Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se žije choleričkám :D
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.2.14 11:59
@Paradise píše:
Tak nějak jsem se s tím naučila žít a okolí, co mě zná mě tak i bere. Musela jsem si to srovnat v hlavě a udělala jsem z toho vlastní přednost, prostě jsem upřímná až to občas bolíale na druhou stranu se tím spousta výbuchů eliminuje, protože to v sobě nedusím. A když už vybuchnu, tak to lítá
Ne prostě jsem jaká jsem a pokud se to někomu nelíbí, tak má smůlu, já taky beru lidi se vším všudy a nesoudím je, protože já taky nejsem dokonalá.
pěkně napsané
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.14 12:01
@Anchelina Než vybuchneš, zkus si vždycky představit obrácené role - ty na místě dotyčného, kterého se chystáš seřvat. A je jedno, jestli právem nebo neprávem. Zamysli se, jak by bylo na jeho místě tobě, kdyby na tebe kdokoli za cokoli řval, představ si, jak bys chtěla, aby se k tobě druhá strana v dané situaci zachovala. Tohle sebeovládání se dá naučit, alespoň do té míry, že člověk nevylítává jako cvok při prvním našlápnutí. Zkus to - nádech výdech, představit si obrácené role… a pak zcela cíleně místo křiku začít mluvit klidně, pomalu..třeba důrazně, ale ne cholericky. Ostatně - u nás žen se tyhle výlevy považují spíš za hysterii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.14 12:03
@Anchelina byla to provokace, cekala jsem na reakci, jak zareagujes, kdyz jsi cholericka, pa pa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.14 12:03
@lukresia Asi je to lepší, ale třeba vzhledem ke vztahu k těm dětem. Když malýmu něco řeknu dvakrát, že to nemá dělat a on to potřetí udělá ještě s blaženým výrazem a předsvědčí se, že se vážně dívám a za den třeba několikrát, tak to občas nedávám. Spíš se nějak naučit aby mi to bylo „jedno“. Třeba to, že právě na vytřenou podlahu vylil hrnek šťávy a ještě se v tom pěkně prošel, nebo polívkou nahodil vymalovanou zeď a tak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.14 12:06
@Denisa56 píše:
@Anchelina Než vybuchneš, zkus si vždycky představit obrácené role - ty na místě dotyčného, kterého se chystáš seřvat. A je jedno, jestli právem nebo neprávem. Zamysli se, jak by bylo na jeho místě tobě, kdyby na tebe kdokoli za cokoli řval, představ si, jak bys chtěla, aby se k tobě druhá strana v dané situaci zachovala. Tohle sebeovládání se dá naučit, alespoň do té míry, že člověk nevylítává jako cvok při prvním našlápnutí. Zkus to - nádech výdech, představit si obrácené role… a pak zcela cíleně místo křiku začít mluvit klidně, pomalu..třeba důrazně, ale ne cholericky. Ostatně - u nás žen se tyhle výlevy považují spíš za hysterii.
Děkuji. To mne nikdy nenapadlo. Taky jsem někde slyšela, že jsou ženy hysterické, ale když to tak dělá chlap, je to v pořádku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.14 12:07
@Anchelina blbě, teda spíš náročně, pro mě i pro okolí (no, můj muž je taky cholerik, takže my si nemáme co vyčítat 
). Co mám děti, tak se snažím ovládat, ale ne vždy to prostě jde, nevybíjím si to samozřejmě na nich, ale uklidím se někam a tam do něčeho prásknu, kopnu, zanadávám si a tím se mi uleví. Přetvařovat se neumím odmalička a vlastně jsem za to ráda, kdo mě zná a ví jaká jsem, tak je mu jasný jak budu reagovat a aspoň ho nečeká nepříjemný překvapení v podobě šoku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.14 12:08
@Anchelina když není zbytí tak děcka okřiknu, prý jsem slyšet na celou ulici a už se ptali chlapa proč po těch dětech tak řvu ale ti mí nejbližší si už zvykli a zvýšit hlas musí občas každý, jen ho mám asi více výrazný
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
27.2.14 12:11
Chceš to spočítat v telefonech nebo v noteboocích? 
Ale už to začíná být lepší. Jak jsem doma s malým, tak se vždycky seberu a jdu se vyvztekat vedle do místnosti. Horší to je, když jsem sama, to mám opravdu destruktivní sklony
No žije se s tím blbě
- Citovat
- Upravit
27.2.14 12:12
@lukresia S tím mám taky problém. Já třeba neřvu, ale jsem víc slyšet. Samozřejmě, že když už je toho moc, tak jsem taky slyšet na ulici, máme starý barák, papírové stěny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.14 12:12
@Anchelina píše:
Ahoj holky, jak se vám žije, těm které jste trochu cholerické, impulsivní a dřív jednáte než myslíte? Mně se s tím občas žije dost blbě. Je na to nějaký lék?
Moje okolí nejspíš občas trpí, ale mě se jako cholerikovi myslím žije celkem dobře. Zařvu si, uleví se mi, za pět minut jsem sluníčková. Už se nijak nepokouším se měnit, mám zkušenost, že dlouhodobější potlačování emocí má následně za následek mnohem větší výbuch páry. Lepší upouštět ji průběžně, aspoď podle mě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.14 12:14
Tak mě se rozbíjením věcí ulevilo vždy jen do okamžiku, než mi té věci začalo být líto a uvědomila jsem si, že ji budu postrádat to pak jela nová vlna zlosti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.14 12:15
@CokeLady píše:
Ty jsi hovno- cholerik, ještě jí pošleš kytičku
Protože kvůli někomu, kdo je hloupý, nemá cenu se rozčilovat četla jsem její komentáře jinde a… radši nekomentovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.14 12:23
Taky věci nerozbíjím, občas něčím hodím, ale spíš jen tím, co se nedá rozbít. Bohužel si neseme vzor od rodičů a můj táta je cholerik a někdy to bylo těžký… Mně teď hodně rozčiluje to s tím dítětem, že pořád dokola říkáš jednu věc jak tatar a dítě si to stejně udělá po svém 
U mne je blbý, že jsem na něho většinu času sama, ale už mi končí mateřská, tak se těším, že si od sebe trošku odpočneme. Myslím, že i on bude rád 
Mám hodně problém s tím, že hned vidím černě, zatměno a pak teprv nastupuje rozum. Počítám do deseti, chodím jinam nebo pošlu dítě do pokojíčku. Jenže třeba na ulici není kam jít a nebo v autobuse a tam má pak člověk dělat co, když se drahoušek rozhodne pištět na celý autobus a lidi čumí a provozují veřejnou šuškandu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
G12
27.2.14 12:24
@Anchelina píše:
Holky, já nejsem typickej cholerik, který řve od rána do večera kvůli všemu. Spíš mne jen zajímalo, jak mírnit občasný výbuch vzteku, kdy už toho má člověk nad hlavu. Počítání do 10 je dobrá věc. Ale myslela jsem spíš, jestli se s tím dá pracovat dlouhodobě a jak aby člověk změnil sám sebe.
A co se týká okolí? Možná jsem sobec nebo divná, ale co si o mne myslí lidi, je mi celkem jedno, kdo mne zná, ví jaká jsem a má mě rád i s tím a kdo ne, tak za to nestojí. Spíš to obtěžuje mne, že jsem někdy sama sobě protivná
jistě, že dá. především se zamyslet nad tím, zda je daná věc tak důležité, aby se člověk vztekal a jestli to k něčemu bud, když vybuchneš. Jako že v 90% nebude
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
