Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak se věnujete 2 letému dítěti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.1.18 20:12
@amka.82 píše:
Mam ctyrletou a u televize mi nevydrzi ani pet minut. Nechapu te, ze ji radsi pustis tv nebo das tablet ci mobilMas s ni chodit na prochazky, cist, povidat a atd.
To neni o tom, ze bych ji odlozila k televizi a bylo to pro me pohodli. Kdyz vidim, ze mi od knizek odchazi, nzsjimaji je a bavi ji krtecek v televizi, tak ji u toho vykladam, co dela, ptam se ji kdo to je, co nese atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.18 20:15
@Ajinac píše:
Maminky jak se přes den věnujete 2 letému dítěti? Náš den začne pohádkami v televizi a takto pokračuje cca do 11 hodiny, než jdem na procházku. Potom po obědě spinkat. Někdy cvičení, někdy odpolední procházka a večer si hraje chvíli sama, někdy s námi nebo si vyžaduje zase své pohádky v televizi, nebo na mobilu. O knížky, říkanky a písničky nejeví zájem. Zatím nám nechce mluvit, jen základy mama, tata, babi,… Říkám si, zda bych si s ní neměla třeba víc číst, aby se rozmluvila, nebo ji víc vodit mezi lidi. Jak to prosím máte vy?
ahoj, u nás televize nejde. Ráno mi nanosí hračky do postele a hrajeme si na nakupování, krmení panenek, otáčíme si pexeso - jen tak bez výsledků, pak jedou říkanky, pohádky, koledy 
ano i teď po Vánocích na ně tancujeme, někdy jdeme pěšky na nákup před obědem, někdy se projít po obědě tv u nás nejede vůbec, ale zas známe skoro všechny knížky slovo od slova a malá je posuňky odvypráví po svém. Nově u nás frčí lego duplo které jí dřív nezajímalo.
Edit: necelé 2 roky
Příspěvek upraven 11.01.18 v 20:23
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.18 20:16
U nás ráno pohádky, vydrží u toho max půl hodiny, asi tak do doby než dosnídá. já si dám kafe a snídani, vůbec si sebe nevšímáme. Je to naše půlhodinka kterou máme každý pro sebe. Pak utíká do pokojíčku kde si nějak chvíli hraje, já poklidím a pak jdeme ven. Přijdeme, dáme si oběd, pak malý jde spát a po probuzení teď v zimě už nikam nejdeme a hrajeme si spolu doma. Nosí mi knížky a jen prohlíží obrázky, číst ho nebaví. Kreslíme si, a moc ho baví kostičky, tak stavíme nějaké hrady a podobně. Dítě mám velice samostatné co se týče hraní, vystačí si sám, ale na to má to ráno, odpoledne si hrajeme spolu. Kdyby to bylo na něm, nepotřeboval by mě k tomu asi vůbec 
jo a mluví jako většina tak starých dětí.. rozhodně ne ve větách, spíš jen slova. Ale dorozumíme se a den odedne je to lepší, tak si myslím že dobrý 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.18 20:18
@Ajinac Já se dvěma jsem hodně omezila procházky, protože jsou hyper a nestíhala jsem, Hlavně potřebuju aby trénovali nočník, takže jsme více doma.
6-8 doma, pohádky, jídlo, hrají si sami
8-11venku, do obchodu, věšet prádlo…
11-14 jsou v postýlkách hrají si a potom spí
14-15:30 doma, pohádky, jídlo, hŕají si sami
15:30-18 vycházka-busem do dětského herního centra, bazén, do lesa, krmení koz, kachen, hřiště…
18-05:30 hrají si v postýlkách a potom spí
Dřívě jsme v´byli jen po lesích, turistické trasy, cyklostezky, zaběhala jsem si s nima, oni poběhali, ale už jsou těžcí, kočárek už není sranda tlačit v terénu, chodí hodně, myslím, že až moc, ale bojím se s dvěma jít daleko bez kočárku, co kdyby náhodou jeden už nemohl a druhý chtěl taky nést. To bych nedala a hlavně trenujeme ten nočník.
