Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Říci pravdu a nevykládat nesmysly (pohádky). I dítě si musí prožít ztrátu.
Sesypat se můžeš. Žal a smutek a truchlení po někom, kdo odešel je nomrální. A děti to zvládnou a ty budeš zničená kratší dobu, když se nebudeš tvářit jako že se nic nestalo. Není to pravda, no.
Jinak pár dobře sepsaných rad najdeš tady
https://www.umirani.cz/…ruchli-jinak
Jinak je mi to moc líto, a přeju abyste našli sílu a časem nějaké smíření.
@DanielaD píše:
cože má dcerka takovou chmurou náladu? Je to život, je to smutné, bolí to.
Ona je cíťa od narození. Navíc je hodně fixovaná na všechny v rodině, takže jednou za čas ji napadne, co bude až…stačí pohádky, zprávy atd. Na druhou stranu při každé návštěvě obchodu nakupuje oblíbenou tyčinku, pro dědu, pro obě babičky, tatínka a bráchu. A tak všude, na každém jarmarku atd. Každému kreslí obrázky, vyrábí věci z keramiky, doma dělá přáníčka atd. Každý den mi nahrává na diktafon přání krásného dne a že mě má ráda. Jako je to sladký, ale mám trochu strach, aby ji venkovní svět nesemlel ![]()
Když mému tříletému synovi umřel pradeda, se kterým měl Velmi dobrý vztah, tak jsme mu řekli, ze je nahoře v nebicku. Teď pokaždé když vidí jeho fotku, tak řekne ze je v nebicku a dal to neřeší. Hodně štěstí a upřímnou soustrast
@Russet píše:
Já se směju, ale taky mi při těch otázkách mrazilo. Pár týdnů to fakt řešil a třeba nedávno chtěl dát pozvánku na oslavu svých 5. narozenin i k urně. Aby věděl, že slaví narozeniny. Ale bere to prostě jinak než dospělý. My víme, že je to fakt napořád.
zatím to uhraju vždy na to, že po smrti budeme spolu, jako andělíčci v nebi, že ji tam najdu a budeme pak pořád spolu. Trochu jako Anděl Páně ![]()
Já bych poradila knížku Návštěva malé smrti od Kitty Crowther.
@Keyllah píše:
zatím to uhraju vždy na to, že po smrti budeme spolu, jako andělíčci v nebi, že ji tam najdu a budeme pak pořád spolu. Trochu jako Anděl Páně
Babička mu něco takového řekla. Ale mám zvídavé dítě a asi mu bude brzo vrtat v hlavě, jak se v té páře udrží. Nehledě na to, že už letěl letadlem a nic takového neviděl. Spíš se snažím mu říct, že prostě už dotyčný nikdy nepřijde a můžeme na něj vzpomínat. Ale kde je (jinde než na hřbitově nebo v urně), to mu nevyprávím.
@Keyllah píše:
Ona je cíťa od narození. Navíc je hodně fixovaná na všechny v rodině, takže jednou za čas ji napadne, co bude až…stačí pohádky, zprávy atd. Na druhou stranu při každé návštěvě obchodu nakupuje oblíbenou tyčinku, pro dědu, pro obě babičky, tatínka a bráchu. A tak všude, na každém jarmarku atd. Každému kreslí obrázky, vyrábí věci z keramiky, doma dělá přáníčka atd. Každý den mi nahrává na diktafon přání krásného dne a že mě má ráda. Jako je to sladký, ale mám trochu strach, aby ji venkovní svět nesemlel
cíťu mám doma také, tak to znám ![]()
Mají ten svět o něco těžší, než ti ranaři, tak je musíme chránit ![]()
Když jsem synovi (5), řekla, že babička je hodně nemocná a asi umře, tak řekl:
Hmmm, to nevadí, máme ještě druhou a další babičku.
Když Aničce zemřela maminka, řekl jsem jí, že je v nebíčku. Byly jí necelé dva roky…
A holky tady mi docela dobře poradily- rozloučila se s ní balónky s heliem se vzkazy tam nahoru. V každém případě, ať už zemřel kdokoliv, upřímnou soustrast…
@DanielaD píše:
cíťu mám doma také, tak to znám
Mají ten svět o něco těžší, než ti ranaři, tak je musíme chránit
jj, přesně ![]()
To my se takhle jednou koukáme na Arabelu a dítě se najednou zeptá - tehle pán už umřel? A tahle paní žije? Zrovna u Arabely snad žije jen Nagyová a Patrasová. A Brejchová s Lábusem. Tak to je docela maso ![]()
@DanielaD píše:
tady je pár informací
Přečetla jsem si to. Děkuji. Mám děti 5 a 8 let. Jedná se o prarodiče. Tam je, že by měli jít na pohřeb. To si nedovedu představit a ani jsem o tom neuvazovala. Nevím, jak to já zvládnu. Byl to pro mě dost blízký člověk. Je dobré, aby viděli hodně brečet maminku? A další lidi, ktere mají rádi? Zatím se před nima jakžtakž drzim. Horší to bude zítra. Cely den sami doma. Já unavená, bez energie a nemocná.
@Anonymní píše:
Přečetla jsem si to. Děkuji. Mám děti 5 a 8 let. Jedná se o prarodiče. Tam je, že by měli jít na pohřeb. To si nedovedu představit a ani jsem o tom neuvazovala. Nevím, jak to já zvládnu. Byl to pro mě dost blízký člověk. Je dobré, aby viděli hodně brečet maminku? A další lidi, ktere mají rádi? Zatím se před nima jakžtakž drzim. Horší to bude zítra. Cely den sami doma. Já unavená, bez energie a nemocná.
Zeptala bych se jich. Řekla bych, jak to bude probíhat a že budou lidi smutní a budou brečet. Že já asi budu taky brečet. Syna jsme na poslední pohřeb v 5 nebrali, ale kdyby řekl, že tam chce, nebránila bych mu. Zažila jsem už dost pohřbů, je to náročné, ale řekla bych, že se člověku pak uleví. Je to tečka za tou smutnou událostí. Ani mi nevadila hostina potom. Tam už byli lidi docela v pohodě. Vzhledem k okolnostem.
Já to řešila před rokem a půl. Dceři bylo 2,5 roku. Ale řekli jsme ji pravdu. Bylo by ji divný, že jezdila za dědou do nemocnice a najednou nic. A přijmula to v pohodě. Teď ví, že děda je na hřbitově a chodíme mu zapalovat svíčky.
Na pohřeb pochopitelně nešla. Navíc se nejednalo o klasickou kremaci, ale pohřeb v kapli a poté uložení do země. Teď říká, že babička je pořád smutná, že dědeček zemřel a je jí smutno.
Nemá cenu dětem lhát. A lepší jim to říct, takhle brzo, než později.
Přeji hodně sil.
![]()