Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak začít s manželem od nuly v 5.měsíci těhotenství?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.9.12 09:14
Nejsi stíhačka a nejsi nechápavá. Měla bys odjet domů, tady začít znovu, těšit se na miminko, on si nezaslouží ani Tebe ani to malý 
Je mě z něj špatně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.12 09:20
To by me zajimalo co je chlap za narodnost 
neni to ital? 
kazdopadne bych letela domu a tesila se na mimco a zatim to nechala plavat…treba mezitim potkas nekoho lepsiho a bude vyreseno 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.9.12 09:22
Vcera jsem sedela v kavarne a videla tatinky, jak si hraji a chovaji svoje miminka, obrecela jsem to, i ted tady brecim, jak to strasne boli 
.Ale budu to muset zvladnout, maly za nic nemuze, chci byt vesela a ststna mama. Porad se malemu omlouvam, ze ho takhle trapim..
- Citovat
- Upravit
27.9.12 09:24
@Anonymní píše:
Vcera jsem sedela v kavarne a videla tatinky, jak si hraji a chovaji svoje miminka, obrecela jsem to, i ted tady brecim, jak to strasne boli
ono jeste hodne delaji hormony…ja brecela cely tehotenstvi kvuli ptakovinam…tak co teprv ty v takovy situaci…neboj..bude lip! mimco ti to vsechno vynahradi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.12 09:26
Chceš od něj naprosto normální věci, nemáš si co vyčítat. Každopádně sbalila bych se a odletěla zpět do ČR, nemá smysl se v těhotenství nervovat s takovým člověkem a já osobně bych už po tom všem ani nepřemýšlela nad návratem k němu, i kdyby sliboval hory doly. Užij si zbytek těhotenství v klidu, těš se na miminko a na něj nemysli, nezaslouží si vás…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.12 09:30
Ahoj,
tak pokud toto dělal už předtím, dělá to i teď, když jsi těhotná, tak až se miminko narodí a ty zaměříš veškerou pozornost na péči o něj, tak to bude spíš ještě jen horší. Přidá se navíc ještě jakási jeho žárlivost, že chlap už není na prvním místě, obletovaný. Pokud dává před vlastní manželkou a navíc těhotnou za všech okolností přednost kamarádům, které vídá 5 x do týdne, tak bych ho já osobně kopla někam, promiń, ale to není chlap pro rodinu.Je to sobec myslící jen na své zájmy. Něco podobného má teda měla moje kamarádka, věřila, že dítě ho změní, odpouštěla, ale vždy se to vrátilo po krátké době do starých kolejí. Nakonec se rozvedla a te´d je spokojená s dětmi sama. U vás to podle toho co píšeš, vypadá bohužel na podobný případ. Já bych zbytečně s ním neztrácela nervy a čas. Asi bude opravdu lepší, když se vrátíš domů a s miminkem tu začnete nový život. Když bude manžel chtít, ať se chytne z nos a může vás třeba navštěvovat, třeba mu i něco dojde, ale já bych mu asi už nevěřila. Dobře to vše uvaž, nevím, jak to máte třeba s penězi, ale pokud zůstanete spolu a on až ty budeš na mateřské bude jediným, kdo živí rodinu, tak budeš už úplně v pasti a závislá na něm a on si bude akorát vyskakovat, na to taky pozor. Já bych radila, pokud máš možnost, vrať se domů, snaž si našetřit do porodu co nejvíce peněz, abys měla nějakou rezervu a budeš si svým pánem. Třebas to bude ze začátku složité, ale zvládneš to, neboj. Už jen proto, aby miminko mělo spokojenou nestresovanou mámu. Tak ať ti vše dobře dopadne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.9.12 09:35
Ja to vsechno vim, logicky se z toho ani nic jineho vyvodit neda. Nejak tomu, ale porad nemuzu uverit, ja si o vsech lidech myslim vzdycky jen to nejlepsi a mam tendence donekonecne omlouvat spatne chovani a to obecne, nejen u manzela. Tenhleten rys svoji povahy zacinam nesnaset, kdybych si proste normalne rekla, je to sobec a proste si zvolil tu nejjednodussi cestu, jak se nas zbavit, odjizdelo by se mi mnohem lip…
- Citovat
- Upravit
27.9.12 09:44
Kdybys tohle všechno napsala po x letech snažení, tak by se to MOŽNÁ dalo pochopit, ale takhle? Nechápu… snad promineš tu tvrdost s jakou to napíšu… ale na mě to dělá dojem, že osud ti dává možnost z toho všeho utéct sice s bolavým srdíčkem, ale utečeš od manžela, který na tebe kašle, kašle na vaše dítě, přednější jsou kamarádi, nehledě na to, co má manžel manželce cokoli zakazovat… Myslím, že právě teď máš tu možnost sebrat se, vrátit se do Čech a už tam nejet, sice nevím, jaké národnosti je tvůj manžel, ale co kdyby to byl kluk, co kdyby za rok, dva zjistil, že on je otec a protože by dítě malo jeho státní příslušenství, tak by ses s dítětem do Čech už nikdy nepodívala… Ve světle to, co tu píšeš, velmi zvaž, co budeš dělat po porodu - jestli napíšeš otce do RL, jestli budeš vymáhat alimenty… viz spousta diskuzí na téma mám dítě s cizincem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.12 10:00
Já teda nevím, ale v podobných případech vždycky čuchám jinou ženskou. Ale to je jedno. Pokud se s ním chceš rozejít, tak to udělej teď. Minimálně proto, že ve vyšším stupni těhotenství Tě už do letadla nevezmou. A rozmysli si ty věci ohledně financí jak píše @ynax.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.12 10:00
To je blbec! Je strašné ako sa chová, najprv depkuje, že nemôže mať deti a potom keď otehotnieš tak ťa vyháňa s malým preč? Vykašli sa na neho, je to chumaj na entú, absolútne si vás nezaslúži. Ak sa máš kam vrátiť a rodičia ti napríklad pomôžu, tak neváhaj. Takto sa nervovať je zbytočné, trpíš len ty a bábo a milosťpán si niekde užíva jak mládenec. A pred odchodom ho nakop do gulí. Držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.12 10:15
No to jsem taky ještě zapomněla napsat, jak už tu holky psaly, bacha na to, jakmile se dítě narodí, už se sním bez souhlasu otce za hranice jen tak nedostaneš, mohlo by se to klasifikovat jako únos. A o tom, že od nějakého 6 -7 měsíce tě už nevezmou do letadla ani nemluvě. Na nic nečekej a bookuj letenku než bude pozdě, abys nelitovala.Tady si třeba popláčeš, ale budeš svým pánem a čas to srovná. Hlavně mimi ať má stejnou národnost jako ty a zvaž jestli otce uvedeš do RL, má to své výhody i nevýhody.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.9.12 10:55
Ja to vsechno vim, s tim vsim jsem smirena o alimenty zadat ani nebudu, proste se postaram sama. Moje mamka je doma, tak si budu moct najit rychle praci, nechci byt zavisla na rodicich, oni si to uz vubec nezaslouzi. Materialni stranka me moc netrapi, i kdyz tady vsechno necham. Nevim, jak zvladnu psychicky to mezidobi, nevim jak se s tim smirit, ze jsem se v nekom takhle strasne zklamala. Vzdycky jsem byla schopna se o sebe postarat pri vysce jsem pracovala, mam vystudovanou anglictinu, zkusenosti z marketingu, s prekladanim, s ucenim, tak se pro me nejaka prace urcite najde i ted dokud to pujde chci alespon ucit soukrome nez porodim. Ja se z nepohodli hroutit nebudu a svym rodicum i malemu vsechno vynahradim. Jen potrebuju silu, abych zapomnela a nemela porad tendence vymyslet duvody proc se takhle chova. Musim proste prijmout fakt, ze v tom neni zadny „hlubsi“ duvod. Proste nas nechce .
- Citovat
- Upravit
27.9.12 11:09
Píšeš, že jste manželé, tak to asi s tím rodným listem tak jednoduché nebude, ne? Taky proběhne rozvod, jeho součastí bude i majetkové vypořádání…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.12 11:16
Asi už je to fuk, ale podle mě jsi počala dítě s chlapem, který už v té době udržoval vztah někde úplně jinde. A on se teď zřejmě rozhodnul pro ni, kdoví, jestli s ním nečeká dítě i ona 
No nic, to se asi dozvíš časem, tak jen abys na to případně byla připravená.
O alimenty bych teda žádala, jednou je to otec, tak ať cáluje, pokud se takhle zvencnul, tak ať si to vyžere… Nicméně bych doopravdy odjela, aby se dítě narodilo v Čechách, protože pak bys tam taky mohla být uvázaná a mít smolíka. Píšeš, že bys šla brzy do práce, ale ono až se to malé narodí, tak zjistíš, že je hodně těžké to maličké miminko celé dny nevidět, alimenty od něj by ti mohli prodloužit dobu, kdy budeš moct být s dítětem doma a to sakra stojí za to!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Asi jsem nezvolila uplne presny nazev diskuze. Proste nejak zacit budu muset, nic jineho mi ani nezbude. Spis se z toho vseho potrebuju vypsat a taky bych byla vdecna za jakkykoliv nezaujaty nazor. S manzelem jsme spolu pet let. od zari jsme se snazili o miminko, po dvou letech manzelstvi. Ja bych jeste mozna chvilku pockala, ale pak jsem si rikala neni na co cekat. Miminko se nam ale nedarilo, tak rychle jak si manzel pral. Uz po trech mesicich snazeni z toho byl hrozne spatny a zacal sam sebe posilat k doktorovi. Do toho se pridaly problemy v praci, malo zakazek a on zacal upadat do deprese. Ja jsem se ho z toho snazila vsemozne dostat, ale on se radeji odreagovaval u svych pratel. Bylo mi to hodne lito, ze je radsi s nima nez se mnou, taky jsem to nemela jednoduche, vecne sama v cizi zemi bez pratel a rodiny, ale rikala jsem si, ze to snad prejde. Jenze to trvalo uz hodne dlouho, byl pryc kazdy vecer na nekolik hodin, vracel se pozde a zacal jezdit s klukama na panske jizdy pres noc. To uz jsem zacala protestovat, ale nebylo mi to nic platne. Pred jednou tou panskou jizdou si ke me sedl, rekl mi ze uz nemuze, ze je toho na nej moc a ze chce pauzu. Ja jsem na nem videla, ze je na dne a tak jsem souhlasila, jak dlouho pauzu chce mi nerekl, odjel na vikend pryc a pak chodil domu jen prespat. Ja jsem zazivala opravdove muka, ale tu sanci jsem mu dala. Po tydnu ke me prisel, zacal brecet, ze me nechce ztratit a ze bude vsechno dobre, ze je pod silneym tlakem, male se nedari apod. Ja jsem ho zacala utesovat, ze spolu to zvladneme, ze bych si jen prala, aby byl se mnou vice doma, tim ze utika ke kamaradum nic nevyresi. Myslela jsem si, ze nejhorsi mame za sebou, jenze neubehly ani dva tydny a vsechno zaclo na novo. To uz jsem se nastvala, rekla jsem mu, ze pojedu k rodicum, kdyz me tady vlastne nepotrebuje. Pak jsem mu rekla datum odletu, na jak dlouho pojedu a jestli s tim souhlasi, vsechno mi odkyval, takze jsem si koupila letenku. Nez jsem odjela opet si to rozmyslel, takze jsem odjizdela s tim, ze je vsechno ok, ze bude mit alespon cas si usporadat zivotni priority a pripadne mi da vedet, jestli mezi ty priority patrim. Behem meho dvoumesicniho pobytu byl se mnou kazdy den na skypu, vsechno jsme v klidu probrali on slibil, ze kamarady omezi, ze zapracuje na tom, jakym zpusobem se mnou komunikuje (kdyz je nastvany, nebo smutny nemluvi)a ja jsem souhlasila, ze to tedy znovu zkusime, deti jsme porad jeste nemeli a vypadalo to, ze ani brzo mit nebudeme, mam problemy se stitnou zlazou, tak jsem si rikala, ze bude cas zjistit, jestli to mysli vazne.
. Proste se me chce zbavit a co boli nejvic i sveho ditete. Tvrdi mi, ze me hrozne miluje a pritom nic resit nechce a jeste si mysli, ze po pul roce prijede a ja mu opet padnu kolem krku, tak to je na omylu, ano porad ho miluju, ale sve dite muluju jeste vic. To jsem si opravdu vzala tak hrozneho zbabelce? Jak muze cekat, ze mu verim, ze me miluje a ze nikoho nema (to me samozrejme taky napadlo), kdyz me tak brutalnim zpusobem od sebe odhani a vzdava to tak lehce? A ja blba ho mam porad stejne rada 
. Hrozne me to boli a on si vesele chodi do posilovny, i kdyz vi, ze jedu za par dni pryc a uz se nevratim…je tady nejaky chlap, ktery by mi tohle chovani vysvetlil? Jsem stihacka, kdyz chci, aby byl manzel alespon par dni v tydnu doma se mnou a nevracel se ve 4 rano? Jsem malo chapava? 
Ja jsem to do te doby porad brala jako depresi, tim padem jsem si rikala, ze je moji povinnosti mu pomoct a byt mu oporou. Po dvou mesicich jsem se tedy vratila a on se nejakou dobu snazil. Navic po par tydnech jsem zjistila, ze jsem tehotna, vubec jsem to necekala, zvysili mi davky Eutyroxu a vypadalo to podle MS jeste beznadejneji nez predtim. Nicmene tehotna jsem byla a muj muz vedel ze s nim neni zadny problem, tudiz o jeden duvod k depresi min. Nejakou dobu bylo vsechno ok, vypadalo to, ze se tesi na maleho, ale nenapadne se opet zacla zvysovat cetnost sedanku s kamarady. Zacal s nimi chodit do posilovny, ja jsem si rikala proc ne, je to pro jeho zdravi, i kdyz si mohl vybrat posilovnu bliz k nam, aby nestravil zbytecne moc casu dojizdenim, ale budiz, co bych pro nej neudelala. No ale schazeni pokracuje i mimo posilovnu a konecne se dostavam k jadru veci. Pred par dny jsme byli domluveni, ze me zaveze do nedalekeho mesta za mou kamaradkou a skocim si tam i k doktorovi. On mezi tim muze do posilovny a jak skonci, tak se pro me stavi. Otazka dvou az tri hodin a s kamaradkou moc casu naetravim, to byla druha schuzka v mesici. Vsechno bylo ok, dokud mu pet minut pred nasim odjezdem nezavolal kamarad a nepozval ho na narozeniny, jsou to ti sami kamaradi se kterymi je minimalne 5× tydne. Ja jsem nechtela delat dusno, protoze jsem videla jak je nervozni, ze nevi co ted a ocividne se mu kamaradovi nechtelo rikat ne. Tak mi rekl, ze nevi co ma delat a zacal kombinovat, jak tu moji schuzku zkratit. Ja jsem se nechtela hadat, ale v aute uz mi ruply nervy a zacla jsem na nej kricet, co si o sobe mysli, ze delam vsechno co on chce, on si chodi kde chce a kdyz ja jednou za uhersky rok jdu na schuzku s kamaradkou snazi se mi to zneprijemnit. Jeho reakce byla takova, ze mi kamaradku uplne zrusil, odvezl me k doktorovi a pak z patky, po ceste domu mi zakazal uplne vsechno na co si vzpomnel a od te doby se doma nezdrzuje vubec. Muj posledni pokus o neco, kdyz jsem mu nabidla ze mu dam mesic, aby si konecne uvedomil co od zivota chce skoncil tak, ze mi rekl, ze on uz udelal dost a ze bych mela jet do CR. Vcera mi koupil letenku s tim, ze potrebuje cas
Omlouvam se za anonym, ale je to moc osobni.