Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky. Je mi 23 a jsem po rozchodu. Je mi tak hrozně, jak mi ještě nikdy nebylo. Nevím co tu hledám nebo co chci, ale možná mi to pomůže nebo otevře oči. Přítel byl o rok starší. Měli jsme už cca poslední rok dost problémy ve vztahu. Bylo to takové jako na houpačce. Ale měli jsme i krásné chvíle, intimita fungovala skvěle. Vždycky jsme to vykomunikovali. Ani nevím proč, byly to takové blbosti. Náš vztah byl na začátku tak strašně intenzivní, nikdy jsem tohle nezažila a já byla jeho první vážná láska. Hodně jsme toho překonali. On pracoval v zahraničí a byli jsme často bez sebe, jen jsme si volali. Po 9 měsících jsme se nastěhovali k sobě, aby jsme měli spolu kde být a on si našel práci v ČR. Asi jsme to uspěchali. Byli jsme spolu skoro 3 roky. A teď najednou mi řekl že se chce rozejít. Už jsme se bavili o rozchodu dlouho ale nečekala jsem že se to opravdu stane. Že to zahodí. Nejdřív to byla pauza tak to ještě nějak šlo, cítila jsem i takovou vnitřní sílu a chuť na sobě makat a už mi bylo líp. Měla jsem naději. Ale před 2 dny mi řekl že mě nemiluje. To je taková rána, protože já jeho ano. Dýchala bych za něj. Nerozešli jsme se ve zlém, máme pořád k sobě hezký vztah. Ale on je prý už unavený a nechce to zkoušet. Jenže mě to zlomilo. Už od léta chodím na terapie a hodně jsem se posunula, pracovala jsem na sobě, i kvůli nám. Nedokážu přijmout, že je konec a nemiluje mě. Byl na mě pořád tak hodný a laskavý. Říká že mě má rád. Nečekala bych to od něj. Pořád se mi to všechno honí v hlavě. Mám stejný pocit jako by někdo umřel. Nemůžu fungovat, jíst, pořádně spát, hučí mi v uších, mám stažený hrudník, mozek se mi pořád snaží házet vzpomínky, zdá se mi o něm..a zbourala bych jakoukoliv zeď abych mohla za ním, ale vím že nesmím. Asi mám absťák. Každou noc vedle něj a teď najednou jsem se musela odstěhovat a být u rodičů. Z každodenního kontaktu zbylo jen ticho a prázdno. Všude ho vidím. Nabídl mi do budoucna kamarádství ale že nic víc a to teď cítím že nedokážu. Strašně mě to zlomilo. Nikdy jsem tohle nezažívala, ne takhle intenzivně. A nikoho takhle nemilovala. Chtěla bych ho zpátky..i když někde v sobě si říkám že si zasloužím víc. Strašně moc mi chybí a nevím co mám dělat. Do toho mám fungovat v práci a ještě dálkově studuju. Holky poraďte mi prosím. Nebo kdy si nechat pomoct třeba nějakými prášky. Nechci do toho spadnout ale je mi fakt příšerně. Včera jsme si naposledy promluvili abych si to mohla uzavřít. Objímali jsme se, řekla jsem mu všechno co k němu cítím, hladil mě po ruce. Taky pak brečel. Nedokážu pochopit že mě nemiluje.
A hlavně teď nevím jak to překonat a kdy je to ještě zdravé a kdy si n chat pomoct. Řekl mi to s tou pauzou 10.1. a nemám pocit že by to bylo lepší. ![]()
Je nějaká šance že se k sobě někdy vrátíme? Zažila jste to některá? Nechci si dělat plané naděje ale já mám pocit že máme být spolu. Měla jsem pocit že on je ten pravý. ![]()
@Dája0 píše: Více
Uvádíš, že jste se o rozchodu bavili už dlouho, jen jsi nečekala, že se to opravdu stane - tady to na šťastný návrat bohužel ani z daleka nevypadá. Je potřeba přijmout, že tě nemiluje a jít dál. Ano, je to bolestivé, ale nic s tím nenaděláš.
Ta pauza už rozchod byl, jen tě chtěl šetřit. Už se s ním nescházej a nepitvej to. Na prášky se vykašli, musí to přebolet. Choď cvičit, běhat, na procházky s psem, cokoli. Vybreč se kamarádce na rameni. Potkáš někoho, kdo tě bude milovat.
Po týdnu ti fakt líp nebude. To spíš tak po půl roce nebo roce. Do prášků podle mě není důvod. Prober to s kamarádkou a postupně se začni věnovat věcem, co tě baví. Být smutná z rozchodu je v pohodě, ale k návratu se neupínej. Ono to přejde.
@Dája0 píše: Více
Rozchod bolí, hlavně když jsi v pozici toho, kdo není milovaný. Vím že je to otřepaná fráze, ale pomůže jen čas. Nesedˇsama doma, choď mezi lidi, třeba do fitka, nebo si jdi zaběhat. Zajdi s kamarádkou na víno atd. Jestli jsi na tom opravdu tak špatně jak píšeš, tak si zajdi k obvodnímu lékaři, napíše ti něco na uklidnění.
Rozchody bolí, chápu tě a soucítím. Ale věř, že časem se to zahojí a potkáš někoho, s kým budeš šťastná. Jsi strašně mladá, ber to jako výhodu. Máš možnost poznávat, zkoušet. Můžeš klidně odjet na rok do zahraničí a užívat si mladí a bezstarostnost. Za 10 let budeš úplně jinde, budeš mít hromadu zkušeností a na tohoto bývalého si vzpomeneš tak jednou za rok a spíš náhodně. Odtruchli to, ale nezapomeň žít a věnuj se teď sobě. Hodně štěstí. ![]()
Ahoj, hele každý ti bude radit trochu něco jiného, podle své zkušenosti…jak to budeš mít ale ty uvidíš až časem. Z toho, co píšeš, mi přijde, že máš to prožívání relativně podobné, jako jsem měla po rozchodech já, tak ti zkusím napsat, co pomohlo mně.
1)7 dní je strašně krátká doba. Určitě se to bude postupně časem zlepšovat, ale bavíme se o týdnech, měsících, případně i o letech. Teď je vyloženě ta první akutní část. Z mojí zkušenosti nepomáhá, když se tu fázi budeš snažit přeskočit a stejně by tě to pak doběhlo. Mně to nešlo přebít třeba sportem nebo zábavou. Je potřeba si odžít ty negativní emoce - smutek, zoufalství, vztek, atd. Buď o tom můžeš mluvit s nějakým blízkým člověkem, (ale pozor, dávkovat to různým lidem, aby to na někoho nebylo moc.) nebo pokud chodíš na terapii, je to ideální safe space. Dále si můžeš své emoce vypisovat do deníku/ na papír a po nějaké době se toho nějak zbavovat. (Hlavně to neposílat bývalému příteli.)
2)Pomáhá zero kontakt, chápu, že je strašně těžké přijmout a pochopit, že to ten druhý necítil a nevnímal stejně jako ty. On se vyjádřil už jasně, pravděpodobně spolu už nikdy nebudete, neupínej se na to. Když by zájem měl, ozval by se. Ty v tuhle chvíli nemůžeš svým snažením/řešením něco zlepšit, jenom to bude zhoršovat tvoje emoce. Tenhle bod mi nikdy moc nešel ![]()
3)Snaž se být na sebe hodná, tzn úplně se nenuť do věcí, co se ti nechce. Ale nějaký základní režim, pohyb a kontakt s přírodou pomáhá. Zkus si dávat malé jednoduché úkoly. Někdy se doporučuje si na to smutnění vyhradit konkrétní čas za den a v tu dobu si třeba své pocity zapisovat a zbytek dne se snažit plnit normální věci. A když tě to přepadne jindy během dne, tak si říct, že s tím počkáš na ten vyhrazený čas a teď se musíš soustředit na něco jiného.
4)Opravdu se to bude zlepšovat, ikdyž teď ti přijde, že ne. Za mě je důležité hlavně nesnažit se přeskočit prožití těch negativních emocí a také co nejvíce se vyhnout kontaktu.
5)Postupně zařazovat věci co tě těší, nové výzvy nové koníčky, nové lidi a seznámit se s někým nový. Ale není to nejšťastnější řešení hned od začátku.
6)Uklidňující léky - možná bys doma mohla mít jedno platíčko Lexaurinu nebo něco takového, ale jen pro případ, že bys bezpodmínečně potřebovala fungovat a nemohla se hroutit, jako takovou pohotovostní pomoc. Jinak pro tvou psychiku je zdravé, aby sis ty emoce odžila. Až teprve, když bys to třeba za půl roku cítila ve stejné intenzitě jako teď, tak jsou na zvážení antidepresiva, ale mně přijde lepší vždy zkusit předtím terapii.
Držím palce
![]()
Klidně si řekni praktikovi o nějaké prášky aby si překonala to nejhorší. Jinak to chce čas.
Stalo se mi to stejné, po x letech, chvíli před svatbou. Klasika, že už mě nemiluje z ničeho nic. No miloval už totiž jinou.
@Dája0 píše: Více
Za me ma jinu. Jakmile chlap rekne soucasne partnerce, ze nemiluje tak je zahackovany uz jinde..
Cvič nebo běhej, pravidelně. Musíš to prostě přečkat. Dej tomu rok. ![]()
@lilith1 tohle je snad to nejhorší co teď člověk po rozchodu může slyšet. Znám ho už nějakou dobu a vím, že by tohle neudělal nebo by mi to řekl, vždycky jsme k sobě byli upřímní…tohle nepomůže