Jak žít dál s pocitem viny?

kve-tinka
6869
12.4.16 21:56

Myslím, že to chce čas, ten obrousí hrany. Příjdou nové, hezké zážitky. Určitě dále choď k terapeutovi. ;) :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Kfětoslava
14946
12.4.16 21:59

Taky jsem udělala chybu, né autonehodu, jinou. Svědomí mě bolelo hodně, musí se to odžít a hlavně si připustit, že už se nedá vrátit čas, NIC se už nedá udělat jinak, teď už se člověk může jen poučit. Minulost končí v odpadkovém koši a co děláte doma s odpadkovým košem, vynesete do popelnice nebo vysypete na koberec v obýváku a tam se přehrabujete, jestli nenajdete něco zajímavého? :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
nostress
14642
12.4.16 21:59
@Anonymní píše:
Milé ma inky, omlouvám se za anonym, který pochopíte. Dopustila jsem se provinění, jako řidič jsem nepozorností způsobila nehodu se zraněním druhé osoby.Svou vinu nesu, oběti nehody jsem se omluvila, odškodnila, není to nic vážného, nikoho jsem nezabila atd.,vinu nesu i před úřady. Nemohu ale přijmout pocit viny, že jsem něco udělala špatně, proti pravidlům společnosti, zanedbala svou povinnost, pochybila. Docházím 2 měs. na psychoterapii, ale nevidím zatím efekt. Žijete některá s pocitem viny? Jak se s tím srovnáváte, jak jste vinu přijmuly? Máte výčitky svědomí? Rejpalky prosím nepište. Budu vděčná i za anonymní příspěvky. Neumím být vůči svým pocitům viny lhostejná. Nechci je eliminovat, chci je přijmout, ale nevím jak…Děkuji :srdce:

Je mi to líto, že prožíváš takové trápení. Je vidět, že jsi charakterní člověk, který má svědomí. Svoji chybu jsi myslím odčinila, jak to nejlépe šlo. Je potřeba, aby jsi odpustila sama sobě. Někomu pomůže víra, jinému psychoterapie.
Věřím, že se z toho brzy dostaneš. Život je někdy těžký, ale díky Bohu, že se ti nepřihodilo něco horšího. :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
krrrenka
1133
12.4.16 22:03

Ahoj. Musíš odpustit sama sobě. Kdyby to všechno způsobil a také za to pykal někdo z tvých blízkých, kamarádů, pořád bys ho vinila? Myslím, že ne. Odpusť si to a jdi dál… :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.4.16 22:13

Psycholog nejsem. Napadlo me, zkusit vynalozit energii jeste jinym smerem a udelat dobry skutek. Nezistne, uprimne.

  • Citovat
  • Upravit
Gina108
23847
12.4.16 22:32

Vůbec tak nějak nechápu, proč se obviňovat. Teda chápu, taky se obviňuji (většinou kvůli kravinám a ne tak moc, až bych musela na terapii), ale vím, že je to špatné. Chybovat je lidské a dokonce i správné - chyby pomáhají stát se lepším člověkem. Podívej se na to takhle - způsobila jsi nehodu, naštěstí ne s fatálními následky. Následky jsi vyřešila co nejlépe to šlo a jistě ses z toho pořádně poučila. A pro příště si dáš sakra pozor, aby se ti podobná věc nestala znova, tudíž jsi na tom možná lépe než ten, kdo podobnou havárii neměl. ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Gingerka
743
12.4.16 23:01

Zakladatelko, postavila ses k tomu čelem a s charakterem, víc udělat nemůžeš… Kdyby takhle jednali všichni, co něco zvorají, jak by na světě bylo krásně.. Držím palce, ať psychoterapie pomůže co nejdřív.. Znáš tu otřepanou frázi: Chybovat je lidské? Stalo se, vrátit to nejde, na štěstí to nedopadlo tragicky, tak se nadechni a žij! :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Reklama
Gingerka
743
12.4.16 23:37

P. S. A věř mi, že vím, o čem píšu, nejsou to pro mě jen fráze. Mám pohled z druhé strany, nezodpovědný řidič zavinil autonehodu a zemřel mi při ní bratr, který byl pro mě mé druhé já.. Nikdo se neomluvil…
Bude dobře, uvidíš. :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
martina.se
72725
13.4.16 07:24
@Anonymní píše:
Milé ma inky, omlouvám se za anonym, který pochopíte. Dopustila jsem se provinění, jako řidič jsem nepozorností způsobila nehodu se zraněním druhé osoby.Svou vinu nesu, oběti nehody jsem se omluvila, odškodnila, není to nic vážného, nikoho jsem nezabila atd.,vinu nesu i před úřady. Nemohu ale přijmout pocit viny, že jsem něco udělala špatně, proti pravidlům společnosti, zanedbala svou povinnost, pochybila. Docházím 2 měs. na psychoterapii, ale nevidím zatím efekt. Žijete některá s pocitem viny? Jak se s tím srovnáváte, jak jste vinu přijmuly? Máte výčitky svědomí? Rejpalky prosím nepište. Budu vděčná i za anonymní příspěvky. Neumím být vůči svým pocitům viny lhostejná. Nechci je eliminovat, chci je přijmout, ale nevím jak…Děkuji :srdce:

pokud to dobře dopadlo - dotyčný nezemřel, nemá následky, tak není důvod se tím takhle stresovat - pochopila bych to v případě fakt velkého průšvihu.. takhle? čas - ten to zmírní..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
martina.se
72725
13.4.16 08:19

Jen dodatek, aby můj předchozí příspěvek nevyzněl špatně.. kdyby byli všichni jako Ty, máme se tu krásně.. ale lidi svědomí nemají. Ty ho máš, jen dobře pro Tebe. Ta psychoterapie určitě pomůže :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
13.4.16 16:07

Ahoj, při čtení tvého příspěvku mně úplně bodá u srdce, protože se mi stalo úplně to stejné, zavinila jsem nehodu, kde došlo ke zranění, taktéž jsem se omluvila, dala odškodnění, a přestože druhá strana omluvu přijala, stále se s tím nemohu srovnat a není dne, kdy bych si to neštěstí nevybavila. Neustále zvažuji návštěvu psychologa, ale bojím se, že to stejně nebude mít efekt, zatím jsem si nedokázala odpustit. Myslím, že mne to ovlivnilo v soukromém i pracovním životě, ale pevně doufám, že se to musí časem zlepšit, je to pět měsíců…

  • Citovat
  • Upravit
boriskabo
3
26.11.21 08:08

Pocit viny, lítost, beznaděj

Zdravím. Dostala jsem se do situace, kterou jsem ještě nikdy nezažila. Svojí urputností a snahou ozvat se, když vidím křivdu a podvod jsem pokazila svojí dceři dobře rozjetou kariéru ve sportu, který nadevše miluje. Řekla jsem trenérovi pravdu, kterou neunesl a bohužel utnul dceři přístup k soutěžení. Stala se rukojmím mojí neschopnosti držet ústa a krok a ješitnosti trenéra. Já nyní neustále brečím když ji vidím, jak se těší na každý závod s nadějí že pojede, ale nikdy nejede a zřejmě ji už nikdy na závod nevezme. Sleduji, jak jezdí jiní, horší, netrénovaní… a dcera sedí doma. Já cítím obrovskou vinu, kterou nelze odčinit a nevím co s tím, jen brečím. Jsem kráva když neumím mlčet jako jiné matky, ale je to prostě ve mně, zřejmě jsem to zdědila a neumím to ukočírovat, napřed mluvím a za týden mi dojdou následky, v tomto případě je mám před sebou každý den, hmatatelné. Cítím obrovskou lítost a beznaděj.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Uslava
26.11.21 08:24

Jestli cítíš, že to bylo oprávněné, řeš to dál. Ten člověk má jistě své nadřízené. Pokud se ten člověk mstí na dítěti kvůli problému s rodičem, bude na tom asi něco pravdy. Pokud jsi nebyla v právu, omluv se mu. Každý může někdy uletět. Na tréninky dcera chodí?

  • Citovat
  • Upravit
Freeandwild
4785
26.11.21 09:15
@boriskabo píše:
Zdravím. Dostala jsem se do situace, kterou jsem ještě nikdy nezažila. Svojí urputností a snahou ozvat se, když vidím křivdu a podvod jsem pokazila svojí dceři dobře rozjetou kariéru ve sportu, který nadevše miluje. Řekla jsem trenérovi pravdu, kterou neunesl a bohužel utnul dceři přístup k soutěžení. Stala se rukojmím mojí neschopnosti držet ústa a krok a ješitnosti trenéra. Já nyní neustále brečím když ji vidím, jak se těší na každý závod s nadějí že pojede, ale nikdy nejede a zřejmě ji už nikdy na závod nevezme. Sleduji, jak jezdí jiní, horší, netrénovaní… a dcera sedí doma. Já cítím obrovskou vinu, kterou nelze odčinit a nevím co s tím, jen brečím. Jsem kráva když neumím mlčet jako jiné matky, ale je to prostě ve mně, zřejmě jsem to zdědila a neumím to ukočírovat, napřed mluvím a za týden mi dojdou následky, v tomto případě je mám před sebou každý den, hmatatelné. Cítím obrovskou lítost a beznaděj.

A to je jediný trenér toho sportu široko daleko nebo? Nemůže přejít do jiného klubu, pod jiného trenéra? Snad to není zas takový konec světa…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
boriskabo
3
26.11.21 09:25
@Uslava píše:
Jestli cítíš, že to bylo oprávněné, řeš to dál. Ten člověk má jistě své nadřízené. Pokud se ten člověk mstí na dítěti kvůli problému s rodičem, bude na tom asi něco pravdy. Pokud jsi nebyla v právu, omluv se mu. Každý může někdy uletět. Na tréninky dcera chodí?

V právu jsem určitě byla, jen jsem to mohla formulovat citlivěji, dopředu si to promyslet slovo od slova, ale i tak nevím, jestli by to pomohlo (sprostá jsem nebyla). Ten člověk má obrovské nepodložené ego, které jsem mu zřejmě pošramotila. Nejsem sama, komu se situace nelíbí, ale jsem jediná, která se ozve. Nadřízení drží pohromadě a klidně moji dceru obětují, jen aby se mne zbavili a byl klid. Nevidím žádné pozitivní řešení, musím se podřídit a mlčet a doufat, ale nevím v co, protože ten trenér tam je a bude a perspektiva zlepšení situace je tedy nulová. Takže akorát pořád brečím, brečím vždy, když cítím naprostou bezmoc…
Na tréninky dcera chodí poctivě, protože ji ten sport baví, ale obávám se, že jí postupně dochází, že to nemá cenu :-(
Odejít do jiného klubu by bylo strašně komplikované, a to z mnoha důvodů - organizačních, časových… a hlavně by dcera musela změnit kolektiv, ve kterém je ráda a mají ji rádi i holky, to bych jí ublížila podruhé.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová

Milování a syn

  • 09.04.26
  • Anonymní

Dobrý den, mám takový problém, co se týká intimního života. Máme 4letého syna, je živý a zvědavý až velmi. S manželem jsme pravidelně před pár... Odpověď

Problémy v rodině

  • 18.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, už nevím, na koho se obrátit, protože po narození syna mám problémy s manželovou rodinou. Tchyně s tchánem jsou v celku hodní lidé,... Odpověď

Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži

  • 11.12.25
  • Anonymní

Dobrý den, přečetla jsem si Vaši odpověď týkající se stejného tématu, něco mě oslovilo, ale pořád nemohu uchopit svoji situaci tak, abych se... Odpověď

Je to deprese? Co by pomohlo?

  • 12.12.25
  • Anonymní

Dobrý den. Ani nevím, kde začít. Zkusím to vzít polopaticky. Rok a čtvrt se snažíme s manželem o miminko. Před snažením jsem řešila potíže s... Odpověď

Poporodní deprese nebo něco jiného?

  • 19.08.25
  • Anonymní

Dobrý den, jsem skoro rok po porodu, ale vůbec si mateřství neužívám. Je to pro mě takové přežívání a přečkávání. Narodila se mi předčasně... Odpověď