Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ja to zkusila, ale nezvladla jsem to. Duvera byla pryč, ale u me tp byl trochu jiny pripad, podvadena jsem byla rok.. Ne kazdy zvladne odpustit. Nekdy je to dobře
@terien píše:
Samozřejmě že to je důležité. Ujel, nic to pro něj neznamenalo tak proč by si druhou šanci nezasloužil, rodina za to přece stojí. Nebo ty můžeš odpřísáhnout že se ti žádná chyba nikdy nestane?
Souhlasím. Taková věc se může přihodit každému a pokud ten dotyčný po té seká latinu a je jinak v tom vztahu vše v pořádku, je zbytečné ničit rodinu. Navíc nikdo nám nezaručí, že nám další partner taktéž nezahne.
Mě můj dnes již manžel taky podvedl, nejsem schopná se s tím srovnat, vztah to poznamenalo hodně, už ho nemiluju a asi ani nikdy nebudu, nevěřím mu a nikdy nebudu a je to prostě v háji… jenže já mám vedle sebe sobce, co se nesnažil nikdy nic napravit… vám bych přála, aby se vám to povedlo, ikdyž si myslím že po nevěře už se to nikdy nesrovná, ta důvěra je prostě pryč, pokud teda člověk není splachovací…
Všechno záleží hlavně na tobě. Neodsuzovala bych ho za to, že se ti přiznal. Já osobně bych o nevěře vědět nechtěla vůbec, pokud bych dotyčného skutečně milovala. Na druhou stranu je lepší, že ses to dověděla právě od něho a ne od někoho jiného. Mě bývalý podvedl a dověděla jsem se to od jeho kamaráda a věř, že to pro mě byla jedna z nejvíce ponižujících situací v životě, protože to znamenalo, že o tom vědí ostatní. Takže, možná bych ocenila to, že sebral koule a řekl ti to sám. Z toho co píšeš, vypadá, že o tebe skutečně stojí, takže bych mu šanci určitě dala. Bylo to „jen“ úlet a jedno uklouznutí nestojí za zničení fungujícího vztahu. Hodně štěstí ![]()
Já bych druhou šanci dala…svého muže miluji, stál by mi za to, abych mu odpustila. Je pro mne vším.
Ano. Mas pocit, že je tvuj životní partner. Chybujeme, jsme lidi. Pokud se z teho dokaže poučit, došlo mu, že ty jsi to co chce. Odpustit za předpokladu, že ty se s tím dokažeš srovnat. Probrat to ted, proč se to stalo atd. Vyříkat si to a nikdy víc uz se k tomu nevracet. Nikdy to nevyčítat, vymazat to. Pokud to dokažeš, tak bych mu odpustila. Ale pokud mas pocit, že to v tobe bude pořád, tak se radeji rozejdete, protože dřív nebo pozdeji vas to dožene…
@Laura215 píše:
Vím, že hodně lidí odsuzuje, když se člověk přizná a hodí to na druhého - já jsem na druhou stranu ráda, že to vím, protože dozvědět se to pak třeba náhodou od někoho jiného, kdy on by celou dobu dělal jako že nic, by bylo ještě bolestnější. Ale uznávám, já osobně bych se k tomu nepřiznala.
Jinak jsme si žili spokojeně, bylo to všechno fajn, rozuměl si, byl to pro mě nejen partner, ale i nejlepší přítel… a pak se můj život najednou z minuty na minutu ztratil kamsi pryč.
Já bych odpustila, dala bych mu druhou šanci (bez výčitek) a snažila se zapomenout. Prostě udělat tlustou čáru.
Jinak moje kamarádka má teorii, že u chlapa, který nevěru tutlá, to většinou není jednorázová záležitost.
@Rolin píše:
Já bych odpustila, dala bych mu druhou šanci (bez výčitek) a snažila se zapomenout. Prostě udělat tlustou čáru.Jinak moje kamarádka má teorii, že u chlapa, který nevěru tutlá, to většinou není jednorázová záležitost.
Tak pod to se můžu podepsat
Na tohle ti užitečnou odpověď nikdo nedá, protože každý mluví sám za sebe. Ty musíš dojít k tomu, jestli dokážeš nejen odpustit, ale posléze za nevěru netrestat.
A při rozhodování přihlédni k tomu, že nikdo nikdy neví, co se jemu samotnému taky může jednou semlít.
Pred par lety bych ti napsala, ze jednorazovy ulet se da odpustit a jeste bych mu tleskala za uprimnost.
Ted jediny duvod pro pokus o zachovani partnerstvi vidim, pokud jsou ve vztahu deti.
On ti ublizil dvakrat, jednou, kdyz te podvedl a podruhe, kdyz si to nezvladnul nechat pro sebe.
Priznani, to je takovy test. Mozna ne vedomy, ale vyplyne z toho, ze jsi ochotna prekousnout neveru. A to pro nej muze znamenat bud to, ze te bude do konce zivota obdivovat za tvou toleranci. A nebo se priste nemusi zas tak hlidat, protoze kdyby to prasklo, tak kdyz jsi odpustila poprve, tak proc ne podruhe. No a kdyz vezmu v potaz muzskou logiku…
Ja osobne bych rozdelila zivoty, majetky a sla dal.
@Laura215 Nečetla jsem vše, ale tady je moje zkušenost. Tímto se omlouvám za anonym, snad je pochopitelný.
Byla jsem těhotná a krátce po svatbě, když mě manžel pod vlivem alkoholu podvedl. Tak nějak jsem „poznala“, že je něco jinak (ani ne z jeho chování jako z mého pocitu) a tak jsem se zeptala přímo. Přiznal to. Bylo to, jako by mi probodl srdce.
Omlouval se, litoval toho, dlouhou dobu repektoval moje „nálady“, kdy jsem občas vyjížděla kvůli nesmyslu nebo se zhroutila a začla brečet - jen tak při reklamě, při čtení apod. Snažil se hýčkat a tak podobně. Když se na to podívám zpětně, tak by bylo pro oba psychicky jednodužší, kdyby jsme šli od sebe.
Ale vydželi jsme, řešili jsme, odpustila jsem. Nezapomenu, ale už se z toho nehroutím.
Občas si rýpnu. ![]()
Věřím? - No, moc ne. Občas to ve mě hlodá, když jde na pařbu nebo někam na víkend. Ale snažím se věřit tomu, že to byla chyba a že by to úmyslně už nikdy neudělal.
Mám ho ráda? - Asi ano. Neumím si představit budoucnost bez něj.
Bolí to? - Už asi ne. Jako někdy si vzpomenu, ale už mě to nebodá do srdce. Někdy je mi z toho smutno, někdy hořko. Ale když se na to podívám v globálu, jsem s tím smířená a jede se dál. ![]()
Už je to 11 let.
@Laura215
Nevěru neuznávám, ani nevím, jestli bych manželovi dokázala odpustit. Pokud tě
tvůj manžel podvedl a ještě ti to vyklopil, tak udělal velkou chybu. Měl si s tím žít pěkně sám. To by byl pro něj trest za nevěru. Když už to potřeboval někomu říkat, měl si najít na ten účel třeba psychologa, nebo faráře, ale co jako čekal
od toho, když to řekne manželce?!
Jestli dát druhou šanci, to je otázka. Záleží na tom, jestli to je chlap, který za to stojí. ![]()
Zakladatelko, rozhodni podle svého srdce, na takovou situaci bych si nechodila pro radu někam jinam. Ty ho znáš nejlíp a ty taky musíš vědět, jestli mu odpustis, či ne.