Jak se mít lépe?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Jinak spousta základních kurzů ať už o rozjetí podnikání, nebo jazyky, nebo třeba jednoduché základy IT, se kterými se dá zkusit nějaká juniorní pozice v zákaznickém servisu a postupně se vypracovat jsou pochopitelně online a často zdarma.
Ovšem tedy bez proaktivního způsobu možná fakt nemá smysl něco rozjíždět a je daleko lepší se naučit být spokojená s tím, co člověk má. Budhisti na tom maj postavený celý náboženství už pár tisíc let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
@Lena74
Však já jsem nikde nenapsala, že to materiálno přináší štěstí a že všichni bohatší jsou šťastnější…
Bohužel nejsem manuálně zručná, ale nějakému přivýdělku bych se nebránila, jen něco najít, musí to být ale z domu no, pryč bych mohla ve všední dny jen večer a na max 3 hodiny, to je na nic no, to leda jít k tyči.
VTIP
no a třeba ty 3 hodiny večer se můžeš učit. Manžel klidně může obětovat něco ze svého sportu, abys mohla jednou do měsíce jet do školy. Víš, ty každý návrh zamítneš, že nejde. Ty nehledáš cesty, jak by něco mohlo jít…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Máš naprostou pravdu… Můj rozum to ví! Vím, že nemám právo si stěžovat, ale přesto to tak sem tam cítím, nedá se říct, že se tím trápím denně. Člověk si vždycky rozumem neporučí, to určitě zná každý a kdo říká že ne, tak kecá…
Je sice dobre, ze mas nasporenou rezervu, ale musis taky zit. Na dovolenou bych si urcite zajela i kdybych mela brat z te rezervy.To dokaze nabit na cely rok a clovek se citi hned jinak.
Jinak se mate dobre, musis zmenit pohled. Mate svuj byt, manzel ma praci, deti jsou zdrave…Mozna nejaky privydelek, treba u nekoho uklizet a hlavne si obcas pro sebe udelej radost, to taky dokaze dost udelat. Nezit tristnim zivotem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mít se lépe, často znamená dřít a přinášet oběti ve smyslu něco za něco. Ty jsi zatím šla cestou nejmenšího odporu. Máš dvě děti v poměrně brzkém věku, však to také každý nemá. Zatímco někteří druzí v tvém věku dřeli a studovali, ty jsi založila rodinu. Není mi proto jasné, co závidíš.
A k tvému dotazu - všechno jde, když se chce. Ale není to zadarmo. „Zadarmo“ nemyslím jenom finance. Jsou to probdělé noci, ve dnech práce, neshody doma, prostě stres a zátěž pro celou rodinu, ale i např. krátkodobé zhoršení finanční situace (úhrada školného, dojíždění, placení chůvy) s výhledem na lepší budoucnost. To si musíš/musíte v hlavně srovnat vy sami, co doopravdy chcete a co všechno tomu chcete přinášet.
A ke studiu - když čtu ta tvá ALE, tak je pro tebe/vás důležitější společný čas, klid a pohoda, manželův sport a péče o dítka. Musíš/te si vybrat, co čemu a proč obětujete 
a není přeci nic špatného na tom si vybrat klid, pohodu, čas pro rodinu a koníčky. Jenom si pak nestěžuj a nezáviď. Ujasni si své priority a sžij se s nimi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Raději se nerouhat. Máte všechno - střechu nad hlavou, dvě děti, rodinu, práci, zdraví, rezervu. To je super. Znáte to, zdraví má tisíce přání, nemocný jen jedno. Pokud se ale trápíte, zdraví se může zhoršit. Takže bacha na to. Jo a ještě jedno heslo se mi líbí: Dělej co umíš, s tím co máš, tam kde jsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
A můžu se zeptat, jak si to udělala? To mě vážně zajímá! Já bych musela docela daleko dojíždět, navíc o víkendech by se to musela skloubit s manželovým sportem, je to i jediný čas, kdy jsme spolu, navíc to učení, jasně, jsem na mateřské, ale dítě taky potřebuje nějakou pozornost, starší půjde za chvíli do školy…Zase samé ALE.
