Jak předejít zhroucení

Anonymní
13.6.20 07:20

Jak predejit zhroucení

Ahoj, mam dve deti, dvouletou a tritydenni dceru. Pred tydnem mel manzel doma srdecni zastavu, musela jsem ho ozivovat. Nastesti je v poradku, jen ještě bude nejakou dobu v nemocnici. Mne doma pomaha moje mamka. Muj dotaz zni…kamaradka me do telefonu varovala, at si dam pozor, abych se nezhroutila, až se situace uklidní, manžel se vrati a ja budu moct vydechnout, ze se to stava, kdyz clovek zazije velkou stresovou situaci, tak jede telo na adrenalin, pak si vydechne a bum.
Ja funguju, musim kvuli dceram, i kdyz mamka moc pomaha, tak jsem vecer grogy, ale zase, kdo by v šestinedělí nebyl. Jen nechci nic podcenit, mate s tim nekdo zkušenost? Jak se to pripadny " kolaps" pak projevoval? Na co si dat pozor?
Chci si po navratu manzela zase uzit, ze jsme kompletni rodina a ne se najednou slozit. Po tom, co mi manzel malem znicehonic zemrel, uz verim, ze telo nekdy muze necekane vystavit stopku. A ja bych rada zkusila aspon trochu tomu predejit.
Anonym z duvodu zmínění zdravotního stavu manzela.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

709
13.6.20 07:42

Kamarádka má pravdu, stalo se to to naší známé. Oživovala manžela uprostřed noci. Po pár týdnech, když ho pustili z nemocnice a vše se uklidnilo nastaly u ní panické ataky, nespavost, noční můry. Dostala lehká antidepresiva a šla na pár sezení psychoterapie. A to mají už děti velké takže žádná další starost. Nepodceňujte to, zašla bych k praktickému pro doporučení.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
21034
13.6.20 07:49

Predevsim teda vam preju, at se manzel uzdravi :hug:

K tomu, co pises. Hele, nevim, jestli se te to tyka. Zivot nam prinasi mnoho slozitych situaci. Zalezi, jak se citis. Je super ze pomaha mama, muzes s ni i probrat/vyventilovat sve strachy. Ze jsi vecer grogy, je normalni, dokonce zdravé. Mela bys optimalne spat a jíst a chodit ven a mit nejaky ten socialni kontakt, aby ti nehrablo ze stresovych myslenek.

Drz se :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
34666
13.6.20 08:07

Hele, telo vydrzi hodne. Ty spi, jez.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
374
13.6.20 08:26

Může se to stát a nemusí. Každý má úplně jinak odolnou psychiku. Zkus zatím jen nějaké bylinné čaje na nervy. Co se při kojení může. Je toho hodně. A až kdybys viděla, že začínáš být nervózní, v úzkosti, nemůžeš spát a jíst, šla bych hned k praktickému lékaři. Nebo nějaké vnitřní chvění, třesy… Cokoliv, co není běžné a děje se to najednou. Až pak bych to řešila… Ale nastat to vůbec nemusí… Naopak se ti může ulevit, že je vše v pořádku konečně a budeš šťastná ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
13.6.20 09:13

Určitě bych své pocity a obavy ventilovala, pokud můžeš, tak před mamkou. V šestinedělí je to trochu komplikované kvůli tomu, že jsi pod vlivem hormonů. Tak na sebe buď opatrná a hlavně co nejvíce spi a dobře jez.
A ještě smekám, že jsi pomohla manžela zachránit!!!

  • Nahlásit
  • Citovat
Ou
13379
13.6.20 09:15

Zbavit se veškerých perfekcionistických představ o tom jak co bude a jak by to mělo být, najet spíš na tady a teď - aka mindfullnes - umí to mírnit jak paniku „cobudecobudechobud“ tak perfekcionismus „nejsemdostdobránejsemdostdobrá“.

Viz třeba sem http://praveted.info/

Co nejvíc činností buď na nějakou dobu vypustit a nebo delegovat na někoho jiného. Zachovat pouze ty základní věcí - tedy to že jste spolu, to že se najíte, to že se umejete a to že se vyspíte. Včetně tebe. Mytí se když tak dá vypusit.

Manželovi v rámci regenerace posílat na dlouhé procházky s kočárem a nebo na hřiště s batoletem.

A je potřeba si vštípit že jsi nesmírně podstatný člen rodiny a nemůžeš upozaďovat svoje ptořeby věčně, protože pak to tělo nedá.

A najdi si někoho, s kým můžeš mluvit o svých obavách, před kým můžeš být slabá a kde nemusíš hrát železnou ženu. Časem by bylo fajn, kdyby to byl partner. Pokud nevíš komu, tak vždycky můžeš zavolat na nějakou linku důvěry.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
700
13.6.20 09:59

Stalo se mi neco podobneho, akorat s ditetem. Kdyz jsem s nim byla v nemocnici, tak jsem zvladala, az jsem se divila, ze jsem docela v klidu. Po propusteni z nemocnice zacaly navaly paniky, neustaly neklid, uzkosti, nespavost, pocit chveni, pocity paralyzy, nutkave myslenky, sileny strach o dite…po nekolika dalsich mesicich prisel fyzicky kolaps, kdy jsem skoncila v nemocnici. Nevim, jak se tomu predejit. Je dobre, ze o tom vis a muzes s temi pocity pocitat a pracovat s nimi…drzim palce :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
689
13.6.20 10:13

Manželovi se to stalo. Velký stres v práci, časový pres, aby stihl zakázky v termínu. Když měl vše hotovo a začala mu dovolená, rozjely se mu ataky a už několik let bere, byť v těch nijnizsich dávkách, antidepresiva.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
145
13.6.20 10:52

Spis bych vrntilovala u znamych, u doktora. Ne u mamky, pribuzne, aby to nepozilo je.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
13.6.20 12:09

Dekuju vsem za zkušenosti a tipy!! :)

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
13.6.20 12:29

Mně se to děje právě teď. Měli jsme velkou krizi v manželství, rozvod ve hře, malé děti… No nakonec se to nějak obrátilo k lepšímu a já dostala úzkostné stavy. Cítila jsem se nervózní jak před stánicema, třásly se mi ruce, neustálý pocit strachu bez důvodu. Jmenuje se to stres z odbřemenění a reaktivní úzkost. Z doby krize pokračuju s antidepresivy a doktor doporučil Guajacuran na ty úzkosti.
Ještě se to může projevit i nemocí, můžeš se z ničeho nic složit s chřipkou, anginou nebo tak. To jsem taky zažila.

  • Nahlásit
  • Citovat
834
13.6.20 12:36

Já bych se asi zas tak moc nezabývala tím, co mi kdo řekne, že by kdyby

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama