Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak změnit život?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.6.16 12:05
Kurzy a hypnozy apod bych velmi pečlivě vybírala, kolikrát jde o podvodníky, sektáře a jiné vyjížděče peněženek.
Mámou si zasloužíš být, chápu, že vzdor je náročný, a le asi je to jen příprava na pubertu 
Zkus si každý den udělat hodinu pro sebe a nejlíp občas vypadnout na pár dní bez dítěte a proprat svoje pocity s nejbližšími - třeba i s kamarádkou, prostě někým, kdo tě pochopí a komu věříš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.6.16 12:06
@chipsa píše:
Deprese, to znám. Nepomohla by ti kamarádka na kafe?
S kamarádkou se stýkám. Ale jen se jí vypovídám a ona mě vyslechne. Toť vše 
- Citovat
- Upravit
30.6.16 12:07
Holka, co blbneš? Prostě je toho na tebe moc, tím si někdy projde každý. Nepíšeš důvod rozpadu vztahu, i to může ovlivňovat tvou psychiku. Zkus si najít někoho, kdo ti s malým pomůže, rodiče, kamarádky a začni se věnovat také sama sobě.
A nepropadej depkám. Úsvit nastává poté, co je největší tma…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.16 12:07
A co psychiatr? já sama měla šílený deprse bez psychiatra bych to nedala ted AD a jr zo už lepší 
zajdi tam
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.16 12:08
Nevím odkud jsi, ale doporučuji to s někým někde probrat u kafe. Lepší než tady na E-miminu. Když by jsi byla z Brna, hned bych k tobě šla a dostala tě z toho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.16 12:11
Máš takové stavy, protože jsi na vše sama, co tatínek syna? ten si ho nebere například na víkend nebo, alespoň na den? a jeho rodiče? babička s dědou? nemáš kamarádku se stejně starými dětmi, aby si mohli hrát?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.6.16 12:15
@nikola 22 píše:
A co psychiatr? já sama měla šílený deprse bez psychiatra bych to nedala ted AD a jr zo už lepší
I u psychiatra jsem byla, ale tady to stojí za nic. Nebo já nevím jestli to tak má být. I když, když jsem to vyprávěla svému psychologovi, jak jsem dopadla u psychiatra, tak se tomu divil. Přišla jsem ke psychiatrovi s pláčem a řekla jsem jaké mám trápení. A on se mě zeptal a jak vám s tím můžu pomoct? Chcete něco napsat? 
Další zážitek byl, když jsem byla u obvodní doktorky, tak na psychiatrii přišel nějaký pán v hrozném stavu. Myslím, že to byl alkoholik a říkal tomu psychiatrovi, že ho posílá doktorka. No sprostě ho vyhodili, že není objednaný a že by to takto nešlo, ale ten pán na to byl opravdu špatně. Dal mu jen kartičku s termínem, kdy má přijít, ale ten pán když odcházel, ji zmuchlal a vyhodil. No nedivím se, když s ním takto jednali.
- Citovat
- Upravit
30.6.16 12:18
Psychiatr, nebo psycholog jsou cizí lidé. Ty potřebuješ oporu v někom třeba na facebooku, nebo v okolí svého bydliště. Někoho, kdo si prostě na tebe udělá čas a půjdete spolu ven.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.6.16 12:18
@Premek_Orac píše:
Holka, co blbneš? Prostě je toho na tebe moc, tím si někdy projde každý. Nepíšeš důvod rozpadu vztahu, i to může ovlivňovat tvou psychiku. Zkus si najít někoho, kdo ti s malým pomůže, rodiče, kamarádky a začni se věnovat také sama sobě.
A nepropadej depkám. Úsvit nastává poté, co je největší tma…
Ten vztah má s mou psychikou, hodně co dočinění, ale to by bylo na dlouho Proto jsem hned po rozchodu vyhledala psychologa, ale myslím, že mi psychologové nedokážou pomoci. Spíš jsme jen řešili, proč to tak je a proč se to tak děje, ale jak z toho ven už ne. Poslední psycholožka, u které jsem byla vůbec nevěděla co se mnou a říkala, že ani neví jestli se nám to vůbec povede něco změnit. Takže na psychology jsem už zanevřela.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.6.16 12:20
@Gabriela3 píše:
Máš takové stavy, protože jsi na vše sama, co tatínek syna? ten si ho nebere například na víkend nebo, alespoň na den? a jeho rodiče? babička s dědou? nemáš kamarádku se stejně starými dětmi, aby si mohli hrát?
