Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak utužit vztahy s rodiči?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.10.16 19:41
@Anonymní píše:
Ahoj, jdu se sem jen tak vypovídat a třeba si i poslechnout vaše názory na mou situaci. Jde o to, že od doby, kdy jsem si našla nového partnera, si rozumím méně s rodiči, se kterými jsem jinak měla naprosto skvělý vztah.
Jelikož máme dvougenerační domek a bydlíme zatím pospolu (partner zatím bydlí kvůli práci ve svém městě), byli zvyklí, že když jsem byla delší dobu sama, měla jsem na ně spoustu času. Zkrátka jsou na mě celkem fixováni.
Teď je ale situace taková, že přes týden chodím do práce, vidíme se akorát odpoledne na rychlé kafe nebo chvíli posedíme večer a o víkendu jezdím k partnerovi, vracívám se v neděli pozdě večer. Rodiče to asi vnitřně cítí jako takovou zradu, že nejsem schopná vytěžit občas nějaký čas i pro ně. A tak často dochází k situaci, že si ani u té kávy nijak zvlášť dobře nepopovídáme. Naši jsou takoví méně společenští, spíše samotáři, takže absolutně nechápou, že my s partnerem pořád jezdíme na nějaké výlety a moc doma neposedíme. Vidí náš vztah jako nezodpovědný, přijde jim, že neumíme šetřit a peníze jen vyhazujeme…
Já jsem s nimi prožila mnohé, vždy mě podrželi, snažím se jim to tedy vysvětlovat a být zadobře, ale hrozně mě ty „křivdy“ užírají. A pak se kvůli tomu trápím, brečím a občas odmítnu i partnera, přestože bych s ním chtěla být každou volnou minutu.
Ono to vypadá jako nic, ale mě to vážně trápí, cítím, že se snažím zavděčit všem (což samozřejmě nejde), jsem taková bez břinku, trochu jsem i zhubla…Asi ani nečekám jinou radu, než abych si z toho nic nedělala, že si rodiče zvyknou, ale prostě jsem se potřebovala vypsat.
Holka, nemáš to lehký.
Taky jsem měla, dle mého názoru, výborný vztah s rodiči. Pak jsem si našla manžela, a díky němu jsem (až po letech!) pochopila, že to, co jsem považovala za skvělý vztah, bylo citové vydírání a manipulace ze strany rodičů.
Mám pocit, že jsi na tom podobně, nemyslíš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.16 19:45
Já mám jednu zásadu, že jsem šťastná, když moje děti jsou šťastné. Opravdu nechápu matky usurpátorky, které nejsou schopny přijmou změny u svých dětí a jejich osamostatnění. Je mi tě líto a rodiče by měli mít radost, že se bavíš, máš lásku, cestuješ atd. No, snad si zvyknou, řekni jim o tom, že tě to trápí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.10.16 20:24
No, tak já vím, že partner není naprostý ideál, má své mouchy, ostatně jako každý… Ale je mi líto, že se hádáme kvůli nepodstatným věcem a je pak kvůli mně dusno. Rodiče tvrdí, že si mě partner otočil, že jsem se změnila, já to takto nevnímám. Je pravda, že mé zájmy šly třeba stranou, ale to je asi u pracujícího člověka, který chce mít nějaký vztah, naprosto normální.
Nevím prostě, co dělat, abych se jim zavděčila a partnera od sebe neodehnala. Rozhodně nechci utnout vztahy a odstěhovat se pryč, jak jsem řekla, hodně toho pro mě naši udělali, podrželi mě v nejtěžších chvílích, jsem jim za to vděčná a vážím si jich.
- Citovat
- Upravit
4.10.16 09:33
Podle mne je problém v tobě. Nevidím vůbec důvod k nějakému trápení. Ty jim vykládáš, co jste dělali, oni ti řeknou svůj názor - a dle tebe je to špatně? tak jim to nevykládej. Povídejte si třeba o tom, co bylo v práci nebo o tom, o čem jste si povídali předtím. Oni mají svůj pohled na to, jak má vypadat vztah, ty máš svůj, no tak jim ho nech. Proč jim prostě neřekneš jo, vy to vidíte takhle, ale nám se to líbí. Až bude potřeba, taky budeme šetřit, ale ted si chceme ještě užít. Co jste třeba dělali vy, když jste spolu chodili? Ne? Tady se bere jako vydírání už i to, že mají svůj pohled na věc? Fakt by mne zajímalo, co vlastně čekáš? Že nebudou mít svůj názor a budou všechno dělat tak, jak se líbí tobe? jste dospělí, tak máte své názory. A hotovo. Nechej jim ho, není důvod se trápit.
Jo - a rada. Nevzdávej se kvůli partnerovi svých zájmů, to je špatně. Drž si je a drž si své přátele. Pokud Tě miluje, nebude Ti v tom bránit. Každý z nás máme právo i na sebe. Nemůžeš žít jenom jeho život. On si jistě své zájmy ponechaal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, jdu se sem jen tak vypovídat a třeba si i poslechnout vaše názory na mou situaci. Jde o to, že od doby, kdy jsem si našla nového partnera, si rozumím méně s rodiči, se kterými jsem jinak měla naprosto skvělý vztah.
Jelikož máme dvougenerační domek a bydlíme zatím pospolu (partner zatím bydlí kvůli práci ve svém městě), byli zvyklí, že když jsem byla delší dobu sama, měla jsem na ně spoustu času. Zkrátka jsou na mě celkem fixováni.
Teď je ale situace taková, že přes týden chodím do práce, vidíme se akorát odpoledne na rychlé kafe nebo chvíli posedíme večer a o víkendu jezdím k partnerovi, vracívám se v neděli pozdě večer. Rodiče to asi vnitřně cítí jako takovou zradu, že nejsem schopná vytěžit občas nějaký čas i pro ně. A tak často dochází k situaci, že si ani u té kávy nijak zvlášť dobře nepopovídáme. Naši jsou takoví méně společenští, spíše samotáři, takže absolutně nechápou, že my s partnerem pořád jezdíme na nějaké výlety a moc doma neposedíme. Vidí náš vztah jako nezodpovědný, přijde jim, že neumíme šetřit a peníze jen vyhazujeme…
Já jsem s nimi prožila mnohé, vždy mě podrželi, snažím se jim to tedy vysvětlovat a být zadobře, ale hrozně mě ty „křivdy“ užírají. A pak se kvůli tomu trápím, brečím a občas odmítnu i partnera, přestože bych s ním chtěla být každou volnou minutu.
Ono to vypadá jako nic, ale mě to vážně trápí, cítím, že se snažím zavděčit všem (což samozřejmě nejde), jsem taková bez břinku, trochu jsem i zhubla…
Asi ani nečekám jinou radu, než abych si z toho nic nedělala, že si rodiče zvyknou, ale prostě jsem se potřebovala vypsat.