Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Řidičák mám od října, udělala jsem ho s opravdu hodně odřenýma ušima a vlastně jen díky nápovědám učitele. Zděšená z toho, že v našem státě může mít ŘP kdokoliv, kdo zvládne auto uvézt do provozu, chvilku ho udržet na silnici a pak zaparkovat, jsem se pak bála jezdit ještě víc. Přesto Jsem párkrát jela, pak jsem ale nastoupila na rizikové a za volant nesměla. K tomu mi ještě manžel asi v dobré víře, že se pak budu víc snažit řekl, že tímhle zbůsobem řízení auto brzo zničim. Dosáhl tím přesného opaku, protože já se teď bojím ještě víc. Teď mám předškolní dítě a k tomu mimino a můžu vyjmenovat spoustu denních situací, kdy bych potřebovala auto použít. Jsem totiž jediná, která když například leje jde s děckem a s kočárek dva kilometry pěšky do školky a u toho si nadávám co jsem za blbce, když mi auto stojí před barákem a já nejsem schopná se rozjezdit. Nebudu mluvit a cestách k doktoru do většího města, kam mě musí vozit manžel a brát si kvůli tomu volno nebo musím autobusem, kde jsou opravdu špatné spoje, nákupech cestách na zahrádku která je opět cca 2km daleko…
Má někdo nějaký fígl, jak se nakopnout? Něco co by mi zjednodušilo například řazení? V autoškole jsem jezdila s VW 1.9 v turbodieslu, teď mám fiátka 1,1 v benzínu
prostě cokoliv co vám pomohlo, děkuji
S dovolením se připojím a taky si nechám poradit. Řidičák mám 11 let, ale nejezdím, bojím se. Po Praze to není taková sranda
Dokonce mi řidičák i propadl. Teď už jsem se ale naštvala, dneska si vyzvedávám nový a chci jít do toho. I když mám stažený zadek
Nechci být tak neschopná a věcné odkázána na muže ![]()
Jezdit ze začátku s manželem a spíš nějaký silnice, kde nic moc nejezdí no a postupně do města
nebo si zaplatit kondiční jízdy ale prostě za ten volant sednout a jet..Já mám řidičák tak dva měsíce skoro a troufnu si i sama do města, ale ze začátku se bojí snad každej to je jasný ale pokud chceš jezdit překonat to musíš
Začínala jsem s krátkou slepou slinicí zakončenou kruháčem. Pak na silnice, jak blázen v 6h ráno v neděli, silnice prázdné a já sama. nIKDO NA MĚ NETROUBIL KDYŽ JSEM UDĚLALA CHYBU. sorry caps. a pak postupně jsem přidávala na denní době i na počtu spolucestujících. a rozjížděla jsem se 15 let po získání ŘP
Domluvit se s někým trpělivým a jezdit, jezdit, jezdit a zase jen jezdit, a pak ti to půjde najednou samo…
Také bych doporučila kondiční jízdy, moje mamka se takto rozjezdila úplně perfektně.
A kdyžtak pořídít auto v automatu.
Za 1 jezdit s nekym vlidnym kdo ti poradi, nebude na tebe jecet a budes se s nim v aute citit bezpecneji. Za 2 me pomohlo v 18 jezdit cesty, ktere znam a ktere nejvic potrebuju. Pak uz jsem pridavala. Za 3 rict si, ze on se za tebou nikdo nepoprdi kdyz pojedes pomalu. Za 4 oni ani ostatni ridici nechteji nabourat, takze se snazi vzdalit od aut ve kterych podle jizdy sedi zacatecnik. Zpocatku je to hodne vjemu naraz, ale po par mesicich zjistis, ze vse sledujes naraz a ani ti to neprijde. Hodne lidem pomaha auto v automatu - nemusis toho stihat tolik. Kolem me se kamosky kdyz fakt chtely rozjezdily vsechny. Neboj to das.
Je teda fakt, ze jako uplny zacatecnik, ktery se boji bych nevozila deti.
