Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se odmilovat a najít sílu odejít?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
8.5.14 18:40
- Citovat
- Upravit
23.10.14 13:22
uz je to 5 mesicu..
Muzu se te zakladatelko zeptat, jak si to vyresila? Ja mam uplne stejny problem. Svoji otazku-odejit, resim dost casto. Kdyby jsme bydleli v pronajate garsonce, mela bych jednodussi rozhodovani..zijeme si v baraku. Nechci tady psat svoje problemy pod prihlasenim, jestli si prispevku vsimnes, napis mi sz, prosim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.11.14 20:50
Rozešli jsme se v květnu a koncem července se s dětmi stěhovali. Je nám líp, ikdyž to není vždy lehké. Přijde mi, že sama s dětma to zvládám lehčeji a v klidu. Bohužel se mi vlivem všech těch stresů projevila jedna neléčitelná choroba, tak bojuju a snažím se být flegmatik. Někdy jsem měla depky, jestli jsem udělala dobře, ale sem tam se manžel zase projeví a vím, že udělala.
- Citovat
- Upravit
26.11.14 06:38
Přeju hodne stesti a gratuluji k rozhodnutí. Jsem v podobne situaci a nedokážu se rozhodnout, jsem na sebe nasr… Muzu se zeptat jak dlouho trvalo než jste šli od sebe, jak dlouho jsi vydržela?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.14 12:05
Taky gratuluji. Holky, nechcete napsat sve pribehy? Klidne do zprávy. Muzeme pokecat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.11.14 20:30
U nás to začalo skřípat v květnu lonského roku, na podzim už to byl děs. Když se dívám zpět, náznaky tam byly od začátku a klapalo to tak dlouho, protože jsme držela jak se říká hubu a krok.
Ted konečně přiznal přítelkyni a mám sem tam depku, že jsou v našem bytě, trváí čas s dětmi, oba hrají divadlo, aby byli nej…
- Citovat
- Upravit
27.11.14 11:34
@Anonymní píše:
U nás to začalo skřípat v květnu lonského roku, na podzim už to byl děs. Když se dívám zpět, náznaky tam byly od začátku a klapalo to tak dlouho, protože jsme držela jak se říká hubu a krok.
Ted konečně přiznal přítelkyni a mám sem tam depku, že jsou v našem bytě, trváí čas s dětmi, oba hrají divadlo, aby byli nej…
to je hrozny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.14 16:55
Zakladatelko, také mě těší, že jsi nakonec sebrala odvahu a odešla od něj a teď je ti lépe. Ale poslyš ještě jednu věc, sice je to už půl roku zpět a teď je to možná u tebe jinak, ale přesto: když pročítám všechny tvé příspěvky a jaký z nich děláš dojem, mám pocit, že teď ses sice rozešla a jeden problém vyřešila, ale pravděpodobně - rád bych se mýlil - máš ještě jeden jiný problém a pokud ten nevyřešíš, tak se všemi budoucími partnery dopadneš stejně jako s těmito prvními dvěma. V těch tvých příspěvcích často vidím formulace jako „všichni radí“, „manžel říká“, „on si myslí“ a podobně, naopak skoro nikde jsem neviděl, že bys někde napsala, co si myslíš o tom celém ty. A tak se domnívám, že ty patříš mezi ty lidi, kteří snad nemají a neumí si vytvořit vlastní názor, jen přebírají názory od jiných a přizpůsobují tomu svůj život. Hele, jestli takhle budeš pokračovat, tak se budeš stávat opakovaně obětí manipulace.
Bylo tu řečeno, že nemáš žádnou sebeúctu, zní to tak. Ale píšeš, že ses radila s psychologem, ten ti snad poradil více než já tady, ale i tak, jestli můžu radit, zapracuj na tom, abys měla svůj názor a byla svá a ne něčí loutkou!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.11.14 13:36
@marturka píše: Žiješ ve velké iluzi. Nemáš žádnou sebeúctu, proto věříš těm nesmyslům, že za to jakkoliv můžeš, jak on ti vykládá. Je to lež.
Takže dokud si nezačneš sama sebe natolik vážit, že budeš sama normální sebevědomá a silná žena, tak ti není pomoci.
A na to musíš přijít sama. To co máte, v žádném případě není láska!!! To nemá s láskou společného nic, tudíž nechápu, proč se ptát, jak se odmilovat.
Chce to jen mít konečně odvahu se podívat pravdě do očí.
