Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nakonec všechno dobře dopadlo....
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.8.21 21:43
Znám stejný případ kolegyně. Chlap jí opustil těhotnou a zůstala na dítě sama.Dnes je klukovi 12 let ona je věčně naštvaná zakomplexovaná a bez chlapa. Nedovol aby jsi dopadla stejně 
neboj najde se časem někdo kdo tě bude mít rád i s děťátkem. On ti za ty slzy ani nestojí 
myslí na miminko to tě potřebuje. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.8.21 22:03
@Meg87 já vím ze bych měla myslet na miminko, ale moc mi to teď nejde 
rikam si ze dítě není v dnešní době překážka a při 50% rozvodovosti jsem si tu smůlu jen vybrala moc brzy (rikala jsem si ze bych radši aby mě opustil až budou dítěti třeba 3 roky) a ze někde i na mě čeká štěstí, ale takhle oremyslim asi 1 % času. Jinak se totálně utapim a nedokážu to pochopit. On si pral dítě snad víc než já. S ex je mít nemohl a byl z toho zdrcený. Se mnou se zadarilo a utekl. Já to nemuzu vůbec pobrat a nejak uchopit. Porad si rikam proč si nás to miminko vybralo, proč když od začátku nebude mit pořádnou rodinu. Pak čtu jak se zabil horolezec a doma manželka v 6.mesici a já ji snad i závidím - ona aspoň ví ze je miloval a odešel nedobrovolně 
Já to cítím jako životní zradu. Podraz. A to si mohu tisíckrát říct ze psychika je mocná a ze za to možná nemůže. Dokonce mi dal kontakt na jako psychologa a ze k němu mám jít, ze má od nej povoleno mi říct cokoliv z toho co tak dlouho řešil a prý mu třeba odpustim.
- Citovat
- Upravit
30.8.21 22:06
Vzdátv se a věřit, že se to zlomí mi nikdy nepomohlo, člověk pro to musí něco udělat, pokud to nevládneš sama, tak s pomocí psychologa…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.8.21 22:08
@Nickjmeno mám rovnou 2 a zatím nic. Snažím se, ale asi došly síly a zatím nemam kde nabrat nové
- Citovat
- Upravit
30.8.21 22:41
@Anonymní píše:
@Nickjmeno mám rovnou 2 a zatím nic. Snažím se, ale asi došly síly a zatím nemam kde nabrat nové
Myslím že toto zahojí hlavně čas. Myslim že těch podrazu udělal víc 
lhal ti o svém zdravotním stavu mohla by si mu věřit v životě když se dozvídas že ti lhal?
Vím že je to těžké ale miminko je dar musíš to tak brát už nikdy nebudeš sama protože tě bude milovat on nezvládl tu zodpovědnost a je dost možné že se časem vrátí ale budeš ho stále chtít?
V jakém týdnů jsi těhotná?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.21 22:49
@Anonymní píše:
@Nickjmeno mám rovnou 2 a zatím nic. Snažím se, ale asi došly síly a zatím nemam kde nabrat nové
Vzdycky jsem strasne nesnasela prislovi, ze vsechno zle je pro neco dobre.
Vlastne ho nesnasim furt, ale - ono to tak fakt casto je.
Nevime, co bude, nevime, cemu jsme se vyhnuli.
Zkus verit, ze to ma nejaky smysl, duvod.
A nepatrej, proc co a jak.
Proste to byl kre ten, tecka, konec.
Zvladnes to a bude lip, urcite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.21 01:56
@Anonymní píše:
@Meg87 já vím ze bych měla myslet na miminko, ale moc mi to teď nejde
To je teda slaboch 
šmejd jeden, pohodlnej…
No nic, taky se mi to stalo a nebylo to to nejhorsi v zivote, fakt ne. Ne tak dramaticky, tatka si proste rozmyslel byti tatkou, proste se mu nechce. Probulela jsem cele tehotenstvi, vubec jsem tomu nemohla verit. Pak se teda zapsal do RL. Za prckem jezdi…no…mohlo by to byt i casteji, ale co uz. Pohodlnej sobecek, no. Kazdopadne, pro me bezi zivot dal, prcek je skvely, myslela jsem, ze kdyz byl 5 mesicu v klepajicim se brise, ze to bude uzlik nervu a ne. Je to takovej puclik-pohodář 
A ja jsem stastna, nejen mamina
To prezijes
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.21 04:55
Měla jsem takové období. No a antidepresiva a dva roky terapie to tak nějak hodily do módu „je mi většinou normálně, žiju“. Ale dobrým koncem bych to nenazvala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.8.21 06:24
@Meg87 20tt…odesel v 8tt. Rikam si ze to malé bude úplně vypsychovane a ještě vnímá určitě ta silena slova co jsem kdy řekla, ze jsem nikdy nechtěla dítě, ze dítě je pro mě spojením dvou lidi, ne ze žena má mít dítě a hotovo. Taky ze ziju svou noční můru, ze se netesim, ze bych chtěla vzít čas zpět, ze jsem měla jít na potrat no strašný. Věřím a doufám ze život mě nepodrazi ještě víc a ze se narodi pohodové a skvěle děťátko, které budu milovat a nějaký chlap mi bude jedno. A ten pravy, ten teprve přijde. Je mi 33, tak snad se třeba někdy dočkam te mé vytouzene rodiny.
Je ve mne tolik zlosti a nenávisti ze to nejde ani popsat. Nevím jestli tohle vyřeší čas když budu mít cely život před očima naše dítě a vědět ze nás opustil. Měl bojovat a měl svůj problém resit, ne utéct. Je to hnusnej sebestrednej h.jzl 
a já ho bohužel stále miluju. Vlastně nevím, možná víc nenávidím. Nicméně mi zničil život.
- Citovat
- Upravit
31.8.21 08:05
@Anonymní píše:
@Meg87 20tt…odesel v 8tt. Rikam si ze to malé bude úplně vypsychovane a ještě vnímá určitě ta silena slova co jsem kdy řekla, ze jsem nikdy nechtěla dítě, ze dítě je pro mě spojením dvou lidi, ne ze žena má mít dítě a hotovo. Taky ze ziju svou noční můru, ze se netesim, ze bych chtěla vzít čas zpět, ze jsem měla jít na potrat
Hele, asi je na to jeste brzo, mimino je zatim v brise, ale asi by to chtelo se zacit smirovat se situaci, ktera uz jaksi nejde zmenit. Z me vlastni zkusenosti (a kdyz jsem to nekde cetla, tak jsem se taky durdila) se nelze vyhrabat z viru vlastniho trapeni a negativnich myslenek, pokud za tu situaci neprijmu zodpovednost.
Ty uz jsi vlastne nekolik velkych rozhodnuti udelala. Hele, urcite ti nechci nakladat vic, nez mas. Ale strizlive odjinud:
- pises, ze jste spolu byli 7 let. Je ti 33. Posledni 3 roky se partner, aniz by sis toho vsimla, potacel v pochybach a depresich… tak nejak prirozene vyvstava otazka, co jste posledni 4 roky teda v tom vztahu delali (pocitam, ze teda 3 roky jste randili, hnizdili a ujistovali se, ze jste pro sebe ti pravi)? Nikdy jste se nebavili o budoucnosti? Proc jste se mezitim nevzali? To jen tak na zamysleni, jestli to prislo tak zcistajasna…ale je to vedlejsi…
- pises, ze odesel, kdyz jsi byla v 8tt, melas tedy 4 tydny na preruseni. Ja jsem presvedcena, ze rozhodnuti si detatko nechat bylo spravne a rozhodne ti to zivot nezkazilo a nezkazi. Ale to rozhodnuti je jen a jen tve. On se zachoval zbabele, ty statecne. Ty budes platit svym pohodlim, on jsem presvedcena, svym svedomim. Ale na tobe je prijmout, ze tuto situaci sis svobodne vybrala. Prijmi to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.21 08:11
@Anonymní píše:
A nejhorší jsou ty reci ze si za to muzu sama, když jsem nic nepoznala. On to nepoznal nikdo. Dal výpověď v práci, sbalil se a během víkendu zmizel, prý už nemohl dal a ze ví, ze to zvládnu. Jasne. Bud se zabiju nebo to zvládnu a to první neudelam. Ale za jakou cenu a co to bude za život? Neustále si rikam PROČ! Cely život se snažím dělat věci dobře, pomáhám lidem, dávám peníze na různý sbírky, pomáhám kamarádům, nikdy jsem nikomu nijak neuskodila, když jsem se 1× rozešla s klukem tak jsem to prožívala hůř jak on, fakt si nemyslim ze tohle si zaslouzim a porad se snažím přijít na to, proč mi to udělal. Nám vlastně. Chápu ze psychika je mocna, ale měl ro udělat teda dřív než bylo dítě anebo byt natolik silný, ze to zvládne a nás nestrhne dolu. Psal ze chodí 3 roky k psychologovi, ze bere prasky, ze se stav vůbec nelepší a prave naopak. A ze je šťastný ze se mnou čeká dítě protože lepší maminku si vybrat nemohlo. Takový kecy! Zato tatínka si vybralo pekne na nic
Kdoví jestli se mu nerozjela maniodeprese.
Mohlo to plíživě začínat a rozjelo se to, pro manickou fázi jsou ty změny všeho…práce, bydliště, vztahů typické.
Je mi to líto, ale myslím, že se i ozve a možná se bude chtít i vrátit, až bude z téhle fáze vysílený anebo zjistí, že mu tam pšenka nepokvete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
catch-22
31.8.21 08:16
@Anonymní píše:
Já to cítím jako životní zradu. Podraz. A to si mohu tisíckrát říct ze psychika je mocná a ze za to možná nemůže.Dokonce mi dal kontakt na jako psychologa a ze k němu mám jít, ze má od nej povoleno mi říct cokoliv z toho co tak dlouho řešil a prý mu třeba odpustim.
A u toho psychologa jsi byla? Neříkám, že bys mu měla odpouštět, ale třeba by to pomohlo něco málo pochopit.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.8.21 08:28
@FlorenceF Jenkins
Já už to nedokázala dat pryč, když jsem viděla ultrazvuk neslo to proste a moc jsem o tom premyslela, dokonce jsem byla domluvena se známým co je porodnik, ze se o mě postará, pokud se pro to rozhodnu. A pak jsem viděla kamarádky 3 letou dceru, která za mnou cely víkend chodila jak pejsek a porad se chtěla mazlit a já si rikala ze mít takovou holcicku by byl největší dar a ze musim bojovat. No, ale tyhle “statečný” chvilky mám výjimečně.
K dotazu na ten vztah: to vis ze si říkám jakto ze jsem na to nepřišla. Jenze on na to nepřišel nikdo, rodina, jeho bratr s manželkou (jsou si velmi blízký), v práci, nejlepší 3 kamarádi z VŠ. Nikdo. Já s nim sice žila, ale byl to úplně normální chlap a jediná změna která nastala byla ta, ze když jsme se výjimečně pohádali (1× za půl roku), tak reagoval jinak než kdysi - vstal a odešel. A nikdy to nechtěl resit. Já to brala tak, ze lepší odejit nez se hádat a rozhodne za tím neviděla nic jiného. A možná za tím nic jiného ani nebylo. A jd pravda ze jsme spolu poslední 2 roky spali méně než kdysi, ale to mi přišlo trochu jak přirozený průběh vztahu.
Řešila jsem to s psychology, ten můj mi řekl ze lidi s poruchou to fakt umí tajit leta i před svou rodinou. A ten jeho mi řekl, ze mi žádnou diagnózu říct nemůže a ze ji vlastně sam uolne nezná a není psychiatr (k tomu chodil prý taky) ale ze jeho útěk je útěk před nim samým, ne od nás. A ze se velmi velmi trápil a nemel občas daleko k tomu to skončit. Vůbec to nechápu. On který měl vše - kamarády, rodinu, cekal dítě, vytouzene, byl fyzicky zdravý, krásný chlap, dobra práce co ho bavila…koníčky…proste je to jako bych celou tu dobu žila s nekym koho neznám. My jsme ani náznakem neměli větší problémy. Jo, já občas vyjela, ale kvůli kravinam a fakt výjimečně. Nevzali jsme se protože mě nepožádal o ruku 
oba k tomu máme asi laxní přístup, já nikdy po svatbě netouzila a říkali jsme si, ze se vezmeme někde jen ve 2 až budeme mít dítě anebo bude na cestě. No, tak nevezmeme.
Jeho rodina mi pomáhá, jsou z toho taky zničený a vyčítají si, ze to nepoznali a ze se jim nesveril, moji rodiče taky skvěle funguji, ale přesto mám pocit ze se mi zhroutil cely svět.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.8.21 08:36
@catch-22 Jj byla jsem hned první týden co jsem to zjistila. On mi ale řekl, ze chodil i k psychiatrovi a ze ten mi nic říct nemůže a on sam žádnou diagnózu jako psycholog nemá, ze to byl velmi problematicky případ a ze si nemám nic vyčítat, ze tohle vůbec není o mne a ze v životě nerekl kousek špatného na me nebo náš vztah. Naopak prý rikal ze jsem jediny důvod proč tu ještě je - nevím jestli myslel na světě nebo v Česku A ze utekl před sebou, ne před nami a ze nezvládl ty emoce spojené s ditetem. Pry lze jen těžko popsat jak se cítil a co v něm bylo za problémy a proč se rozhodl to takhle radikálně řešit. Taky jsem se ptala jeszli to měl od mala nebo co se stalo, protože za dobu co ho znám tak vlastně žádná výrazná událost nenastala a prý neví. Že i pro nej bylo náročný se v jeho stavech začít orientovat a že trvalo mnoho hodin než vůbec pochopil, že má problém. Pry i on jako odborník dlouho nechapal, proč k němu chodí. Dokonce prý mluvil i o tom, že se boji že mi fyzicky ublíží. Přitom ke mne se choval vždy hezky a nikdy by na mě ruku nevztáhl. Nejhorší je že jakékoliv vysvětlení mi vůbec nepomaha, porad to beru jako podraz a zradu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.8.21 08:44
Mrzi mě, v jaké jsi situaci. Chlap je srab. A ty teď bereš AD? Snažila bych se soustředit na miminko. Nákupy, zařizování…
Ja taky posledních pár let nemam úplně nejlepší období, ale pořád si říkám, mam 2 zdravý úžasný děti a pro ty musím bojovat 
.
Před 4mi lety partnerovi zemřel tragicky otec. Myslím, že se s tím dodnes nesrovnal. On přebral jeho roli okolo baráku, je jedinacek, takže hromadu času tráví prací okolo jejího baráku. Poté jsem otěhotněla, čekali jsme 2. Dceru. Ve 23.tt jsme tehu ukončili pro vadu srdce neslucitelnou se životem. Dceru jsem musela normálně porodit. Rok na to měl partner autonehodu, naštěstí vyvázl téměř bez zranění, ale moc nechybělo a nemusel tu být. V tu dobu jsem mu přišla na milenku. Vyhazovala jsem ho, dušoval se, že chce být s námi, rodina atd, že to s ní ukončí. Chtěla jsem 2. Dítě, dala jsem mu šanci. Otěhotněla jsem, ted už mám 15ti měsíční holčičku. Chlap to s tou milenkou táhne dal, je to láska jeho života. My jsme se rozešli a ja na rodicaku se stehuju s holkama pryč 
nájem mám větší než rodicak
Bývalý se teď chová tak, že ho nepoznavam, je to jiný člověk, než se kterým jsem 12 let žila… 
to, jak se teď chová, je pro mě úplně nepochopitelne. Takže já se vlastně těším, až se s holkama odstehuju. Až se vrátím po rodicaku do práce, vím, že bude líp. Ty děti jsou pro mě hnacím motorem
Být Tebou, zašla bych za tím jeho psychologem, třeba by Ti mohl spoustu věcí objasnit
Drž se, to malé Tě potrebuje
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
