Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobré odpoledne všem,
Nejprve bych asi napsala, že mi je 25let a žijeme s přítelem ve společné domácnosti kolem 6let. Začali jsme spolu chodit na střední škole a po střední škole jsme začali žít spolu. Myslím, že není chyba v přítelovi, vidím jak je hodný, zná cestu jen do práce a z práce a jednou v týdnu v pátek zavítá na pivo s kamarády, ale nevrací se domů ve stavu kdyby by se neudržel na nohou to ne. Přítel je v některých věcech hrozně sice naivní, ale zato může výchova. Od některých lidí si nechává kakat na hlavu a vždy jen řekne, že se nechce hádat. Nemá rád hádky, u nich v rodině se rodiče vždy hádali za dveřmi a tak děti nikdy nebyli svědky hádky. Je hrozný flegmatik a když má něco vyřešit má nato spoustu času a nikdy nechce vyvolat konflikt.
Já jsem úplný opak co můžu udělat teď, tak přes mrtvoly to udělám, neodkládám práci na další dny. Rodiče se přede mnou hádali nepřetržitě a tak hádka je pro mě normální vyčištění dusna, ale když se já hádám a přítel jen na mě kouká a odpoví jednou větou, že je vše v pořádku, že to neurychlí atd. tak mě to vytočí ještě více.
Když jsme se stěhovali, šla jsem do přítelova města, kde vyrůstal. Je to malé městečko, kde všichni o všech vědí a hlavně se všichni tady hrozně pomlouvají. Je to tu na palici
Nenávidím to tady, nemám tu nikoho s kým bych se mohla bavit, nikomu se tu nedá věřit a hlavně ta závist. Pocházím z vesnice, také jsme se všichni tam znali, ale tohle jsem tam nezažila. Rodinu mám přes 200km daleko a tak pravidelné návštěvy jsou nereálné. A matce s problémy se nechci svěřovat, má toho sama hodně. Nemám si tu s kým popovídat a v práci jsme zavřený v buňkách po dvou a já vedle sebe mám Rumunku, která rozumí tak pozdravu. Mé kamarádky, které jsem měla na střední tak jsem v průběhu roků ztratila a teď na ně občas kouknu na fb a většina má již děti nebo jsou v daný.
Měli jsme se stěhovat do baráčku, ale vše se hrozně táhne a je to nekonečné čekání, ale stále zůstáváme ve stejném městečku. Když jsem se svěřila přítelovi jak to tu nemám ráda, vždy mi odpoví stejně : „Tak jestli chceš, tak se odstěhuj, kde budeš šťastnější.“
Už jsem se přistihla, že když někdo něco vypráví vůbec se nesměji a nemám už žádný humor. Přijde mi, že ze mě něco sálá chuť do života, ale ne sílu, té mám hodně, ale tu jiskru.
Neustále si říkám, že jsem ještě mladá, aby se ze mě stal bručoun.
„Tak jestli chceš, tak se odstěhuj, kde budeš šťastnější.“
Na co čekáš?
A proč pořizujete nové bydlení v místě, kde to nemáš ráda? Možná bude ten vztah přechozený, nebo máte jen ponorku… Vypadněte někam spolu na víkend nebo si naopak od sebe odpočněte, pak budeš třeba moudřejší..
Pokud je to flegmatik, jinou odpověď z něj zkrátka nedostaneš. Ono taky, co jiného ti na to má říct? A říká to správně. TY nejsi spokojená, TY to musíš změnit. Nikdo jiný to za tebe neudělá.
Flegmatici jsou náhodou fajn partneři, jen se s povahou musíš naučit pracovat. lepší, než cholerici nebo melancholici.
Sepiš si, co vše ti v životě vadí a jak bys to mohla napravit.
najdi si koníčky, záliby.
Nevim, nemam dobrej dojem z tebe podle toho cos napsala.
Lidi, kteri si moc stezujou na okoli a jak jsou vsichni spatni, mivaj vetsinou sami problem. ![]()
@Moucharda píše: „Tak jestli chceš, tak se odstěhuj, kde budeš šťastnější.“Čili ONA se má odstěhovat???
Na co čekáš?
A jeho chování, neřešení, nerad hádky…hmm, to by mohl být v budoucnu velký problém. Jen koukni do této sekce na téma "Těžký život s flegmatikem…nemusely by to být až takový grády, ale už jen číst to je děs. A hlavně to, že jste v tom každý jiný.
Jojo, ty vzorce chování z domu a jiný přístup dělá fakt hodně.