Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@someargue líbit a zamilovat se, jsou dvě rozdílný věci.
Já Pohleda chápu, jak to myslí… Líbí se mi taky kdekdo, s leckým bych si i dokázala představit zalézt do pelechu, když na to přijde
Ale láska je i podle mě o té interakci, vzájemnému přitahování, náklonosti a tak.
@someargue píše:
Jo a jak si to predstavujes? Ze se poprvé sejdou a ona si řekne - nesmí se mi líbit dokud mi nenabidne ruku a srdce? Je to nesmysl.
pokud se jedna strana jednoznačně vyjadřuje negativně a druhá i přesto nadále usiluje, je ta usilovací strana minimálně lehce psychologicky pochroumaná s ohledem na vlastní sebeúctu
@Mar__tanka1983 píše:
@someargue líbit a zamilovat se, jsou dvě rozdílný věci.
Já Pohleda chápu, jak to myslí… Líbí se mi taky kdekdo, s leckým bych si i dokázala představit zalézt do pelechu, když na to přijdeAle láska je i podle mě o té interakci, vzájemnému přitahování, náklonosti a tak.
chápavá ![]()
@pohledzdruhestrany píše:
Je to velmi slušné, ale jednoznačné sdělení, že mu na tobě něco vadí, aby tě mohl mít za dlouhodobou partnerku, ale určitě by tě rád nezávazně vojel
Pro jednou naprosto souhlasim
@Šarlota4 píše:
Pro jednou naprosto souhlasim
jednou a navždy, právě jsi propadla peklu ![]()
Jestli ti jde o vztah, pryc od nej. Zkusit jen tu postel bych ti nedoporucovala, pusobis jako ten typ, co si to akorat sam zhorsi.
Otrep se a jdi dal.
Aneb: Kdo me nechce, si me nezaslouzi! Tim se rid v budoucnu. ![]()
@Šarlota4 píše:
Pro jednou naprosto souhlasim
Trikrat „Otce nas“ by to mohl napravit.
![]()
@amuuk píše:
Kockazvysocan: Sám mi to říkal, říkal že se mu líbím, já mu také řekla že se mu líbím. Na Valentýna mě pozval na rande a i poté jsme se párkrát vídali. S našemi školami je to těžké, ale viděli jsme se když to šlo. Proto mě teď jeho odpověd zaskočila. Je pravda ale že mi říkal že je po rozchodu (teď 4 měsíce) a byl to prý hodně těžký rozchod
Jestli Tě pozval na rande a pak jste se ještě vídali, tak je to asi jasné a vztah s Tebou nechce. Kdyby vztah nechtěl, nezve Te na rande. Prostě z jeho strany mu na Tobě něco vadí, nesedí, nevyhovuje co se vztahu týče. Věřím, že se mu líbíš, ale asi se mu nelíbí něco ve Tvém chování (a to nemusí být nic zlého, ve zlém, může to být např to, že máš takové a takové zuby nebo si moc hraješ s vlasama nebo se v určitých chvílích nějak vyjadřuješ, chováš, něco mu prostě nesedlo) Na kamarádství ok, ale vztah ne. Toť můj názor. Soustřeď se na sebe, na školu a doporučuji se s ním vídat, co nejmíň, ať Tě srdce neboli ![]()
@amuuk píše:
Zdravím, je mi 21 let a v lednu jsem se seznámila s klukem z vysoké školy. Nedávno jsme si psali o takových vážných věcech a on pak zmínil, že teď chce být opravdu sám a nechce se vázat. Dost mě to ranilo, protože se mi moc líbí a myslela jsem si, že by časem z toho něco mohlo být. Nemáte nějaké rady, co dělat a nedělat, aby to neztroskotalo a třeba z toho něco v budoucnu bylo? Vím, že je to dost individuální, ale třeba aspoň nějaké důležité věci? Na vztahy nejsem moc expert![]()
. Vím, že se mu líbím, říkal mi to, chce se semnou i vídat, což si říkám, že je dobré znamení. Klučina je dost takový introvert v něčem, aspoň si tak říká. Nechci vůbec na něj tlačit a zastrašit ho, ale zároveň nechci uvíznout ve friendzonu. Prosím buď rady, nebo nepište. Trápí mě to a nechci tu číst blbosti.
Ty chces vztah a on po namluvach zcela jednoznacne rekl ‚nechci se vazat‘. Osobne bych se podle toho zaridila, nalila si na hlavu studeny kybl vody a odporoučela se jemu neznamo kam.
