Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se zachovat - vrátit rodičům dárky?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.12.17 09:14
Neřešte to. Rodiče máte jenom jedny, i když jsou to blázni. Klidně si dejte pauzu, ale nějaká gesta ve formě vracení dárků, na to bych se vybodla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.12.17 09:19
Dárky pro dceru dej dceři, se svými darky si dělej, co chceš. Ale vracet dárky, to je taková pruda, kverulantství, vydírání, urážení a msnipulace, podle stejného vzoru chování, které tě naučili rodiče. Jestli se od nich chceš odpoutat, tak to nedělej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.12.17 09:21
Asi sama cítíte, že ty dárky jsou ve výsledku úplně to poslední, co v příběhu hraje roli - byť aktuálně dobře posloužily rodičům jako „pomsta“ neposlušné dceři.
Nevím, co bych dělala…je to dlouhodobý problém, který, ať už se zachováte teď jakkoliv, situaci dle mého ani nezhorší a ani nezlepší.
Hodně sil a užívejte si domácí pohodu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.12.17 09:38
Je mi lito, ze mate takove rodice. V blizkem okoli mame podobnou zkusenost. Devce nakonec zpretrhalo vazby a prestehovalo se i s partnerem a ditetem na druhou stranu zemekoule. Uz je to skoro 15 let. Ale maji bozsky klid a nervy v poradku a ne v kyblu.
Darky bych nechala, kde jsou. V igelitce. Myslim, ze nebude trvat dlouho, a vasi rodice je budou demonstrativne chtit nazpet. Tak at je mate ready.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.12.17 09:45
Ach jo, asi vim, kdo to pise. Ja bych tedy byla pragmatik, darky bych prohledla, pokud by staly za to, tak bych je dceri na vecer zabalila a pokud by za nic nestaly, tak bych je bud vratila a nebo dala nekam do kumbalu. Nezkaz si vase vanoce, dnes na to kasli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Terisos
24.12.17 09:46
@Elephantka To je pravda… Radšicje nechejte připravené na vrácení. Važte si a hýčkejte SVOJI VLASTNÍ rodinu. Rodičům nedojde, co nepochopili za posledních 40 let.
- Citovat
- Upravit
24.12.17 09:47
Celý příspěvek jsem četla - musela jsem to a musela jsem ono,… nemusela. Za svůj život si každý rozhoduje a je zodpovedny sám a taky se za něj musí sám porvat. Už jsi nasla sílu se rodičům vzepřít tak si za tím stůj. Dárky bych nechala v igelitce hluboko ve skříni a užila si klidné Vánoce s rodinou. Co tvůj muž, ten neumí prasknout do stolu a zastat se tě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.12.17 09:48
@Elephantka píše:
Je mi lito, ze mate takove rodice. V blizkem okoli mame podobnou zkusenost. Devce nakonec zpretrhalo vazby a prestehovalo se i s partnerem a ditetem na druhou stranu zemekoule. Uz je to skoro 15 let. Ale maji bozsky klid a nervy v poradku a ne v kyblu.Darky bych nechala, kde jsou. V igelitce. Myslim, ze nebude trvat dlouho, a vasi rodice je budou demonstrativne chtit nazpet. Tak at je mate ready.
Přesně to jsem chtěla napsat, že stejně dojde k tomu, že nějakým ostentativním způsobem se rodiče budou domáhat dárků. Hodně bude záležet, jak moc opravdu chceš přetrhat vazby - což se právě jeví jako nejschůdnější řešení - a nebo jeslti chceš vztahy upravit. Pokud chceš vztahy přetrhnout, tak dárky vrať hned. Klidně je tam beze slova sama dones a odejdi bez vysvětlení. Ono totiž tak nebo tak, pořád budeš ty ta špatná.
Po pravdě, já v den svatby spřetrhala vztahy se svými rodiči, protože mne matka označila za K..U. Jenom proto, že jsme měli svatbu tajnou bez hostiny - jenom se svědky. Nakonec jsme jim vrítili i peníze, které nám v ten den (před tou urážkou) dali.
