Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se smířit se smrtí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.7.21 22:34
Ahoj, uprimnou soustrast. Kolik je dětem? Jste věřící? To jsou věci, na kterých záleží.
Dětem bych řekla pravdu, že babička zemřela (po těžké nemoci? Náhle?) a ač je to místně a bolavé, tak ji už nic nebolí.
Koukni na tyto stránky: https://www.umirani.cz/…blizke-osoby
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.21 22:42
Hlavně se pořádně vybreč, to pomáhá mě.
Nech všechny emoce plynout ikdyby jsi měla řvát a nebo něco rozbít.
A dětem bych asi to řekla jak to je, hodně záleží na tom kolik jim je ale mě to bylo řečeno že babička byla strašně nemocná a slabá a teď má už klid a nic ji nebolí protože odešla za dědou.
Teď na nás budou oba dávat pozor.
Bylo mi 5 a vzala jsem to dobře si myslím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.21 22:47
Upřímnou soustrast 
Dětem bych to řekla tak jak to je, že babička zemřela po nemoci (náhlé/dlouhé), že teď už ji nic nebolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mrs. S
23.7.21 23:13
@Anonymní píše:
Ahoj, předem se omlouvám za anonym, ale pochopíte.
Máma zemřela na nemoc v nemocnici, sama se se smrtí mámy nemůžu vyrovnat. Děti jsou na táboře a nic neví. Jak se vyrovnat se ztrátou? Jak to říct dětem?
Dopřej si čas, a neboj se fázi smutku. Upřímnou soustrast . Mě umřel děda, před měsícem, a je to těžké, mám chuť vzít mobil a zavolat mu, třeba když byla bouřka, a pak si uvědomím žebro nejde a cítím ti prázdnotou, ale mluvím o tom s kamarádkou a manželem. A taky vím že mám tolik času kolik budu potřebovat na to aby jsme truchlila a že není žádný návod jak mám truchlit, že si to můžu dělat po svém a dělám to správně. A dětem jsme to řekli s manželem, syn to vzal dobře, ale dcera tomu nemohla uvěřit, bylo to pro ní moc těžké, teď ví že uletěl jako náš pejsek, těm umřel před 2roky
- Citovat
- Upravit
23.7.21 23:36
Ahojky, také upřímnou soustrast, dětem bych také řekla pravdu, že je babička v nebíčku, že jí už nic nebolí a že na ně bude dohlížet a bude ráda, když na babičku budou vesele vzpomínat, ale určitě říci pravdu, mě umřel nejbližší brácha, je to už patnáct let stále se s tím nedokážu vyrovnat, bylo to náhle, i sem se snažila ho nějak vyvolat proč, ale asi nemám ty správné postupy..člověk ale musí jít dál, zůstane to v nás, ale čas to trochu dá do pozadí, říkám si, že už ho/mamku nic nebolí, netrápí…chce to čas, nyní je to hodně čerstvé. Vždy když má bratr výročí -svátek, narozeniny, datum úmrtí kolem těchto datumů se mi o něm zdá. Zapalujem doma svíčky, vzpomínám, děti ho neznaly jen partner.ale povídám jim o něm…bohužel jeho úmrtím se rozpadli vztahy s jeho manželkou a dětma, děti jsou dnes již dvě dospělé, holky byly vyženěné nebo jak se to říká, z prvního manželství manželky a svého měl syna dnes 16 let, který nás ani nezná. Je to škoda, ale bohužel.
Tak přeji hodně sil bude postupně o něco lépe
Lucka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.21 00:17
Se smrtí některých lidí se nedá úplně smířit nikdy. Zvlášť pokud zemřeli předčasně. Člověk žije dál, protože musí, ale ten člověk už prostě chybí. Časem ta bolest otupí.
Je to společný úděl všech. Nikdo smrti neuteče, někoho ale bohužel zastihne předčasně.
Nebraň se tomu si to prostě prožít a odžít. Píšeš, že máš děti. Ony ti pomohou žít a fungovat dál. Nic jiného totiž stejně nezbývá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.21 11:07
Ahoj Jak často bývaly děti s babičkou? Možná ti pomůže moje zkušenost ´= možná ne.
Mně zemřela prababička, taky jsem byl na táboře. Bylo mi dvanáct. Naši mi napsali dopis, že prababička umřela, že se dožila krásného věku 85 let. Myslím si, že když jim to napíšeš, nic tím nezkazíš. Chápu, že je to čerstvé - upřímnou soustrast.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.5.24 17:46
Ahoj holky, možná se mi bude smát, ale já už si nevím rady. Je mi 35, mám tři děti, manžela a vcelku spokojený život. Co mě ale trápí je, že se nedokážu vyrovnat se smrtí svých blízkých a i z toho že já jednou v životě zemřu. Děsí mě představa, že mi jednou odejdou rodiče, nevím jak to zvládnu. Není den abych na to nemyslela, je normální den, něco dělám a najednou si vzpomenu na prarodiče co už tady nejsou, projede mi tělem úplně hnusný bolestivý pocit a přepadne mě z toho až úzkost ne-li deprese. S tím je spojená i moje dospělost, v tu chvíli mi začne být úzko i z toho, že jsem dospěla, že už nejsem doma u rodičů, nemám babičky a dědečky, potom si vzpomenu že i naši tu jednou nebudou, že i já někdy zemřu a točím se v tom pořád dokola. Takhle to mám téměř každý den. Není to celý den, ale prostě třeba jednou denně mě tohle potká.
Prosím jak se smířit s tím, že už jsem dospělá a nemám prarodiče, že mi jednou zemřou i rodiče a že i já tady jednou už nebudu? Strašně mě to ubíjí a kolikrát už mám pocit, že nemám radost ze života, taková hnusná prázdnota ve mě je…
Vím, mám děti a musím pro ně fungovat, to taky dělám, děti nikdy nepocítí co se ve mě odehrává, funguju jakoby nic, ale uvnitř mě to strašně užírá. Moc děkuji za jakoukoliv radu a omlouvám se za anonym, ale dost se za to stydím, myslím že kdybych se někomu svěřila, tak se mi akorát vysměje že se chovám jako malá.. a nejhorší na tom je, že bych si strašně přála být zase malá a bezstarostná a hlavně mít všechny svoje blízké na živu…
- Citovat
- Upravit
3.5.24 18:25
Asi je to normaln? Byt teda v 35 byla pro me vl.smrt jeste v nekonecnu - byli jsme jako pracujuci a podnikajici rodice v jednom zaprahu a kdyz se nepracovali, tak se zas vxletil9,dovolenkovalo, navstevy a tak, takze na podobne uvahy fakt nebylo kdy.
A najednou se cas od tech 35 let prekulil a v tomhle veku, jako jsi ty, mam ted svoje deti, pred par lety mi zemreli rodice, na ktere si ted vzpomenu mnohem casteji, nez kdyz zili a ja se pomerne casto desim z faktu, ze uz za 20 i min let tu proste prirozene nemusim byt a ze tak to je…a taky se mi tomu nechce verit, clovek je stale plny zivota, zdravy…a vrta mi to hlavou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.5.24 18:26
@Anonymní píše: Více
To je zajímavé, možná by to chtělo zpracovat s terapeutem. Budeš potřebovat to téma vysvětlit taky dětem tak, abys je zbytečně netraumatizovala.
Já se smrtí samotnou problém nemám, daleko horší je pro mě konec života, neschopnost, to že budu na obtíž, bude o mě někdo muset pečovat, nemoci, demence atd. Můj ideál v tomhle směru je asistovaná sebevražda, prostě možnost sehnat si nějaký bezbolestný způsob, jak to důstojně ve správný čas ukončit. Za mě nejvyšší svoboda ze všech, rozhodnout se v životě nepokračovat.
Je tam velké nebezpečí zneužití, takže si myslím, že to v naší generaci není reálné.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.5.24 18:49
@Anonymní píše: Více
Takhle konstantně den co den přemýšlet rozhodně není v pořádku a určitě bych si našla někoho s kým to můžeš řešit.
Mně je 36, když mi bylo 22 zemřel mi otec a před pár dny i o 2 roky starší bratr.
V mezičase zemřeli 3 z prarodičů a další lidi v širší rodině.
Už 14 let se ta smrt valí zleva zprava způsobem který není fér.
Bráchova smrt byl pro mně asi takový pomyslný konec. Říkám si, že není nic snadnější než umřít. Zvládly to miliardy lidí před námi. Vždy když jdu tátovi na hrob, zastavím se u těch dětských a koukám, že některé žily den, dva..Prostě to přijde, nic na tom není, člověk to nijak neukecá tak proč se tolik soužit něčím co nejde změnit.
Memento mori.
- Citovat
- Upravit
Svetluska55
3.5.24 18:51
Chtel jsem napsat leccos, ale pak jsem si rikala, ze slovy klasika to bude nejlepsi:
Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého,
co strašné je, co zlé je, to umírání je,
kdy smysly střelené v letu padají se všeho, se všeho,
a v rezavém potrubí těla čas hnije pak pomyje,
by rozložil ruce, oči, nervy a každý sval,
kterým svět v náruč jsi chytal a miloval,
smrti se nebojím, smrt není zlá, ve smrti nejsem sám,
umírání se bojím, kde každý je opuštěn, — a já umírám.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, předem se omlouvám za anonym, ale pochopíte.
Máma zemřela na nemoc v nemocnici, sama se se smrtí mámy nemůžu vyrovnat. Děti jsou na táboře a nic neví. Jak se vyrovnat se ztrátou? Jak to říct dětem?