Jaké to je být rodič?

Anonymní
10.8.21 21:46

Jaké to je být rodič?

Zdravím :)

Už více než rok myslím na miminko. S partnerem jsme měli takové divočejší období, kdy mimi nepřicházelo v úvahu, ale už se to srovnalo. Začali jsme plánovat miminko, myslím si, že jsme oba připravení, ale myslet si neznamená vědět :). A tak moje otázka zní - jaké to pro vás bylo stát se mámou? Od zjištění, že jste těhotná až po každodenní starost o několikaleté dítě? Zajímá mě především co to udělalo s vaší psychikou, s časem (třeba zda vám zbyde čas i na něco jiného) ale i s financemi.

Budu ráda za veškeré zkušenosti.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
176
10.8.21 21:53

Je to drahý a zničí ti to nervy. Ale většina žen to chce a uskuteční. Kdo ví proč :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1046
10.8.21 21:54

1. Proč anonym? Krom toho, že přemýšlíš nad dítětem.

2. Finance - jo ty šly dolů.

3. Spánek - co to je?

4. Volný čas? - Asi nechápu otázku.

5. Zjištění těhu - wtf? Co to? Fakt? Sakra… Tak rychle? Tak to jsem nečekala.

6. Starost o dítě? - Jízda!

7. Ne neměnila bych.

8. Nové překvapení každý den! A to stojí za to!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11479
10.8.21 21:56

Těhotenství dobrý, po porodu nešlo chvilu kojení, takže stres. Jako začátek byl strasnej boj kdy sem si říkala, že už další den nedam. Ale prostě jsem musela. Pak si to sedlo a začala jsem si to užívat. Ty pokroky dítěte a jeho bezpodmínečnou lásku. Druhý dítě bylo pohodička od začátku, protože jsem už věděla co a jak. Dcera bráchu prijala dobře a má ho moc ráda. Teď čekáme třetí tak jsem zvědavá co bude. Někdy je to náročný, ale stojí to za to. Už si to bez nich nedokážu představit. A manžel tvrdí, že kdyby věděl jak budeme mít super dceru tak mi ji udělal hned na prvním rande :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2176
10.8.21 21:57
@Anonymní píše:
Zdravím :)

Už více než rok myslím na miminko. S partnerem jsme měli takové divočejší období, kdy mimi nepřicházelo v úvahu, ale už se to srovnalo. Začali jsme plánovat miminko, myslím si, že jsme oba připravení, ale myslet si neznamená vědět :). A tak moje otázka zní - jaké to pro vás bylo stát se mámou? Od zjištění, že jste těhotná až po každodenní starost o několikaleté dítě? Zajímá mě především co to udělalo s vaší psychikou, s časem (třeba zda vám zbyde čas i na něco jiného) ale i s financemi.

Budu ráda za veškeré zkušenosti.

Na rovinu..? Někdy to je na babybox😂. Rodičovství je fakt úžasný, ale i únavný. Jinak stát se mámou, bylo to nejkrásnější co se mi mohlo v životě stát. Ale my jsme na malou čekali devět let. A od narození jsem si to užívala, malá byla hodné miminko, než přišly zoubky a bezedné noci, ale víš co? Stojí to za tu únavu a někdy opravdu beznaděj, protože každý den děláš to samé. Malá teď začala chodit a je úplně úžasný jak se rozběhne a řve mama, mama, mama a přijde a dá pusinku. To mi pak je jedno, že v noci nespím, protože ona pláče.

Ale ta psychika, no někdy mě láme..ten stereotyp a všechno.. občas mi je do pláče, že každý den ten samý kolotoč, od osmi do osmi nebo i do půl dvanáctý, protože má energie jak kdyby si něco vzala :D.
A finance relativně dobrý, měli jsme něco našetřeno, i když nás semlel Covid, ale já teď chodím do své práce brigádne, takže pohoda :).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
10.8.21 21:59

Až do doby než jsem objevila dvě // jsem si mateřství neuměla představit, mimco bylo plánované, ale prostě ty pochyby tam byly… Teď si neumím představit je nemít :srdce: Jsou to rošťáci, někdy mi pijou krev, že bych nejraději utekla :D I přes to, že máme se starším synem doteď zdravotní potíže, spoustu starostí, bolesti a omezení s tím spojené nikdy bych neměnila :srdce: Mám, ale štěstí, že na to všechno jsme dva.

  • Citovat
  • Nahlásit
1046
10.8.21 22:01

@JancaS84 Jo, to můj muž taky říkal, že kdyby věděl jak malá bude boží, tak ji máme dřív.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8468
10.8.21 22:03

Ehm kdyby lidi presne vedeli, do ceho jdou, lidstvo by vymrelo :lol:
Ale je to dobrodruzo a nenechala bych si ho ujit za zadnou cenu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2176
10.8.21 22:03

Jinak ještě já mám opravdu štěstí, že mám fungujícího chlapa, který i když vstává na ranní, tak do půl druhé uklidňuje, houpe, hladí. Podílí se úplně ma všem a myslím si, že tohle je hodně důležité, protože bych se někdy fakt zbláznila :D.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3842
10.8.21 22:04

Nejdřív jsem byla vyděšená, pak jsem měla radost, ale většinu těhotenství jsem měla různé komplikace, tak jsem se prostě snažila přežít. Až do porodu jsme měli s manželem fakt moc hezký pevný vztah. Pak se narodila malá, já to psychicky vůbec nedávala (hormony, baby blues), manžel pomáhal intenzivně s těmi praktickými věcmi, ale nějak nebyl čas ani chuť spolu nějak víc mluvit, takže jsme se během prvního půl roku dcery vydali každej dost vlastním směrem. Já se dala dohromady, vyřešila si různé psychické věci co jsem si táhla už z doby před těhotenstvím, hodně jsem zhubla, začala jsem se mít ráda, dodělala jsem školu - a manžela jsem zanechala někde bokem, cca od 9 do 12 měsíců malé to bylo asi nejhorší, hlavní komunikace spočívala v domluvě kdo kdy hlídá malou a jinak jsme si dost žili vlastním životem. Žádný hádky nebo tak, prostě jsme si žili každej po svým. Tehdy jsem na tom byla asi nejhůř, malá byla ve fázi „rychlý a blbý“, ještě s ní nebyla žádná řeč ale člověk ji musel furt hlídat, no jako nic moc, zachránil mě návrat do práce když jí bylo deset měsíců. Po jejím roce se všechno obrátilo v dobré, s dcerou se začalo dát rozumně existovat (chápala co jí říkám, začala pěkně spát, přestala jsem kojit a začalo to bejt trochu interaktivní). S manželem jsme začali rekonstruovat byt, což bylo mega starostí a dost nás to sblížilo, navíc jsem si ho hodně začala vážit s jakou lehkostí zvládá péči o dítě, domácnost i vlastní koníčky. Našli jsme si další společnej koníček, což nás taky spojilo. A od roka a půl dcery už bylo všechno skvělý, dcera začala pomalu mluvit, byla s náma v Tatrách, v Jeseníkách, u moře začali jsme s ní chodit do divadla a konečně to začalo bejt k užívání a ne přežívání. Od tý doby si mateřství intenzivně užívám, miluju „a proč“ a „jak tohle funguje“ a provázet ji tím, jak objevuje svět. Ve třech a půl jsme ji vzali na dvoutýdenní zahraniční roadtrip naslepo, bez domluvenýho ubytka, a shodli jsme se že bez ní by to zdaleka nebylo tak skvělý. Prostě jen bejt, neplánovat, nemít starosti, užívat si že můžeme bejt všichni tři spolu a dělat co chceme. Jsem zvědavá co s náma za pár týdnů udělá druhý dítě :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5655
10.8.21 22:07
@Anonymní píše:
Zdravím :)

Už více než rok myslím na miminko. S partnerem jsme měli takové divočejší období, kdy mimi nepřicházelo v úvahu, ale už se to srovnalo. Začali jsme plánovat miminko, myslím si, že jsme oba připravení, ale myslet si neznamená vědět :). A tak moje otázka zní - jaké to pro vás bylo stát se mámou? Od zjištění, že jste těhotná až po každodenní starost o několikaleté dítě? Zajímá mě především co to udělalo s vaší psychikou, s časem (třeba zda vám zbyde čas i na něco jiného) ale i s financemi.

