Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@mrs.gendy souhlas…a ještě bych dodala „a aby to myslela upřímně“
podle mě by měla být máma rozhodná, stát si za svými „příkazy“, aby dítko znalo mantinely, ale zároveň je umět dostatečně vysvětlit, nezakazovat jak na běžícím páse „protože jsem to řekla“ a pak tyhle nesmyslnosti vynucovat bitím. Měla by být přístupná diskusi, otevřít náruč, když si dítko potřebuje vylít srdíčko, dát radu a zároveň umět přiznat, že občas neví…
Někde jsem slyšela, že hlavní úloha táty je, aby mámu udržoval šťastnou, aby nepobláznila děti. Pod to bych se podepsala…
Jojo taky to tak cítím, že tím, že se k dceři budu chovat jinak, to jakoby napravím ![]()
Ahoj holky, díky za všechny reakce
![]()
Teď jsem si je pěkně u kafíčka přečetla znovu a popořadě a tak nějak nad tím přemýšlím (a ještě budu u večerního vaření a piglování) ![]()
Daly jste mi spoustu podnětů na přemýšlení.. docela to chápu tak, že máma by měla být šťastná že je mámou, pak už to asi šlape všecko samo.
Musím tedy říct, že u nás to bylo houpačkové, ale máma byla super, pokud zrovna nepodhodila kus masa (dítěte) vlkovi
víte co tím myslím. Prostě se to snažila hrát na dvě strany, i když už možná měla tátu opustit. Byly prostě zlá období a celkem hezká. Jedna zásada se mi ale líbí, a tu chci uplatnit: nikdy jsme nebyli biti, pokud jsme se přiznali a nejlépe ještě ihned. Když se něco stalo, ostatní děti zatloukaly a bály se výprasku. My jsme utíkali domů mamce říct co jsme provedli, mamka se zděsila, ale dohodli jsme se na řešení a případných sankcích. Lidi pak chodili: „A víte co ty vaše děcka zase vyvedli?“ „Ano, vím. Moje děti mi to řekli. Už jsme to vyřešili.“ A opravdu jsme už neměli touhu provádět tu lumpárnu dále - dokud se neobjevilo něco nového, no ![]()