Vztahy se malinko obrousili, ale trvá to už 13 let a momentálně jsem akorát tak schopna s nimi existovat v jedné místnosti na krátkou dobu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.12.17 09:55
@terien víš, ono je hodně těžké změnit v sobě něco v čem člověka vychovávali celý život. Pokud jsou rodiče dost vych. caní (pardon za výraz), tak už od malinka dítě vedou k pocitu zodpovědnosti a povinnosti. Každé vybočení bývá trestáno (psychicky či fyzicky) a věř, že vyrůstat v domácnosti, kde má všechno svůj řád a kde je Ti od malinka dáváno jasně poznat, že tohle je nebo není správné, tak tam se opravdu stává, že to pak trvá dlouho, než se člověk dokáže vzepřít.
Mně to taky trvalo 25 roků, abych skočila do vztahu, kde jsem byla 5 let ještě za větší blbku než s rodiči. Takže až ve 30 letech jsem konečně zjistila, co od života čekám a co chci - a šla jsem za tím a mám to. Jak čtu příspěvek zakladatelky, tak i ona je na správné cestě. Tohle totiž musí vybojovat sama, ne její manžel, ne nikdo kolem. Ona sama, aby si toho pak dokázala vážit a hlavně, aby si vážila sama sebe! Má za co!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.12.17 10:03
@Elephantka píše:
Je mi lito, ze mate takove rodice. V blizkem okoli mame podobnou zkusenost. Devce nakonec zpretrhalo vazby a prestehovalo se i s partnerem a ditetem na druhou stranu zemekoule. Uz je to skoro 15 let. Ale maji bozsky klid a nervy v poradku a ne v kyblu.Darky bych nechala, kde jsou. V igelitce. Myslim, ze nebude trvat dlouho, a vasi rodice je budou demonstrativne chtit nazpet. Tak at je mate ready.
Zpět by dárky určitě nevyžadovali. Ale já je ani za dárky nepovažuju za těchto okolností, takže řeším zda vrátit a nebo skladovat dvě igelitky.
- Citovat
- Upravit
24.12.17 10:15
Ale ony to darky jsou, byly nakoupeny za tim ucelem. Az ten posledni krok -predani- se nepovedl. Clovek nevi, zda ucel darku byl vas potesit nebo jen splnit povinnost. Proto bych je prohledla a pokud bych usoudila, ze z nich bude mit dite radost nebo ho budou rozvijet, tak bych mu je dala. To, zda vracet darky pro sebe bych zvazila, ale nechtela bych si tim kazit dnesni den. Na dnesku ti zalezi a premyslenim, co s darky, opet nechavas rodice si ho zkazit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.12.17 10:49
Já jsem tedy asi dost hrdá a kdyby se něco podobného stalo mně, dárky bych nepředala - nikomu, ani dítěti (v roce a půl je mu to stejně jedno). Záleží, jak moc bych byla skutečně rozhodnutá se od rodičů odstřihnout úplně - nad tím je potřeba se zamyslet, protože některé věty a činy už nejsou vzít zpět a je blbé pronést něco s horkou hlavou (což se zřejmě stalo u tebe, zakladatelko) a pak toho třeba litovat. Neměla jsi to s rodiči nijak růžové, mě by se třeba obvinění ze ztráty dokumentu hodně dotklo a i když bych asi nereagovala tak ostře, jako ty („sbohem“), ale taky bych se ohradila a následně by se to do vztahů s rodiči taky promítlo.
Co tím chci říct - promysli, jak chceš situaci dál rozvíjet. Jestli je to definitivní konec, pak dárky jdi vrátit (s vysvětlením, proč je nepřijímáš a že se od rodičů distancuješ). Jestli jde jen o dočasné přerušení kontaktu a je byť jen mizivá naděje na vylepšení v budoucnu (alespoň do určitého tolerování se navzájem), dárky bych si nechala a čekala, zda proběhne nějaký vstřícný krok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.12.17 10:53
@SibyllaTrelawney píše:
Já jsem tedy asi dost hrdá a kdyby se něco podobného stalo mně, dárky bych nepředala - nikomu, ani dítěti (v roce a půl je mu to stejně jedno). Záleží, jak moc bych byla skutečně rozhodnutá se od rodičů odstřihnout úplně - nad tím je potřeba se zamyslet, protože některé věty a činy už nejsou vzít zpět a je blbé pronést něco s horkou hlavou (což se zřejmě stalo u tebe, zakladatelko) a pak toho třeba litovat. Neměla jsi to s rodiči nijak růžové, mě by se třeba obvinění ze ztráty dokumentu hodně dotklo a i když bych asi nereagovala tak ostře, jako ty („sbohem“), ale taky bych se ohradila a následně by se to do vztahů s rodiči taky promítlo.
Co tím chci říct - promysli, jak chceš situaci dál rozvíjet. Jestli je to definitivní konec, pak dárky jdi vrátit (s vysvětlením, proč je nepřijímáš a že se od rodičů distancuješ). Jestli jde jen o dočasné přerušení kontaktu a je byť jen mizivá naděje na vylepšení v budoucnu (alespoň do určitého tolerování se navzájem), dárky bych si nechala a čekala, zda proběhne nějaký vstřícný krok.
Z mé strany to nebyla „horká hlava“, jelikož tohle s otcem nebylo poprvé. Jednou na mě podal i stížnost ke státní autoritě, když to takto nazvu a to jen proto, že jsem mu řekla, že si chci pořídit dítě a on to vzal tak, že mu přestanu sloužit a věnovat se jeho věcem a on si bude muset někoho najmout a toho pak platit. Už toho mám po krk a možná můžu i očekávat, že údajná ztráta neexistujícího dokumentu bude mít ještě dohru, že na mě zase něco někam podá, protože je přesvědčen, že přišel o 5 tisíc…
- Citovat
- Upravit
24.12.17 10:54
@Anonymní píše:
Do svých skoro 40ti jsem lítala kolem rodičů, kteří mě vydírali a neustále mě něčím zaměstnávali. Neměla jsem prostor si ani založit rodinu. V 36ti jsem z přetížení zkolabovala (práce, škola + denně u rodičů) a byla do 39 let na antidepresivech. Otec je kverulant, využíval mého vzdělání a musela jsem neustále řešit jeho problémy, pořád někam psal stížnosti apod., byť v tom byly zahrnuty i jeho oprávněné podněty, nestíhala jsem vše vedle svých povinností řešit tak rychle, jak si přál. Matka je nesamostatná a vedla mě k tomu, abych za ní vše dělala, což obnášelo mnoho vyřizování běžných věcí, včetně vytelefonování, psaní emailů. V dětství se o mě sice starali, poté v dospělém věku i po úraze, ale mělo to své mezery, nepociťovala jsem to pravé zázemí, což podle lékařů vedlo až k tomu kolapsu. Byť mi určitým způsobem pomáhali a starali se, zároveň mě strašně vyčerpávali, kladli na mne nároky a nevytvářeli mi láskyplné zázemí. Už jako dítě jsem snila o tom, až budu dospělá, že budu mít svou rodinu, kde bude fungující zázemí a láskyplné prostředí. Když jsem si ve 40ti našla partnera a založila rodinu, rodiče dávali najevo, že se jim nebudu už moci tolik věnovat a já, abych si uhájila svůj prostor a novou rodinu, musela jsem přetrhat s nimi vztahy. Narodilo se