Venku jsou tak divocí, že kolikrát neřeknou a jsou hned mokří. Takže ted přes zimu jsme to trochu omezili, hlavně není sníh a po lesích je hlavně bahno. Stejně tak na hřištích. Jak chvíli napadl sníh, koupila jsem jim malé hrábla na sníh, odhazovali, nabírali-lepší jak písek
Nebaví je knížky, nemluví, nemají ani snahu, tv je taky nebrala…ale už máme ten klidnější režim(že jsme více doma)cca druhý měsíc a tv už jde, dívají se a knížky je baví jen s tatkou, který dělá zvuky zvířat. Oni né, jen tatka dělá osla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.18 20:20
S 2 letou jsem chodila 2 krat tydne na krouzek a 1 krat tydne na plavani, pres zimu je to moc fajn. Jinak navstevy, herny, chozeni ven, na hriste. Doma vareni, cteni, malovani, ruzny sesity pro mrnata s nalepkama, kostky, napustit vanu dat tam hracky napr. kouzelny kohoutek, u toho blbne i ted ve 4 letech. Pres zimu taky pohadky v tv, treba 2 hodky denne. Pres jaro, leto zas pohadky moc nema.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.18 20:32
Tablet a telefon teda neexistuje u nas ani u 3,5leteho 
Snazila bych se najit jinou formu zabavy. Obe moje deti bavi knizky, prohlizet, ukazovat popisovat…Televize u mladsi vubec, obcas kdyz starsi pusti nejale pisnicky, tak ji to zaujme.
Jinak my spolu varime, vesime pradlo, malujem, stavime, proste si hrajem a dost si vyhraje i sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.18 20:46
Mám skoro dvou a půl letého, televize by ho bavila, ale pouštím pravidelně jenom večerníček, pohádky si nechávám na nemoc nebo když se já i manžel potřebujeme učit na zkoušky(pouštím mu jen české hrané pohádky s hezkou češtinou ať to je k něčemu). Jinak si s ním povídám nebo pustím hudbu (má moc rád Nohavicu) a dělám si svoje, občas si přinese stavebnici ale spíš mi pomáhá, teď se třeba učí krájet, vedu mu ruku, ale dneska nakrájel klobásu do těstovin a cibuli. Jinak čteme já na čtečce nebo v mobilu a on vykrámuje a prohlédne půlku knihovny, taky hodně kreslíme, učí se dávat povely psům (kteří ho okázale ignorují) a nebo se snaží přeprogramovat všechno co má čudlíky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.18 21:01
Marek Herman, psycholog, doporucuji:
TABLET NENÍ NIC JINÉHO NEŽ MRTVÁ PLACATÁ MÁMA.
Včera jsem jel dopoledne Pendolínem z Prahy do Olomouce. Cestovala se mnou máma se dvěma dětmi, seděli přes uličku. Holčička mohla mít tři, kluk čtyři roky. Plus mínus. A zažil jsem věc, kterou jsem ještě nikdy takhle zblízka neviděl: máma za celou cestu z Prahy do Olomouce ani na minutu neodložila svůj telefon. Ani na minutu. Nelžu. Upřeně hleděla na displej mobilu a přejížděla prstem sem a tam.
Nechápal jsem. Ona se na ty svoje děti po celou dobu cesty vlastně ani nedívala. Když s nimi mluvila, tak pořád čučela do telefonu a dívala se na ně tak nějak úkosem. Drobci to čas od času zkusili:
Mami ty něco hledáš? Ale ne.
Mami ty něco hraješ? Ale ne.
Hraješ, viď? Ne.
Můžu se podívat? Ne.
Odpovídala tlumeným hlasem, jakoby duchem nepřítomná. Něco obdobného předváděly ale i její děti. Malý poposedával a díval se do tabletu. Holčička něco sledovala ve svém mobilu a pořád dokola kontrovala dobíjení baterky. Nepřítomné pohledy, všichni tři hleděli do monitorů, dětská tělíčka se pokyvují dopředu dozadu, máma duchem nepřítomná: rodina zombíků. Nechápu. Nedávám to.
Proč se nedívají z okna?
Proč si spolu nepovídají?
Proč si nečtou?
Znovu mi došlo, že tablety a chytré telefony v sobě mají reálné riziko závislosti. Že když se to přežene, může to dopadnout zle. A že některé mámy si pomalu ale jistě zvykají, že mohou svoje děti odkládat k tabletům. Aby měly chvilku klid. A taky mi znovu došlo, že tablet vlastně není nic jiného než umělá placatá máma.
