Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se mít ráda a věřit si?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.9.24 19:56
Chtělo by to umět sama sebe víc poznat a umět se víc pochopit. Jsou věci, které se dostaví, až když člověk na sobě zapracuje. A k tomu dojde až při získání nějakých životních zkušeností. Myslím, že když popisuješ svůj dosavadní život, je úplně logické, že se takhle cítíš. Taky jsem to v původní rodině měla všelijaké, nejstarší holka, služka, a v manželství jsem se díky svojí původní roli cítila podobně. Od jedináčka, vychovaného stylem, ty jsi zázrak, všichni kolem musejí padnout na kolena, jsem snad ani nečekala podporu nějakého svého rozvoje.
Tak nějak jsem se,, zmátořila ", až když děti dospěly. A po rozvodu jsem pochopila, že opravdu nejsem neschopná, hloupá, dobrá jen k tomu, abych pro druhé dělala, co se jim hodí. V nové práci jsem se osvědčila, poznala na koníčku plno nových lidí, našetřila na vlastní bydlení. To, kolik máš přátel, nevypovídá přece o tvojí kvalitě. Já jich taky mám nemnoho a bez lidí, co o mě nestojí nebo co mě zklamali, bez těch se opravdu obejdu.
Půjč si knížku Sedm Tibeťanek a udělej si test. Mě překvapilo, jak na mě výsledek seděl a co všechno jsem se o sobě dozvěděla.
A hlavu vzhůru. Jsi úplně normální sympatická holka, která měla smůlu na lidi v rodině a ve škole. Teď žiješ daleko od původního bydliště a s malými dětmi máš omezený kontakt se světem. To není nic neobvyklého…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.24 20:11
Hezký večer též! 
Na úvod otázka - přečetla jsi honě knížek, co ti tedy ti knihy řekly, zkusila jsi to, jak to fungovalo či nefungovalo?
Jak to vypadá, mluvíš o dvou věcech, naučit se mít ráda a syndrom vyhoření. Ale dá se říct, že obojí se dá řešit podobně, v první řadě by sis měla uvědomit, co všechno jsi v životě dokázala a na co všechno jsi hrdá? Řekl bych, že je toho dost! A pokud to nebude stačit k navození pocitu, že máš dost velkou hodnotu, pak už zbývá asi jediné, dokázat sama sobě, že jsi dobrá. Věci, co běžně děláš, zkusit dělat ještě lépe. Nebo zkusit něco úplně nového, dát si nové cíle - právě tohle je asi nejlepší na pocit vyhoření. Mělo by to být něco, co máš ráda nebo co bys chtěla zkusit a bojíš se toho, protože si předem myslíš, že na to nemáš… no jo, na začátku ti asi nepůjde nic samo od sebe, chce to snahu, píli, vytrvalost. A oni ty výsledky začnou být vidět! To by tě mělo motivovat a začít se více soustředit na činnost samotnou namísto toho přemýšlet o tom, jak si nevěříš atd. . Jednoduchý to není, to ne. Chce to čas. S tím hubnutím, no tak zase, buď si odepřeš to sladké, ale pokud neodepřeš, tak že budeš muset udělat nějaký pohyb. Ono je obojí prospěšné, jen si vybrat! Ale opravdu to chce vydržet! A nebát se tedy! 
Za mě asi tak všechno… jsem zrovna celkem nachlazený, víc toho nejspíš nevyplodím…
Tak hodně zdaru! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.9.24 20:31
Děkuji Vám Všem za hezké a povzbudivé komentáře 
.
Já mám právě problém v tom být i sama se sebou. Myslím to tak, že v hlavě stále někde jsem, každou sekundu nad něčím premyslim- možným i nemožným, starostech, uzkostech, naprosto o Všem a nevím jak to mám vypnout. Např. při procházce jdu a v hlavě se mi honí milion jiných věcí jen ne to, že zrovna jdu.. Přijdu si úplně ztracená, bez života. Žárlím i na manžela (samozřejmě to neprehanim, spíš to v sobě dusím), mám strach jít i sama do toho kina. Prostě jít někam sama. Párkrát jsem to udělala, ale přišla jsem vždycky strašně.. neuvolnene, jak kdybych tam kde zrovna jsem nezapadla, mám ze všeho strach. Přemýšlela jsem, že si zajdu i k doktorce ať mi dá nějaké prášky, ale nechci to touto cestou..
