Jak se mít lépe?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Jo, vzali jsme si úvěr, koupili barák v rozpadu, spravili a spláceli, pak koupili další a zase spravujeme. A jsme spokojení. Malý, ale náš, zahrádka malá, ale naše.
A co to je za větu - tenkrát to nešlo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Poslední dobou se často přistihnu, že závidím druhým to, co mají… Vím, že je to povrchní, ale nemohu si pomoci. Líbilo by se mi mít dům, se zahradou, bazénem, bydlíme v paneláku, splácíme hypotéku, líbilo by se mi kdybychom měli vlastní auto, jezdíme ve služebním, v případě, že by muž přišel o práci jsme nahraní, a líbilo by se mi, kdybychom měli na dovolenou, stačila by jedna za rok…
A tak si vždycky řeknu, sakra ženská, život ti utíká, udělej s tím něco!!! Jenže následně si odpovím : Ale co? A hlavně JAK? Mám dvě malé děti, z toho mladší je ještě miminko, a až se vrátím do práce, čeká mě směšná výplata, mám jen SŠ, na studování je pozdě, tenkrát to nešlo, školy jsou i daleko… Nějaká praxe je, ale jde o administrativu, ta je velmi špatně placená, navíc malé děti… Muž vydělává průměrně, taky SŠ, naděje na výrazně lepší plat nulová, neumí ani jazyk… Začít podnikat? To asi těžko se žádným kapitálem, který bych mohla případně při neúspěchu postrádat.
Není to tak, že bychom byli na hranici chudoby, na účtu mám naspořeno, ale to je prostě jenom pěkná rezerva, na barák ani auto mi to fakt nestačí.Takže co vlastně zbývá, sportka?
Nebo snad smíření?
Já vím, díky bohu za zdraví… Ale přesto, taky vás tohle někdy štve? A dokázali jste se svým životem v tomto směru něco udělat, když už jste měli děti? Povedlo se vám se mít lépe?
obligátní domeček
.Máš kde bydlet, dokonce i zadel si vozíte. Jo, holka, tady platí, že jaký sis to udělala, takový to máš. Smiř se s tím, že ve společnosti jsou různé společenské a majetkové vrstvy a každý nemůže nebo nemá na to být nahoře. Tím myslím, že v životě neudělal nic navíc, aby se posunul výše. A Ty tím pádem někam patříš a běh věcí sis nastavila sama. Máte se ještě v našich poměrech dobře. Závist je ovšem sviňa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ježiš co to je s těma diskuzema ![]()
mám jen SŠ
To je jistě trochu omezující, ale ve spoustě oborech ne tak moc jak si myslíš.
na studování je pozdě
Určitě není! ![]()
Začít podnikat? To asi těžko se žádným kapitálem, který bych mohla případně při neúspěchu postrádat.
Kapitál se hodí, ale podnikání můžeš rozjíždět i paralelně s prací a pak uvidíš jak se zadaří. Můžeš využít dobu, co jsi na RD ![]()
Ale přesto, taky vás tohle někdy štve? A dokázali jste se svým životem v tomto směru něco udělat, když už jste měli děti? Povedlo se vám se mít lépe?
Nevím kolik ti je, ale pokud máš malé děti, tak budeš mít ještě dost velký kus života před sebou. Určitě to jde, rodiče své štěstí vybudovali postupně od 0, a to měli o dost stížené podmínky (mimo to, že začínali už s dětmi), takže to určitě jde ![]()
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pokud to budeš brát tak, že nic nejde a že je na vše pozdě, tak skutečně nikdy nic nedokážeš a lépe se mít nebudeš. Problém je v tobě a tvojí hlavě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hele, i s děti se dá doplnit si vzdělání nebo jazyky. Je spousta víkendových kurzů a nebo dálkových škol. Buď se smiř s tím, že výplata dobrá nebude a nebo začni něco dělat, abyste se měli líp. Zrovna na mateřské je k tomu ideální příležitost. A věř, že ten majetek těm lidem většinou nespadl do klína sám od sebe, ale je za tím studium, dřina, přesčasy a obětování volného času.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Burj Chalifa píše:
obligátní domeček.Máš kde bydlet, dokonce i zadel si vozíte. Jo, holka, tady platí, že jaký sis to udělala, takový to máš. Smiř se s tím, že ve společnosti jsou různé společenské a majetkové vrstvy a každý nemůže nebo nemá na to být nahoře. Tím myslím, že v životě neudělal nic navíc, aby se posunul výše. A Ty tím pádem někam patříš a běh věcí sis nastavila sama. Máte se ještě v našich poměrech dobře. Závist je ovšem sviňa.
Proč ten smutek k domečku? Já to vcelku chápu, ne každý je městský člověk a jestli dřív aspoň lidi mívali chalupy, tak dneska už to u mladých rodin vůbec není zvykem, takže není kam utéct od městského ruchu. A pokud si máš vybrat, jestli kupovat chalupu nebo vrazit peníze do domku, který poslouží jako univerzální varianta, tak je jasné, že většina zvolí domek ![]()
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tím „tenkrát to nešlo“ - třeba to bylo za komančů a nebyla z „dobré rodiny“, tj. strana, a tak. Já to tak měla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj. Myslím, že nic materiálního Ti štěstí nepřinese. My jsme na tom výrazně finančně lépe, než jsme byli před 15 lety, kdy jsem se vdávala. Auto i dům jsme si pořídili, ale nemám pocit, že bych díky tomu byla šťastnější. Podle mě je člověk spokojený hlavně, když pěstuje dobré mezilidské vztahy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Říkáš, že máš něco naspořeno. Tak proč byste nemohli jet na dovolenou? Až budeš zase v práci, tak plat určitě nebude závratný, ale lepší, než mateřská. Tak si vemte hypotéku, prodejte byt a běžte do domečku.
Na vesnicích jsou ceny minimální, pokud netrváš na bydlení ve městě.
A to že máte možnost užívat služební auto závidím zas já tobě.
My máme s manželem každý jedno auto a víš, kolik stojí provoz měsíčně?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@inkakřivák píše:
Jo, vzali jsme si úvěr, koupili barák v rozpadu, spravili a spláceli, pak koupili další a zase spravujeme. A jsme spokojení. Malý, ale náš, zahrádka malá, ale naše.
A co to je za větu - tenkrát to nešlo?
Tím myslím po střední škole… Na vysokou bych se musela stěhovat do jiného města, naši by mi to bohužel nemohli platit, nebo nechtěli, nevím, dávali mi tenkrát docela znatelně najevo, že bych měla jít hned pracovat a finančně vlastně přispívat na jejich domácnost. Pak už jsem potkala svého současného manžela, stěhování do společného bytu, přišla svatba a děti… ![]()
- Citovat
- Upravit
@evale píše:
Ahoj. Myslím, že nic materiálního Ti štěstí nepřinese. My jsme na tom výrazně finančně lépe, než jsme byli před 15 lety, kdy jsem se vdávala. Auto i dům jsme si pořídili, ale nemám pocit, že bych díky tomu byla šťastnější. Podle mě je člověk spokojený hlavně, když pěstuje dobré mezilidské vztahy.
Přesně tak ![]()
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holka, ty budeš vždycky závidět, ty hledáš důvody proč to nejde, nehleáš důvod jak by se to dalo, krásně to shrnula @Nimie
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak buď něco podniknes, nebo ti zbývá to smíření. A víš, nikdo nemůže mít vše, ale to, co jde, tak můžeš jistě zlepšit, jen chtít. Jinak bych to ale zas tak úplně neřešila. Jsi šťastná v manželství? Jste zdraví? To je důležitější přeci než nějaká např dovolená
. A šťastný může být i člověk tehdy, když je třeba smrtelně nemocný, jde jen o to, jak to máš nastavené v hlavě. Uč se pokoře, závist není hezká vlastnost
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@nozu píše:
Hele, i s děti se dá doplnit si vzdělání nebo jazyky. Je spousta víkendových kurzů a nebo dálkových škol. Buď se smiř s tím, že výplata dobrá nebude a nebo začni něco dělat, abyste se měli líp. Zrovna na mateřské je k tomu ideální příležitost. A věř, že ten majetek těm lidem většinou nespadl do klína sám od sebe, ale je za tím studium, dřina, přesčasy a obětování volného času.
Víkendy bohužel obětovat nemohu, to je to…
Proto se ptám JAK, protože co mě napadá, tak vždycky kvůli něčemu nejde. Obzvlášť teď se dvěma malým dětma ne. Asi se na to ptám fakt pozdě. ![]()
- Citovat
- Upravit
Poslední dobou se často přistihnu, že závidím druhým to, co mají… Vím, že je to povrchní, ale nemohu si pomoci. Líbilo by se mi mít dům, se zahradou, bazénem, bydlíme v paneláku, splácíme hypotéku, líbilo by se mi kdybychom měli vlastní auto, jezdíme ve služebním, v případě, že by muž přišel o práci jsme nahraní, a líbilo by se mi, kdybychom měli na dovolenou, stačila by jedna za rok…
Takže co vlastně zbývá, sportka?
Nebo snad smíření?
A tak si vždycky řeknu, sakra ženská, život ti utíká, udělej s tím něco!!! Jenže následně si odpovím : Ale co? A hlavně JAK? Mám dvě malé děti, z toho mladší je ještě miminko, a až se vrátím do práce, čeká mě směšná výplata, mám jen SŠ, na studování je pozdě, tenkrát to nešlo, školy jsou i daleko… Nějaká praxe je, ale jde o administrativu, ta je velmi špatně placená, navíc malé děti… Muž vydělává průměrně, taky SŠ, naděje na výrazně lepší plat nulová, neumí ani jazyk… Začít podnikat? To asi těžko se žádným kapitálem, který bych mohla případně při neúspěchu postrádat.
Není to tak, že bychom byli na hranici chudoby, na účtu mám naspořeno, ale to je prostě jenom pěkná rezerva, na barák ani auto mi to fakt nestačí.
Já vím, díky bohu za zdraví… Ale přesto, taky vás tohle někdy štve? A dokázali jste se svým životem v tomto směru něco udělat, když už jste měli děti? Povedlo se vám se mít lépe?