Vzpomněl jsme si na přednášku v Brně, kde se mě jedna maminka ptala, jestli s těmi tablety zbytečně nestraším. Nestraším. Už je to totiž tady. Řada lidí je dneska na svých MOBILECH NORMÁLNĚ ZÁVISLÁ. Někdo na alkoholu, jiný na drogách, oni na mobilu. Když ho chvilku nemají v dosahu, jsou roztěkaní a nervózní. Regulérně jim narušují vztahy. Devastují rodinu.
60% českých domácností se nesejde ani jednou za den u společného jídla. Jsou každý zalezlí ve svém pokojí a surfují nebo sdílejí.
30% z těch, co se k večeři sejdou u toho hraje televize.
A bude to pokračovat dál: čeká nás totiž stěhování do virtuální reality: z internetu „informací“ se přestěhujeme do internetu „zážitků“. S virtuálními brýlemi se budete moct podívat zblízka přímo na operační sál na operaci srdce na klinice v New Yorku nebo budete sledovat finále tenisového Wimbledonu v Londýně a to prosím hned v první řadě. Nebo můžete zažít pouliční boje v bitvě u Stalingradu. To pokud budete rozumní. Pokud ne, tak budete deset, dvanáct, čtrnáct hodin denně hrát střílečky nebo strategické hry. Nebo se budete seznamovat s dokonalými virtuálními ženami (my muži). Nebo budete hledat atraktivní dokonalé muže (vy ženy). Dokonalá partnerka sice nebude reálná, ale bude mě obdivovat, bude příjemná a KDYKOLI DOSTUPNÁ. A BUDE SE DÁT VYPNOUT. Bude to tak úžasná iluze, že se z ní některým lidem nebude chtít zpátky do reálného života. Budou tam chtít už zůstat. Tak trochu apokalypsa.
Dá se s tím něco dělat? Dá. Technologie se dají využívat rozumně, jen je potřeba, aby dítě dostalo NEJPRVE co nejvíce REÁLNÝCH zážitků. A až POTOM ty VIRTUÁLNÍ. Když přijde tablet na řadu až jako druhý, může to být zajímavý zdroj poznání. Ale na prvním místě musí vždycky být skutečný život, skuteční lidé a reálné poznávání všemi smysly. Doporučení pro život: dítěti do pěti let by se vůbec neměl dostat tablet do ruky. Tečka. A do tří let by se nemělo vůbec dívat na televizi. Tečka. Pokud jste svému dítěti tablet do ruky už dali a televizi jste zapnuli, začněte je pomalu odvykat, dříve než bude malér. Hrozí, že mu trvale a nevratně poškodíte jeho mozek.
A můžete začít tím, že si s dětmi začnete povídat při cestách ve vlaku.
Zdraví Marek Herman
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.18 21:07
@Káťa19 píše:
Marek Herman, psycholog, doporucuji:TABLET NENÍ NIC JINÉHO NEŽ MRTVÁ PLACATÁ MÁMA.
Včera jsem jel dopoledne Pendolínem z Prahy do Olomouce. Cestovala se mnou máma se dvěma dětmi, seděli přes uličku. Holčička mohla mít tři, kluk čtyři roky. Plus mínus. A zažil jsem věc, kterou jsem ještě nikdy takhle zblízka neviděl: máma za celou cestu z Prahy do Olomouce ani na minutu neodložila svůj telefon. Ani na minutu. Nelžu. Upřeně hleděla na displej mobilu a přejížděla prstem sem a tam.Nechápal jsem. Ona se na ty svoje děti po celou dobu cesty vlastně ani nedívala. Když s nimi mluvila, tak pořád čučela do telefonu a dívala se na ně tak nějak úkosem. Drobci to čas od času zkusili:
Mami ty něco hledáš? Ale ne.
Mami ty něco hraješ? Ale ne.
Hraješ, viď? Ne.
Můžu se podívat? Ne.Odpovídala tlumeným hlasem, jakoby duchem nepřítomná. Něco obdobného předváděly ale i její děti. Malý poposedával a díval se do tabletu. Holčička něco sledovala ve svém mobilu a pořád dokola kontrovala dobíjení baterky. Nepřítomné pohledy, všichni tři hleděli do monitorů, dětská tělíčka se pokyvují dopředu dozadu, máma duchem nepřítomná: rodina zombíků. Nechápu. Nedávám to.
Proč se nedívají z okna?
Proč si spolu nepovídají?
Proč si nečtou?Znovu mi došlo, že tablety a chytré telefony v sobě mají reálné riziko závislosti. Že když se to přežene, může to dopadnout zle. A že některé mámy si pomalu ale jistě zvykají, že mohou svoje děti odkládat k tabletům. Aby měly chvilku klid. A taky mi znovu došlo, že tablet vlastně není nic jiného než umělá placatá máma.
Vzpomněl jsme si na přednášku v Brně, kde se mě jedna maminka ptala, jestli s těmi tablety zbytečně nestraším. Nestraším. Už je to totiž tady. Řada lidí je dneska na svých MOBILECH NORMÁLNĚ ZÁVISLÁ. Někdo na alkoholu, jiný na drogách, oni na mobilu. Když ho chvilku nemají v dosahu, jsou roztěkaní a nervózní. Regulérně jim narušují vztahy. Devastují rodinu.
60% českých domácností se nesejde ani jednou za den u společného jídla. Jsou každý zalezlí ve svém pokojí a surfují nebo sdílejí.
30% z těch, co se k večeři sejdou u toho hraje televize.
A bude to pokračovat dál: čeká nás totiž stěhování do virtuální reality: z internetu „informací“ se přestěhujeme do internetu „zážitků“. S virtuálními brýlemi se budete moct podívat zblízka přímo na operační sál na operaci srdce na klinice v New Yorku nebo budete sledovat finále tenisového Wimbledonu v Londýně a to prosím hned v první řadě. Nebo můžete zažít pouliční boje v bitvě u Stalingradu. To pokud budete rozumní. Pokud ne, tak budete deset, dvanáct, čtrnáct hodin denně hrát střílečky nebo strategické hry. Nebo se budete seznamovat s dokonalými virtuálními ženami (my muži). Nebo budete hledat atraktivní dokonalé muže (vy ženy). Dokonalá partnerka sice nebude reálná, ale bude mě obdivovat, bude příjemná a KDYKOLI DOSTUPNÁ. A BUDE SE DÁT VYPNOUT. Bude to tak úžasná iluze, že se z ní některým lidem nebude chtít zpátky do reálného života. Budou tam chtít už zůstat. Tak trochu apokalypsa.
Dá se s tím něco dělat? Dá. Technologie se dají využívat rozumně, jen je potřeba, aby dítě dostalo NEJPRVE co nejvíce REÁLNÝCH zážitků. A až POTOM ty VIRTUÁLNÍ. Když přijde tablet na řadu až jako druhý, může to být zajímavý zdroj poznání. Ale na prvním místě musí vždycky být skutečný život, skuteční lidé a reálné poznávání všemi smysly. Doporučení pro život: dítěti do pěti let by se vůbec neměl dostat tablet do ruky. Tečka. A do tří let by se nemělo vůbec dívat na televizi. Tečka. Pokud jste svému dítěti tablet do ruky už dali a televizi jste zapnuli, začněte je pomalu odvykat, dříve než bude malér. Hrozí, že mu trvale a nevratně poškodíte jeho mozek.
A můžete začít tím, že si s dětmi začnete povídat při cestách ve vlaku.
Zdraví Marek Herman
Souhlasím. Je to síla. Já bych to asi nevydržela a mamince něco řekla. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.18 21:19
Na 2 lete dite moc televize. Pustena do 11 hodin, proc? Radeji bych s ni uklizela, hrala si (nemusite si cist, hracek je spousta), jit ven. Pak obed spani, svacina, jit ven, hrani a je vecer.
Ja 3 lete pustim telku po ranu a u jidla (a i u toho jidla mi to vadi, ale jsem rada, ze ji) a jinak ji hned vypinam. Staci mi manzel, co travi cas u pocitace, natoz dcera u telky (tablet nedostava vubec, jen pri jizde autem 5 hodin). Maji na to casu dost.
