Nakonec všechno dobře dopadlo....

Anonymní
30.8.21 19:17

Nakonec všechno dobře dopadlo....

Ahoj holky,

mám šílenou depku ze života, děje se toho tolik, že už fakt nemůžu…není den co bych nebrečela, 4 měsíce jsem se pořádně nevyspala a jen pár okamžiků dokážu vypnout a být v klidu, ale je jich velmi málo.

A tak mě napadlo, určitě takovým obdobím neprocházím jen já - pojďme se povzbudit a říci si, kdy se vám v životě zdálo že hůř být nemůže a nakonec se vše v dobré obrátilo? Kdy se vám vyplatilo zatnou zuby, vzdát se všeho a prostě jen věřit, že to bude dobrý?

Děkuju :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1477
30.8.21 19:36

Tento stav jsem měla taky.
Chtělo to párkrát sezení u psychologa a čas.
A přestalo to.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.8.21 19:40

Take to tak mam zrovna ted.. uz ani neverim, ze nekdy bude lip

  • Citovat
  • Nahlásit
14839
30.8.21 19:41

Jak „vzdat se vseho“…?
Na kazdou marnost funguje neco trochu jineho :nevim:.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3783
30.8.21 19:53

Nevim, o cem mluvis, ale hooodne hnusne obdobi jsem mela :roll: nic extra dobre nedopadlo (z hlediska pricin), ale naucila jsem se s tim žit. Ten nejvetsi hnus trval asi 2 roky. Neboooj, bude lip :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.8.21 19:56

Mám to stejně…jsem ráda za každý den, neboť už nevím kdy to se mnou definitivně slehne… jediný čeho se bojím, je to, co bude s dětma, rodinu nemám…

  • Citovat
  • Nahlásit
14168
30.8.21 20:10

Moje dcera se narodila ve 26.tydnu, je ji 9 let..a je zdrava..Prvni rok byl šílený..A byl to boj. Ale zvladli jsme to..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
717
30.8.21 20:16

Já měla takových období že bych mohla napsat knihu, ale musí se vždy najít cesta ven a jít dál životem se vztyčenou hlavou, buďme silné :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.8.21 20:19
@Anonymní píše:
Ahoj holky,

mám šílenou depku ze života, děje se toho tolik, že už fakt nemůžu…není den co bych nebrečela, 4 měsíce jsem se pořádně nevyspala a jen pár okamžiků dokážu vypnout a být v klidu, ale je jich velmi málo.

A tak mě napadlo, určitě takovým obdobím neprocházím jen já - pojďme se povzbudit a říci si, kdy se vám v životě zdálo že hůř být nemůže a nakonec se vše v dobré obrátilo? Kdy se vám vyplatilo zatnou zuby, vzdát se všeho a prostě jen věřit, že to bude dobrý?

Děkuju :srdce:

Jsem na tom aktuálně úplně stejně. Každý den se budim a jako první myšlenka po probuzení, nezdálo se mi to? Bohužel. Nezdálo. Bez oxazepamu nejsem schopna přes den fungovat, večer usnout. Vím, že to není řešení, je navykovy a nesmí se brát dlouhodobě.

I přes ty sracky, bez pardonu, které řeším kvůli kterým mám pocit, že je to všechna noční můra, se snažím si říkat, nejde o život. Jsme živí, zdraví. Koukám na svoji úžasnou dceru, která mě potřebuje a ještě dlouho potřebovat bude. Všechno má řešení. Dobře to dopadne. Vždycky to dobře dopadne. A jestli to tak nedopadlo, ještě to není konec…

I když taky jsem měla myšlenky a občas mě jste prepadnou, jestli by nebylo nejsnazší, kdybych nebyla. Mě by se moc ulevilo. Ale nemůžu to udělat těm okolo mě. Dcera. Rodiče. Partner…

Kdo tohle nezažil, nepochopí.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
30.8.21 20:20
@Anonymní píše:
Mám to stejně…jsem ráda za každý den, neboť už nevím kdy to se mnou definitivně slehne… jediný čeho se bojím, je to, co bude s dětma, rodinu nemám…
Řešíš zdraví? Nebo jiné příčiny?
  • Citovat
  • Nahlásit
3316
30.8.21 20:24
@Anonymní píše:
Mám to stejně…jsem ráda za každý den, neboť už nevím kdy to se mnou definitivně slehne… jediný čeho se bojím, je to, co bude s dětma, rodinu nemám…

Mně deti vždycky pomohly, abych vydržela fakt hodně. Věděla jsem, že to se mnou prostě,, šlehnout,, nesmí. Jednou je hůř, jednou je líp. Opravdu se to tak střídá, byť se člověku může zdát, že se nic zas až tak nevylepšuje.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.8.21 20:45

Tohle období mě provází už rok a půl. A stále není konec. A vždy, když to vypadá, že už bude trochu líp, se zase něco vy… dalšího, co nám jen naloží. Každý den boj o lepší zítřek, každý den modlení, slzy, výčitky, že za to třeba můžu.. kolikrát jsem už stála na balkoně a říkala si, jak by to bylo rychlé a snadné..že by se i děti měly líp, kdyby se jich ujal někdo z rodiny.. zažila jsem několik panických atak, kdy jsem myslela, že už se ani nenadechnu..

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
30.8.21 20:52
@Anonymní píše:
Tohle období mě provází už rok a půl. A stále není konec. A vždy, když to vypadá, že už bude trochu líp, se zase něco vy… dalšího, co nám jen naloží. Každý den boj o lepší zítřek, každý den modlení, slzy, výčitky, že za to třeba můžu.. kolikrát jsem už stála na balkoně a říkala si, jak by to bylo rychlé a snadné..že by se i děti měly líp, kdyby se jich ujal někdo z rodiny.. zažila jsem několik panických atak, kdy jsem myslela, že už se ani nenadechnu..

Chodíš někam k psychologovi? Řešíš to s někým?

O tom co řeším ví jen partner. Snažím se, aby to nemělo dopad na dceru, ani nic jiného…

Záchvaty úzkosti mám také, kdy mám pocit, že se zbláznim. Když už to vypadá, že je nějaká naděje, zase přijde něco, co to rozbije.😔

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
30.8.21 21:21

Holky v mem případě mám úžasnou rodinu, přátele, práci, snad jsem zdravá, ale zhroutil se mi život po jiné stránce, otěhotněla jsem a partner mi oznámil ze už leta chce žít někde úplně jinde než je, ze vůbec není šťastný a ze je tu jen kvůli mne. Dopadlo to tak ze jsem doma našla dopis na rozloučenou. Nezabil se. Odjel natrvalo na druhou stranu světa. Bude mi sice posílat peníze ale tím to konci. Byli jsme zasnoubení, vymodleny dítě, pro oba první…já se složila, dokonce jsem musela brát antidepresiva, mám rovnou 2 psychology, jeho rodiče mě taky podporuji a jsou z toho špatný. Já nikdy nechtěla dítě sama, nikdy. Raději žádný a mít vztah než tohle. Sesypalo se mi vše - vztah, budoucnost. Vůbec nevím jak dal a drží mě při životě jen to, ze jsem zodpovědná za svy dítě. Jsem teď jen jak robot který se každý večer sesype a probreci noc. 7 let mi tajil ze má problémy, 7 let nebyl šťastný a do toho si se mnou udělal dítě. Bekdy mu to za zly nemám, ale většinou strašně, včera jsem napsala mail asi o 5 stránkách kde mu vše vycitam a píšu jak ho nenávidím. Neposlala jsem ho tedy. Je to k ničemu. Všichni mi říkají ze se třeba vrátí, ale já vím ze ne. Zůstala jsem opuštěna, těhotná, zoufalá a nevidím vůbec žádný světlo na konci tunelu

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
30.8.21 21:33

A nejhorší jsou ty reci ze si za to muzu sama, když jsem nic nepoznala. On to nepoznal nikdo. Dal výpověď v práci, sbalil se a během víkendu zmizel, prý už nemohl dal a ze ví, ze to zvládnu. Jasne. Bud se zabiju nebo to zvládnu a to první neudelam. Ale za jakou cenu a co to bude za život? Neustále si rikam PROČ! Cely život se snažím dělat věci dobře, pomáhám lidem, dávám peníze na různý sbírky, pomáhám kamarádům, nikdy jsem nikomu nijak neuskodila, když jsem se 1× rozešla s klukem tak jsem to prožívala hůř jak on, fakt si nemyslim ze tohle si zaslouzim a porad se snažím přijít na to, proč mi to udělal. Nám vlastně. Chápu ze psychika je mocna, ale měl ro udělat teda dřív než bylo dítě anebo byt natolik silný, ze to zvládne a nás nestrhne dolu. Psal ze chodí 3 roky k psychologovi, ze bere prasky, ze se stav vůbec nelepší a prave naopak. A ze je šťastný ze se mnou čeká dítě protože lepší maminku si vybrat nemohlo. Takový kecy! Zato tatínka si vybralo pekne na nic :roll: :,( :,( :,( :,(

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat