Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak pomoci vlastní mamce, je to vážné :-(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.3.12 14:58
Pokud to ale maminka nebude chtít řešit, tak to prostě nikdo jiný nevyřeší. Je to síla zvyku, kór když ten dominantní občas něco pronese ve smyslu, že nebýt jeho… určitě se špatně z dlouhodobého vztahu odchází s malým, nebo žádným sebevědomím.
Sama jsem to viděla v příbuzenstvu. Žena týraná psychicky, pak už i fyzicky. Ale manžela neustále omlouvala 
. Naštěstí ta dotyčná potkala skvělého chlapa, který ji lichotil, opečovával a pomohl jí vytáhnout z nešťastného manželství. Sice se tomu říká i nevěra, ale někdy je to v pozitivním smyslu 
. Jsou situace, kdy to člověk sám asi nedokáže, byť má podporu ze všech možných stran, ale není tam partner, o koho by se člověk opřel 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.3.12 14:59
A ještě něco…, když ji dám přečíst tuto diskusi, nepodělám to ještě víc?
AZ
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.3.12 15:00
sisovka51 píše:
Prestat mu delat sluzku. On si ji pak zacne i vic vazit a mohlo by se to obratit k lepsimu. Jinak moc reseni nevidim.
Tohle presne jsem nesnasela na moji mace, kdyz jsem u nas doma mela pritele. Rikala: A ty mu neudelas ani snidani? A ty mu ani neusteles postel?… Ma snad taky ruce! A my jsme se nenarodily pro to, abysme nekomu slouzili. Starame se o deti. To snad staci.
Asi tak nějak. Moje máma měla krátký období, kdy se vzepřela, ale rozvádět se nechtěla, protože je to strašná ostuda podruhý 
Tehdy přestala vařit, prát a to byla jediná doba, kdy to s otčímem šlo. Snažil se, protože představa, že to takhle bude pořád, se mu pochopitelně nelíbila. Bohužel je máma měkká, nedokázala toho využít a nastolit nějaký řád - ty děláš tohle, já tohle a dopadlo to tak, že se ho musí prosit, aby udělal něco na zahradě, ale mému manželovi techniku půjčit nechce, aby to teda udělal za něj 
Mám výhodu, že máma si asi za ty léta zvykla, protože už se z toho nehroutí, teda aspoň co vím, tak už žádné prášky nebere. Zato já si kompletně odvykla, mám skvělýho chlapa a když tam náhodou k nějakýmu konfliktu příjdu, tak je mi zle od žaludku a vrací se vzpomínky na tristní dospívání Fakt nevím, co bych dělala, kdyby na tom byla mamka hodně špatně. Také vím, že by mě to mrzelo, ale zároveň vím, že by si asi pomoct taky nenechala
A přesně tchán taktéž nehne doma ani palcem u nohy. Hučela jsem do tchýně, aby mu přestala dělat servis, ale ani náhodou
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.3.12 15:06
Podle mě to nemůžeš ani vylepšit, ani pokazit takže jí to klidně ukaž. Tohle je prostě její rozhodnutí a pokud ona sama nechce tak se můžeš třeba stavět na hlavu a nic se nezmění.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 15:10
Zakladatelko, je mi to moc líto, ale jediné co můžeš udělat, je poskytnout mamince oporu. Ty telefonáty, které Tě ubíjí, dávají mamince myslím jakous takous poslední naději. Dostane to ze sebe a je jí trochu lépe. Je to bohužel typ člověka, který nikdy ten krok vpřed sám neudělá. Jediné co by jí pomohlo jak tady někdo psal, je spálit mosty, čehož si myslím, že není schopná. Pokud neodešla ani v ten moment kdy jste s bratrem „vylétli z hnízda“ a už opravdu nebyl „vůbec žáden důvod“ sestrvávat, myslím, že už se to nezmění.. Diskuzi bych mamince přečíst dala - záleží jaké vy dvě spolu máte vztahy, jak to od tebe vezme, já bych jí to dala přečíst určitě. Vztah, ve které setrvává jí stahuje k zemi, někdy si říkám, že člověk asi opravdu potřebuje někdy klesnout až na úplné dno aby se mohl odrazit a vstoupat zase nahoru..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 15:16
jj přečít si to může..alespoň uvidí, že to myslíš vážně a máš o ní strach…no každopádně ti přeji pevné nervy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 15:27
Kdzž mě poslal doktor k psycholožce,tak jsme byla přesvědčená že tam nepůjdu.Byla jsme objednaná…jenomže slušné vychování mě nedalo a tak jsme tam šl s tím že co já budu nějaké cizí ženský povídat o mé rodině.Musím přiznat,že když mě paní psycholožka po hodině sezení řekla že pro dnešek končíme…že už je hodina za náma tak jsme jí nechtěl věřit.Po pár jejích otázkách jsme spustila a mluila a mluvila…musím přiznat,že paní psycholožka mě neřekla tohle udělej a tohle nedělej.Popvídal si o mém problému a jelikož nezná nikoho od nás,tak se mnou mluvila oopravdu nestranně,nikoho neosočovala,nikoho nehanila…Naučila mě jak čelit mému již exmanželovi,naučila mě jak se nebát své matky.Naučila mě,že když začínám mít splíny jak s nima zatočit.