Budu ráda za veškeré zkušenosti.

Mne vzdycky napadnou slova jedny pestounky..male deti slapou mame po kline, velke po srdci..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6195
10.8.21 22:09

Únavné, proto neodkládat, pokud je vhodný partner. Tvá zmínka hned v počátku je pro mě zdvižený prst, co to jako je to divočejší období?

Lidi se nemění a každodenní diskuse na emiminu toho jsou důkazem. Magor zůstane magorem. Agresor agresorem. Holkař holkařem. Lenoch lenochem, lemra lemrou atd.

Finance fici, osobní čas téměř 0, starosti velké. Čím je dítě starší, tím se vše násobí.

Nicméně já na to nikdy nešla vědecky, jakože přemýšlím a teď teda jako jo.
Musí ti být úplně jasné, že potřebuješ zázemí. Finanční, citové a pokud to jde, tak i pomoc rodiny. Hlídání je občas fakt třeba.

Nelituji, jsem ráda.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8468
10.8.21 22:12

Jo a jeste jsem si vzpomnela na jeden vtipek. Rodicovstvi je jako prochazka parkem. Jurskym parkem :lol:
Ale nechtela bych to jinak. Je to prirozeny. Mam tri deti, pubose co ted pujde na stredni, furt posiluje a zere :mrgreen:..pak dalsiho pubose, mentalne postizenyho, to neni uplne sranda ale jeho nevyjimaje vsichni jsme statecni. No a pak nejmladsiho, to je obcas uzlicek nervu ale hodnej kluk, co ma rad zvirata jako ja.
Ja bych si tohle fakt nenechala ujit. Jako jasne, nekdy jsou to smradi a ja lituju, ze je nemuzu vykopnout na mesic ale zaroven vim, ze kdyby jim nekdo chtel ublizit, sezeru ho.
Bejt rodic je proste silny, dechberouci, divoky i nezny, svazujici, sladky i bolavy..tisickrat chces to dite prerazit vejpul a pak udela neco senzacniho a jses na vrcholu blaha. Tezko se to popisuje no..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25496
10.8.21 22:14

U nás těhotenství až na jedno ZT v pohodě. Další dvě děti bez jediného problému a fungovala jsem krásně až do porodu. Po porodu mazec, spánek max. 2 hodiny a to jsem zvládla celý rok, pak už jsem utnula trošku kojení, protože jsem padala vyčerpáním. Za tři měsíce znova těhotná a nanovo.
Super pro mě bylo období, kdy byl syn malý, to jsem vždy vzala kočár a šli jsme na dvě hodiny ven. Pes z toho byl nadšený, syn se vyspal a já měla dvě hodiny celkem pohodu. U dcery už to bylo horší, syn už chtěl chodit a dlouhé procházky padly.
Do 3 let dcery co byl bych řekla celkem záhul. Nedaly se nikam moc dát na hlídání, takže stále s náma. Pak už zvládly nějakou dobu u babičky, ta z nich byla nadšená a my měli chvíli klid. Jak kolem 4 - 5 let dcery už zvládly delší výlety, zámky, zoo, deskové hry, tak je to úplně super.
Spíš si kolikrát říkáme jaký by byl život bez dětí a přijde nám, že by byl nudný, takže jsme za ně moc rádi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1542
10.8.21 22:15

Já jsem maminka relativně krátce. Je to náročné, ale neměnila bych.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat