Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No tak zrovna na malou zemi bych tak úplně nevsázela. Jinak si myslím, že situace ve světě není úplně ideální, ale zase na to, aby to rozpoutalo takovou válku, že bychom museli být zalezlí někde ve krytu to nevidím. Aktuálně se bojuje proti „islámskému státu“. A dle logiky věci-proti IS bojuje většina zeměkoule, tak to by v tom byl čert, abychom jej neporazili
Takže hlavu vzhůru!!!
Pamatuji vyprávění babičky, za války (bombardována nikdy ve Stonavě a Karvinsku nebyla) že sice bylo co jíst, ale nebylo si za co koupit chleba (dodnes mám od ní lístky, které byly na příděl na osobu). Sice nebylo jídlo, hladověli ale nikdo je „ve válce“ nechtěl zabít, takhle si válku pamatuje. Dodnes o ní vypráví, taková potemělá doba.
A v dnešní době si to nedokážu představit, že padají bomby na Ostravu a není kam před nimi utéct.
@dendule4 děkuji za tvůj pozitivní komentář. Snažím se myslet stejně, ale občas to na mě přijde ( jsem dost citlivá na pozdimní depky)
Mno a co čekáš, že ti tu kdo napíše…jasně, že se žije líp v míru, ale žije se i ve válce…život jde prostě dál, jen ve válce se mnohem víc ukáže, jakej kdo má charakter, jelikož tam jde fakt už o kejhák…
a když píšeš, že seš optimistickej človek, tak si to radši nepředstavuj…
Babička říkala, že za druhé světové na Valašsku žili celkem normálně, akorát měli v každé chalupě jednoho nebo dva Němce, ale ti byli celkem přátelští, dávali děckám čokoládu a jídlo, které nebylo pro běžné lidi k dostání. Jen před nimi museli mluvit německy, tak babička coby nejstarší dcera, která uměla německy, musela tlumočit celé rodině a být jejich mluvčím..
@dendule4 píše:
No tak zrovna na malou zemi bych tak úplně nevsázela. Jinak si myslím, že situace ve světě není úplně ideální, ale zase na to, aby to rozpoutalo takovou válku, že bychom museli být zalezlí někde ve krytu to nevidím. Aktuálně se bojuje proti „islámskému státu“. A dle logiky věci-proti IS bojuje většina zeměkoule, tak to by v tom byl čert, abychom jej neporaziliTakže hlavu vzhůru!!!
To jsi optimista. Já bych řekla, že řada velmocí hraje dvojí hru
. Důvod - moc a peníze.
Jinak k otázce odpovědět neumím, těžko říct. Spíš někdy přemýšlím, kam budeme jednou prchat my ![]()
@hudečice píše:
Pamatuji vyprávění babičky, za války (bombardována nikdy ve Stonavě a Karvinsku nebyla) že sice bylo co jíst, ale nebylo si za co koupit chleba (dodnes mám od ní lístky, které byly na příděl na osobu). Sice nebylo jídlo, hladověli ale nikdo je „ve válce“ nechtěl zabít, takhle si válku pamatuje. Dodnes o ní vypráví, taková potemělá doba.
A v dnešní době si to nedokážu představit, že padají bomby na Ostravu a není kam před nimi utéct.
To bylo asi tím, že se tady nebojovalo ![]()
Pokud pomineme krátkou část roku 1945, nebyla u nás žádná fronta.
@brumdinka
to je právě to, co si neumím představit…žije se prostě dál? já trnu hruzou se že příští rok vracím do práce a nebudu mít kluky pořád pod kontrolou…ale možná je to i mnou, jsem s nimi 6 rok doma
@admenL mno počkej, ale ty přece nemůžeš mít děti pořád pod kontrolou - základ zdravé výchovy je v tom, že se děti vedou k samostatnosti, tj. že dětem taky poskytneš volnost samozřejmě vzhledem k věku, tak aby se rádi vraceli domů a né že je nepustíš na krok…musíš jim taky věřit ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, se stále se zhoršující situací ve světě, mě tak napadlo jak se žije ve válce? Myslím, jako, že normálně chodíte dále do práce, děti do školky(školy), platíte učty a občas vás někdo bombarduje (tak si pamatuji vyprávění o válce od babičky) Nebo jste zalezlí někde ve sklepě, manžela na frontě apod.Možná jsem k smíchu, ale vážně si to neumím představit. Máme rozestavěný dům, hypotéku a já si neumím představit nic jiného, než že mám děti a manžela stále u sebe a chráníme je zuby nehty. Ale co budeme jíst?
Jen pro upřesnění, snažím se být pozitivní člověk, nestresovat se tím co neovlivním a pevně věřím ve světové státníky, že nic takového nedopustí. A taky trošku vsázím na to, že jsme malá země.
Přijde na to. Pokud byste byli na frontové linii, tak by kolem vás běhali vojáci a stříleli na sebe.
Pokud byste byli v zázemí (v té části země, kde se neválčí, ale země jako celek je ve válce), chodili byste do práce, byli hodně omezení na svých potřebách (protože válka by si brala velkou část výroby a navíc by se nedalo dovážet z nepřátelských zemí). Možná by na vás sem tam spadla nějaká ta bomba, zvláště kdyby ve vašem měste byla velká fabrika, nádraží nebo letiště.
Jo a manžel by byl odvedený na frontu (pokud by nepracoval v průmyslu důležitém pro válku nebo neměl hoooodně dobré známé doktory).
@pe-terka píše:
To jsi optimista. Já bych řekla, že řada velmocí hraje dvojí hru. Důvod - moc a peníze.
Jinak k otázce odpovědět neumím, těžko říct. Spíš někdy přemýšlím, kam budeme jednou prchat my
Moje mamča mě úplně zarazila, když mi říkala asi před týdnem, že si raději nemám ani pořizovat děti, za cca 40-60 let budou automaticky všichny nově narozené děti muslimové… jsem se jí začla smát ale jak tak koukám, kolik se jich tady nastěhovalo (a kolik se jich za tu dobu rozmnoží), tak to spěje fakt k té válce, ale né teď, snad za 20 let. Také mám obavy.
@admenL píše:
@brumdinka
to je právě to, co si neumím představit…žije se prostě dál? já trnu hruzou se že příští rok vracím do práce a nebudu mít kluky pořád pod kontrolou…ale možná je to i mnou, jsem s nimi 6 rok doma
Jasně, že se žije dál. Člověk má úžasnou schopnost adaptace a pokud na sebe nehodíme atomovku, můžem fungovat i ve válce, i když není o co stát.
Možná bychom utíkali někam, kde by proti nám stavěli ploty ![]()
Ahoj, se stále se zhoršující situací ve světě, mě tak napadlo jak se žije ve válce? Myslím, jako, že normálně chodíte dále do práce, děti do školky(školy), platíte učty a občas vás někdo bombarduje (tak si pamatuji vyprávění o válce od babičky) Nebo jste zalezlí někde ve sklepě, manžela na frontě apod.
Možná jsem k smíchu, ale vážně si to neumím představit. Máme rozestavěný dům, hypotéku a já si neumím představit nic jiného, než že mám děti a manžela stále u sebe a chráníme je zuby nehty. Ale co budeme jíst?
Jen pro upřesnění, snažím se být pozitivní člověk, nestresovat se tím co neovlivním a pevně věřím ve světové státníky, že nic takového nedopustí. A taky trošku vsázím na to, že jsme malá země.