fakt bych to brala ale z toho přístupu, jste srtašně hodná, moc mě těší že na nás myslíte, ale toto si opravdu nevezmeme. a velmi mile si trvat na svém.
Ona by si peníze ode mě nevzala, ona se o tom o tom semnou vůbec nehodlá bavit právě, taky jsem jí párkrát něco vrátila, že to zrovna máme, atd., ale už je to unavující
ted zase dovezla dvě igelitky, že byly v makru, tak jsem jí řekla, že nám to nemá vozit, že jsem jí říkala, že dnes jedu do tesca, tak že si nakoupí, na to mi řekne, že aspoň uštřím a vůbec se semnou o tom nebaví a když jí říkám, at nic nevozí, tak dělá že neslyší
a když jí něco vracím, tak mi řekne, že to nepoveze zpátky, at si to dám mrazáku, atd… jednou jsem se naštvala, tak jsem jí taky dovezla pár věcí, je se zeptala, co to je, tak říkám, že jsem jim to dovezla, nic na to neřekla, ona nechce, abych já jim něco koupila, prostě má pocit, že jsme děti, o který se musí postarat..... obědy vařím sama, to jsem si vydobila, mě by nevadilo, že doveze oběd, mě vadí, že to dělá automaticky a pokud jí nedávám pravidelně nějaký hranice, tak se to zase posunuje tam, kde to bylo předtím ![]()
Jinak s dary neporadím, přesně tohle mi dělá moje babička a já už rezignovala… snažím se ji to akorát oplácet tím, že ji pro něco dojedu a přivezu a podobně.
Proste si nastol hranice tak jak je chces ty!!! Jako co se vareni, navstev a maleho tyka.
A to jidlo ktere kupuje, neres! Fakt se na to podivej z jine stranky. Opravdu usetris, kup si za to neco pekneho na sebe a nebo malymu doprej neco, co by jsi jinak nemohla! ![]()
Je fajn byt samostatna a nevazana (taky to mam rada) ale pri trose alibismu bych ja osobne rekla, hloupy kdo dava, hloupejsi kdo nebere… ![]()
Já to chápu, ale z její strany to není reakce na tvoji „neschopnost“, nýbrž její úplně nomrální projev mateřské lásky. Zřejmě tě přijala do rodiny se vším všudy, což je moc hezké, současně ale zapomněla, že její „děti“ už nejsou děti … že jako má potřebu se neustále o ně starat …
No jo no. To je fakt dvousečný. Ř9ct ne, a může se stát, že to bude NE navždy a na všechno … ![]()
j.a.n.i1 píše:
No a pokud bydlí někde poblíž, co kdyby si ho brala na nějaký den či 2 dny na chvíli k sobě? Je jasný, že zatím se ho „zbavovat“ nepotřebuješ, ale myslím, že obecně není špatné, když je dítko naučené být i s někým jiným, nikdy nevíš, kdy to může být potřeba.
To je druhá věc
já se zatím od malého nechci moc vzdalovat a taky na tchýni tak trochu žárlím, bojím se, že když s ní malý bude trávit spoustu času, bude ji upřednostnovat přede mnou (když jsem četla nějaké příběhy tu, tak mi z nich bylo smutno), jelikož já se jí v její starostlivosti v životě nevyrovnám, ani nechci, ona je z malého úplně na větvi, vím že to je spousta babiček, ale tohle je celkem extrém a to mi taky vadí - přílišné budoucí rozmazlování
když je u nás, tak si malého ani nemůžu pochovat! Hned mi ho bere z rukou ![]()
jako malá si pamatuji, jak moje babička vždycky napakovala mámu jídlem až do konce týdne. Máma protestovala, ale nic to nebylo platné. Teď, když k našim přijedu, tak taky dostaneme výslužku, většinou teda ze zahrady, ale často i maso, buchty, vařené jídlo,… Vezmu si to a jsem ráda. Vařené jídlo sice nikdy nechci a stejně ho vždycky mám v kufru. No, co se budu rozčilovat. Tchýně ta zase, aby mi ulevila, tak když přijede, tak přiveze oběd. My to pak máme celý týden k večeři. myslí to dobře, tak se přeci nebudu hádat a kazit jim radost.
Ahoj všem,
moje tchýně je strašně starostlivá, zdá se mi, že má pocit, že jsme ještě děti a že se o nás musí starat, s manželem spolu žijeme 3 roky a máme 7 měsíčního syna. Kdyby mohla, každý den by mi vozila obědy a dělala nákupy. I když jsem jí několikrát opakovala, že nám toho tolik vozit nemá, tak to nerespektuje, vedle ní si připadám jako dítě, kterému došly argumenty. Já vím, že někomu to může připadat skvělý, ale já jsem ráda nezávislá a samostatná, možná mi hlavně vadí to, že se nezeptá předem, jestli chci tamto nebo ono, naši mi taky občas něco dají, ale vždy se předem zeptají, jestli to chci. Tchýně se třeba zeptá, co chcem koupit, že jedou do makra, tak řeknu aspoň jednu věc, protože stejně vím, že by něco dovezli i když bych řekla, že nic nepotřebujem a stejně doveze dvě igelitky nákupu
já si pak připadám tak nějak nepatřičně, když to k nám donese, já vím, že chce pomoct, ale je nevyžádaná pomoc vůbec pomocí? Co si o tom myslíte vy? Nevím, možná je problém v tom, že mám pak pocit dlužnosti (nejradši by k nám totiž za malým jezdila i 2× denně - tak mi to fakt řekla), ale já jsem spíš samotář a denně ji tu teda určitě nechci…
Monika