Koncem září nastupu na VŠ, mám dvě děti (téměř 4 a ročního). Bude mi 35, manžel dělá na směny a má volný jeden víkend v měsíci, já budu ve škole dva, O hlídání jsem požádala prarodiče. Bude to sice trochu náročnější, než když jsem první vš studovala svobodná a bezdětná. Věřím, že se to zvládnout dá. Vpodstatě jde vše, když člověk chce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Tím myslím po střední škole… Na vysokou bych se musela stěhovat do jiného města, naši by mi to bohužel nemohli platit, nebo nechtěli, nevím, dávali mi tenkrát docela znatelně najevo, že bych měla jít hned pracovat a finančně vlastně přispívat na jejich domácnost. Pak už jsem potkala svého současného manžela, stěhování do společného bytu, přišla svatba a děti…
Rodiče mi taky neumožnili studovat. Taky jsem musela do práce a platit si bydlení a stravu. Navíc mě celkem dost podceňovali a shazovali a neustále mi říkali, že na studia nemám. 
Jednoho dne jsem si řekla,, že jsem dost stará na to, abych se bála a abych byla stále pod matčiným negativním vlivem. Studuji teď. Při práci a s dětmi. A už mi dávno není 30 let. 
Nejde to snadno, ale jde. Je to na úkor volného času a spánku, ale po škole bude zase fajn. Manžel mě podporuje a věří mi. 
Šla jsem za svým snem (od kterého mě už v dětství rodiče odradili) a změnila jsem úplně zaměstnání. 
Nemám barák s bazénem (ráda bych, ale nechci si brát hypotéku a navíc vydělávám málo - asi nejmíň za celý život ); auto máme staré z bazaru, ale je spolehlivé 
a dovolenou sice jednou ročně nějakou máme, ale finančně únosnou (do cca 10000,–).
Teď jsme sice byli u moře, ale bez odstupného z bývalé práce bychom na to nenašetřili (v apartmánu a bez stravy). Před 3 lety jsme taky byli u moře, díky mým neustálým přesčasům a něco jsme měli ze stavebního spoření. Další moře je v nedohlednu. Ale nevadí, jednou zase nějak našetříme a pojedeme - chceme, protože se nám tam líbí.
Zbav se závisti a buď něco dělej pro to „mít se lépe“ a nebo se s tím smiř. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@LadyLada píše:
Mít se lépe, často znamená dřít a přinášet oběti ve smyslu něco za něco. Ty jsi zatím šla cestou nejmenšího odporu. Máš dvě děti v poměrně brzkém věku, však to také každý nemá. Zatímco někteří druzí v tvém věku dřeli a studovali, ty jsi založila rodinu. Není mi proto jasné, co závidíš.A k tvému dotazu - všechno jde, když se chce. Ale není to zadarmo. „Zadarmo“ nemyslím jenom finance. Jsou to probdělé noci, ve dnech práce, neshody doma, prostě stres a zátěž pro celou rodinu, ale i např. krátkodobé zhoršení finanční situace (úhrada školného, dojíždění, placení chůvy) s výhledem na lepší budoucnost. To si musíš/musíte v hlavně srovnat vy sami, co doopravdy chcete a co všechno tomu chcete přinášet.
A ke studiu - když čtu ta tvá ALE, tak je pro tebe/vás důležitější společný čas, klid a pohoda, manželův sport a péče o dítka. Musíš/te si vybrat, co čemu a proč obětujete
Moc pěkně řečeno, výstižné. Inu jak se říká - voják se stará, voják má. Nebo jaké si to uděláš, takové to máš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Burj Chalifa píše:
Moc pěkně řečeno, výstižné. Inu jak se říká - voják se stará, voják má. Nebo jaké si to uděláš, takové to máš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Taciras píše:
Ty jo, buď ráda za firemní auto. Povinný ručení neplatíš, havarijko neplatíš, PHM zřejmě platíš v nějaké omezené míře, někde asi vůbec. Neopotřebovává se ti tvoje auto, ale firemní, takže cena, kterou ztrácí nejde na tvůj účet… Já myslím, že firemní auto jako bonus je obrovská výhoda. S vlastním jsou starosti, který takhle nese někdo jiný a užitek máš ty.Byt v paneláku bylo vaše rozhodnutí, vždy je to kompromis mezi delším dojížděním a zahrádkou, nebo vším za zadkem, ale v králíkárně. Pokud máš pocit, že bylo špatné, zkuste to prodat a jít do domku.
Co se týče střední, taky mám jen střední, ve firmě asi jediná na srovnatelné pozici, VŠ jsem nedodělala. Ale záleží na tom, co umíš, jak se předvedeš a taky hodně na tom, jak to, co umíš, dokážeš prodat. Ale jazyky to chce, aspoň angličtinu. U nás se třeba celkem běžně mluvilo na pracovišti anglicky, ne pořád, ale prostě byl mezinárodní tým a jak tam byl jeden, co neuměl česky, tak mluvili všichni anglicky. Spousta firem nabízí a platí kurzy angličtiny pro zaměstnance zdarma, pokud je u vás taková možnost, rozhodně ji využijte. Pokud budete hledat novou práci, zapracujte na projevu, vzájemně si pomozte. My třeba s mužem takhle trénovali na pohovory, prostě nácvikem pohovoru mezi sebou, věř mi, že je toho hodně, co se dá vychytat a udělat dojem na pohovoru, je důležitý, na tom to celé závisí. A finančně se neboj si říct o dost, neboj se, že by tě chtěli a neoslovili, protože si drahá. Stalo se mi to s jednou firmou, zaujala jsem, ale mé požadavky na plat byly o dost vyšší, než jejich strop (nikoli ale nereálné, jak se ukázalo jinde), napsali mi tedy, že by mě vzali a nabídli mi, kolik si představovali oni. Nabídku jsem tehdy odmítla, protože jsem během pár dní dostala lepší. Nicméně pointa je, že když se podceníš, budeš nespokojená ty, když přestřelíš jejich představu, zkusí s tebou jednat, ale nebude to důvod k zamítnutí, pokud bys byla nejlepší kandidát. Taky se ale musíš hlásit na pozice, kde za tebou nestojí fronta nekvalifikovaných, co chtějí dělat to samé. Zajisti si nějakou odbornost, existují třeba i různé mezinárodně uznávané certifikace v různých oborech, na které se hledí. U angličtiny si můžeš udělat taky nějakou zkoušku (je jich, sama si vyber), dokonce existuje zkouška, kterou vždy uděláš a výsledkem je papír, na jakou úroveň jsi jí udělala. Ne jako FCE, kterou máš nebo nemáš.
Začni tím, že si odpovíš na oblíbenou otázku z pohovorů a myslím DOOPRAVDY odpovíš… Kde se vidíte za 5 (10) let? Až to budeš vědět, zapracuj na tom, jdi si za tím. Děti už máš, takže to je super (nečeká tě přerušení na několik let), je čas začít pracovat na kariéře. Věci nejdou někdy tak rychle, jak bychom si přáli, ale pokud jdou správným směrem, je to dobré.
AJ je už dnes skoro povinnost, u mladších lidí předpokládaná. Pokud má někdo píli a výdrž, lze se pustit do nějakého zajímavého neobvyklého jazyka. Arabština, hebrejština…žádaná bude bezpochyby ruština. Jen chtít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No jak se mít lépe? Většina pro to něco musela udělat, obětovat, pokud tvůj manžel není ochotný se třeba vzdát sportu, tak to půjde těžko, pokud se nezačne učit jazyky, zadny nebude umět samy ty věci nepřijdou, přes noc ti do hlav, nenalezli a lepší práci si taky musíš najít sama. V podstatě si nemáš na co ztěžovat, dovolenou si můžeš udělat za draho i za levno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Poslední dobou se často přistihnu, že závidím druhým to, co mají… Vím, že je to povrchní, ale nemohu si pomoci. Líbilo by se mi mít dům, se zahradou, bazénem, bydlíme v paneláku, splácíme hypotéku, líbilo by se mi kdybychom měli vlastní auto, jezdíme ve služebním, v případě, že by muž přišel o práci jsme nahraní, a líbilo by se mi, kdybychom měli na dovolenou, stačila by jedna za rok…
A tak si vždycky řeknu, sakra ženská, život ti utíká, udělej s tím něco!!! Jenže následně si odpovím : Ale co? A hlavně JAK? Mám dvě malé děti, z toho mladší je ještě miminko, a až se vrátím do práce, čeká mě směšná výplata, mám jen SŠ, na studování je pozdě, tenkrát to nešlo, školy jsou i daleko… Nějaká praxe je, ale jde o administrativu, ta je velmi špatně placená, navíc malé děti… Muž vydělává průměrně, taky SŠ, naděje na výrazně lepší plat nulová, neumí ani jazyk… Začít podnikat? To asi těžko se žádným kapitálem, který bych mohla případně při neúspěchu postrádat.
