Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsou svátky „mrtvých“. Máte někoho, kdo vám OPRAVDU chybí? Mě letos odešel táta a pořád jsem se s tím nevyrovnala. Asi by bylo fajn dát těm našim zesnulým znova sbohem.
Tak za mě: Sbohem táto, moc nám chybíš a doufám, že je ti „tam“ dobře. Milujeme tě i když tu nejsi.
Ano, vzpomínám a na hřbitov chodím. naši předkové věděli, proč takový svátek drží ![]()
Skoro me to rozplakalo..
smutne a dojemne. myslim, ze je dulezite, abychom vzpominali s laskou na ty co uz nejsou mezi nami. ja budu letos vzpominat a zapalim svicku za nenarozene deti, v dubnu jsem sama prisla spontannim potratem v rannem tehotenstvi o detatko. ![]()
Příspěvek upraven 01.11.12 v 00:47
Bylo mi osum, když mi umřela maminka. Je to už 23 let a stále to bolí. Ano vzpomínám a stále to bolí. Chybí mi moc. Dnes už mám malou holčičku a ta nikdy nepozná svoji skvělou babičku. Jistě by byla maminka moc šťastná. Snad nás tam se shora všechny vidí a věřím, že jednou se zase všichni setkáme.
Vzpomínám na tátu
Je to už 2 a pul roku a stále chybí hodně. Mám i deníček. Ach jooo
Je to smutné
i na mimi první vzpomínám.
U nás je to hodně živé, táta umřel před měsícem při dopravní autonehodě, takže zbytečně a já se tenhle svátek asi pokusím zazdít…Protože nejvíc mě týrá, že jsem 150 km daleko a nemůžu ani na tom místě zapálit svíčku.
Bohuzel taky patrim mezi ty, co prisli o nekoho blizkeho
Chybi mi bratr a babicka.
Letos mi umřel táta, svého vnoučka viděl vyrůstat jen čtyři měsíce. Taky na babičku s dědou a strýce budu vzpomínat a zapálím svíčku.
Zítra půjdu zapálit svíčku na hrob své prababičky. Je mi líto, že nemohla poznat mého přítele ani naše miminko. Vzpomínám na ní často a přestože jsem se s její ztrátou už vyrovnala, říct jí na hřbitově co je nového je pořád těžké.
Ano. Na konci srpna mi umřel děda…
Pár dnů před tím jsem s ním mluvila po telefonu, ještě říkal, že se přijedou podívat na naši nejmenší novorozenou…už ji neviděl ![]()
Bolí to moc, ač měl dost let a „dalo se to čekat“ o to víc to bolí…
Vzpomínám na dědu, vzpomínám na babičku, která zemřela před několika měsíci, vzpomínam na svojí kamarádku, která odešla hodně mladá a vzpomínám i na svého milovaného parťáka psa se kterým jsem vyrůstala.. ale vzpomínám celoročně nepotřebuju kalendářně určený den, protože to beru tak, že pokud chci někomu udělat něco dobrého tak ale za života po smrti už to nemá moc významu.
Dušičky jsou zvláštní den kdy by se měla „sejít“ rodina a přátelé takže i já půjdu zapálit svíčku a položit věneček až se mi tahle pohřební turistika protiví.
Tak já vzpomínám pořád, na hřbitovy ve městě jsem už šla včera, ty návaly tam moc nedávám…na vesnici půjdu o víkendu.
Nejvíc mi chybí moje prababička, která byla uplně úžasná, byl to tmel rodiny, umřela v nedožitých 104 letech což je úžasný ale i tak…mrzí mě že se „minula“ s mým nynějším manželem, vím že by z něj byla nadšená…taky chodím na hrob babičky z taťkové strany, ta umřela když mi bylo 12, taky by bylo spousta věcí jinak kdyby tu byla…no a pak navštěvujeme hrob babičky manžela, která umřela dva roky zpátky a přesně rok po její smrti se nám do rodiny narodila neteř…
Děsím se toho až odejde někdo další… ![]()
Jinak na hřbitov nosím víc svíček a dávám je i na hroby, kde nic není a nikdo se o ně nestará, je mi to líto ![]()
Vzpomínám…mám tam nahoře těch dušiček požehnaně..doufám, že se jednou sejdeme.
@evick2 Mé mámě se taky pohřební turistika protiví. Říká přesně co ty, že nepotřebuje určený den aby šla na hrob. Výsledek? Rok utekl a nebyla tam ani jednou. V dnešní uspěchané době, se lehce stane, že si člověk za celý rok nenajde čas na to, aby zašel na hřbitov. Myslím si, že je dobré, mít ten den napsaný v kalendáři. Je to něco, co mi naplánoval někdo jiný, nemůžu na to zapomenout a vím to s dostatečným předstihem, abych se podle toho zařídila. ![]()
@Lynette píše:
@evick2 Mé mámě se taky pohřební turistika protiví. Říká přesně co ty, že nepotřebuje určený den aby šla na hrob. Výsledek? Rok utekl a nebyla tam ani jednou. V dnešní uspěchané době, se lehce stane, že si člověk za celý rok nenajde čas na to, aby zašel na hřbitov. Myslím si, že je dobré, mít ten den napsaný v kalendáři. Je to něco, co mi naplánoval někdo jiný, nemůžu na to zapomenout a vím to s dostatečným předstihem, abych se podle toho zařídila.
tchyně to mají stejně…
má hrob maminky kousek od baráku (ani ne pět minut) a nejde tam celý rok. Najednou před dušičkama se zblázní a vyšle švagrovou, at to tam zkulturní…ale na hrobě nebyla sama dlouhé léta