V konstelaci, kdy jeden touzi a druhemu je to jedno, je naprd i kamaradstvi, ty budes v kreci, pripadne se s nim vyspis, aby ses presvedcila, ze on se opravdu nechce vazat ![]()
Kasli na to, bude jinej ![]()
@amuuk Klučina na to jde dobře…já bych od něj dala ruce pryč.
Bohužel musím souhlasit s ostatními. Byla jsem v podobné pozici jako ty a akorát jsem se ponižovala. Ona věta „nechci se vázat“ je často prostě taková výmluva. On kdyby poznal nějakou do které by se totálně zamiloval, tak by se toho vázání najednou neštítil.
Téměř všichni používají při odmítnutí milosrdné lži a výmluvy. Je to prostě jednodušší (pro něj, pro tebe je to matoucí).
@amuuk píše:
Zdravím, je mi 21 let a v lednu jsem se seznámila s klukem z vysoké školy. Nedávno jsme si psali o takových vážných věcech a on pak zmínil, že teď chce být opravdu sám a nechce se vázat. Dost mě to ranilo, protože se mi moc líbí a myslela jsem si, že by časem z toho něco mohlo být. Nemáte nějaké rady, co dělat a nedělat, aby to neztroskotalo a třeba z toho něco v budoucnu bylo? Vím, že je to dost individuální, ale třeba aspoň nějaké důležité věci? Na vztahy nejsem moc expert![]()
. Vím, že se mu líbím, říkal mi to, chce se semnou i vídat, což si říkám, že je dobré znamení. Klučina je dost takový introvert v něčem, aspoň si tak říká. Nechci vůbec na něj tlačit a zastrašit ho, ale zároveň nechci uvíznout ve friendzonu. Prosím buď rady, nebo nepište. Trápí mě to a nechci tu číst blbosti.
Na rozdil od ostatnich, si nemyslim, ze by laska musela mit nutne nejake casove omezeni, ve kterem musi vzplat a pak uz ende slus a nic…
Ja jsem zivy dukaz
Dokazala jsem se zamilovat po 2 tydnech, stejne jako po 13 letech, co jsem dotycenho znala a k tomu notne nesnasela
Tohle pravidla nema…
Ale je tu jedna vec, ktera by ti mohla napovedet…jmenuje se intuice
A pokud se musis ptat, at uz nas, ci sama sebe, pak je mi lito, z jeho strany to tam momentalne neni…to neznamena, ze nemuze byt nikdy…jen bych se na to neupinala. Nech tomu volny prubeh, vsimej si i jinych kluku…treba to dopadne…a treba prijde nekdo lepsi, to tak casto byva ![]()
Přiznat si že fakt nechce (ještě s tím nejsi smířená, ještě to spíš popíráš), odvztekat to, odplakat to, zanadávat si kamarádce nad tím jaký to je debbbil, případně se společně opít tak strašně že následná kocovina bude mnohem horší než to odmítnutí a pak se s tím smířit a jít dál.
Přestat mu psát, moc se nerochnit ve fataziích o něm.
@Ou píše:
Přiznat si že fakt nechce (ještě s tím nejsi smířená, ještě to spíš popíráš), odvztekat to, odplakat to, zanadávat si kamarádce nad tím jaký to je debbbil, případně se společně opít tak strašně že následná kocovina bude mnohem horší než to odmítnutí a pak se s tím smířit a jít dál.Přestat mu psát, moc se nerochnit ve fataziích o něm.
Aha, aby si vytvořila modus, že kdo ji nechce je deb.il ? Proč? Na to je nějakej nárok že když se do mne někdo zamiluje, tak to musím opětovat a když ne, tak jsem de.bil? To je lehce zvrácený. Prostě nezaujala, tečka, to není důvod toho nezájemce nenávidět.
@Ou píše:
Přiznat si že fakt nechce (ještě s tím nejsi smířená, ještě to spíš popíráš), odvztekat to, odplakat to, zanadávat si kamarádce nad tím jaký to je debbbil, případně se společně opít tak strašně že následná kocovina bude mnohem horší než to odmítnutí a pak se s tím smířit a jít dál.Přestat mu psát, moc se nerochnit ve fataziích o něm.
Tak nějak. Prostě najít jakoukoli cestu ven…pamatuju si, jak byla moje kruhová spolužačka úplně na hadry z takového profláklého prevíta, zkoušel to na každou, všude a vždy, ale jí připadal skvělý…dokud jí někdo nepověděl, že v hospodě přebral a upouštěl oběma konci. Vlastně třema konci…to se pak ke Kryštofovi přestala hlásit.
Cokoli, co tu gloriolu srazí.