Není to tak, že bychom byli na hranici chudoby, na účtu mám naspořeno, ale to je prostě jenom pěkná rezerva, na barák ani auto mi to fakt nestačí.Takže co vlastně zbývá, sportka?
Já vím, díky bohu za zdraví… Ale přesto, taky vás tohle někdy štve? A dokázali jste se svým životem v tomto směru něco udělat, když už jste měli děti? Povedlo se vám se mít lépe?
Hele kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody.
My prostě spoustu věcí vyřešili kompromisy.
Na dům se zahradou bychom neměli, takže bydlíme v bytě v bytovce, ke kterýmu máme zahradu.
Auta teda máme 2 plus služební, ale žádný novotiny.
Vysokou školu taky nemám a asi už si jí nikdy nedodělám. Není vůle, není hlídání, ale spíš ta vůle no. Vysokoškolský systém učení mi nevyhovuje.
Co se týče peněz, když jsme na mateřský - našla jsem si brigádu, časově tak, abych řešila hlídání jenom občas.
Dovolená? no vystačíme si s Čechy, u moře jsme byli naposledy v roce 2013 a taky žijem.
Taky si občas říkám, že bych chtěla to a ondle, ale v zásadě jsem spokojená, mám 2 zdravý děti, manžela, který nás má rád, nepije, nemlátí nás. Učím se radovat z maličkostí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Na netu je spousta videoseminářů (zdarma), které jsou zaměřené na sebevzdělávání.
Pokud se budeš učit pravidelně min. 2 hodiny denně, tak po čase zjistíš že jsi ve vybraném oboru dobrá. Ideální je samozřejmě zvolit obor ke kterému máš blízko. Na pohovoru to hned jinak vypadá, když se prezentuješ jako žena, která se na pracovní pozici připravovala, než ta která vypráví jak neustále něco nejde. Ty totiž vyřazujeme jako první…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@lleennttiillkkaa píše:
Hele kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody.
My prostě spoustu věcí vyřešili kompromisy.
Na dům se zahradou bychom neměli, takže bydlíme v bytě v bytovce, ke kterýmu máme zahradu.
Auta teda máme 2 plus služební, ale žádný novotiny.
Vysokou školu taky nemám a asi už si jí nikdy nedodělám. Není vůle, není hlídání, ale spíš ta vůle no. Vysokoškolský systém učení mi nevyhovuje.
Co se týče peněz, když jsme na mateřský - našla jsem si brigádu, časově tak, abych řešila hlídání jenom občas.
Dovolená? no vystačíme si s Čechy, u moře jsme byli naposledy v roce 2013 a taky žijem.
Taky si občas říkám, že bych chtěla to a ondle, ale v zásadě jsem spokojená, mám 2 zdravý děti, manžela, který nás má rád, nepije, nemlátí nás. Učím se radovat z maličkostí.
Souhlas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tady všichni píší, jak je jim vzácná dovolená u moře. Holky, já jsem byla u moře poprvé ve dvaceti. Teď je mi 40 a už jsem toho pojezdila docela dost, k moři třeba do Chorvatska by jsme mohli klidně 2× za rok, ale ani se nám už nechce. Jedem radši jednou za 2 roky na nějakou lepší dovolenou.
Ale chtěla jsem napsat to, že čím míň si to můžete dovolit, tím víc je vám to pak vzácné a tím víc si to užijete. Já už z toho moře takovou radost nemám. kamoška byla vloni s rodinou poprvé od svatby u moře - v Chorvatsku, po 20-ti letech a až jsem jí záviděla, jak to prožívali. Já už to tak neumím, užít si Chorvatsko plné Čechů a studeného moře. A popravdě jsem jí tu radost a nadšení až záviděla…
Když jsme dřív neměli peníze a jeli jednou za čas, tak to byl úplně jiný zážitek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