Jinak nemá smysl ti radit nic, protože si budeš bránit tu svoji nesmyslnou iluzi a lež, ve které žiješ a nutíš žít i své děti.
Chtěla by jsem Vám strašně moc poděkovat 
Sice nejsem zakladatelka ale měla jsem jeden hodně podobný problém jako ona. Píšu, že jsem měla, plácala jsem se v tom 5let 
ale! již nemám a mohu říct, že tento váš příspěvek mě k tomu moc pomohl 
bolelo to ale sebrala jsem všechnu sílu a odešla jsem, začala navštěvovat psychologa a hlavně! začala jsem si vážit sama sebe a ted' je situace taková:žiju si v klídku a pohodě sama s roční holčičkou a je nám skvěle 
Maminky nebojte se odejít, já také myslela, že to nezvládnu ale zvládla jsem to a je nám lépe
Recept:neustále si do kola přehrávejte ne to hezké co jste prožily(na to zapomente) ale pouze to špatné, to hnusné, to nejhorší co jste za ten vztah prožily a čím Vám chlap ublížil a uvidíte, že se Vám bude zaomínat lépe o děti nemějte strach, tím, že odejdete o tatínka nepřijdou…bud' i po vašem rozvodu o ně bude mít chlap zájem a bude jim dobrý otec, nebo prostě ten zájem mít nebude(jako ten můj-strašně plná huba řečí, vyhrůžek a citového vydírání a ted' nakonec pomalu aby mu člověk připoměl, že má dítě 
) a nemáte co ztratit 
- Citovat
- Upravit
28.11.14 13:50
@Anonymní píše:
Chtěla by jsem Vám strašně moc poděkovat
Maminky nebojte se odejít, já také myslela, že to nezvládnu ale zvládla jsem to a je nám lépe
Recept:neustále si do kola přehrávejte ne to hezké co jste prožily(na to zapomente) ale pouze to špatné, to hnusné, to nejhorší co jste za ten vztah prožily a čím Vám chlap ublížil a uvidíte, že se Vám bude zaomínat lépe
to moc rada slysim. A jak dlouho uz jsi sama?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.11.14 19:39
Díky D. C to se snad postupem času naučím, ale nebude to lehké…
- Citovat
- Upravit
30.11.14 20:48
Ahojky. Najít sílu odejít je těžké. Když jsem sem napsala poprvé, byli jsme čerstvě rozejiti. Po šesti letech, plánech na vlastní domov, svatbu, dítě. Rozchod je bolestný. V tom, že je narušena sebeúcta a konec jistot, na která si člověk nějak zvykl. My se rozešli, protože jsem se nehodlala omluvit za něco, co nebylo a nehodlala jsem žít s děckem ale s chlapem. Chtěl mne trestat mlčením. Zpětně vidím problémy co byly a nelituju. O čem však chci mluvit je, že i když jsme se rozešli v červnu, já ho milovala a věřila v návrat ještě hodně dlouho. V této době mi lhal do očí, spal s jinými a když jsem se ho ptala zda někoho má, zapíral. Chtěla jsem se odpoutat a jeho jiný vztah by mi dal sílu. Tu a tam mi psával, jak lituje že už nejsme spolu, jak se chce vrátit a jak mu chybím. V době, kdy byl v posteli s jinou. Ale to jsem v té době nevěděla. Pak jsem se rozhodla, že toho mám dost. Že budu poznávat nový lidi a tak. Byla jsem už hodně unavená. Pak jsem poznala fajn kluka, jen přes písmenka. Dohodli jsme se na osobním setkání, ale na poslední chvíli vycouval. A mě to položilo. Byla jsem psychicky ztýraná tak, že jsem se rozhodla to vše skončit. Večer jsem hodně pila, i s bývalým, který co se týče chlastu nikdy nepohrdl. Ten večer jsme pak měli autonehodu a já musela do nemocnice. Při vyšetřování nehodu svedl na mne. Nehoda mi však zachránila život. S nehodou jsme to pak zařídili pro oba bezbolestně, z mý strany už jen proto, abych uzavřela minulost. Přesto všechno jsem ho milovala a konečné osvobození přišlo až na Nový Rok, kdy mi zalhal naposled. Protože po týto lži ode mne dostal první a poslední facku. Neřekla jsem mu jediné vulgární slovo. Jen že v mém domě už není vítán. To byl okamžik osvobození. Je to rok. A víte že on se pak skutečně vrátit chtěl. Ale zde už nebylo kam. Zůstala vsak zranění a ta se léčí dlouho. Hodně zdaru
