Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak vypouštíte páru?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Silky123
19.12.12 14:19
Ahoj,
jako první pomoc si představuju bílou pláž na osamoceném ostrově a písek protékající mi mezi prsty 
. Druhá pomoc, chodím k psycholožce, naše holčička patří mezi tvz. náročné, je velmi hodná a komunikativní, ale musím s ní být a věnovat se jí každou minutu ze 13 hodin, co nespí…:), jinak zle.
ALE, je úžasná a každým měsícem je to lepší a lepší (je jí 17 měsíců). Já jsem taky nervák a úžasně prožívám její výchovu, až přííííliš moc 
, tak se drž 
- Citovat
- Upravit
19.12.12 14:23
Jednu dobu jsem Chodila běhat, ale mladší byla ještě mimino a muž se tvářil, že je to pro něho veeeliká oběť a že ji neumí utišit a že má jistě hlad 
Ale, ač jsem nikdy běhu neholdovala, bylo to fajn. Byla jsem tam sama, nikdo po mně nic nechtěl, hudba do sluchátek, pohyb bez dítěte na noze… Super, na jaře zas začnu, už budou děti skvěle hlídatelné 
Momentálně mi stačí, když se někam zavřu a je tam TICHO
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.12.12 14:23
Zakladatelka
@Silky123 Malé je teprve 7 měsíců, ale nevydrží chvilku v klidu. Když ji položím do postýlky, tak než se stihnu otočit, už je na bříšku, nožičky zašprajcovaný mezi šprušličkama, začne se vztekat, a vštšinou se i poblinká, což je po oranžovém příkrmu opravdu okouzlující Už jsem taky přemýšlela o psychologovi, ale nevim, jestli bych to dokázala takhle říct někomu cizímu 
- Citovat
- Upravit
19.12.12 14:25
@Anonymní píše:
@Silky123 Malé je teprve 7 měsíců, ale nevydrží chvilku v klidu. Když ji položím do postýlky, tak než se stihnu otočit, už je na bříšku, nožičky zašprajcovaný mezi šprušličkama, začne se vztekat, a vštšinou se i poblinká, což je po oranžovém příkrmu opravdu okouzlující
A co jako říct? Že máš normální zvídavé dítě? Proč dneska musí mít furt každý nějakou diagnózu a odbornou pomoc… (taky mám takové živé dítko a k tomu ještě jedno starší - naštěstí ne tak živé, zato pošťuchující )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.12.12 14:26
@Angua Jo to já si třeba chci dát vanu, když hlídá manžel, a byla bych tááák vděčná, kdyby bylo ticho. Jenže on jí položí do postýlky, přesně jak píšeš, je to pro něj hrozná oběť 
, maximálně jí mává hračkama před obličejem a kouká na telku 
A malá mrčí, mrčí a furt mrčí. (což se nedivím, protože to musí fakt zábava) A já když to slyším, tak už chytám nerva a nejradši bych se v tý vaně utopila
- Citovat
- Upravit
LouLou
19.12.12 14:27
Behat mi pomaha taky, ovsem to muzu teprv az dokojim (zkuste si behat s tema nalitejma prsama 
) takze zbejva jen do vany, uvolnit se tam, kdyz je ovsem muz doma, kdyz ne, tak to jit vydejchat za dvere, na terasu, vedle do pokoje…nebo si sednout k netu a vykecat se kamaradkam
- Citovat
- Upravit
Silky123
19.12.12 14:27
@Anonymní píše:
@Silky123 Malé je teprve 7 měsíců, ale nevydrží chvilku v klidu. Když ji položím do postýlky, tak než se stihnu otočit, už je na bříšku, nožičky zašprajcovaný mezi šprušličkama, začne se vztekat, a vštšinou se i poblinká, což je po oranžovém příkrmu opravdu okouzlující
Víš, ono spíš než v mimi je to v nás, mimi se s tím neumí vyrovnat, vše je nové, přijímá nás jako vzor, co mu ukazuje svět. Když se s tím nepoperu já, tak jak pak to mimi. Mně doktorka pomáhá v tom, že ona ví, jak to je ve vývojové psychologii, takže občas příjdu s perlou, že jsem malou určitě psychicky rozhodila a bude mít trauma na celý život .
Takže spíš se házím do klidu já, abych věděla, jak úměrně zareagovat…
- Citovat
- Upravit
19.12.12 14:28
V první řadě mi pomáhají bachovy kapky a když je toho an ěm celkově moc tak vyrazím an střelnici. tam si opravdu vyčistím hlavu, jinde už nejsem schopná relaxovat. než jsme se přestěhovali tak jsem si občas pujčila kámošky psa, je to kříženec pitta a blbli v lese-vzala jsem peška a zakusovala se, ohromně mě to nabíjelo energií
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.12.12 14:29
@Angua píše:
A co jako říct? Že máš normální zvídavé dítě?
Já bych to tak chtěla zvládat, ale bohužel, asi jsem psycho, no co na to říct nevim. Nezvládám to tak, jak bych chtěla
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.12.12 14:32
@Silky123 píše:
Víš, ono spíš než v mimi je to v nás, mimi se s tím neumí vyrovnat
No to já vim, já to vůbec nechci házet na malou, ona je úžasná, to jsem možná napsala blbě 
Já samozřejmě vím, že je problém ve mě, ne v ní. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.12.12 14:34
@LuckaPt Holky tak já mám pocit, že stačí udělat si klidnou chvilku pro sebe a bude to dobrý To musím zkusit.
- Citovat
- Upravit
Silky123
19.12.12 14:35
@Anonymní píše:
No to já vim, já to vůbec nechci házet na malou, ona je úžasná, to jsem možná napsala blbě
Je mi to jasný, napsala jsem to proto, abych osvětlila , proč i já musím chodit k psycholožce. Malá měla po narození zdravotní problémy, když jí bylo deset dní, skončily jsme v nemocnici, já rozhozená hormonama, do toho její problémy,,, a už jsem se vezla, doteď. Neustále o sobě pochypuju coby matka, že všechno dělám blbě atd. U mě je problém, že jsem hodně citlivá a všechno děsně prožívám… Takže asi tak
- Citovat
- Upravit
19.12.12 14:37
Mám 9ti měsíční dceru a někdy opravdu „padám na hubu“, v noci se často budí, je hodně živá, nevydrží chvilku na místě…vydrží teda občas sama delší dobu v ohrádce ale spíš jsem s ní, do toho trochu problémy s jídlem, nechce mi moc jíst příkrmy poslední dobou, takže občas mám taky pocit, že bouchnu…ale zatím to jde, relaxuju cvičením, to většinou veškeré nervy odbourá, popř. procházky a nebo večerní koupel s pěknou knížkou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj maminky, píšu anonymně, protože sem chodí známí.
Vy, co máte doma miminko, nebo náročné dítě, jak se vám daří všechno psychicky zvládat? Já svou dcerku nade vše miluju, ale občas už je toho na mě moc, je šíleně živá, do toho nějaký problémy s manželem. No asi většina víte, o čem mluvím. Občas už jsem plná vzteku, ale nevím, jak si ho vybít. Jak to zvládáte vy? Máte doma boxovací pytel? 
Navštěvujete psychologa? Nebo jsem jen já takovej nervák? 