Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se naučit žít s cholerikem?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.2.13 10:01
Svatbu bych asi trochu odložila a s přítelem si vážně promluvila, že tohle prostě tolerovat nechceš a nebudeš…psycholog nebo poradna pro oba..začít s tím něco dělat…pokud je to 2× do měsíce myslím že by s tím mohlo jít bojovat, ale partner musí chtít..pokud to nebudeš řešit a vezmeš si ho, hádám to bude jen horší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Gibbo
21.2.13 10:03
Ahojky, asi Tě moc nepotěším, ale něco podobného znám… Nejdříve vše ok, občas nějaká „silnější“ hádka.. Pak vulgární oslovování, napřahování se a už to lítalo i fyzicky a to jsem si myslela, že tenhle člověk by NIKDY nic takového neudělal… Já bych s nim být nemohla, protože jestli u Vás jako u nás, že pak řval takhle i na děti vulgárně, když ho chytnul rapl, tak to ne… Zvláštní je, že co nejsme spolu, tak je ok i na děti najednou… Ale za mě ne a svatba už vůbec… Jak já jsem ráda, že nic takového neproběhlo… Držím Ti pěsti, ale myslím, že se svou povahou to nezvládneš… Já na sebe řvát nenechám, povahu mám dosti prudkou, tak jsem to utnula… Hodně štěstí 
- Citovat
- Upravit
21.2.13 10:11
Ahooj, tak za mě taky svatba ne..radši prvně vyčkej, nikdy nevíš, co se z něj vyvrbí. Jak píše Giboo, taky jsem měla vše oukej, poté nadávky, ale nakonec fyzické napadení a ne jedno..Opravdu, cholerik je nebezpečná osoba…jim se zatmí před očima a co pak?..nikdy nevíš. Nemyslím, že svatba je tak důležitá, v dnešní době já ji moc nepřikládám. Ale držím paleček, ať to vyřešíte, hlavně klidně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.13 10:17
Já tě taky nepotěším.. přesně toto je/byl můj manžel.. před Vánoci jsem tu zakládala diskusi a rozešla jsem se s ním po 8mi letech.. 
protože jsem nechtěla, aby tomu přihlížely jednou naše děti, které jsem si s ním kvůli tomu nechtěla pořídit.. jinak byl tak skvělej.. nechlastal, holky nehonil, na fotbal nekoukal, sportovali jsme, zodpovědnej, pomáhal doma.. ALE..
žádná sebevážnější promluva nepomůže a žít se s tím moc taky nedá.. 
ale aby to nebylo jen na černo.. 
je fakt, že teď spolu chodíme k psycholožce.. navrhl to on.. snaží se.. ale bydlíme odděleně a nevím, jestli se k němu vrátím.. psychoDr. potvrdila, že naše soužití by bylo bez odborné pomoci likvidační.. (nicméně dokud jsme byli spolu, tak striktně jakoukoli konzultaci u psychologa odmítal a i teď přiznává, že kdybych se prostě neodstěhovala s tím, že je konec, tak by ho to nedonutilo..)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.2.13 10:20
Můj otec je cholerik, nikdy sice mámu neuhodil, nás jako děti teda občas bil..ALE..nadával sprostě, k vůli každé blbosti, vše muselo být po jeho..
Důsledek, mě totálně zničil seběvědomí a podlomil celou osobnost..Jsem moc šťastná, že s ním už nežiju v jedné domácnosti a stejně tak všichni moji sourozenci, kteří už jsou taky z domu a nemají tendenci se tam vracet.
Když se vidíme občas, chová se normálně..K vnoučatům se taky chová normálně.
Matku totálně „zmanipuloval“, je zvyklá neodporovat mu, na všechno mu přitakávat a souhlasit s ním. Za ta léta s ním nedovede vyjádřit vlastní názor. Její přátelé z mládí říkali, že byla jiná..
Lituju Tebe a Tvých dětí..To odpovídá typologii cholerika, když nemá „své dny“, tak je OK, v pohodě, rozdal by se.
Ne, takového člověka bych si nebrala.
Teď mám partnera z rodiny, kde se nejsou zvyklí hádat, panuje u nás pohoda a klid, děti vyrůstají bez nervů a stresů.
- Citovat
- Upravit
karfice
21.2.13 10:22
Já s cholerikem žila - byl to můj děda, s kterým jsme museli bydlet, protože máma zadlužila byt.
Teď bydlím sama v podnájmu a jsem klidná, vyrovnaná a nemám za sebou někoho, kdo po mě vyjede a seřve mě jak malé dítě.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.2.13 10:25
NNčit žít se s tím dá jedním způsobem. Musíš se smířit s tím, že má právo tě ponižovat, nervovat, že ti zničí život, udělá nerváka i ze společného dítěte/dětí. Pokud se s tím smíříš, pak s ním budeš moci žít.
S věkem se to výrazně zhoršuje.
Ještě dodám, že já bych se s tím rozhodně nesmířila. Jako dítě, jehož matka byla něco mezi cholerikem a hysterikem, musím jen říct, že to bylo strašné, a nakonec jen tvrdila, že to potřebuje, tudíž na to má právo.
Nevím, jak dalece se dá v dospělosti tento vzorec chování změnit, ale já být tebou, tak se alespoň zasadím, aby se o to alespoň pokusil. Pomocí nějaké terapie nebo něčeho takového…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.2.13 10:26
V mé blízkosti se jeden takový vyskytuje už 32 let.
Je to můj otec. Naši se rozvedli právě kvůli tomu, a všechny další vztahy na tomtéž ztroskotaly.
S takovým člevěkem se prostě žít nedá, takového člověka prostě nikdy nepředěláš. Nepomůže nic, nic, nic.
Stokrát naslibuje a stokrát vybuchne. Nikdy bych s někým takovým nebyla, na mne jako dceru si nedovolí a chová se ke mě normálně, co si ovšem dovolí ke svým partnerkám je hrůza a hnus.
Dokáže ho vytočit každá maličkost, třeba že vedle něj někdo dle jeho názoru špatně zaparkuje a tříská do všeho co mu přijde pod ruku o vulgarismech určených tomu kdo je zrovna nablízku ani nemluvím.
Nepije, nekouří, je velmi inteligentní, pracovitý -ale je extrémní cholerik a hulvát.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.2.13 10:42
Zakladatelka: Tak ted mi je teda jeste hur. Cekala jsem, ze se s tim neco delat da. Je pravda, ze stokrat naslibuje a stokrat vybuchne…a to kvuli totalnim prkotinam. Minule mi vynadal, ze jsem blba krava (to bylo jeste celkem v pohode) a hned na to se chtel usmirit. Proste mu v te hlave blikne a nevidi si do pusy a hned na to mu dojde co udelal. Vzdycky jsem se povazovala za veseleho, optimistickeho cloveka, ktery si stoji za svym…ale postupne pozoruju, ze opravdu mu radeji prikyvnu na jeho debilni nazor, nez abych se hadala. Stale jsem si to nedokazala priznat, ale zacinam mit z neho strach. Nedokazu si ale ted predstavit, jak to vsechno zastavit. Zrovna vcera jsme zaplatili zalohu na svatbu, mame dite…Jedine, co me napada, je..ze az se to bude opakovat, tak mu reknu, ze nema cenu se brat, protoze bych stejne od nej kvuli tomu odesla…nejhorsi je, ze ho opravdu miluju. Na druhou stranu si rikam, jestli to jednou zacat nepretrpet, kdyz je vse ostatni v pohode
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.2.13 10:50
Tak já mám doma to samé a už 20let 
, ze začátku jsem se s tím neuměla vyrovnat, nadávky mi přišly hodně ponižující, řešit to nechtěl, on v tom problém neviděl, pak jsem mu jednou zahnula a odešla od něho k rodičům( cca 4 roky po svatbě) místo, aby mě za nevěru nenáviděl a poslal mě do háje ( což jsem očekávala) sesypal se z toho ( ani ne tak z té nevěry, ale z toho, že jsem ho opustila) Sám vyhledal psychologa a domluvil manželskou poradnu. Vrátila jsem se, psycholožka mi vysvětlila proč se tak chová a bylo na mně zda jeho občasné chování zkousnu a vrátím se, nebo se nadobro rozejdeme. Vím že mě nadevše miluje a dal by za mě život (tím jsem si jistá), bohužel se ve vypjatých situacích neumí ovládnout a nápor stresu, řeší chrlením nadávek, vysypeto ze sebe a je zase klid. Pokud víš, že se s tím nedokážeš časem vyrovnat, aby tě to neponižovalo, budeš ho muset opustit, pochybuju že se změní, bohužel to je život, holt nikdo nejsme dokonalí. Ještě musím dodat, že k fyzickému napadení u nás nedocházelo ani nedochází, jen jednou jsme měli takovou výměnu názorů, že jsem mu prostě z návalu vzteku dala facku no a on mi ji vrátil 
. Vyříkali jsme si to a už se to nikdy neopakovalo. Manžel je jinak velmi pracovitý, nekouří, nepije, za ženskýma nechodí, při tom je dost atraktivní, ale jen než promluví v záchvatu zlosti 
- Citovat
- Upravit
21.2.13 10:51
Zakladatelko zamilovanost neni na cely zivot, ver ci ne, je to tak. Ano, oni si pak uvedomi, ze udelali chybu a omluvi se, jeste aby ne…ale kdyby to i u vas preslo k fyzickemu napadani, ja vim, ze usmireni bylo krasne, delala jsem totiz, ze nic, mela jsem z nej totiz strach, jakkoliv mu odporovat..ale chozeni s modrinami a bolestmi, neni prijemne…a hrat cely zivot, ze je vse v poradku, jen za vasimi dvermi se neco deje, to nevydrzi zadna zena, pokud ano, klobouk dolu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.13 10:53
Dobré rady jak vyjít s cholerikem by potřeboval můj budoucí přítel a mohla by mu ho dát moje mamka která je s cholerikem už od 18 vdaná 
Mamka je flegmouš, táta se po záchvatu omluví a je v klidu. Povahu těžko změníš, jen najít někoho kdo tě akceptuje jakej jsi. Chce to nejspíš hoodně klidu, tolerance. Nebo se pokusit změnit chlapa, ale to si myslím že vím že nejde 
Já si s tátou v pubertě užila hodně, a ted si užívám s jeho zděděnou povahou ve vztazích taky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
21.2.13 10:54
Jestli chceš aby ti nadával do krav kdykoliv mu něco nebude po chuti, tak si ho vezmi. Jestli chceš, aby ti za pár let nadávaly do krav i děti, tak si ho vezmi. Jestli chceš, aby ti občas jednu výchovnou natáhl, tak si ho vezmi. Ten rozsudek z minulého manželství znamená, že mu vůbec nedocvaklo, že dělá něco špatně a pokračuje dále. Je to moc těžká situace a těžko radit. Asi bych mu řekla, že mě ponižuje nechat si takhle nadávat, že to jde říci i jinak a asi bych si sehnala nějakého odborníka i kdybych tam měla jít sama. Svatbu bych určitě odložila do vyjasnění situace. Já jsem teprve v manželství zjistila, kolik je vůbec nadávek a sprostých slov. A můžu říct, že jsem se časem i dostala na jeho úroveň, protože jsem si to nechtěla nechat líbit. Pak jsem najednou zapřemýšlela, co se vlastně ze mě stalo a konečně se rozvedla. Bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat a měla jsem to udělat už dříve.
- Citovat
- Upravit
ncc1701
21.2.13 10:54
Muj tata je cholerik, ne ze by byl zly, ale obcas vyjel kvuli opravdove kravine. Naucili jsme se to mlcky preckat a delat, ze se nas to netyka. Nejhorsi je, kdyz se do nej pustis taky. Snaz se to poustet jednim uchem tam a druhym ven, je to tezke, ale da se to naucit, obzvlast kdyz si uvedomis, ze hadka nikam nepovede a s urcitou pravidelnosti se bude opakovat.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Omlouvám se za anonym, ale snad pochopíte. Čtyři roky žiju s přítelem, se kterým teď máme i dítě. Máme celkem pohodový vztah, přítel mi doma dost pomáhá, nepije, sportujeme apod. Prostě všechno je dobré, až na to, že je cholerik. Stává se asi jednou za týden až dva, kdy z totální blbosti na mě hrozně vyjede, začne mi sprostě nadávat a je hodně hrubý. Já jsem navíc přecitlivělá, takže tím opravdu hodně trpím. Snažím se vzchopit a hádat se s ním, ale místo toho se vždycky rozbrečím a mám zkažený den. Když jsme se pohádali poprvé, nespala jsem z toho týden. Nechápu, jak se z milého člověka může tak rychle přeměnit v „tyrana“ nebo jak to nazvat. Navíc jsem před chvíli narazila na papíry z rozvodu, kde jeho bývalá manželka udává důvod rozvodu ten, že ji vulgárně oslovoval a byl na ni hrubý. A to zrovna plánujeme svatbu
Nemáte někdo podobnou zkušenost? Vůbec nevím, co dělat 