A krtecek vhodny neni, nemluvi se v nem, pripominka. Neda ji to vubec nic. At si radeji stavi kostky, kupte playdoh, hraje si s panenkami, zviratky a podobne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.18 21:21
Moje decka (5 a 2.5) jsou chudaci. Pohadky pouze rano pri snidani a pak vecernicek. I kdyz, dnes mel nejmladsi tv dopoledne-jsem nejaka nachmrlana, takze on koukal a ja pochrupovala na gauci. Dopoledne spolu uklidime, usteleme, povesime pradlo, pak prochazka (vetsinou jedeme nakoupit pecivo)/nakrmit kachny k rece/nebo jenom vypuszim na zahradu/ prijde k nam skupina matek s detmi (prckove si uz zacinaji celkem hezky hrat)/ mladej ma rad vkladacky/ vlacky/kostky/ cte se po obede pred spanim. Pri vareni obeda mi asistuje. Po spani (max 40 minut) vyrazime pro starsiho sourozence do skolky. Pak uz jsou krouzky (uz i to mladsi ma jednou tydne spo4tovni aktivitu), jednou za cas jedu s detmi plavat, jednou tydne k nam dofrci starsiho ditka kamaradi, takze je u nas veselo a o mladsim ditku v podstate nevim. Mladsi si se starsim hodne vyhraji spolu. Takze odpoledne mam spise leharo, max jim piskam jejich spory. Decka radi tvori, takze jim rozdam plastelinu, fixky, omalovanly, stetce. V posledni dobe frci lepidlo a trpitky…vecer spolecna vecere, debordelizace, vecernicek, koupacka, pohadka a smitec.
Na muj vkus, ma Tve ditko moc televize. Jako jooo, obcas kazda potrebujeme klid a obcas ty decka odlozime k pohadkam. Ale ne kazdy den. a k te reci, obe moje decka zacal mluvit pozde. Do tech dvou let par slov a po te obrovsky narust slovni zasoby. A to az tak, ze ve dvou letech a 3 mesicich oba smradosi zacinaji zvatlat rikadla a pisnicky…(a to jsem jim cetla, pela, ukazovali jsme si obrazky, takze dvouletak, co nemluvi neni zadna tragedie. Zalezi na tom, zda Ti rozumi…). @Ajinac
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.18 21:35
Ráno vstane, pustím mu krtečka a jdu připravit mléko. Podiva se na jeden dil jdeme se nasnídat. Pak si spolu dopoledne hrajeme, nebo jdeme do hernicky, nebo na návštěvu ke kamarádce. Potom oběd a kde spinkat. Po probuzení svačina a pak buď ven a nebo si spolu hrajeme ( prohlížíme knížky, stavíme lego, hrajeme si s autickama atd ) večeře, koupání, večerníček a v 7 jde spinkat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.18 21:42
Mám dvouletého a všechny činnosti se průběžně přes den opakují. Ráno snídaně, to mu pustím televizi asi 15 minut, potom si hrajeme. Stavíme kostky, ohrádky pro zvířata nebo garáže pro auta. Auta jsou nejoblíbenější hračka. Prohlížíme si fotky, oblíbil si gramofon a pouštíme gramodesky. Kramaří v nářadí (šroubováky atd) a dělá u toho bordel, opravuje u toho autíčka, vysype krabičku s hřebíkama, sbíráme to. Má pokladničku, vysypu ji a dává si do otvoru penízky. Knížky ho baví naštěstí, máme jich plno, ale ještě nemluví, jen svou řeč a pár slov. Hraje si s vyřazenými CD, které dává a vyndává z obalu. Maluje voskovkama pastelkama, ale to ho nějak extra zatím nebere, kolečko ještě nakreslit neumí, většinou to drží jako kopyto, jen někdy to vezme pěkně. Občas ho zabaví kočky, háže jim míček. Baví ho vkládačky, ale musím u toho s ním sedět a mluvit na něj, co kam dává. Učím ho chytit balon, ale zatím nic moc výsledky, ale má z toho srandu. Když jí, tak mu většinou televizi pustím, sní toho víc, no. Sám si zvládne hrát tak pět max deset minut, jinak chodí za mnou. Chytne mě za ruku a už mě vede ke klavíru, nebo někam. Když vařím, tak mu dám na zem věci na vaření a suroviny.. Jinak by mě nenechal. A ven chodíme denně, jen když prší, tak ven nejdeme. Jinak bych měla ponorku, venku to uteče rychleji. A když jsem unavená či nachlazená, tak máme off režim a televize jede víc. Nebo se válíme v posteli. On si tam hraje, já ležím..
To dopoledne, jak se díváte na tv do 11, to je podle mě taky dost. Ale je to fakt každého věc. V pubertě se ty děti stejně srovnají a tablet nebo smartphone budou vyžadovat všechny..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
