Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já třeba vůbec netuším, kde a jak lidé kolem mě přišli k majetku. Dost často ani přesně nevim, jaký vlastně mají, a to ani u blízkých přátel. O majetkových poměrech rodičů svých známých a přátel vím většinou už tuplem kulové. Nepátrám po tom. Kvalitu člověka a můj vztah k němu určují jiné věci, než cifra na kontě, značka auta a počet nemovitostí.
Ani v realitě nepozoruju, že by někdo na základě majetku byl brán jako „ten lepší“ nebo „ten horší“. To tak možná v televizních seriálech a lifestylových čsopisech. Myslím, že se tím prostě moc zabýváš, taky v tom cítím závist a zahořklost. Zařiď si svůj život tak, abys byla spokojená a měla kolem sebe lidi, s kterými je ti dobře, a přestaň přemýšlet o tom, proč se někdo má zdánlivě líp. Ubližuješ tím jen sama sobě.
@Kassy píše:
Já třeba vůbec netuším, kde a jak lidé kolem mě přišli k majetku. Dost často ani přesně nevim, jaký vlastně mají, a to ani u blízkých přátel. O majetkových poměrech rodičů svých známých a přátel vím většinou už tuplem kulové. Nepátrám po tom. Kvalitu člověka a můj vztah k němu určují jiné věci, než cifra na kontě, značka auta a počet nemovitostí.
Ani v realitě nepozoruju, že by někdo na základě majetku byl brán jako „ten lepší“ nebo „ten horší“. To tak možná v televizních seriálech a lifestylových čsopisech. Myslím, že se tím prostě moc zabýváš, taky v tom cítím závist a zahořklost. Zařiď si svůj život tak, abys byla spokojená a měla kolem sebe lidi, s kterými je ti dobře, a přestaň přemýšlet o tom, proč se někdo má zdánlivě líp. Ubližuješ tím jen sama sobě.
Pod to se podepisuju!!!
@malyprinc12 píše:
JSEM DLOUHODOBĚ NEMOCNÁ, od dětství, nežiju život podle svých představ, žiju s lidmi „pro jistotu“, protože se sama neuživím z výše uvedeného důvodu a nemám nikoho jiného, kdo by mi pomohl, ale mám naštěstí ještě dost rozumu na na to, abych se někde nezadlužila..nemoc jsem si nevybrala, zdědila jsem ji a i přes notné lékařské intervence od dětství jsem už několik let v invalidním důchodu…a to mi není ani 35…
tohle je hrozně smutné…ano, nemoc si člověk nevybere, nevím tedy, jak těžké je tvé „postižení“, ale není život příliš krátký a příliš krásný, než abys ho prožila s někým pro jistotu, v neštastnosti a nemít nikoho, kdo by ti pomohl. Jak se říká, pomocná ruka je na konci tvého ramene. Chápu, že se asi nedá jen tak sbalit a jít si za svým štěstím, když člověka trápí zdraví…ale tak něco malinkého, pro svou radost, pro nějaké zadostiučinění, by nešlo udělat? Já nevím, pokud máš zlé nohy, tak začít třeba šít. Pokud můžeš chodit, tak chodit do přírody nebo si třeba na netu najít lidi stejného ražení (nebo se stejným postižením), dělat nějakou dobročinnost, nějak se realizovat. Ano, jsou věci, na které potřebuješ peníze, ale je spousta dalších, které jsou zadarmo a povznáší duši. A pak ti třeba bude lépe.
Na všem zlém si najít něco dobrého. Třeba když bych to napsala takhle, tak já bych ti mohla závidět tu fúru času a volnosti, co máš, když nechodíš/nemůžeš do práce, pokud já bych měla dost abych měla co do pusy a kde hlavu složit, tak bych klidně trávila život procházkami v přírodě a čtením knih, třeba ![]()
Každému bylo do vínku něco dáno, jen to chce mít chuť s tím pracovat.
@malyprinc12 To je mi líto, že máš takové potíže, věřím, že to nemáš jednoduché a i chápu, že pak člověk snadno sklouzne k úvahám tohoto typu. Ale i úspěšní a bohatí lidé jsou nemocní, taky umírají předčasně a to, co tady za života získali jakýmkoliv (ne)poctivým způsobem nic neznamená. V tomto naopak život rozděluje celkem spravedlivě, bez ohledu na sociální vrstvu. Namátkou - Steve Jobs si nakonec život koupit nemohl, Michael Schumacher se ani přes nejdražší v současnosti dostupnou péči možná už nikdy neprobudí…
@malyprinc12 příspěvek mi prijde zavistivy, hlavně diky tomu, jak píšes, ze lidi lžou. Proč by nelhali, když vidí závist všude kokem?
Každý svého štěstí strůjcem, jsi-li nespokohena, zapracuj na tom, možnosti máš.
To že jeden má vic v jednom, neznamená, že i v druhém. Ale přijde mi, ze řešis jen materiální stránku věci. Pro mě je důležitější vztah, rodina, zdraví a prace. Ale i tady je možné na tom zapracovat.
Prestan závidět a raduj se z toho, co máš.
Ps, ten koho ty kastujes dneska jako lepsiho, nemusi byt věčně. Staci málo a vse může být jinak
@malyprinc12 a co takhle sociální síť - takový příspěvek na bydlení setsakra pomůže i „jednočlenné domácnosti“.
@malyprinc12 ted jsem si teprve precetla o tve nemoci. Tak dobře, vsechno zmenit nejde, ale uvedom si, ze nic není černobílé a i to bohatství je něčím vykoupeno.
@malyprinc12 vždycky je nějaká horší varianta… třeba těžká invalidita nebo smrt
… mimochodem, kde jsi došla k názoru, že by život měl být spravedlivý? On to někdo řekl, napsal, přikázal? ![]()
@malyprinc12 píše:
Kdybych si měla zařídit život podle svých představ, musela bych se finančně osamostanit, což z výše uvedených důvodů není možné (pozn. už jsem opravdu i žádala o úvěr, abych mohla žít „podle sebe“ ale kvůli mému zdrav. stavu byl zamítnut…)…ze svého „platu“ (pracuji zkrácený úvazek) bych narovinu nezaplatila ani půlku běžného nájmu…Mám takovou povahu nebo spíš charakter, že si věci dělám ráda podle svého, jsem samotář, ale to vzhledem k tomu, že mě „narovinu živí“ někdo jiný není možné…musím ho poslouchat…jsem nemocný Kozoroh…horší varianta asi neni…
Je mi líto, že jsi nemocná, ale… Nic to nemění na tom, že závist a zahořklost není dobrý přístup k životu. Každý má v životě nějaké mantinely a limity, na které naráží, nějaké problémy. Nikdo nežije celý život na růžovém obláčku. Někdo to má jednodušší, někdo těžší, tak to prostě opravdu je a nemá smysl se dovolávat nějaké „spravedlnosti“. Ale jak se k životu postavíš, jestli budeš zahořkle skuhrat a závidět všem okolo, nebo se aspoň pokusíš si ho v rámci daných limitů zařídit ke své spokojenosti, to je opravdu na tobě.
@malyprinc12 píše:
Maminky, chtěla jsem se zeptat a již velice dlouho nad tím přemýšlím, protože jsem pochopila, že je to podstata mých negativních pocitů - jak si v sobě řešíte téma „nespravedlnosti“?Jak je možné, že jsou lidé, kteří jen tím, že jejich rodiče „mají jméno“ (a majetek a peníze…) jsou bráni jako „ti lepší“? Jak je možné, že už nikdo nepátrá po tom JAK toho dosáhli? Vidím to okolo sebe všude již mnoho (konkrétně asi 12) let…Pochopila jsem, že je to jako „ve sportu“ - NA PRŮBĚH SE HISTORIE NEPTÁ, ALE NA VÝSLEDEK…
A ti kteří, toto nemají, ač hodní, upřímní, jsou bráni jako „ti horší“? Proč dnešní svět posuzuje lidi jen podle materiálních hodnot?
Jsem moc velká realistka na to, abych věřila, že se jim to jednou vrátí…nebo že po smrti bude vše jinak…to na mě negunguje…
Argument že „to tak prostě je“ mi fakt nestačí…(řekla jedna má kamarádka)
Zároveň jsem se již mnohokrát přesvědčila, že lidi lžou, říkají že nemají a přitom mají ulité jmění…vlastně jsou to všichni kolem mě - kromě mé původní rodiny…
Uvědomuji si, že se tímto velice trápím, a přenáším pak své trápení do jiných oblastí života a lidi, které tím (nechtěně) zraňuji…
NAVÍC MI V POSLEDNÍ DOBĚ UTKVĚLA V HLAVĚ JEDNA MYŠLENKA Z BIBLE - pokud by někdo psal názor ohledně víry a podobně. „KDO MÁ, TOMU BUDE PŘIDÁNO, KDO NEMÁ, TOMU BUDE ODEBRÁNO I TO, CO MÁ“…???…toto mě velice šokovalo…vždyť o tom přece víra není???
Děkuji za názory
Promiň, ale mě je z tvého příspěvku zhruba úplně stejně smutno. Vždyť ty děláš úplně to samé?
Proč se neptáš jak toho bylo dosaženo? A proč se neptáš, co udělali ti hodní a upřímní ve svém životě?? Můžu být sebevíc hodná a skvělá, ale jestli všechno budu flákat, tak nemůžu čekat uznání ![]()
A jinak dnešní svět víc než kdy dřív bere v potaz i charakter člověka. Co bys dělala dřív, kdy střední třída v podstatě neexistovala a uznání měla jen „modrá krev“? Nebo ještě mnohem mnohem dřív, v jeskyních, kde se fakt neřešilo jak je někdo hodný nebo upřímný, muselo se prostě přežít. Takže stěžovat si na to teď, kdy KAŽDÝ má možnost se dostat vysoko, je docela šílenost. A jestli máš pocit, že by bylo na světě lépe, kdybychom to dotáhli tak daleko, že by svět pozitivně vnímal POUZE tebou zmíněné kvality a upřednostňoval je nad mocí apod., tak podle mě si to jenom maluješ zbytečně moc na růžovo. Ty nepřežiješ tím, že budeš hodná a milá, nepřežije tím jediný tvor na zemi. Musíš kromě těchto kvalit se i někam dostat, někam se posunout v životě. A není pravda, že nikdo nikdy neřeší cestu ![]()
@malyprinc12 píše:
Děkuji moc za všechny příspěvky.
A vzhledem k tomuto i několika dalším dodávám:JSEM DLOUHODOBĚ NEMOCNÁ, od dětství, nežiju život podle svých představ, žiju s lidmi „pro jistotu“, protože se sama neuživím z výše uvedeného důvodu a nemám nikoho jiného, kdo by mi pomohl, ale mám naštěstí ještě dost rozumu na na to, abych se někde nezadlužila..nemoc jsem si nevybrala, zdědila jsem ji a i přes notné lékařské intervence od dětství jsem už několik let v invalidním důchodu…a to mi není ani 35…
Je mi líto, že to tak máš. Samozřejmě nevím o jakou nemoc se jedná, nicméně i to je v dnešním světě mnohem mneohem jednodušší. Navíc žiješ v ČR (teda, pokud píšeš odsud), to je také svým způsobem štěstí. Mám několik kamarádů, kteří jsou na tom podobně jako ty, někdo od narození, někdo k tomu přišel později, ale klíčovým faktorem je nevzdávat se a snažit se to někam dotáhnout bez ohledu na překážky ![]()
Já bych řekla, že je v tom závist? Nespravedlnost mě také někdy trápí, ale rozhodně ne ta finanční. Je mi docela jedno, kdo kolik čeho má a nemá. Každý svého štěstí strůjcem a to že má někdo peníze (ať k nim přišel jak chtěl), neznamená, že je šťastný. Nemyslím si, že společnost posuzuje lidi jen podle materiálna. Třeba se obklopuješ nesprávnými lidmi, kteří to tak dělají.
Nevím, proč se trápit tím, že někdo má bohaté rodiče a já ne. Chce to se od těch financí asi trochu oprostit.
@malyprinc12 píše: …asi mám opravdu smůlu na lidi, ale okolo mě jsou jen takoví, kteří mě a i moji rodinu posuzují jen z hlediska majetku a financí…mnohokrát mi to bylo „vpáleno“ přímo nebo nepřímo…bohužel z výše zmínených důvodů je nemohu opustit
Ale to je normální. Jen obecně se ten svět změnil. Dřív (a i do dneška to tak někde funguje), že např. slabí jedinci jsou vyloučeni ze společnosti nezávisle na jejich úspěchu. Dneska tomu tak není, rozhodně ne u nás. Jen to neznamená, že je všechno jednoduché. Není, stejně se musíš probojovat.
Já chápu, že je ti smutno, ale reálně tím vůbec nic nezměníš. Podívej se na ten web co jsem ti poslala
klidně můžeš autora i kontaktovat, je to skvělý člověk.