Otec si ho bere jednou za 14 dní na víkend. A kamarádku s dětmi ještě nemám. Mám jen jednu kamarádku, se kterou se scházím, ale bezdětnou, ale jsem ráda alespoň za ni
- Citovat
- Upravit
30.6.16 12:21
Tady jsi anonymní. Jestli o tom nechceš psát, nepiš, ale určitě ti tady někdo i líp poradí, když alespoň naznačíš, co se stalo. Nebo jen uvidíš, že si podobnou věcí prošlo víc lidí a zvládli to. Já už měl bejt taky mrtvej… a teď žiju spokojený život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.16 12:26
Nesrovnávej se s rodiči, to ti ubližuje. Jsi taková, jaká jsi, matka svého dítěte.
Zkus si najít v okolí nějakou herničku pro děti - prcek se tam zabaví a nebude vyvádět, ty si pokecáš s jinými maminkami, nebo si aspoň posedíš a třeba přečteš knížku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.6.16 12:27
@Premek_Orac píše:
Tady jsi anonymní. Jestli o tom nechceš psát, nepiš, ale určitě ti tady někdo i líp poradí, když alespoň naznačíš, co se stalo. Nebo jen uvidíš, že si podobnou věcí prošlo víc lidí a zvládli to. Já už měl bejt taky mrtvej… a teď žiju spokojený život.
Myslím, že můj expřítel je manipulátor hodně se mi na duši podepsal. Všechno jsem dělala špatně. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj. Raději anonymně, protože jsem už opravdu zoufalá a nechtěla bych, aby někdo věděl jaké mám trápení a čím si procházím. Jsem matka dvouletého syna a je ze mě troska. Jsem na něho sama a vůbec mě to nebaví. Pořád v noci jen pláču, mám deprese a záchvaty úzkosti. Vše bylo tak nějak fajn dokud jsme se minulý rok s přítelem nerozešli. Do té doby mě mateřství naplňovalo a bavilo. Byla jsem šťastná, že mám rodinu, po které jsem tak toužila, ale po rozchodu to šlo všechno pryč a je to čím dál horší. Syn má zrovna období vzdoru a já to sama nezvládám. Jsem na něho zlá, on se vzteká a já mám chuť ho dobít jako bili mě moji rodiče, ale nechci dělat chyby jak oni a raději ho někam zavřu dokud se oba neuklidníme, ale i tak si to vyčítám, že nejsem s ním a neuklidňuji ho. Pořád to není takové. Snažím se, mazlím se s ním, když se zrovna nevzteká, tak mu zpívám, čtu pohádky, stavím kostky, hraju si s ním, chodíme na hřiště, ale jakmile se začne vztekat nevydržím to. Odcházím a on se začne vztekat ještě víc, začne mě bít a škrábat, tak mu dám po ruce a je to zase horší a je to takový začarovaný kruh. Někdy mám pocit, že ho nenávidím, ale když je v klidu, tak bych ho nejraději láskou snědla, ale tyhle stavy jsou jen na chvíli. Nesnáším, když řve, to ho u sebe ani nechci. Jsem horká hlava po svých rodičích, kteří mě dávali při vztekání pod studenou vodu, bili mě vařečkou a ještě horší věci. Nechci taková být, ale zase ubližuji synovi jinak
trestám ho tím, že ho zavírám do pokoje a nejsem s ním, křičím na něho… 
Nevím, co jiného dělat. Ztratila jsem veškerou chuť do života. Nechci být taková. Chci zase žít, věnovat se synovi a mít ze života radost. Děje se mi toho víc. Jako kdyby pořád ty samé negativní věci dokola a já nevím jak z toho ven. Navštívila jsem už pár psychologů, kteří mi řekli, že to co se mi děje teď souvisí s tím jaké jsem měla dětství, ale to je tak vše. To jsem tušila i bez nich. Mám podezření, že jsem prokletá. Ke psychologovi už nechci. Přijde mi to k ničemu. Je nějaká jiná možnost jak změnit svůj život k lepšímu, jak se radovat ze života? Sama to nějak nezvládnu. Potřebovala bych nějak nakopnout. Četla jsem o hypnoze, taky o nějakých kurzech na lepší život a rodinných konstelacích a podobně, ale stálo by to za to dát do toho peníze? Máte s něčím zkušenost? Klidně mě i suďte. Nic jiného si stejně nezasloužím. Nezasloužím si být ani matkou 
a omlouvám se