Psychologa opravdu můžu doporučit,je škoda že tady u nás to ještě nefunguje tak,že když máš problém jdi za psychologem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 15:37
Pomoct jí můžeš, nenech si namluvit že ne. Prostě do ní huč ať s tím něco dělá, spoj se s ní. U nás tohle fungovalo, prostě jsem s mamkou mluvila každej den, řešili jsme to společně. Nakonec s naší podporou, všech sourozenců, šla a jednala. Je teda fakt, že jak jsme psala, byla poslední kapka ta nevěra. Ale už předtím byla dost nahlodaná se nechat rozvést, ta nevěra to jen uspíšila. Léky brala jen chvilku, jen v těch nejhorších dnech, kdy u nás byli dokonce i policajti, který jsme zavolala já. On se tatíček totiž tak rozčílil, že nsá i napadl. Teď už je nbaštěstí v tomhle směru klid. Osobně si myslím, že ta doskuze když ji dáš mamce přečíst by ji mohla nakopnout, minimálně k tomu, že si uvědomí, že to není v pořádku jak se k ní otec chová.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 16:41
Anonymní píše:Lizbeth píše:Anonymní píše:Máme stejně staré rodiče a moje maminka je také taková - né do té míry, ale také nikdy neudělá rozhodný krok, když je nespokojená, raději trpí dál, aby neobtěžovala a nic neměnila..
Otci je 59 a mamce 57AZA telefonuje ti třeba? Jako, že se o tom bavíte? Mě hrozně toto ubíjí, protože si telefonujeme, obě se u toho hodně psychicky vyčerpáme, ale ta situace je pořád stejně hrozná.
AZ
My si o tom normálně povídáme, vím všechno..ale ona není týraná nebo tak něco..jen dlouhodobě nespokojená. Měla možnost to změnit, ale neriskla to..Bylo jí líto táty, že by zůstal sám..Tak to raději nechává tak..
Ovšem není na tom jako tvá maminka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.3.12 19:44
Přečetla jsem si další příspěvky a fakt je mi smutno, jak ještě dál to může zajít… A stejně tak to bude pravděpodobně i v jejím případě. Mluvily jsme spolu před chvílí. Startovala po mně jako bych byla ten největší nepřítel. Jen jsem jí na to řekla, že mě mrzí, že se takto chová k někomu, kdo při ní stojí a bije se za každou její pravdu čí jiskřičku naděje na zlepšení. Vyšumí to do ztracena a dopadne… nevím jak.
Dnes už nemám sílu to nějak řešit. Jsem rozpačitá z jejího přístupu. Děkuji vám všem.
AZ
- Citovat
- Upravit
3.3.12 01:52
Zakladatelko, neklesejte na mysli. Ta situace trvá tolik let! Nejde čekat změnu ze dne na den! Ale je to dobrý způsob, jak mamince pomoci. Kdekterá máme s takovou podobnou situací nějaké zkušenosti, třeba i od známých. Úplně nejlepší by bylo, kdyby si sem svoji situaci přišla vyjasňovat přímo vaše maminka. Moc bych jí přála, aby skončila se svou trpělivostí. Moc bych jí přála, aby našla ještě svoji vlastní životní radost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