- Citovat
- Upravit
11.9.24 22:25
Na sebelasku a úzkosti mohu doporučit knihy od Louisy Hay - Myšlenky srdce / Miluj svůj život. Autorka vyrostla v nestastnem prostředí, navíc byla jako dítě znásilněna, neměla žádné vzdělání, zila v chudobě a celkově o sobě přemýšlela jako o hloupé, věčně neúspěšné a nebevedome ženě. Postupně ale změnila přístup k sobě. Zmiňuje i nadváhu - jednoduše řečeno je třeba se mít ráda už teď, ne až.. zhubnes, uděláš to či tamto..
Myslím, že na prášky je ještě času dost a to, že to chceš řešit je vlastně skvělý krok vpřed, jak se posunout k psychické pohodě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.24 07:57
Začít se mít ráda a věřit si může být složité, ale malými kroky to lze zvládnout. Zkuste pravidelně praktikovat afirmace, zaměřte se na malé úspěchy a neváhejte hledat podporu u terapeutů nebo podpůrných skupin. S postupem času si začnete více vážit sama sebe a vaše sebevědomí poroste.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.24 08:42
Není to zas tak těžký, každý máme oblasti, kde jsme si jistí více či méně. A pokud si v něčem nevěřešíš, jednoduše předstírej opak.
Lidi si všímaj slabostí, proto musíš působit silnější.
Pak to přijmeš za svý.
Já si třeba celkem věřím v práci, mám toho za sebou dost, mám se o co opřít. Ale ve chvíli, kdy jsem dostala na starosti tým, tak jsem totálně pohořela. Nejdřív jsem chtěla, ať mě všichni hlavně milují, takže nikdo nevěděl, co má pořádně dělat a jaký má být výsledek. Později jsem pochopila, že mě nemusí milovat můj tým, ale hlavně moje vedení. Změnila jsem přístup a začala mít sebe na prvním místě. To mě hodně posunulo.
Takže doporučuju si zpětně uvědomit situace, kdy se ti povedlo něco, na co si na sebe fakt pyšná. Jistě takové jsou. Na těch to zkus stavět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Hezký večer přeji. Obracím se na Vás s dotazem, na který už pár let hledám odpověď.
Začalo to samozřejmě v dětství v rodině. Máma k ničemu, táta nebyl, byla pouze babicka, děda umřel. Zacházení ze strany matky strašný, šikana od dětí, kamarádky skoro žádné. Žádní sourozenci.
V 17ti letech jsem „utekla“ z domu, protože kdybych s ní zůstala, dopadla bych jako nemohoucí de*il(manipulace, vyhrožování, fyzické tresty, totální psychicky nátlak, apod.). Babicka mě ale vždy podržela.
Každopádně momentální situace je taková, že mám manžela 2 malinké děti, bydlím 70km daleko od ní, většinu času trávím doma, žádná kamarádka. Jsem silný ntrovert. A teď k jádru pudla. Už pár let se potýkám se syndromem vyhoření, jen jsem ho vždycky nějak potlacila, kontaktovala jsem pár psychologů, ale žádný neodpověděl.
Mám nacteno hrozně moc knížek, projete snad všechny weby a všude je takřka to stejny.
Můj problém je ten, že si nevěřím a nemám se ráda, sebevědomí, sebeucta, nic.. Odráží se mi to na životě, na vztazích, prostě všude. Řidičák mám a vím, že řídit umím, ale prostě se bojím. Furt přemýšlím nad nějakým nesmysly. Manžel je stále v práci, já doma s dětmi nebo lítám. Hlídání tady pořádně nemám, pouze občas. Kde prosím začít? Musím se z toho dostat, chtěla bych zažít takový ten plnohodnotný život, kdy si budu vážit sama sebe. Přála bych si i zhubnout, ale z nervů mám stále chuť na sladký a snažím se to nahrazovat zdravým, omezovat, ale vždycky skončil v tom stejným koloběhu hroznych uzkostí..
Jak z toho ven? Dekuju mockrát..