Jak začít v životě znovu, když není chuť síla nic?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Melounek6

30.8.21 23:07

načítám...

Jak začít v životě znovu, když není chuť síla nic?

Ahoj,
už delší dobu bojuji s deprese? vyhoření? zoufalost? beznaděj? ani nevím jak to nazvat. V životě už jsem pár pádů měla, tak trochu houpačku máme všichni. No nevím jestli je to věkem, nebo tím že poslední kopanec (procitnutí) byl od těch nejbližších. Nejspíš obojí. Přišel covid já o práci a postupně jak se tenčili úspory a moje pomoc mému okolí, už nebyla tak štědrá mizeli i přátelé a teď jsem v situaci kdy jsem zjistila, že ze svých dětí jsem vychovala sobce a všichni pro který jsem tady kdykoliv potřebovali byla a pomohla najednou nejsou, když tu pomoc potřebuji já. Jen poslouchám, to zvládneme, to zvládneš, vždycky si to zvládla, my ti pomůžeme, ale nic jsem na všechno úplně sama a nevím kudy kam. Mám měsíční dítko a přemýšlím, že bude nejlepší dát ho k adopci a se vším skončit, už dál nemůžu. Ztratila jsem chuť do čehokoliv, o nic nestojím, nic mě nebaví, nemám z ničeho radost, vlastně už mám pocit že necítím vůbec nic. Kde mám vzít tu chuť a sílu něco začít od nuly a znovu, když nevidím žádnou budoucnost jen prázdnotu a tmu?

načítám...
Citovat
Zmínit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

Russet

53518

24876

30.8.21 23:13

načítám...

@Melounek6 píše:
Ahoj,
už delší dobu bojuji s deprese? vyhoření? zoufalost? beznaděj? ani nevím jak to nazvat. V životě už jsem pár pádů měla, tak trochu houpačku máme všichni. No nevím jestli je to věkem, nebo tím že poslední kopanec (procitnutí) byl od těch nejbližších. Nejspíš obojí. Přišel covid já o práci a postupně jak se tenčili úspory a moje pomoc mému okolí, už nebyla tak štědrá mizeli i přátelé a teď jsem v situaci kdy jsem zjistila, že ze svých dětí jsem vychovala sobce a všichni pro který jsem tady kdykoliv potřebovali byla a pomohla najednou nejsou, když tu pomoc potřebuji já. Jen poslouchám, to zvládneme, to zvládneš, vždycky si to zvládla, my ti pomůžeme, ale nic jsem na všechno úplně sama a nevím kudy kam. Mám měsíční dítko a přemýšlím, že bude nejlepší dát ho k adopci a se vším skončit, už dál nemůžu. Ztratila jsem chuť do čehokoliv, o nic nestojím, nic mě nebaví, nemám z ničeho radost, vlastně už mám pocit že necítím vůbec nic. Kde mám vzít tu chuť a sílu něco začít od nuly a znovu, když nevidím žádnou budoucnost jen prázdnotu a tmu?

A otec dítěte je kde? Máš těch dětí víc?

načítám...
Citovat
Zmínit

24138

14980

31.8.21 06:43

načítám...

Zaléčit poporodní depresi.

Držet se toho že to je nemoc, nikoliv tvoje chyba a objednat se k psychiatrovi a až zaberou léky (jsou takové, se kterými se dají normálně kojit, ale fakt nemusíš kojit, je důležitější zdravá matka než kojení) a srovnají se hormony po šesti nedělí, tak nejspíš k léčbě přidat i psychoterapii.

Pro začátek se mrkni na web Úsměv mámy. Nejsi v tom sama a není to tvoje selhání.

https://www.usmevmamy.cz/

načítám...
Citovat
Zmínit

free333

40477

17479

31.8.21 07:06

načítám...

@Melounek6 píše:
Ahoj,
už delší dobu bojuji s deprese? vyhoření? zoufalost? beznaděj? ani nevím jak to nazvat. V životě už jsem pár pádů měla, tak trochu houpačku máme všichni. No nevím jestli je to věkem, nebo tím že poslední kopanec (procitnutí) byl od těch nejbližších. Nejspíš obojí. Přišel covid já o práci a postupně jak se tenčili úspory a moje pomoc mému okolí, už nebyla tak štědrá mizeli i přátelé a teď jsem v situaci kdy jsem zjistila, že ze svých dětí jsem vychovala sobce a všichni pro který jsem tady kdykoliv potřebovali byla a pomohla najednou nejsou, když tu pomoc potřebuji já. Jen poslouchám, to zvládneme, to zvládneš, vždycky si to zvládla, my ti pomůžeme, ale nic jsem na všechno úplně sama a nevím kudy kam. Mám měsíční dítko a přemýšlím, že bude nejlepší dát ho k adopci a se vším skončit, už dál nemůžu. Ztratila jsem chuť do čehokoliv, o nic nestojím, nic mě nebaví, nemám z ničeho radost, vlastně už mám pocit že necítím vůbec nic. Kde mám vzít tu chuť a sílu něco začít od nuly a znovu, když nevidím žádnou budoucnost jen prázdnotu a tmu?

Tak je to ted náročné období, ale bude určitě líp… :kytka:

Potřebovala bys od rodiny pomoc finanční nebo pohlídat?

Souhlasím také s názorem, že může jít o poporodní depresi, nebo můžeš být vyčerpaná, může být i anémie, nevíme nikdo…

načítám...
Citovat
Zmínit

Melounek6

31.8.21 11:30

načítám...

Mám 3 děti, tohle poslední je neplánovaný. První 2 mají 22 a 14, ta nejstarší už s náma nežije. Manželství vzalo za své a od necelých 2 let té mladší, jsem je vychovávala sama. S otcem tohoto prcka, jsme spolu nějáký čas byli, ale neplánovali společnou budoucnost a rozešli se dřív než jsem zjistila, že jsem těhotná.
Nemyslím si že jde o poporodní depres. s tímto bojuji už pár měsíců. Jsou lepší dny a já si říkám, že to přeci nevzdám, potom jsou dny kdy je mi všechno jedno a dny kdy vím že už prostě dál nechci a nemůžu.
Mám problém ukázat slabost, někomu se svěřovat a důvěru v psych… už vůbec nemám, proč by jim mělo záležet na mých problémech? Kde mám vzít tu chuť a sílu, začít od ničeho zase znovu vybudovat zázemí domov práci důvěru v okolí?

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

31.8.21 20:48

načítám...

Podívej, chápu že můžeš být ve velmi složité situaci, ale pro mámu je přece vždycky motivace to dítě. Pro to malé to musíš zvládnout, ať si zbytek světa dělá co chce. Že to tak necitis značí problém. Pár měsíců, to znamená v těhotenství. Takže v době hormonů na houpačce. Mě třeba progesteron deprese vyvolává, v těhotenství je mám pekelné. Teď máš šestinedělí, to je náročné i normálně. Myslím že máš depresi, může to být vyhoření. To ale nepřejde samo. Proč by na tobě mělo záležet psychoterapeutovi? A když si zlomíš nohu proč by mělo chirurgovi záležet na tom, aby ti jí spravil? Protože je to jeho práce a asi to tedy dělat chce a od roho tu je. To co píšeš je výsledek chybných procesů pod vlivem hormonů, nech si pomoct od odborníka. Jak já se s depresemi natrapila, nejlepší mládí strávila s pocitem že můj život nemá smysl, a pak stačilo trošku a bylo nesrovnatelně líp. A to to mám taky těžké, žádné dítě nemám a už asi mít nebudu, o jedno jsem přišla při předčasném porodu, zázemí v rodině nemám…legrace to není ale deprese už nemám.

Citovat
Upravit

psanicko

116

2.9.21 00:05

načítám...

Kde jsi rodila? Tam Ti třeba také pomohou nebo aspoň nasměrují.
Co kamarádky?
Měla jsi před porodem nějaké koníčky?
Co nejstarší dcera, která už je osamostatněná? Opravdu ani trochu by nepomohla? Mluvila jsi s ní nebo si to jen myslíš?
Pomáhá životospráva (samozřejmě jak to jde s mimčem) - spánek, jídlo..
Nemysli moc na to, že tu sílu nemáš, ale prostě bojuj, jak to půjde. A v žádném případě nevzdávej!
Dej vědět, jak pokračuješ (samozřejmě budeš-li chtít).
Držím palečky, aby bylo zase líp a prošla jsi touto krizí posilněna.
Pá :srdce: :hug:

načítám...
Citovat
Zmínit

Reklama

Melounek6

2.9.21 13:43

načítám...

@psanicko “ kamarádek bylo dost, dokud jsem pomáhala já a byla k dispozici kdykoliv bylo potřeba, teď najednou nemají čas a zůstalo u výmluv a slibů. A ta nejstarší je to stejný, pravda že jsem si jí tak vlastně vychovala a rozmazlila sama. Máma všechno zvládne, vyřeší, udělá a stačí písknout a všeho nechá a letí na pomoc. A právě od dcery je tohle pro mě rána, já nikdy nepomáhala s tím že mi bude někdo pomoc dlužit. Jen jsem si asi naivně myslela, že stejně jako pro mě je to samozřejmost hlavně když jde o mé blízké, budou to mít oni nastaveno stejně. A u svých dětí, já mám se svou matkou né zrovna dobrý vztahy i tak jí neustále pomáhám a v tom vyrostly.
Koníčky byly, ale něják už mě nic nebaví nedělá radost a ani mi nic nejde. Dokonce i kytky odchází a to i ty co jsou údajně nezničitelnej plevel.
Prostě ať udělám jakýkoliv rozhodnutí je to špatně, ať zkusím cokoliv nepovede se to a tak něják mě to ubilo, celej život jsem musela všechno vybojovat a jsem na úplným začátku po dalších kopancích a už prostě nevidím tu cestu