Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím! Děkuji za tuto diskusi. Aspoň sem zjistila ze v tom nejsem sama. Ziju s manželem na vesnici asi 4roky. Když sem chodila do prace tak sem to tu brala jako super bydlení. Po celem dni v Praze ti byl super relax. Ale ted sem doma už víc jakdva roky na mmateřský a občas me to tu hodně ubíjí. Když manžel tenkrát navrhl bydlet tady- udělat si podkroví moc nadsena sem nebyla ale řekla sem si že aspoň nebude hypotéka. Ale ted si to občas vyčítam ze sem nechtěla někam jinam. Tady je jen hospoda. Vse ostatní je 2 km daleko. Lidi v pohodě a tak 4 lidi v mem věku. Ale jen dvě stále deti. V létě je tu deti víc- od chataru. Projde mi hlavně lito ze mala tu má jen jednu holčičku ve svem věku. A druhý problém je ten ze manžel nemá řidičák. Bojim se proto co bude az půjdu do prace. Že malou budu muset vyzvedávat hlavně ja. Uvědomují si ze to asi resim brzy ( hlavně když sem ted zjistila ze sem v 7tt) ale nemůžu si pomoci.
Bydlíme na vesnici a občas jezdíme s manželem kvůli jeho práci do města - Plzeň. Je to velký rozdíl a užívám si oboje, ač převážně jsme na vesnici. No, dokud jsem neviděla Černobílý svět, film o služkách a rozmazlených paničkách, myslela jsem si, jak se nudím. Pak jsem pochopila, že i má rádoby poporodní deprese trvající rok (ač jsem nebrala medikaci a ustoupila sama) byla jen výplodem mé tehdejší rozmazlenosti. Slovo nuda již neznám, začala jsem žít mentálně už jen pro svou rodinu. Volnočasové aktivity absolvujeme - místní akce apod., kamarádky absolutně nevyhledávám - mám asi 3 opravdu kamarádky, ostatní řadím do kategorie „známí“ a odpovím na nejnutnější (co dnes vaříme, co jdeme nakupovat za jídlo, jak je to hrozné počasí atd atd bla bla bla) a šlus. Změnila jsem pohled, začala jsem být spokojená. ![]()
@cucik14 píše:
My jsme ted v ocekavani a prestehovali jsme se dobrovolne z mesta na vesnicima asi 2tis. obyvatel a jak sem tak koukala, tak se toho pro ty maminy s detma snazi delat hodne, poradaji ruzne akce a tak, takze ja si myslim, ze nudit se tu urcite nebudeme
a me navic nedela problem seznamit se s cizima
vesnice s 2tis obyvateli?
![]()
@Moise píše:
vesnice s 2tis obyvateli?![]()
![]()
Taková trošku samota, no ![]()
Jinak dřív se to klasifikovalo tak, že do 3 tis. obyvatel vesnice, 3-5 městys a od 5 tisíc město? Nevím, jestli si ty čísla nějak nepletu ![]()
@KatkaX jj, jen je to rozdíl, dva tisíce vs. třeba těch 25 co se tu píše ![]()
Jinak souhlasím s @Voltiček, to je přesně to, co jsem se tady zakladatelce snažila naznačit, jen ona to vystihla mnohem líp ![]()
@Moise Musím souhlasit, já teda vyrůstala na vesnici, potom jsme se s přítelem stěhovali do Prahy za prací a po dvou letech se konečně stěhujeme do domečku za Prahu na vesnici - taky z toho důvodu, že čekáme malou a v 1kk by jsme se asi nevlezli. Ty 4 měsíce co už tady čekáme na vyřízení baráčku, tak se neskutečně nudíme. Není co dělat. Ve městě se sice dá chodit na spoustu sportovních kroužků, do kavárny atd… Ale někdo hold musí být ten typ - pro mě jsou toto jen vyhozené peníze, protože mi přijde, že v Praze není nic zadarmo, i to, že si sednu před dům do parku mě vlastně stojí 11 000kč za malinkou 1kk… Takže se už hrozně moc těším na tu vesnici, kde si budu moct jak už tu taky někdo zmínil třeba vymalovat, posekat trávu, naskládat dříví na zimu, prostě ty činnosti, které jsou aspoň k užitku… ![]()
Ale je to prostě o tom, kdo je jaká povaha… Někdo si radši sedne s kamarádkama do kavárny, či prochází obchoďáky.
Každý jsme jiný a o tom to je, no ne? ![]()
Ale i tak, myslím, že zábava se pro každého dá najít všude. ![]()
@Moise @KatkaX Baby, vy ste prdlé
Uznávám, je to trošku rozdíl, než dědina s 25 obyvateli, ale pořád jsme obec
![]()
Nejvíc mě fascinuje to, když jsem minulý týden šla kolem oken domu mé známé, co má dvě děti. No, když bych to měla popsat - křičela na ně, chudáci měli ty nejprestižnější pojmenování (fag.ni, parch..ti, třísk, prásk, já se z vás zblázním apod apod…), ostatně tahle maminka když na ně řve, víme, že večer za ní přijede v devět večer nějaký pán (ona je sama), který se u ní zdrží dvě hodiny, a pak odjíždí. Jinak je hodná, ale děti nezvládá a je čiperná
. Tak ji chci potěšit. Říkám jí druhý den - hele, čau, taky to máš těžké, že? Mě dnes děti tááák naštvali (a říkám v kostce, co provedli). A ona
: Vážně? To tě lituju. Ty moje jsou tak hodné, nemůžu si stěžovat…No, nevím, měla bys to asi řešit, nemají problémy i ve školce a škole?
Od té doby jsem se zařekla, ať to má zde na dědině každý jak chce, nezájem. Nikoho už se nezastanu a anikoho se nebudu na svůj úkor snažit potěšit slovem.
@cucik14 píše:
@Moise @KatkaX Baby, vy ste prdléUznávám, je to trošku rozdíl, než dědina s 25 obyvateli, ale pořád jsme obec
![]()
Děvčata, my jsme dokonce městys
![]()