Jak se smířit se smrtí

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Svetluska55
3.5.24 18:56
@Liberalissima píše: Více

Jiří Wolker

  • Citovat
  • Upravit
NicolaR7
3.5.24 19:01
@Anonymní píše: Více

Na smrt rodičů se nedá připravit, může ti to hlavou proběhnout stokrát a stejně pak když to přijde je to strašný a strašně bolestný.

Ale čas obrušuje rány, můžeš mít zlomeny srdce, může to šíleně bolet ale čas pomáhá…Nejdřív si myslíš, ze jak budeš fungovat když tu nebude ten rodič co tu vždycky byl, ta náruč co tu pro tebe vždycky byla, i když už dávno nejsi dítě. Zůstanou vzpomínky, ty ti nikdo nevezme…mas tři děti a muže, jednou ti tohle v tom překonání hodne pomůže.
Na vlastni smrt se nepřipravuj, až to přijde tobě to už bude jedno, a to co bude po tvoji smrti tobě už může být tuplem jedno. Kruty ale je to tak….Tak nějak mi to vysvetlila psycholožka…Po smrti taty jsem u ni skončila, nedokázala jsem to překonat a přijmout, ale u me nebyl smutek, ale vztek proč táta? A né nekdo kdo je haj.. treba…..Ono je několik fázi toho smutku, všema si člověk musí projít. U me nastoupila pak i úzkost z toho, ze teď umřu urcite ja. Teď se snažím si fakt užívat každý den, protože i v mem veku (32) ty lidi umírají a nevim, treba me zitra zajede auto… Tak až mi jednou poběží před očima můj život, tak ať to stojí za to!☺️Neztrácej čas myšlenkami nad tím co bude a jak se s tim budeš srovnávat! Žij teď!

  • Citovat
  • Upravit
Liberalissima
12884
3.5.24 19:03
@Svetluska55 píše: Více

Děkuju

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
stinga
76829
3.5.24 20:26

@NicolaR7 mé mamince loni zemřela mamka, tedy má babička, maminka byla smutná, ale říkala, že jediný pocit, který má, byla úleva - babička měla 88 let, 3 roky ležák v DD, občas už se trochu pletla, ale pořád měla v sobě nějakou houževnatost žít a snažila se i hýbat, co to šlo, i „chodit“ co to šlo, umírala 14 dní, 3× mamince volali, ať se přijde rozloučit - až jí maminka pošeptala „už můžeš jít“ a pohladila ji přitom po tváři, tak babička opravdu odešla - maminku „bolí srdce“, že už ji nemá - ale přijmout to jde

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.5.24 20:44

Přijmout to jde, nic jiného ti nezbude. Já jsem úplný sirotek od 24 let, kdy mi umřela máma. Já byla těhotná a ona umírala, v sedmém měsíci jsem místo vybavičky zařizovala pohřeb, vyklizela být - celé mé dětství končilo. Zemřela mi máma, stala jsem se mámou.
Bolí to pořád, bolí to, když syn ve škole napíše, co by si přál, tak poznat druhou babičku.

  • Citovat
  • Upravit
NicolaR7
3.5.24 21:00

@stinga Ja to taky už přijmula…jen to trvalo déle a potřebovala jsem pomoc od psycholožky…Potřebovala jsem někoho cizího (ne z rodiny) aby to semnou probral, aby me vyslechl…U me to dojizdelo strašně dlouho, ja věděla, ze táta umírá…Doktorka mi řekla, ze to je maximum co můžou udělat pro nej…Jenže ja sem paličatá a nějak můj mozek to nepřijal. Hledala jsem možnosti v Německu, ptala se na druhy názory…Ted vim, ze táta byl s tím smířeny vic než ja…Byla jsem na venek silná před nim, rodinou. Když zemřel, všechno jsem zařídila aby rodina mohla truchlit a nemuseli se o nic starat. Jen ja si nedala ten prostor truchlit a smířit se s tím, proto to dojelo později…a daleko hůř. Ale zůstala mi po tatínkovi babicka (jeho maminka) 90let, soběstačná, všechno si pamatuje, ma neskutečný přehled o tom co se deje, a zajímají ji i moderní věci. Přežila všechny svoje deti (strejda 52let, teta 60let a tata nedozitych 65let), a manžela taky, deda ten zemřel v 60letech. Ona je muj nejvetsi vzor, zazila valku, smrt tech nejblizich a porad ma radost z kazdyho dne!❤️

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
3.5.24 21:07
@Anonymní píše: Více

Já jsem pochovala mamimku před 3 měsíci po ošklivé, dlouhé nemoci a pomohlo mi hned na začátku několik věcí: vědomí, že ji posílám Bohu. Že je v jeho laskavých rukách. Dále vědomí, že už ji nic netrápí, nebolí. Že má klid. A dále to, že jsem ji po smrti mohla požádat o odpuštění všeho, čím jsem se u ní provinila a i já jsem jí odpustila vše, čím mi ublížila ona. A poslední věc, opakují si, že už byla nemocná a že by bylo sobecké ji tady držet, že prostě musela umřít, aby už měla klid.

  • Citovat
  • Upravit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Aktuálně na Instagramu

Umožňuje to nová legislativa. Zjistěte podrobnosti.

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová

Milování a syn

  • 09.04.26
  • Anonymní

Dobrý den, mám takový problém, co se týká intimního života. Máme 4letého syna, je živý a zvědavý až velmi. S manželem jsme pravidelně před pár... Odpověď

Problémy v rodině

  • 18.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, už nevím, na koho se obrátit, protože po narození syna mám problémy s manželovou rodinou. Tchyně s tchánem jsou v celku hodní lidé,... Odpověď

Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži

  • 11.12.25
  • Anonymní

Dobrý den, přečetla jsem si Vaši odpověď týkající se stejného tématu, něco mě oslovilo, ale pořád nemohu uchopit svoji situaci tak, abych se... Odpověď

Je to deprese? Co by pomohlo?

  • 12.12.25
  • Anonymní

Dobrý den. Ani nevím, kde začít. Zkusím to vzít polopaticky. Rok a čtvrt se snažíme s manželem o miminko. Před snažením jsem řešila potíže s... Odpověď

Poporodní deprese nebo něco jiného?

  • 19.08.25
  • Anonymní

Dobrý den, jsem skoro rok po porodu, ale vůbec si mateřství neužívám. Je to pro mě takové přežívání a přečkávání. Narodila se mi předčasně... Odpověď