jim první vnouče, moje dítě (je jim přes 70) a nebyli za mnou ani v porodnici, s miminkem nepomáhali. S hlídáním, když bylo potřeba, se nepřetrhli, často jej odmítli. Nechávali mě v situacích, kdy jsem opravdu nutně potřebovala hlídat, abych splnila své povinnosti, bez pomoci a dítě v batolecím věku nepohlídali. Nyní mne otec osočil, že jsem mu ztratila důležitý dokument týkající se záležitosti, kterou mu spravuji už 4 roky na úkor svého času a která spěje ke zdárnému konci v otcovo prospěch. Tento dokument však neexistuje a otec o jeho existenci vychází jen ze svých četných poznámek po desítkách papírků, které má neúplné a ani jim zpětně nerozumí. Matka měla v té věci připravit soupis nákladů, měla přijet a já bych to zpracovala tak, jak to má vypadat, ale odmítla, že nemá čas, čímž vyvolala problém u odborníka, který na tyto podklady ode mě čeká, takže způsobila nakonec problémy mně, ačkoliv otci v této záležitosti už tolik let pomáhám a stojí si v ní dobře. Matka se průběžně uráží, vydírá a já se pak dostávám do situace, že musím rychle zareagovat a zachránit něco třeba v poslední den lhůty, protože matka nespolupracuje. Nyní jsem otci ohledně údajné ztráty dokumentu, který však neexistuje, sdělila zvýšeným hlasem, že namísto, aby mi poděkoval za tolik let pomoci, kterou mu poskytuju na úkor času pro sebe, mě osočuje jako nějakou zlodějku (sdělil, že jsem ho ztrátou dokumentu připravila o 5 tisíc Kč) a že už o něm nechci slyšet. Zakončila jsem to slovem „sbohem“. Včera rodiče po mém partnerovi poslali dvě igelitky nezabalených dárků pro nás s partnerem a pro naše dítě, protože to prý nakoupili před naším posledním incidentem a co tam s tím budou prý dělat. Já jim také nakoupila dárky, ale rozhodně jim je za této situace posílat nebudu a už vůbec ne takto demonstrativně nezabalené. Ani naše rok a půl staré dítě na Vánoce nepozvali, aby si dárek u nich převzalo a poslali dárky pro něj takto v igelitce nezabalené, ať s tím nějak naložíme sami. Vánoce spolu nestrávíme a proto nechápu, proč ty „dárky“ takto poslali. Žiji už roky s pocitem, že mě vlastní rodiče připravili o rodiče. Jak s „dárky“ naložit? Jet jim je v těch dvou igelitkách vrátit?
Vztahy jsou někdy opravdu složité. Je super, že jsi se od rodičů dokázala odpoutat a založit svoji vlastní rodinu. Teď bych se pokusila pomalu, nenásilně přenastavit pravila. Nauč se jednat asertivně. Pokud budou rodiče chtít po tobě něco, co se ti zrovna nehodí, nebo to nechceš dělat, normálně, v klidu řekni, „promiň tatínku/maminko/, ale teď se mi to nehodí, mám spoustu jiných povinností, ale až budu mít čas, tak na to mrknu“.A takto pořád dokola odpovídat, a neustupovat. Pokud se urazí, nechat je chvíli „vydusit“, ale neustupovat ze své pozice. A za pár dní opět normálně s nimi komunikuj, jako by se nic nestalo, ale drž si svůj přístup. Oni si musí zvyknout, že nebudeš běhat a skákat kvůli nim na každé jejich písknutí. Tak, jako si musí někdy rodiče převychovat svoje mladé, stejně si musí někdy mladí převychovat rodiče. Ohledně dárků bych normálně poděkovala, a po manželovi taky poslala dárky jim, s přáním hezkých vánoc. Třeba by ti pomohla odborná pomoc v jednání s rodiči. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Do svých skoro 40ti jsem lítala kolem rodičů, kteří mě vydírali a neustále mě něčím zaměstnávali. Neměla jsem prostor si ani založit rodinu. V 36ti jsem z přetížení zkolabovala (práce, škola + denně u rodičů) a byla do 39 let na antidepresivech. Otec je kverulant, využíval mého vzdělání a musela jsem neustále řešit jeho problémy, pořád někam psal stížnosti apod., byť v tom byly zahrnuty i jeho oprávněné podněty, nestíhala jsem vše vedle svých povinností řešit tak rychle, jak si přál. Matka je nesamostatná a vedla mě k tomu, abych za ní vše dělala, což obnášelo mnoho vyřizování běžných věcí, včetně vytelefonování, psaní emailů. V dětství se o mě sice starali, poté v dospělém věku i po úraze, ale mělo to své mezery, nepociťovala jsem to pravé zázemí, což podle lékařů vedlo až k tomu kolapsu. Byť mi určitým způsobem pomáhali a starali se, zároveň mě strašně vyčerpávali, kladli na mne nároky a nevytvářeli mi láskyplné zázemí. Už jako dítě jsem snila o tom, až budu dospělá, že budu mít svou rodinu, kde bude fungující zázemí a láskyplné prostředí. Když jsem si ve 40ti našla partnera a založila rodinu, rodiče dávali najevo, že se jim nebudu už moci tolik věnovat a já, abych si uhájila svůj prostor a novou rodinu, musela jsem přetrhat s nimi vztahy. Narodilo se jim první vnouče, moje dítě (je jim přes 70) a nebyli za mnou ani v porodnici, s miminkem nepomáhali. S hlídáním, když bylo potřeba, se nepřetrhli, často jej odmítli. Nechávali mě v situacích, kdy jsem opravdu nutně potřebovala hlídat, abych splnila své povinnosti, bez pomoci a dítě v batolecím věku nepohlídali. Nyní mne otec osočil, že jsem mu ztratila důležitý dokument týkající se záležitosti, kterou mu spravuji už 4 roky na úkor svého času a která spěje ke zdárnému konci v otcovo prospěch. Tento dokument však neexistuje a otec o jeho existenci vychází jen ze svých četných poznámek po desítkách papírků, které má neúplné a ani jim zpětně nerozumí. Matka měla v té věci připravit soupis nákladů, měla přijet a já bych to zpracovala tak, jak to má vypadat, ale odmítla, že nemá čas, čímž vyvolala problém u odborníka, který na tyto podklady ode mě čeká, takže způsobila nakonec problémy mně, ačkoliv otci v této záležitosti už tolik let pomáhám a stojí si v ní dobře. Matka se průběžně uráží, vydírá a já se pak dostávám do situace, že musím rychle zareagovat a zachránit něco třeba v poslední den lhůty, protože matka nespolupracuje. Nyní jsem otci ohledně údajné ztráty dokumentu, který však neexistuje, sdělila zvýšeným hlasem, že namísto, aby mi poděkoval za tolik let pomoci, kterou mu poskytuju na úkor času pro sebe, mě osočuje jako nějakou zlodějku (sdělil, že jsem ho ztrátou dokumentu připravila o 5 tisíc Kč) a že už o něm nechci slyšet. Zakončila jsem to slovem „sbohem“. Včera rodiče po mém partnerovi poslali dvě igelitky nezabalených dárků pro nás s partnerem a pro naše dítě, protože to prý nakoupili před naším posledním incidentem a co tam s tím budou prý dělat. Já jim také nakoupila dárky, ale rozhodně jim je za této situace posílat nebudu a už vůbec ne takto demonstrativně nezabalené. Ani naše rok a půl staré dítě na Vánoce nepozvali, aby si dárek u nich převzalo a poslali dárky pro něj takto v igelitce nezabalené, ať s tím nějak naložíme sami. Vánoce spolu nestrávíme a proto nechápu, proč ty „dárky“ takto poslali. Žiji už roky s pocitem, že mě vlastní rodiče připravili o rodiče. Jak s „dárky“ naložit? Jet jim je v těch dvou igelitkách vrátit?