Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bylo těžké sundat růžové brýle, ale pak se mi hodně ulevilo ![]()
Držím palečky ať to vzládneš ![]()
Normalne, jednoho dne mi to uplne docvaklo… Predtim asi pul roku jsem si predstavovala jaky by byl zivot bez nej… Srovnavala jsem pozitiva a negativa - kde pozitivum byla jenom moje zavislost na citu k nemu… Ja si nasla kamarady - jelikoz jsem hodne sportovne zalozena, tak to nebylo nic tezkeho. Takze muzsky element v zivote jsem nepostradala… ale pozor s nikym z nich jsem nic nemela, fakt slo jenom o to vyplnit si volny cas a trosku testosteronu mit v okoli. Tehdy to ale fakt uz bylo na mne moc ty jeho prichody opilecke ve 4 rano, kdyz me budil a chtel si povidat, pak rval atd atd / nebil mne to ne, to by fakt byla posledni kapka… ale mne to vadilo, ja jsem od zakladu absolutni klidas a uz jenom pri pohledu na nej se mi chtelo zvracet… pak kdyz jsem se odhodlala, tak mi trvalo to odmilovani asi dva mesice… vse se da zvladnout, ale musis udelat ten prvni krok a stat si za nim - nevracet se - vzdy si vspomenout rychle, proc ses rozhodla od nej odejit…
On mi teď pořád říká že si to vymýšlím že je koler, že to z něj dělám já a cítí se ublížene. děti ho mají rády a až na to dusno a řvani sem tam fungujeme jako rodina skvěle. je to pořád dokola a tak zamotame. nevyčitaly ti někdy děti že jste opustili tatínka nestýskalo se jim?
On teď hraje takové divadlo.. ![]()
Když já si nepřála nic jiného jen pro své děti úplnou rodinu kterou já jsem neměla. manžel si dokonce myslí že máme rovnocenný vztah:-B
@marturka píše: Žiješ ve velké iluzi. Nemáš žádnou sebeúctu, proto věříš těm nesmyslům, že za to jakkoliv můžeš, jak on ti vykládá. Je to lež.
Takže dokud si nezačneš sama sebe natolik vážit, že budeš sama normální sebevědomá a silná žena, tak ti není pomoci.
A na to musíš přijít sama. To co máte, v žádném případě není láska!!! To nemá s láskou společného nic, tudíž nechápu, proč se ptát, jak se odmilovat.
Chce to jen mít konečně odvahu se podívat pravdě do očí.
Jinak nemá smysl ti radit nic, protože si budeš bránit tu svoji nesmyslnou iluzi a lež, ve které žiješ a nutíš žít i své děti.
Lépe bych to nenapsala, je to přesně tak… ![]()
@Anonymní píše:
Když já si nepřála nic jiného jen pro své děti úplnou rodinu kterou já jsem neměla. manžel si dokonce myslí že máme rovnocenný vztah:-B
Tohle přeci není hezký vztah a nejde to snášet kvůli „úplné rodině“. Děti tu situaci doma a jak se k tobě chová jako nevnímají? Opravdu si vezmi řádky @marturka k srdci, je v nich moc velká pravda. Seber odvahu, začni se mít ráda a začneš znovu. Najdeš na to sílu ![]()
@Anonymní píše:
On mi teď pořád říká že si to vymýšlím že je koler, že to z něj dělám já a cítí se ublížene. děti ho mají rády a až na to dusno a řvani sem tam fungujeme jako rodina skvěle. je to pořád dokola a tak zamotame. nevyčitaly ti někdy děti že jste opustili tatínka nestýskalo se jim?
On teď hraje takové divadlo..
Moje kamarádka žila s násilníkem a až na pohřbu další kamarádky, kterou její partner utýral, si slíbila, že ho opustí (ačkoli v jejím případě nedošlo k násilí fyzickému) A víš co jí na řekly děti - byly už v pubertě - že to měla udělat dávno.
@marturka píše: Žiješ ve velké iluzi. Nemáš žádnou sebeúctu, proto věříš těm nesmyslům, že za to jakkoliv můžeš, jak on ti vykládá. Je to lež.
