Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ještě bych udělala jednu věc. Dala bych mu druhou šanci. Ale čtyři měsíce bych s ním neměla sex ani žádné intimnosti a pak by musel povinně na test HIV.
@Meha Jenže život se nežije podle wikiny. Docela mi tam chybí sex za penize a nebo to podle wiki není nevěra, ale jen jistý druh obchodní smlouvy?
. Každý má ty hranice pro nevěru někde jinde. Jinou ti, kteří na téma nevěry pouze teoretizují a jsou ve svých názorech někdy hodně radikalní, jinou kteří si tím skutečně prošli a přesto dokázali ustát a zůstat ve vztahu, jinou ti, kteří to neustáli a nevěra byla u nich začátkem konce.
Já bych se opravdu zajímal především proč měl tu potřebu. Svádět to na alkohol je přízemní, ten pouze posouvá hranice, ale určitě primárně nezpůsobuje nevěru. To by potom všichni opilí museli být nevěrní. A někdy je pro podvedeného těžké si přiznat, ze za partnerovu nevěru nese i svůj podíl viny. A někdy taky je „podvedený“ docela rád, že byl podvedený a všechna vina za rozpad vztahu půjde jen na partnera, protože „podvedený“ je slaboch a alibista.
@Laura215 píše:
Dobrý den. Píšu sem proto, že bych se potřebovala vyzpovídat (nemám to komu říct) a asi i požádat o radu. O co jde - partner se mi po 6letech vztahu před pár dny přiznal, že mi byl nedávno nevěrný. Byl tenkrát opilý a prý nevěděl, co dělá. Řekl mi to prý proto, že měl hrozné výčitky a nemohl to dál tajit. Brečel při tom, říkal jak toho strašně lituje. Pro mě to byla šílená rána… Bolí mě to hrozně moc. V tomhle jsem mu vždycky 100% důvěřovala. A vůbec nevím, co dělat - dát nebo nedat druhou šanci? On mě prosí o odpuštění, když jsem se s ním jednou sešla, viděla jsem, jak je na dně (ale to já taky). Máme společný byt, tak jsem teď u rodičů, ale nemůže to takhle být věčně - do práce musím dojíždět strašně daleko. Nevím, jak bych to vyřešila třeba s bydlením, vše jsme kupovali na půl. Věřím, že by mě tam nechal bydlet, ale nedokážu si představit, být tam sama, v prázdném bytě, kde nikdo nečeká, celé dlouhé dny i noci… Z toho by mi asi hráblo. Vůbec nevím, co dál. Chybí mi, vidím, jak se tím taky trápí, jak se kaje, snaží se to „napravit“ - i když to samozřejmě nejde, ale pořád mám před očima tu představu. Na jednu stranu ho chci zpět, chci věřit, že to prostě v tu chvíli „nebyl“ on, ale na druhou stranu si říkám, jestli se za takovouhle zradu druhé šance vůbec dávají. Odpustily byste? Zkusily byste to znovu? Daly byste druhou a poslední šanci? Popř. pokud jste to některá zažila, jaký pak byl ten vztah? Dá se na to zapomenout, nebo spíš na to přestat myslet? Už opravdu nevím kudy kam, jde mi z toho hlava kolem… Děkuji všem, L.
osobně bych šanci nedala - potřeboval ulevit svému svědomí, tak se Ti svěřila vše pošlapal.. kdyby byl co proto, popere se s tim sám ![]()
@LittleBoy Já jsem jen reagovala na Tvoje teoretizování co je nevěra, sex za peníze se může určitě zahrnout pod bod 1.
Ty jsi napsal, že jednorázový úlet popsaný zakladatelkou nevnímáš jako nevěru.
Tak co to podle Tebe tedy bylo?
Důvody nevěry z mého hlediska nejsou pro samotné pojmenování toho aktu podstatné.
@Meha píše:
@LittleBoy Já jsem jen reagovala na Tvoje teoretizování co je nevěra, sex za peníze se může určitě zahrnout pod bod 1.
Ty jsi napsal, že jednorázový úlet popsaný zakladatelkou nevnímáš jako nevěru.
Tak co to podle Tebe tedy bylo?Důvody nevěry z mého hlediska nejsou pro samotné pojmenování toho aktu podstatné.
No, já Ti teda nevím, ale opakované návštěvy nevěstinců mi na bod 1. „Mimomanželský kontakt – jednorázová, primárně sexuální záležitost, často nahodilá, obvykle s nízkou emocionální vazbou.“ tedy moc nesedí. Tady nemůže být o jedno rázovosti a ani nahodilosti ani řeč.
Já prostě po životních zkušenostech kterými jsem společně s parnerkou za ty roky prošel za nevěru považuji především citovou vazbu na někoho jiného než oficiálního partnera. Toto je pro další udržení vztahu daleko nebezpečnější než jednorázový úlet o kterém se nemá „podvedený“ partner vůbec dovědět, tedy pokud se na něj cíleně nezeptá. Potom záleží na charakteru „podvádějícího“ jestli se k tomu přizná. Lež v tomto případě neberu jako ohleduplnost vůči partnerovi. V mém případě by tenkrát i nyní byla především lež ze strany partnerky důvodem k ukončení vztahu.
