Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak jak píšeš - asi jako každý angličtinu zvládám. Ale musím podotknout, že na letošní dovolené nás bylo asi 20 vrstevníků (mezi 20 - 30 lety) a domluvili jsme se tak asi tři
Myslím tím opravdu domluvit se a ne jen říct „helou“ a ukazovat rukama a nohama
Takže bych neřekla, že to zvládá každý - bohužel ![]()
Ale jinak rozumím a něco i žbleptnu rusky, ale na takové úrovni jako angličtina to určitě není
A většinou rozumím (nebo alespoň pochytím podstatu rozhovoru) v němčině, ale neřeknu ani slovo. Němčinu jsem měla na školách dohromady 6 let, ale mluvit se stydím ![]()
Vím, že anglinu hodně lidí neumí nebo umí těch pár slovíček jako „helou“ apod
,proto jsem to slovo každý dala v dotazu do uvozovek
.
@yum-yum26 já bych to teda nedala ani do těch uvozovek - nebo asi záleží, odkud jsi, ve velkých městech, kde je hodně studentů to bude asi krapet lepší. Kdysi jsem měla službu v IC, přišel tam nějaký Brit a ptal se, jestli umím anglicky - říkám, že samozřejmě. On se na mě tak podíval a říká " no to teda rozhodně není samozřejmé"
Takže asi tak… Minimálně naše město ![]()
Ale jestli teda stačí „helou“, tak umím i maďarsky ![]()
Ve škole jsem se učila angličtinu (8 let), němčinu (4 roky) a francouzštinu (1 rok). Dále jsem chodila ještě v práci na kurzy AJ, ale jsem furt na středně pokročilé úrovni
Německy a francouzsky bych se už nedomluvila ![]()
Umím anglicky, učila jsem se tenhle jazyk na střední, na vejšce, byla jsem 2 roky v cizině, mám manžela Američana a ještě k tomu jí učim - teda od ledna ji zase začnu učit
Angličtinu mám radši, než češtinu ![]()
Pak se domluvím německy - mám několik přátel z německa, takže za nima občas jezdíme, ale už to není jako před lety, kdy jsem mluvila jako by to byl můj mateřský jazyk - domluvím se v běžný konverzaci, ale na úřadech bych to už nedala ![]()
Ruštinu jsem nesnášela, ale kupodivu bych pár vět ještě zvládla ![]()
Italsky, francouzsky a španělsky umím ty základní fráze, věty, co jsou potřeba na dovolené - v dnešní době se člověk domluví všude anglicky ![]()
@Angua
S tím Britem jsi mě pobavila. Také mi bylo jednou řečeno, že jsem první, kdo mluví anglicky v celém tomhle městě (Praha)
.
@yum-yum26 píše:
@AnguaS tím Britem jsi mě pobavila. Také mi bylo jednou řečeno, že jsem první, kdo mluví anglicky v celém tomhle městě (Praha)
.
A to je co říct
Jako celkem si umím představit, jak se takovému člověku musí ulevit ![]()
Anglictina-9let behem skoly-nedomluvim se nijak extra, rustina 3 roky na skole-total nic, italstina 2,5 roku-hovorove se domluvim a pouzivam doted, nemcina-skoro 3 roky, pouzivam denne, ale ne vzdy jsem gramaticky korekt ![]()
Tak já umím dobře jazyk, který tady ještě nepadl
Polštinu
. Ostatní jazyky neumím natolik bravurně abych mohla dělat soudní překladatelku ![]()
Čo sa považuje za cudzí jazyk? Ja ovládam slovenčinu slovom aj písmom, považujem ju za svoj druhý materinský jazyk a napriek tomu mi to nikto neuzná ako kvalifikačný predpoklad, lebo na to „nemám papier“. Teda mi to v robotě nemože nijako pomocť. (Ospravedlňujem sa, ale na českej klávesnici neviem najsť dvojhlásku -uo-. Preto píšem tak, ako píšem…)
Okrem slovenčiny hovorím plynulo po rusky a po poľsky. Z ruštiny mám úplnú odbornú maturitnú skúšku (technická ruština) a je mi to k ničomu. Taktiež znalosť poľského jazyka nijako neuplatním (kedysi som robil dva roky v poľskej firme - geologický prieskum - a cez vysielačku sa ináč ako po poľsky dohovoriť nebolo možné…)
Příspěvek upraven 27.12.12 v 18:40
Na konci vejšky jsem se rozhodla naučit italsky, nejdřív jsem chodila semestr do italského institutu, pak jsem přešla na soukromé hodiny a po celkově 8 měsících studia jazyka jsem odjela na 3 měsíce jako aupair do Itálie. Po návratu jsem opět studovala soukromě italštinu, dodělala vejšku a pak odjela na rok do Itálie opět jako aupair. V Itálii jsem složila nejvyšší možnou zkoušku, po ní je zkouška už jen pro rodilé mluvčí, kteří třeba žili v jiné zemi. Po návratu jsem začala učit své předměty (ne italštinu) na gymplu, složila jsem další zkoušku, jiný typ, ve stejné náročnosti jako v Itálii. Následně jsem pak 8 let učila soukromé hodiny italštiny, takže v práci mi to pomohlo tak, že jsem se tím začala živit(částečně).
Po otěhotnění jsem s učením sekla, musela jsem připravit dvě třídy k maturitě a od té doby jsem na RD a přešla jsem na angličtinu, ve které sleduji seriály, to ji zlepšilo natolik, že vše sleduji bez titulků a absolvovala jsem v Aj jeden kurz (alternativní léčba) v UK. Bohužel moje italština šla do kopru, protože holt co se nepoužívá, snadno zakrní. Samozřejmě rozumím skvělé dál, rychle se rozmluvím, pokud jsem v Itálii, ale učit bych to už nemohla. Ale bylo to skvělé období.
Taky se pripojuju k nazoru ostatnich, ze anglicky opravdu neumi kazdy. Cesi to radi rikaji, ze umi, ale pak bohuzel nejsou schopni slepit jednu vetu dohromady.
Nam na vysce rikal jeden profesor, ze clovek o sobe muze rict, ze opravdu umi anglicky, pokud je schopny do detailu popsat, jak zacouvat auto nebo zasroubovat zarovku. Studovala jsem anglictinu. Dalsi poznavaci znameni, schopnost plynule komunikovat telefonicky, rozumet ruznym akcentum, rozumet, i kdyz nejsou idelani podminky (ruchy apod.) Jedna z casti jazykovych zkousek je poslech, ty vyssi urovne pracuji prave s temi ruchy, jako projizdejici tramvaj apod. Rozpoznat ruzne idiomy, frazova slovesa a takhle muzu pokracovat. Rodily mluvci, ktery nam prednasel na vysce a ktery studoval cestinu na Oxfordu nam rikal, ze cestina je hrozne tezka na zacatku, ale potom uz to jde a u anglictiny je to naopak, zpocatku se jevi jednoduse, ale cim vic se ji clovek zabyva, tim je slozitejsi.
Ja mam mezinarodni zkousky, statnice a anglictinu jsem studovala na vysce. Ziju v zahranici, manzel je cizinec (ne z anglicky mluvici zeme) a presto jsem si jeste nerekla, ze opravdu umim anglicky, vzdycky je co spravovat. Mluvim plynne, nemusim nad nicim premyslet, ale dokonalost rodileho mluvci to neni
. Ted se uz nejaky rok pasivne ucim arabsky, nemam moznost chodit do kurzu ani komunikovat v arabstine, cela rodinka umi anglicky na vysoke urovni, takze pokroky silene pomale, ale uz rozumim o cem je rec a slepim vetu. Pasivne umim i Polsky, pochazim od hranic a ucila jsem se nemecky, ale tu pak totalne prevalcovala anglictina. Takze ted je mym cilem naucit se komunikovat arabsky a porad zdokonalovat anglictinu
.
Jo a anglina, ucila jsem se na stredni, pak to nikdy nepouzila, ted mam kolem znamy, ktery umi jen anglicky
rozumim jim, ale ja urcite mluvim jak Tarzan, mam problem s casama, takze obcas ta veta fakt vypada, kdyz jsem v koncich, radi mi pritel. Gynekologa mam spanela co mluvi anglicky, rodit budu taky nekde tady, a doufat, ze jim budu rozumet aspon neco ![]()
Myslela jsem si ze umim anglicky, nez jsem odjela do Anglie
, takze bych to nestavela tak ze ted umi anglicky kazdy.
Na stredni jsem se ucila spanelsky, neco porozumim, ale urcite bych se nedomluvila.
Tak na ZŠ jsem se učila rusky, ale kromě slov jako sabaka a kak tebja zavut bych toho moc dohromady nedala. Ale tak umím číst azbuku a kdyby tam člověk byl odkázaný na to, že musí promluvit, tak o jídlo a postel bych si řekla.
Pak jsem přešla na angličtinu a z té taky odmaturovala. V době maturity jsme měla pocit, že němčina druhý školní jazyk mi vlezla pod kůži víc a umím toho mnohem více. Odjela jsem do Anglie jako aupair a vše co z němčiny v mé hlavě bylo se vypařilo a teď umím akorát tak jezt a Jitka bleibt eine woche in Berlin. Možná nějaké číslo. Ale v penzionu jsem si řekla německy o sprchu
. Po návratu z Anglie, odkud jsem si přivezla angličtinu na poměrně slušné úrovni, ale ještě by bylo hooodně co zlepšovat, třeba státnice jsem neudělala, jsem se věnovala jen tak z plezýru finštině, ale pamatuji si akorát tak puhelin (telefon) a joulupuku (vánoční stromeček - a tím si ještě nejsem jistá). Pak jsem nastoupila na intezivní kurz španělštiny a po 3 letech jsem dokázala na takové té denní bázi mluvit. Ale už je to dlouho tak jsem to úspěšně zapomněla. Na druhou stranu ve střední Americe jako turista jsem se nakonec nějak pomocí rukou a nohou a pár španělských slov domluvila. A i pokecala s pánem v autobuse. Rozuměla jsem tak 30%
. Manžel vždycky chtěl ať se zeptám na cestu a já mu odpovídala, což já se zeptám, ale kdo bude rozumět co odpovědí
. Nakonec mi přešla přes nos polština a to díky pracovnímu zařazení a nutnosti domluvit se s poláky. Taky to nebyla žádná sláva, ale Poláci jsou hodní, takže tvrdili že mi to jde krásně.
Takže když budu sebevědomá, tak řeknu, že umím slovensky, rusky, anglicky, německy, finsky, španělsky, polsky.
Ale v podstatě neumím nic.
Jo a narozdíl do Jury slovensky pochopitelně rozumím, čtu atp. Ale teda bohužel psát rozhodně neumím a i s tím mluvením by byl trochu problém… ![]()
Já totiž nezastávám to, že musím nějaký jazyk umět pořádně. Hned začínám mluvit. Jako prostě ten protivník taky neumí česky. To já umím lépe jeho jazyk než on ten můj. Tak co. jen u slovenštiny to neplatí. Tam mi Slovák rozumím, proto mu nebudu kazit jeho řeč tím, že se budu pokoušet mluvit.
Totiž třeba Francouzi o sobě tvrdí, že umí cizí jazyk hned jak umí jedno slovo. Češi jsou moc skromní… Jednou jsem potkala v tramvaji nějakého Ira a ptal se mě na cestu. A pak mi moc děkoval, když jsem mu to vysvětlila a já říkám, že je to samozřejmost a on, no to není. Včera jsem se ztratil v centru města a nemohl jsem zaboha najít 1) Čecha, aby věděl a mohl mi cestu poradit 2) když už jsem Čecha našel, tak mi řekl ANGLICKY, I do not speak English. Sorry. No, myslel si, že s ním nechtějí mluvit a že mu nechtějí poradit, protože je cizinec. Vysvětlovala jsem mu, že ty lidi třeba uměli jen tuto jedinou větu a on říkal, ale když umí říct něco takhle složitého určitě umí říct i běžte rovně a doprava.
Takže chtít mluvit moc perfektně není určitě zas tak moc dobré ![]()