Takže dokud si nezačneš sama sebe natolik vážit, že budeš sama normální sebevědomá a silná žena, tak ti není pomoci.
A na to musíš přijít sama.To co máte, v žádném případě není láska!!! To nemá s láskou společného nic, tudíž nechápu, proč se ptát, jak se odmilovat.
Chce to jen mít konečně odvahu se podívat pravdě do očí.
Jinak nemá smysl ti radit nic, protože si budeš bránit tu svoji nesmyslnou iluzi a lež, ve které žiješ a nutíš žít i své děti.
Přesně tak
![]()
Zakladatelko, jen ztrácíš čas, až poznáš opravdu lásku, budeš si nadávat. Pokud to fakt není d.bil (jak si naivně myslíš), tak se jeho vztah k dětem vaším rozchodem nezmění a může s nima přece pak trávit času kolik všichni budete chtít. Pokud to deb.il je a bude dělat obštrukce (čehož se bojíš, jen si to přiznej) pak dětem přerušení styku s ním jedině prospěje, tak co řešíš?
@Anonymní píše:
Když já si nepřála nic jiného jen pro své děti úplnou rodinu kterou já jsem neměla. manžel si dokonce myslí že máme rovnocenný vztah:-B
Stejně tu láskyplnou úplnou rodinu teď nemaj.
Já už jsem vdaná podruhé tak si říkám že někde musím dělat chybu:$psycholožka říkala že jsem tak hodná že to každý toho akorát zneužije. nechtěla jsem nikdy aby děti zažívaly to co já. snažila jsem se a dělala vše:-( někdy si myslím že jsem jen přecitlivěla a náročná. pořád se bojím že mi to děti jednou vyctou-že nemají vše na co byly zvyklé. snad jim to tím klidem a láskou vynahradim
@Anonymní píše:
Já už jsem vdaná podruhé tak si říkám že někde musím dělat chybu:$psycholožka říkala že jsem tak hodná že to každý toho akorát zneužije. nechtěla jsem nikdy aby děti zažívaly to co já. snažila jsem se a dělala vše:-( někdy si myslím že jsem jen přecitlivěla a náročná. pořád se bojím že mi to děti jednou vyctou-že nemají vše na co byly zvyklé. snad jim to tím klidem a láskou vynahradim
Náročná?? Prdlajz. Kdybys byla, najdeš si pořádnýho chlapa, který ty vysoký nároky bude aspoň trochu splňovat.
Žádného chlapa už nechci ani vidět. i mě děsí si po tolikáté zvykat na nový domov. já dokonce i z okolí slyším že za ten finanční blahobyt musím něco zkousnout. že může byt i hůř:-(
@Anonymní píše: Žádného chlapa už nechci ani vidět. i mě děsí si po tolikáté zvykat na nový domov. já dokonce i z okolí slyším že za ten finanční blahobyt musím něco zkousnout. že může byt i hůř:-(
Zdravím všechny, už tím asi otravuji, ale už jsem vážně na dně. mám tu diskusi o tom, že manžel neumí zvládat svůj vztek. i v podobných diskusích všichni každé radí co nejdříve odejít, aby hlavně děti nepřevzaly tento model chování a že jim bude lépe s maminkou v klidu atd. Já vím, že se manžel nezmění ikdyz se snaží-nikde jsem ale nenašla radu jak se odmilovat a kde najít sílu odejít:-( ono se to lehce radí ale po těch letech psych nebo fyzického týrání jsme na těchto mužích jaksi zvláštne až fanaticky závislé. já byla rozhodnuta odejít-teď má manžel lepší období a já jsem zase na vážkách. máme začít chodit na párovou terapii-já už jsem že všeho tak otupéla a zlomená že se mi na jednu stranu nechce nic urovnavát a na druhou nemám tu sílu říct je konec a jít. manžel vše popírá a vinu hází na mě. jako většina choleriku a manipulatoru-vše svádí na mě.
Máte některá podobnou zkušenost? jak jste zvládly odejít a začít znovu a hlavně se vymanit z té jeho moci.