Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky, jsem dost nešťastná a říkala jsem si, že se tady třeba najde někdo, kdo je na tom podobně jako já a nebo naopak dobře a poradí mi. Před půl rokem jsme se přestěhovali do domu k tchýni. Zrekonstruovali jsme si ho, bydlíme dole, tchyně a její dcera s přítelem nahoře. Nějak si pořád nemůžu zvyknout na to, že tu nemám vůbec žádné soukromí. Tchyně je tu x krát denně, přijde mi, že kdykoliv jde kolem našich dveří, musí se stavit. Ještě jsem zapomněla napsat, že mám 3 letého syna, který má babičku moc rád a neustále mi k ní utíká a když přijde ona sem, hned chce jít s ní. Jsem na mateřské s 5 měs. dcerou a nechci, aby syn trávit tolik času u tchyně. Už se párkrát urazila, když jsem něco řekla. Vůbec si tu nemůžu zvyknout, necítím sse tu doma, mám pocit, že ona ví o každém mém kroku, slyší vše, co se tu děje. Nadávám si, že jsme se rozhodli sem jít, ale to už nevrátím a budu si muset zvyknout, ale jak???
@Lucista nijak, bude Tě to žrát čím dál víc až jednoho krásného dne vybuchneš.. pravidla se stanovují hned na začátku, teď to budeš měnit těžko, ale můžeš to zkusit. ![]()
@Lucista píše:
Ahoj holky, jsem dost nešťastná a říkala jsem si, že se tady třeba najde někdo, kdo je na tom podobně jako já a nebo naopak dobře a poradí mi. Před půl rokem jsme se přestěhovali do domu k tchýni. Zrekonstruovali jsme si ho, bydlíme dole, tchyně a její dcera s přítelem nahoře. Nějak si pořád nemůžu zvyknout na to, že tu nemám vůbec žádné soukromí. Tchyně je tu x krát denně, přijde mi, že kdykoliv jde kolem našich dveří, musí se stavit. Ještě jsem zapomněla napsat, že mám 3 letého syna, který má babičku moc rád a neustále mi k ní utíká a když přijde ona sem, hned chce jít s ní. Jsem na mateřské s 5 měs. dcerou a nechci, aby syn trávit tolik času u tchyně. Už se párkrát urazila, když jsem něco řekla. Vůbec si tu nemůžu zvyknout, necítím sse tu doma, mám pocit, že ona ví o každém mém kroku, slyší vše, co se tu děje. Nadávám si, že jsme se rozhodli sem jít, ale to už nevrátím a budu si muset zvyknout, ale jak???
Mně by to nevadilo, že si bere malého. Naopak máš pak více času na sebe a malou a hlídací babička je k nezaplacení. Ale takhle bych to měla já. ![]()
@Lucista mame to podobne…akorat zijeme ja s pritelem a synem a dole tchyne a jeji tchyne (pritelova babicka)…zijeme tak dva roky a jeste porad jsem si nezvykla
hrozne mi to soukromi chybi…
@carola píše:
Mně by to nevadilo, že si bere malého. Naopak máš pak více času na sebe a malou a hlídací babička je k nezaplacení. Ale takhle bych to měla já.
to možná ano, ale né ji mít několikrát denně doma - soukromí 0 ![]()
Přesně. Já jí malého ráda dám, ale když se domluvíme a ne, když tam bude chodit, jako by to bylo jeho doma! Já si též říkala, jak to bude fajn, že tam malý občas půjde, ale nedovedla jsem si představit, jaké to bude a jak mi to bude hrozně vadit!
Ahojky, a co si otevřeně promluvit a stanovit pravidla. Já mám tedy tchyni zlatou ale problém byl u tchána. To je taková tvrdá hlavička a vše musí být po jeho
. Nejdřív jsem taky ustupuvala a říkala si že přeci jen barák je jeho atd. Ale jednou jsem řekla a dost! Manžel mu odporovat nechtěl tak jsem to vzala do svých rukou. Sedli jsme si, řekla jsem mu co se mi nelíbí a proč. Ano cítil se ukřivděně asi byl i chvíli uražený ale je už téměř půl roku klid
.
Nemuzete si oddelit vchody? Nebo mate? aby jsi mela nejakou tu stenu, pomyslnou hranici, diky ktere by ses citila lip a jako doma. Dite at si za babkou beha, pokud je vitalni a umi se o nej postarat, tak bud rada ze mas min starosti a klid. Jako zenska vyuzij zbrane a zkus si z ni udelat kamosku, treba kdyz si u ni odsedis rano kafe, budes mit klid od ni na cely den, treba se chce jen vykecat a mrknout na druhy vnouce.
Přesně jak psala @martina.se
Jednoho dne vybouchneš.
Nebo si promluv s přítelem. Asi nikomu není příjemné mít tchýni za zadkem. Vůbec ti to nezávidím
s námi tchyně sice nežije, ale informuje se na mě na každém rohu
dokonce byla za mojí kamarádkou a ptala se jestli jsem o ni něco neříkala
nebo mě špehuje jestli nekouřím. Když jsem s ní mluvila a snažila se ji naznačit co mi vadí nějak taktně tak si mlela svoje ho*na. Taky jsem z toho zoufalá, ale jsem měkká ji něco říct. Bojím se, že jednoho dne taky bouchnu…
Nemusis vybouchnout. Da se zvyknout, ale musis chtit. Chce to zmenit sve vnimani toho, co se deje. Musis videt to pozitivni - predpokladam, ze mas hlidani „na pockani“, a to je velka vyhoda. Zvlast se dvema detma - nikdy nevis, kdy se ti bude hodit treba pri vyjezdu na pohotvost s rozseklym rtem nebo tak…
Kdyz jsem se pristehovala k muzi, bydleli dole v patre tchani, v podkrovi my a manzeluv bratr. Zanedlouho take s pritelkyni. My meli jeden pokoj, oni druhy. Spolecne my mladi kuchyn, koupelna, predsin… Bylo to jednu dobu na masli. Ale to jsme si udelali my sami. S tchyni jsem po narozeni prvorozence mela podobne pocity. Jak ho nahodou dva dny nevidela, nenechala nas malem projit vcas na autobus. Des.
Ale pak jsem se na to podivala jejima ocima. Ona je hrozne hodna zenska a rozkrajela by se pro nas pro vsechny. A jak vime, tak maminky se tezko predelavaji. Jak nase, tak nasich muzu. Je potreba prizpusobit sebe. Sednete si s tchyni a reknete si, kdy ano a kdy ne. Ze kdyz ty reknes, ze maly k ni nepujde, tak nepujde. Rozhodujes ty, matka. Kdyz ji reknes, ze to je pro tebe nove, nebyla jsi zvykla na takove souziti s detmi a nenapadlo te, ze maly bude chtit furt (nase prvorozene chtelo taky furt…proste zavres a tecka. Ono se to po case nauci respektovat)…
Muzete si domluvit treba cedulku na dvere - pojd dal x ted ne… Mohla by pak prijit a jen mrknout. Uvidis, ze to pujde.
My jsme si predelali nevyuzivane patro. Mame samostatny vchod a to je super. A zijeme si - az na sem tam nejaky pruvan mezi nama dvema mladyma rodinama (tchyne je diplomat)- spokojene.
Nenech se odradit recma tech, kdo neprekously vlastni ego a matky svych muzu povazuji za cosi opovrzenihodneho. Jde to. Kdyz je vule na obou stranach.
Anonym - prosim o soukromi, tyka se me rodiny.
Aneb tchyně po stopadesate
… Co poradit nevim, ja bych v životě do baráku s tchyni pod jednu střechu nešla. Ani s rodicema, který fakt miluju a mame perfektní vztah. Mezigenerační rozdíly vždy byly, jsou a budou
No tak první blbost je, že jste šli do společného bydlení s tchyní. Ono to může fungovat, pokud obě strany jsou soudné a dovedou pochopit postoj člověka o generaci mladšího/staršího, plus se dovede chlap zastat své ženy, ale to jsou fakt světlé výjimky. Já bych do toho v životě nešla, s tchyní mám blbou zkušenost, i když bydlela ve vedlejším paneláku ![]()
Druhá blbost je, že si nestanovíte pravidla. Co na to říká partner, jemu to přijde normální? vysvětli mu, jak se cítíš a co ti vadí a domluvte se, jak to šetrně, ale důsledně sdělit tchyni. Protože jinak se budeš pořád jenom užírat.
Jinak pro rýpaly, já bych nežila ve společném baráku ani se svou vlastní matkou (vynecháme-li případy, kdy je rodič jednoho z páru nemocný a je lepší jej mít u sebe a starat se o něj, to je bez debat), prostě má domácnost je má domácnost a nejsem zvědavá na to, aby mi do toho někdo externě kecal nebo mi narušoval soukromí. Pokud potřebuji radu, mám pusu a umím si o ni říci
Za 7 let jsem si nezvykla, doma tu nejsem, pravidla máme, ale bydlet ve svém nad to není. držím palce ať jsi zvyknes… ![]()
Ted tu Jela pekna reklama Mia Villa - muj dum. Co naplat mas ho se tchyni, ale dle prispevku vidim jen to, ze za ni utika synek - ze by cokolada babicek?
Chapu, nejsem tchynsky prisna, ale… co te zere? syn co ma rad babicku?. neboze tchyne neklepe?( to chapu), ze se urazi.. nebo ty si myslis, ze se urazi. Kolikrat ta konverzace vazne na predsudcich… Koneckoncu proc jste se tam teda stehovali, rekonstruovali?
Jako bych to psala ja
Mam stejny problem, akorat s moji matkou. Jen tedy nebydlime v jednom rodinnem dome, ale par pater od sebe. Hruza, des. Presne - dcera by u ni byla porad, coz se mi proste nelibi, zvlast kdyz mame doma tatu (ma casove narocnou praci, takze se snazime vyuzit kazdou spolecnou chvilku, coz mama nechape). Jsem z ni uz slusne na prasky, zrovna ted zrejme kvuli ni nespim - pred par dny prisla silene nastydla a pry ze k nam nemuze, ze ma zelenou rymu a stala u dveri, na coz jsem odvetila ze tim ze bude stat u dveri to nezachrani tak si sla sednout. Pritom moc dobre vi, ze dcera nema moc dobrou imunitu a ze vsechno chytne a ja se ji ted snazila udrzet zdravou, ani do skolky ted nedavam, protoze mam za 2 tydny termin porodu a nechtela jsem u cerstve narozeneho mimca resit byt jen rymu. Co cert nechtel, holka je nastydla a ted uz i ja, takze celonocni smrkani bud jeji nebo moje a me uz dochazi trpelivost…bohuzel ona je neprustrelna ![]()