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.11.17 01:39
Hezky pozdní večer,
Nevím, jak začít a co všechno uvést, aby to nevyznelo zmateně. Ráda doplním, pokud bude třeba v diskuzi. Potřebuji si promluvit. Začala bych tím, ze jsem vdaná vice, než pet let a mám tři děti. Život se sebehl tak, ze jsem zakotvila dost daleko od rodiny.Ano, i rodiče patří do mojí rodiny. Já, ani manžel nemáme k místu vazby. On by mohl sehnat práci kdekoliv. Veškerá starost o domácnost, děti, povinnosti dětí a jejich zábavu zůstává na mne. On si tráví svůj čas po svém, občas se k nám přidá. Bude mi končit RD, takže hypotéku a větší část výdajů financne zajišťuje on, ale ani můj podíl není zanedbatelný. Dálkově studuji, před časem jsem prodělala autoimunitní nemoc, plus další k tomu přidruženou. On si pouze stěžoval, ze doma porad jen spim. Ano, byla to pravda, ale s nelecenou hypothyreozou mi energie nezbývala. Jeho rada. když už jsem se setva táhla a z mých vlasu zbyla jen par chmýří bylo, jdi k doktorovi. Podporu u nej nemám. Když se nad tím zamyslim, musím každý svůj krok u něj obhajovat.Ani pres rodiči jsem to nedělala. Rad o mne ví vše, kam jdu, kdy přijdu, ale on mi nic neříká. O děti se staram převážně já. Pokud nahlas vyslovil svůj názor, vždy stoji v opozici. Opravdu. Doma pomáhá minimálně. Ten čas, který večer travime spolu raději sedí u PC. Sex se nese v tom duchu, abych si to na něm odbyla a on se nenadrel.Na dovolené jsme nebyli za ty roky jako rodina nikdy. Pokaždé nechuť. Což o to, už jsem si zvykla, chodim s dětmi sama. Jako pár, pokud jsou děti u babiček, nepodnikame nic, co by nás posunulo ve vztahu k sobě blíž. Cele naše partnerství se nese v tom smyslu, ze jeden krok vpřed, dva zpátky, není nic, co bychom společně budovali. Vidí to děti, fyzické násilí ne, ale jaký budou mít vzor. Snažím se, opravdu, ale nevím, zda chci prožít další své roky takhle, jedna se o umírání zaživa. Nepotřebují, aby mne partner bavil, ale aby se mnou žil. Jeden čas na mne žaloval dokonce u mých rodičů. Nikdy by mne to nenapadlo.Jsem člověk, který se domnívá, ze pokud s druhým jednam slušně, bude se mnou i slušně jednáno. Problém se zda byt ten, ze mne u něj drží moje pitome srdce. Mam obavu udelat jakykoliv rozhodny krok. Často vzpomínám jaký byl, když jsme se seznámili. Byl úplně jiný člověk. Vnímavý, naslouchavy, byla jsem jeho láska. Ted mám dojem, ze jsem jen stara „almara“. Děkuji vám za jakékoliv postřehy.
- Citovat
- Upravit
Myssicka
8.11.17 02:33
No holka, radu nemam, ale nejsi v tom sama. Mam asi ne tak vazny, ale podobny problem ve vedlejsi diskuzi „muj manzel neni normalni“ a ze srdce ti preju, at se ti postesti tu dostat nejakou radu, ktera by te navedla na spravnou cestu. 
- Citovat
- Upravit
Verun83
8.11.17 05:22
Proc mas s nekym takovym 3 deti?
Spolu jste to resili? Jak vas vztah vnima on? Jak to vidi do budoucna? Poresit to v poradne? Prvni krok je vzdycky komunikace, nepises, zda jsi o tom s muzem mluvila.
Ja bych ve vztahu prezivat nechtela, pokud by ten druhy nemel snahu take zapracovat na vztahu, tak bych sla. Zivot je kratky na to, aby po tobe nekdo slapal. A co by me teda dost rychle znechutilo a otevrelo oci, je nepodpora v nemoci. Muj prvni muz byl take neco takoveho. Kdyz jsrm onemocnena a skoncila v nemocnici, byl za mnou jednou a jeste nastvanej, ze kvuli me prisel o kseft. Aspon jsem mela cas premyslet a nasledne o nej odesla.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Já jsem se už tolikrát stěhovala a nějak jsem věřila že tento domov bude náš navždy.:-(