Já mám řidičák 12 let, jezdila jsem asi půl roku sem tam než jsem měla děti a to bylo asi po pěti letech od řidičáku tak to bylo jako bych se učila znovu. K ježdění mě dokopal manžel. Jak jsem byla těhotná s dcerou tak jsem přestala jezdit a po dobu 5-ti let jsem byla jen spolujezdec. Teď jsem sama zjistila, že ježdění budu potřebovat a sama se rozhodla, že znovu sednu za volant a připadala jsem si jak v autoškole. Manžel mi radil, ale zjistila jsem, že jsem z něho vystresovaná tak jsem párkrát jela s kamarádkou a super, jezdím půl roku a zvládám už i delší trasy. Najdi někoho trpělivého co sedne do auta s tebou a vyber si trasu co dobře znáš. Další varianta je jak psaly výše kondiční jízdy.
Úplně vidím mojí kamarádku a hlavně mého manžela
manžel má řidičák 19 let. 17 let jsme spolu. Ani jednou neřídil. No teda jednou jsem mu půjčila naše první auto na polní cestě-byla to KATASTROFA
řazení, rozjezd no všechno
Po tom co jsem si udělala řidičák ve 21 letech - koupili jsme si ten rok 2002 Formana s tím, že kdybych to někde odřela nebo nabourala - tak mě to tak nebude mrzet. Já jsem takový dobrodruh, takže moje první cesta byla 80km do Prahy, kde jsem studovala, takže rovnou do provozu a přes celou Prahu hezky přímo až ke škole na Pankrác. Pak za 14 dní moje první velká cesta 240km za tátou do Šlukonova. Je fakt, že jsem se naučila. Manžel řekl, že když vidí ty řidiče okolo - nehodlá se někde zabít a tak neřídí
je to škoda protože když jsem byla loni těhotná a nemohla už jsem řídit -gynekolog 27km daleko - spoje 2 autobusy za den
musel mě vozit švagr a těch situací, kdy by se mi hodilo aby řídil je víc. Zase jsem ráda, že nemachruje a uznal si, že na to nemá, tak holt nejezdí. Chce to překonat strach, věřit si, znát perfektně pravidla silničního provozu a hlavně správně zareagovat v danou situaci. Být tebou, zaplatila bych si kondiční jízdy u nějakého fakt dobrého instruktora - hodně na výběru záleží. Já měla teda drsného instruktora, který když viděl, že se nemůžu rozjet z křižovatky do kopce, vyjel z křižovatky za mě protože auta už troubili, mě auto couvalo
a chtělo se mi pomalu brečet. Zajel se mnou na strmý kopec kde nebyl provoz a rozjížděli jsme se na něm tak dlouho, dokud jsem se bez couvnutí nerozjela - samozřejmě bez ručky a pak hezky zpátky na tu hnusnou křižovatku. Je fakt, že všichni co k němu chodili a udělali / polovina neudělala a opakovala/ tak nemají problém. Máme tu ještě jednoho instruktora u kterého udělají pomalu všichni - včetně mojí kamarádky a manžela, kteří nejezdí protože si nevěří / instruktor to za ně pravděpodobně taky udělal/ a mají strach. Kámoška má stejně starého synka a auto teď potřebuje / má ho doma u rodičů v garáži/ - bude si od září prý dělat taky kondiční jízdy u mého instruktora - vsadím se, že bude jezdit - on je fakt dobrej
i když někdy drsnej ![]()
@mončatka píše:
S dovolením se připojím a taky si nechám poradit. Řidičák mám 11 let, ale nejezdím, bojím se. Po Praze to není taková srandaDokonce mi řidičák i propadl. Teď už jsem se ale naštvala, dneska si vyzvedávám nový a chci jít do toho. I když mám stažený zadek
Nechci být tak neschopná a věcné odkázána na muže
po Praze je dobrý jezdit v noci. To je menší provoz a máš klid na to, aby ses naučila v jakým pruhu se držet
Ze mě veškerý nervy opadly, když jsem v tom autě byla sama, odkázaná jenom na sebe a na to, co jsem se naučila a jezdila jsem celý den, když jsem si vyzvedla řidičák, dokud jsem nemusela domů. I jsem tem den potom vezla rodiče do hospody a pak zpátky. Podle mě má další osoba v autě spíš brzdící účinek.
No a teda samozřejmě bez dětí.
Chtela jsem taky poradit a je zajimave ze ted mi psal muz ze nutne neco potrebuje a musim tam zajet ja
Tak mi drzte palce. Jedu
![]()