Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jestli ti chybí rodina tak moc, tak se zbalte aspon na týden s dětmi a jedte za nimi
třeba se to pak zlepší ![]()
@111verunka111 píše:
Jestli ti chybí rodina tak moc, tak se zbalte aspon na týden s dětmi a jedte za nimitřeba se to pak zlepší
V létě tam pojedem, ale tím se nic neřeší, jsem tak celkově bez elánu, nedokážu se nakopnout, někdo třeba začne uklízet nebo sportovat, když má špatnou náladu, já se nedokážu přemluvit na nic.
A co třeba nějaký kurz tanečních pro dospělé? Minimálně byste se u toho zasmáli a párů k seznámení by tam bylo taky dost ![]()
A o víkendech děláte co? Kupte knížku o výletech/hradech/zámcích a vyražte ![]()
@Anonymní píše:
V létě tam pojedem, ale tím se nic neřeší, jsem tak celkově bez elánu, nedokážu se nakopnout, někdo třeba začne uklízet nebo sportovat, když má špatnou náladu, já se nedokážu přemluvit na nic.
Tak mě osobně pomůže, když vemu synka jen na dětské hřiště a vidím jak se baví
nebo si koupím něco na co mám zrovna chut, jdeme s mužem a malým na procházku, do nějakého centra. Hlavně se nesmím utápět doma, možná jsi smutná skrz něco konktrétního. Já taková byla když jsem byla s bývalým, hodně mě dostával na dno a ted si užívám snad každé minutky ![]()
Já jsem na tom podobné rodinu mám daleko a přátel tu zatím taky moc nemama a když jo tak jsou zaneprázdnění práci atd. Mám uzasni dceru a manžela taky ale ten pocit,,samoty '' je aj tak… ![]()
@Krčka píše:
A o víkendech děláte co? Kupte knížku o výletech/hradech/zámcích a vyražte
No my oba děláme i víkendy, takže volných je málo, ale zas máme třeba čas přes týden, je to nepravidelné, moc se toho nedá naplánovat, ve volnu jezdíme na zahradu, občas někam nebo když udáme děti, zajdem s manželem do kina…
@318 píše:
Já jsem na tom podobné rodinu mám daleko a přátel tu zatím taky moc nemama a když jo tak jsou zaneprázdnění práci atd. Mám uzasni dceru a manžela taky ale ten pocit,,samoty '' je aj tak…
Jo, tak tak, taky máme pár známých, ale že bychom se domlouvali na společné výlety, to ne
@Anonymní píše:
No my oba děláme i víkendy, takže volných je málo, ale zas máme třeba čas přes týden, je to nepravidelné, moc se toho nedá naplánovat, ve volnu jezdíme na zahradu, občas někam nebo když udáme děti, zajdem s manželem do kina…
No ty bláho, máš pestřejší program než já… tak proč tolik černých myšlenek? Já kino, nebo výlet s přítelem nezažila už dobré tři roky… Hlavu vzhůru, nic není tak zlé jak se na první pohled zdá ![]()
Tohle znám, taky nemám moc přátel, ale je to díky bydlení… když člověk žije téměř na samotě tak s tou samotou musí tak nějak počítat…
Někdy si taky postesknu, bych si taak chtěla s někým popovídat, posedět, pobavit se… občas se i zadaří (max 10× za rok), my spíš s manželem řešíme, že nemáme žádné společné přátelé
takže když bavit tak každý zvlášť a nebo jen my dva spolu ![]()
@Anonymní píše:
Záměrně dávám slovo „depka“ do uvozovek, protože nechci znevažovat opravdové deprese, kdy člověk řeší, proč by ráno vstal z postele a dýchal. To se mě naštěstí netýká, i když mívám někdy období velkého smutna. A nevím, jak z toho ven. Jsem už pár let přestěhovaná daleko od rodiny a původních přátel a můj muž se svou rodinou a sourozenci neudržuje nějaké zvlášť vztahy, ani nemáme moc takových těch opravdových přátel a na mě doléhá pocit osamělosti. Pořád si opakuji, že nejdůležitější je, že jsme zdraví, máme bydlení, dvě zdravé děti, máme oba práci..atd. A stejně přesto všechno mám pocit, že všichni ostatní si užívají života, jen my tak nějak přežíváme..
A víš vůbec, jak bys chtěla toho života užívat? Mnoho lidí by totiž něco chtělo a neví co.
@werunkaw123 píše:
Tohle znám, taky nemám moc přátel, ale je to díky bydlení… když člověk žije téměř na samotě tak s tou samotou musí tak nějak počítat…Někdy si taky postesknu, bych si taak chtěla s někým popovídat, posedět, pobavit se… občas se i zadaří (max 10× za rok), my spíš s manželem řešíme, že nemáme žádné společné přátelétakže když bavit tak každý zvlášť a nebo jen my dva spolu
A proč máte přátelé zvlášť? Vždyť tví můžou být i jeho a naopak. U nás je problém, že s ex jsem měla spoustu přátel, skvěle jsem vycházela s jeho rodinou, ale to je prostě minulost, jsem už pryč a manžel má sice kamarády, ale on nikdy nebyl typ na pařby, je téměř abstinent, takže společnost až tak nevyhledával a jak říkám, jeho rodina jsou spíše studení čumáci, opak toho, co jsem zažila s ex. Takže jsme víceméně sami.
@Kobliha51 píše:
A víš vůbec, jak bys chtěla toho života užívat? Mnoho lidí by totiž něco chtělo a neví co.
Potřebovala bych více spřízněných duší okolo sebe, ale člověk po pětatřicítce si už ty nové vazby dělá hůře, než v mládí.
Záměrně dávám slovo „depka“ do uvozovek, protože nechci znevažovat opravdové deprese, kdy člověk řeší, proč by ráno vstal z postele a dýchal. To se mě naštěstí netýká, i když mívám někdy období velkého smutna. A nevím, jak z toho ven. Jsem už pár let přestěhovaná daleko od rodiny a původních přátel a můj muž se svou rodinou a sourozenci neudržuje nějaké zvlášť vztahy, ani nemáme moc takových těch opravdových přátel a na mě doléhá pocit osamělosti. Pořád si opakuji, že nejdůležitější je, že jsme zdraví, máme bydlení, dvě zdravé děti, máme oba práci..atd. A stejně přesto všechno mám pocit, že všichni ostatní si užívají života, jen my tak nějak přežíváme..