@Laura215
Nevěra se dá odpustit. Co bych ale odpouštěl těžce, tak to, že to na tebe hodil. Nevím bejt s takovým slabochem..
Chlap má bejt i oporou a ochranou. Když si někde bokem vrzne a pak jí to vykecá, tak tuhle roli neplní. Jasně zrada vztahu atp, ale hlavně jí hodí takovýhodle špeka.
To je furt to samý kolem dokola, dobrej šéf seračky zhora do určité míry zadržuje, místo aby je kydal na své podřízené, dobrej táta svoje děti taky do určité míry blokuje před světem, dobrej partner svoje trouble, který si zavinil sám díky neposednýmu poklopci na svou partnerku nehodí. To z nich právě dělá šéfy, táty, partnery.
Chlap se přizná jedině tehdy, když chce vztah ukončit nebo není nějak šťastný, nebo našel něco lepšího. Také jsem byla s jiným na kávě, tížilo mě svědomí, měla jsem slzy a chlap mi odpustil, s dalším už jsem byla v posteli. Podvědomě jsem byla nešťastná a s partnerem být nechtěla, ale nějak jsem si to ani neuvědomovala. Už i ta káva byla začátkem konce toho vztahu. Neuměla jsem se s tím smířit. Myslím že i zakladatelčin partner není šťastný, a tímhle chce aby se vztah nějak posunul, nebo on ani neví, hodil to totiž na partnerku. Neodpouštěla bych, těžko se radí, ale je to lepší neodpustit a nechat partnera se snažit… znovu partnerku nějak získat a hodně těžce… ten vztah už se posouvá vlastně do jiné roviny… swingers party, trojky atd. už mu vlastně jedna nestačí.
Navíc tím že jí to řekl svolil i k tomu, že ona si užívat taky může, nebo i když nesvolil, může si pak myslet, že ho taky podvede a tím si očistí i on svědomí, je to už jiná rovina prostě
já bych si asi začala užívat taky… nic toho chlapa netrápí, prostě si užil, nechal se a nechá se zase
@KalamityJohn píše:
Chlap má bejt i oporou a ochranou. Když si někde bokem vrzne a pak jí to vykecá, tak tuhle roli neplní. Jasně zrada vztahu atp, ale hlavně jí hodí takovýhodle špeka.To je furt to samý kolem dokola, dobrej šéf seračky zhora do určité míry zadržuje, místo aby je kydal na své podřízené, dobrej táta svoje děti taky do určité míry blokuje před světem, dobrej partner svoje trouble, který si zavinil sám díky neposednýmu poklopci na svou partnerku nehodí. To z nich právě dělá šéfy, táty, partnery.
@Rolin píše:
Zajímalo by mě, proč si řada lidí myslí, že člověk, který zatajil nevěru (bez ohledu na to, jestli se později přiznal pod tlakem okolností), to udělal proto, že se ohlížel na city své podvedené partnerky, a že je vlastně tak nějak morálně na výši, než ten, který se partnerce přiznal hned. Asi si holt každý pod označením srab a zbabělec představujeme něco jiného.
je to spis opacne, kdyz za ni jde a zcistajasna to vybali, tak mu je zcela jasne, jak strasne moc ublizi. To z nej dela spatneho, ne z tech zatloukajicich nejake dobrosrdecne hrdiny.
@Bibi239 píše:
je to spis opacne, kdyz za ni jde a zcistajasna to vybali, tak mu je zcela jasne, jak strasne moc ublizi. To z nej dela spatneho, ne z tech zatloukajicich nejake dobrosrdecne hrdiny.
Toť celý princip.. Nechápu jak někdo v dobrovolném přiznání spatřuje polehčující okolnost. Když partnerku miluju, tak jí přece neublížím tím, že jí řeknu, že jsem zahnul..
@Honza 12 píše:
Toť celý princip.. Nechápu jak někdo v dobrovolném přiznání spatřuje polehčující okolnost. Když partnerku miluju, tak jí přece neublížím tím, že jí řeknu, že jsem zahnul..
souhlasím, je povinnost toho kdo takto zradil to ututlat a netrápit partnera..
Ja nevim, podle me to neni tak cernobile, jak to hodne lidi, a i tady nekteri v diskuzi, vnima a nejsou na to jasny odpovedi. Myslim, ze nekdy nevera muze nastartovat umirajici vztah, jindy ho zas uplne zadusit. Taky je rozdil, jestli je to nevera - jako jednorazova zalezitost, ktera je ciste eroticka a nebo jestli jde o paralalelni vztah a o city, proste je tam hodne scenaru a co si z toho ty dva vezmou, je uz jenom na nich. Jasne, ze nikd nechce, aby mu partner byl neverny, nebo skoro nikdo:-) Ale, ze by se to nedalo snadno odpustit, nebo se to muselo rict, v kazdym pripade, to si nemyslim.