Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak se nezbláznit z dětí a najít v sobě trpělivost a klid?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.10.19 13:26
Takhle se chova 99% deti v jejim veku a je to uplne normalni.. Nejlepsi je si od ni aspon obcas odpocinout. Strcit vecer manzelovi a jit si zacvicit, na prochazku, kamkoliv si vycistit hlavu a uklidnit se.. Oni to fakt hodinku dve zvládnou, budou muset. Jestli jsi porad jenom s ni a jeste zavrena doma, tak se nedivim, ze uz z toho silis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.19 13:29
@lucik2011 rada nad zlato, vyhravas klicenku..
Zakladatelko, neboj bude lip. Bud dusledna, za vsim si stuj a neustupuj, chvili bude boj, ale ona to pochopi a pak budete mit vetsi pohodu. Ignorovat je taky dobra rada, akorat nevim jestli u tak male slecny zabere… Ja mam dite vetsi o dost a taky se peru s hormony, startuju na prvni slapnuti, tak se snazim nereagovat hned 
a na kluka teda uz ta ignorace funguje uzasne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.10.19 13:35
Přesně tohle je můj druhý syn, podobný věk. Dostal na zadek, dostal přes ruku, nikdy nic nezabralo, už to ani nezkoušim 
křičela jsem, to je úplně k ničemu 
. Když není po jeho, flakne sebou na zem a řve… jediné co zabírá, nevšimat si ho… on se vyvzteka a přijde, začne se mazlit a je klid. Vůbec už mě to nerozčiluje, hlavně klid 
.
- Citovat
- Upravit
21.10.19 14:04
Ignorovat, prekrocit valejici se dite, odejit a zaroven rict, ze na ni cekas a budete si pak spolu hrat/pomazlite se atd. S tim, ze nechce nic od tatinka u nas pomohlo durazne sdeleni, ze tata to umi stejne dobre (ne-li lip) jako mama. A proste i pres protesty ruce umyl, prevlekl, atd. Dite brzy pochopilo. Chce to cas a pevne nervy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.19 14:12
Ještě mě napadla jedna věc - dělej všechno tak, jak potřebuješ ty, bez ohledu na to, co chce malá - zní to blbě, když to takhle píšu, ale když to uvedu na příkladu: naše malá se třeba nechtěla oblíkat a vždycky se hrozně u toho vzteklala. Pokud jsem se snažila nějak reagovat, aby jsem tomu vztekání předešla, nebo ho nějak vyřešila, bylo to stále stejný, ne-li horší. Po čase jsem na to rezignovala - prostě jsem jí oblékla, bez ohledu na to, jestli se vzteklala hodně, málo, nebo vůbec a pak šla oblíkat syna. Vůbec jsem nereagovala na to, jestli se ona vzteká nebo ne. Asi po týdnu už se vztekat přestala takže tak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.19 14:57
Já jsem hysterický amoky ignorovala a ignoruju. Jsem k dispozici potom, když se potřebuje přitulit. Až vnímá, opakuju, že na takovouhle komunikaci nepřistupuju. Samozřejmě, že mi to taky strašně lezlo a leze na nervy. Naštěstí malá není mamánek, manžel s ní byl od 10 měsíců do 2 a 3/4 na rodičáku a dala to v poho. Ale když jsem doma, tak taky chce všechno ode mě. Vždycky klidným hlasem vysvětlíme že teď třeba nemůžu/nechci a udělá to s ní tatínek. Ono hodně pomáhá prostě ignorovat a dělat si svoje. Mazlit, být dítěti k dispozici, komunikovat, vysvětlovat, ale nenechat se vtáhnout do hysterických výstupů. Dceru jsem nikdy nepotřebovala bít ani plácat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
21.10.19 19:05
Dala jsi tomhule tématu super název - přesně jsi vystihla, co je potřeba. Najít trpělivost a klid. Mně k tomuto pomohlo přečtení pár knížek.
Aha rodičovství - popisuje detailně emoce, jak rodičů, tak dětí, a vysvětluje, že dítě v tomto věku nemá mozek vyvinutý natolik, aby záchvaty vzteku zvládalo a jak dítě v těchto situacích vést a postupně ho naučit se s tím vypořádat. Tahle knížka mi fakt hodně pomohla k tomu naučit se být v klidu.
A pak jsou ještě moc fajn knížky Jak žít a nezbláznit se, Pohodoví rodiče - pohodové děti.
Na webu nevýchovy zrovna zítra poběží webinář na téma vzdoru u dětí, tak se mrkni. Jen se tam zaregistruješ a zítra ti přijde odkaz na video (je dostupné ale jen do půlnoci, pak už ne). https://www.nevychova.cz/…ne-workshop/?…
- Citovat
- Upravit
21.10.19 19:25
@JancaS84 píše:
Zkus se podivat na stránky Nevychovy.
Ježíšmarjá jenom ne Nevýchovu. Dítě není a nemůže být rovnocenný partner.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
21.10.19 21:36
@MartinaIrena píše:Že by další nepochopení Nevýchovy? Myslím, že se nikde v Nevýchově neříká, že dítě je naprosto rovnocenný partner dospělého. Dospělý za něj nese odpovědnost, ukazuje dítěti hranice, předává mu hodnoty atd. Na druhou stranu i dospělý se může od dítěte inspirovat - třeba tím, jak děti dokáží být na 100% zaujaté a ponořené do činnosti, jak jsou spontánní atd.
Ježíšmarjá jenom ne Nevýchovu. Dítě není a nemůže být rovnocenný partner.
- Citovat
- Upravit
21.10.19 22:02
Mám holky 1,5 roku a 3 měsíce. Vztek je u nás teď na denním pořádku. Jako většině se mi taky nejvíc osvědčilo ignorovat, ale být poblíž, a pokud se vztek změní v pláč, chovám a vysvětluji, zabavuji, utěšuji. Zdá se mi, že ty situace jsou pořád časté, ale už to celé trvá jen chvilku a k tomu mamánkovství - trochu jsem se bála, jak těch pár dní, co budu v porodnici, zvládne s tatínkem a nakonec to bylo úplně v pohodě, užili si to. Ale dcera na mě teda nebyla nějak extra závislá. Jak už tu bylo řečeno, bylo by dobré, kdyby tvoje dcera trávila nějaký čas sama s tatínkem.
A těch dvou dětí (spíš mimin ) se neboj. Ono se to nějak zvládne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.19 22:20
Nevýchova nefunguje na všechny děty! Zkoušela jsem to dlouho u pvní dcery a prostě bez výsledku, kdybych jí zavřela do pokoje, rozkope mi dveře vzteky, i teď v 5letech. Když je to bylo hodně přez čáru, plácla jsem a fungovalo to. Teď už je celkem rozumná, takže není potřeba, teď teprve funguje domluva, ale vysvětlovat malému dítěti pořád a pořád dokole prostě u našich dětí nefunguje.
Už rok říkám druhé dcři, nejez ty fixy, pastelky, neházej ty hračky na zem..nefunguje nic.
Ta 2 letá stejně ty hračky mrskne, pastelky okouše, fixy vycucá.. Jsem na ní důsledná, nutím jí uklízet a takové ty základy, ale někdy je to boj a většinou mi odsekne, že NE!
Zkušenost taková, přejde to a chce to vydržet přežít
@ivulka00 tak přesně oblékání je horor, každý den několikrát řev v předsíni, že nechce bundu a čepici už vůbec, válí se mi po zemi, já spěchám a prostě 1éminut řev a řev, že to nechce a samozřejmě baba sousedka, co jí nesnáší celý barák, mě vždycky dostihne a že jí trápim a neumim uklidnit a že jí něco dělám 
Taky už jí mám plné zuby! Ta mi vždycky přidá na nervech. Ale uklidnuji se tím, že příští zimu už to bude dobré a babizna dá pokoj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.19 07:46
@pet p píše: Že by další nepochopení Nevýchovy? Myslím, že se nikde v Nevýchově neříká, že dítě je naprosto rovnocenný partner dospělého. Dospělý za něj nese odpovědnost, ukazuje dítěti hranice, předává mu hodnoty atd. Na druhou stranu i dospělý se může od dítěte inspirovat - třeba tím, jak děti dokáží být na 100% zaujaté a ponořené do činnosti, jak jsou spontánní atd.
Já jsem to pochopila, ale ta ženská prezentuje dítě jako partnera a tím prostě není a být nemůže. Navíc hodně dětí je dominantních, takže nějaké dohody a pojďme najít řešení, aby nám oběma bylo dobře, jsou jim víš kde. U nich fungují striktně nastavené hranice a jasná pravidla. Což paní Králová popisuje jako nevhodný styl výchovy typu policajt. Spousta mamin ti řekne, že hlášky typu to by byla maminka smutná jsou jejich dětem k smíchu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
22.10.19 07:57
@lucynka25 Zmiňuješ zavírání do pokoje, plácnutí a příkazy typu „nejez ty fixy, pastelky, neházej ty hračky na zem…“ a taky pořád dokola nějaké vysvětlování. Ani jedno z toho není nevýchovný přístup. Neříkám, že Nevýchova funguje na všechny děti. Ale podle mého názoru funguje na většinu - na ty, které nemají problémy s vývojem psychiky či poruchy chování (u těchto nevím, zda a jak by Nevýchova fungovala a zda by nebyl potřeba jiný přístup). Přijde mi, když se bavím s maminkama nebo čtu diskuze, že občas je Nevýchova nepochopená. Např. si často lidi myslí, že jedním z principů je neustále něco dokola vysvětlovat. Přitom pokud budeš pořád dokola opakovat, dítě naprosto přirozeně vypne a přestane poslouchat. Mně by taky lezlo na nervy, kdyby mi někdo něco říkal x-krát. Taky nemá vůbec cenu cokoli vysvětlovat, když je dítě v emocích.
U nás se Nevýchova osvědčila, ale je fakt, že jsem kromě toho přečetla ještě pár knížek a i rady z nich jsem potom vyzkoušela a používám. Celkově ale musím říct, že přijmout Nevýchovu pro mě byl ze začátku dost problém, protože jsem do té doby byla zastánce autoritativní výchovy (sama jsem tak byla vychovaná). A nějak si to v sobě přenastavit a vstřebat ty nové přístupy pro mě bylo celkem obtížné. Každopádně stálo to za to, výsledky vidím denně a i období vzdoru u nás bylo takové, že skoro nebylo. Zároveň jsem vyzkoušela, že jakmile jsem se vracela k autoritativnějšímu přístupu, tak dítě začalo mít tendenci okamžitě daleko víc vzdorovat. Je to ale celkem přirozená reakce: rodič tlačí, dítě tlačí proti. A taky se to ukazovalo po návštěvách jedné z babiček (která je dost autoritativní), kde strávil pár dní a byla s ním potom mnohem horší domluva než před příjezdem, víc se vztekal, odporoval atd.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
