Jak si v sobě řešíte téma nespravedlnosti :) ?

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
31268
30.3.17 11:25

Neberu to jakože „ tak to tak prostě je“, beru to tak, že každý svého štěstí strůjcem (a pokud toho dosáhne např. podvodem, tak to dříve či později dobrý pocit nevytvoří).
Beru to tak, že se starám, abych já a mí nejbližší byli v pohodě a okolní víceméně nevnímám, nezajímá mě to, nebudu se tím trápit. Život prostě není fér a tak je potřeba si ho co nejvíc vylepšit.
Ono se to asi hrozně blbě vysvětluje, ale tím, že budu koukat, že sousedovo tráva je zelenější, tím ta moje lepší nebude. Tím, že budu fňukat, že ten a ten má víc prachů, tím se ty moje nepomnoží. Ono to zní tak trochu jako filozofický kecy, ale ono opravdu závistí, pocitem nespravedlnosti, zášti a pod. bych užírala tak akorát sama sebe, trápila se já, ničila si svoje zdraví, né jejich, protože těm jiným je to stejně u zadku…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
128
30.3.17 11:27

Ahoj, nemá cenu se tím trápit. Já si po všech peripetiích života říkám, že člověk musí hrát s tím, co má. Je postaven do role a „sleduje se“, jak dobře ji zvládne. Přijde mi, že na každého život něco ušije. V tom dokáže být velmi vynalézavý. Každý by si tu životní pouť měl nějak ulehčit a podle možností ulehčovat i ostatním. A někteří mají životní úděly velmi těžké. Užívej si života, jeho radostí, sdílej je s jinými, podej pomocnou ruku, když je třeba a nedumej zbytečně dlouho. Krásné jaro Ti přeji bez chmur.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6569
30.3.17 11:29

Víš, život není spravedlivý. Ale trápi se tím, co nemůžu změnit, je silně kontraproduktivní. Spíš hledej to, co změnit lze a na tom pracuj.
Pokud bychom se měli trápit tím, že jedni mají a druzí ne, dostali bychom se do pěkného začarovaného kruhu, který by ubližoval nejen nám, ale i ostatním okolo. Pak by se mohlo nakrásně stát, že bychom zůstali úplně sami. Málokdo vydrží neustálé kverulanství na „nešťastný“ a chudý život, možná i jakousi závist. Podívej, pokud Tě toto tolik trápí, podívej se na nějaký dokument ze zemí třetího světa, na dokument o dětské hospicové péči, dokument o lidech v komatu… Ne, nejsi na tom špatně, opravdu ne.
Nejkrásnější a nejúlevnější v životě je to, pokud se člověk naučí najít na životě to krásné. To, že si váží toho, co má. I chudý člověk může být šťastný, možná šťastnější, než člověk, který si může koupit to, na co si ukáže. Jako dítě jsme to neměli lehké. V životě nezapomenu, když jsem si koupila první věc z brigády. Ta radost! Dodnes si vážím toho, že si můžu koupit něco jen tak, byť je to maličkost. Když si vzpomenu na časy na koleji, kdy jsme před výplatou jedli masox zalitý horkou vodou :D

PS: Výše psané platí jen tehdy, pokud jediné, co tě trápí je to, co popisuješ. Pokud se k tomu přidává další, může jít o projev počínající deprese, to by pak byla jiná.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6113
30.3.17 11:32

Ja v sobe treba resim pocity nespravedlnosti v souvislosti s nemoznosti otehotnet. Takove to proc ja nemuzu, kdyz jsem nikdy v zivote nebrala HA, ziju zdrave, sportuju, nemam stresy, jsem zajistena, mam super vztah atd atd, zatimco jine fetuji, kouri, ziji na sladkem a tucnem, sport nevidely ani z dalky, cpou do sebe od 13 let hormony a stejne otehotni na prvni skok. Jak s tim nalozit nevim, je velmi tezke se od techto negativnich pocitu oprostit. Mne treba pomaha meditace, tak nejak se vnitrne zklidnim a lepe se nad tu nespravedlnost povznesu. Ale je to beh na dlouhou trat. A zivot ma holt dost velky smysl pro ironii :lol: :mrgreen:

Pocit nespravedlnosti jsem zazivala i pri hledani prace, kdy jsem treba skoncila v nejuzsim vyberu se slecnou, ktera nemela zadnou praxi ani potrebne vzdelani, zato ale mela ve firme znamou. A hadej, kdo z nas tu praci dostal :roll: Stejne tak uz jsem nekolikrat byla na pohovorech, pri kterych uz od pocatku bylo jasno, ze misto je „nachystane“ pro urciteho jednoho kandidata. Jsou proste veci, ktere clovek neovlivni, a je potreba se nejak naucit je prechazet, ne se jimi uzirat.

Příspěvek upraven 30.03.17 v 11:39

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10232
30.3.17 11:35

@malyprinc12 Mysím, že máš pravdu, že dost velká část společnosti si takto lidi třídí do,,tříd" či kategorií, ale zas je nemalá skupina lidí, co to nedělá. Třeba já.
Zároveň věřím, že když někd má, co mít nemá, tak mu to život jinde vezme.
Také si všimni jedné věci, že ti lidé zpravidla nebývají štastní. Když si mám omoci příkladem člověka, kterého všichni vidíme - myslíte si, že Babiš je šťastný? Já mysím, že ne.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
21311
30.3.17 11:37

Mne spíše prijde, ze tak drobet zavidis 8) ale možná je to jen nešťastně napsané. To, ze mame každy jiné výchozí podmínky není nespravedlive, ale prirozene. I s holým zadkem se můžeš vypracovat jen to chce víc dřiny. Nevim v jakem prostředí se pohybujes, ale mé okolí nesoudí lidi jen podle materiálních hodnot.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1607
30.3.17 11:43

Hele a není to spíš o Tvém pohledu na svět?
Pokud se budeš zabývat jen negativními věcmi, opomíjíš to hezké.

Stejně tak je to s ukázkou z Bible. Vytrhla jsi jednu větu z kontextu a proto vyznívá úplně opačně.

Původně je podobenství o tom, že poznání se dostane ke všem, kteří CHTĚJÍ (úrodná půda), ti si z toho něco odnesou. Je to opak elitářství, které v té době ve věrouce panovalo - vědění přístupné jen elitě, vybraným jedincům.

„Učedníci k němu přistoupili a řekli: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On jim odpověděl: "Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou.

A plní se na nich proroctví Izaiášovo:
Budete stále poslouchat, a nepochopíte,
ustavičně budete hledět a neuvidíte.
Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu,
ušima nedoslýchají a oči zavřeli,
takže nevidí očima a ušima neslyší,
srdcem nepochopí a neobrátí se -
a já je neuzdravím.´
Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší."

Zkus změnit přístup a uvidíš, že se lidé a věci v Tvém okolí začnou měnit taktéž:)

Příspěvek upraven 30.03.17 v 11:45

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
21965
30.3.17 11:44

Tvůj příspěvek je plný rádoby hlubokomyslných úvah, ale ve skutečnosti skrývá jediné téma - závist. Nikoli vznešenou „nespravedlnost“, ale úplně obyčejnou lidskou závist.

A na to můžu dát jedinou odpověď - nezávidím. Nepátrám po tom, kdo co má a odkud to má, kolik říká, že má nebo kde má co ulito. Nijak zvlášť mne to nezajímá…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
30299
30.3.17 11:47

@malyprinc12 já ten majetek beru jinak. Mám okolo sebe pár lidí, kteří fakt mají hodně, ale vidím i to, že tatínek ráno odejde z domu do práce, vrátí se v noci a ano přinese hodně peněz. Jenže mě je milejší, že máme míň, ale odpoledne si můžeme společně vyrazit na procházku, zahrát si hry, užít si dětí. A s tím, že by někdo koukal oni mají hodně a jsou určitě super a tihle mají míň a jsou povl se setkávám výjimečně. A beru ty lidi dle toho a nezabývám se tím. Rozumnému je to jedno a blb ať si dělá co chce.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
14564
30.3.17 11:52

Jednoduše - neporovnávám se s ostatními a už vůbec nepoměřuju kvalitu života nebo míru životního štěstí materiálnem - jsou to jen věci… Žiju si svůj život podle svých představ a možností a jsem šťastná za to, co mám. Kolikrát za tu nablýskanou skořápku, která je nastavená světu, stejně nevidíš…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5866
30.3.17 11:56

Řešit to nemá cenu, to by byl člověk permanentně na*raný..svět není spravedlivý.
To je stejné třeba jako s nemocí, kolik hajzlíků se dožije ve zdraví požehnané věku a lidi, co by si to zasloužili odcházení brzy..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
21643
30.3.17 11:57

Taktez z toho citim zavist, oni maji, oni dostali od rodicu…
K poslednimu odstavci, vira neni prece o majetku hmotnem, ale dusevnim, kdyz se oprostis od starosti s hmotnymi statky, budes mit vic prostoru venovat se vecem duchovnim.

Majetkove rozdily urcite neberu jako zivotni nespravedlnost.Ne vzdy je to cesta ke stesti. Majetky ziskane protipravne jsou daleko mensi, nez vaha tveho cisteho svedomi a lidske slusnosti.
Coz znaci, kdyz vsichni kradou a lzou, musim taky, nemusim.

M :mavam:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
21965
30.3.17 12:03
@malyprinc12 píše:
JSEM DLOUHODOBĚ NEMOCNÁ, od dětství, nežiju život podle svých představ, žiju s lidmi „pro jistotu“, protože se sama neuživím z výše uvedeného důvodu a nemám nikoho jiného, kdo by mi pomohl, ale mám naštěstí ještě dost rozumu na na to, abych se někde nezadlužila..nemoc jsem si nevybrala, zdědila jsem ji a i přes notné lékařské intervence od dětství jsem už několik let v invalidním důchodu…a to mi není ani 35…

To je mi líto, že Tvůj zdravotní stav není dobrý.

Nicméně na věci to nic nemění, spíše naopak. Tím spíš bys přece měla vědět, že život je o něčem jiném než o závisti a užírání se nad cizími materiálními statky či způsobem jejich získání.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
26845
30.3.17 12:06
@Leppäkerttu píše:
Pocit nespravedlnosti jsem zazivala i pri hledani prace, kdy jsem treba skoncila v nejuzsim vyberu se slecnou, ktera nemela zadnou praxi ani potrebne vzdelani, zato ale mela ve firme znamou. A hadej, kdo z nas tu praci dostal :roll: Stejne tak uz jsem nekolikrat byla na pohovorech, pri kterych uz od pocatku bylo jasno, ze misto je „nachystane“ pro urciteho jednoho kandidata. Jsou proste veci, ktere clovek neovlivni, a je potreba se nejak naucit je prechazet, ne se jimi uzirat.

Materialno je pomijive. Horsi jsou ty vztahove nespravedlnosti, jak napsala @Leppäkerttu A s tim je hodne tezke se vyrovnat. Osobne se zameruji na sebe, abych ja nikomu vedome neublizila. Netrapim se tim, ze byl nekdo nespravedlivy ke me. Ano zaboli to, je mi to lito, ale je to problem toho, kdo je „krivak“. Ale je to tezke a clovek se tomu musi naucit. Naucila jsem se odpoustet, ale nezapominam. O to lepe se mi zije :)

Zivot byl, je a bude tezky pro poctive a hodne lidi.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5425
30.3.17 12:07

Pokud jde o majetek, narodila jsem se do průměrné, spíše chudší rodiny. Už v 18ti jsem přemýšlela, jak si vydělat a můžu potvrdit, že to jde i poctivě. Pro někoho můžu být průměr, pro jiné jsme podnikatelský svi. ně, kteří zbohatli kradením. Což není pravda. Ovšem závist je sfiňa.
Osobně se chovám k lidem tak, jak se chovají oni ke mě. Všem měříme stejným metrem a nikdy jsme nikoho nebrali jako lepšího, jen protože MÁ. Stejně tak máme opravdu movité přátele, kteří smýšlejí jako my. Však pro ně bychom mohli být chudáci. Máme i přátele chudší, kteří opět smýšlejí jako my. Podle mě je to o lidech, ne o majetku.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová