Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Je moje výchova příliš tvrdá?
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.7.16 19:28
@Jitusee píše:
@sagina a co potom, das ji stopku? Neber to jako rypani, fakt me to zajímá kam az benevolence maminky s jinou vizi sahá
hele, nevím, proto jsem ráda, že to nemusím řešit. ale upřímně - pírcing stejně nevyřešíš. nezaplatíš holce odborné píchnutí sterilním nástrojem v hygienických podmínkách, píchne jí to doma kamarádka jehlou opálenou nad plamenem nebo vymáčenou v alkoholu (v lepším případě, ostatně, tak to bývalo už před třiceti lety, co pamatuji ze svého dětství). u tetování doufám, že bych to ukecala na nějakou náhražku, přinejhorším bych svolila s malým tetováním na nenápadném místě. ALE v praxi to samozřejmě může být jinak, nedělám si iluze, že když se bude chtít patnáctiletá holka dostat k tetování, že se k němu nedostane. nicméně katastrofy řeším, až když nastanou, ono zkušenost mě naučila, že pak se otevírají i možnosti, které mě do té doby ani nenapadly a dá se lépe najít kompromis.
ono teoreticky dítěti člověk může zakázat téměř cokoli. prakticky pak dítě stejně může hledat cestu, jak svého dosáhnout, zejména v období, když už se z dítěti stává dospívající a může to být pro něj rizikovější, než kdyby rodič místo zakazování se snažil společně s dítětem najít nějaké řešení, které by bylo kompromisní nebo alespoň minimalizovalo případná rizika 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.7.16 19:50
@ireeenka píše:
Nejsem matka starší dcery, ale naprosto tě chápu, tvoje představy o životě náctileté dcery nejsou nijak mimo, bohužel si ale musíš vybrat, jestli chceš mít takovou a takovou dceru (tedy bohužel jen navenek, uvnitř si stejně bude dělat, co chce) anebo jestli chcete mít spolu dobrý vztah a jestli bude mít dobrý vztah ona sama k sobě. Já jsem si vybrala to druhé a učím se.
Doporučuji knihu Výchova bez poražených, dost mi v tomhle otevřela oči a taky si člověk vzpomene, jak to sám v tom věku prožíval. Autor metody zjistil, že revolta v pubertě není zákonitá, ale že ji my „autority“ vyvoláme svým předchozím chováním
Po pravdě řečeno kdybych si měla vybrat mezi spokojenou dcerou s olámanými duhovými nehty a melírem, která se mi přijde svěřit, když má malér a navenek slušnou slečnou, která dělá maléry za mými zády, tak beru možnost a).
Jsou samozřejmě submisivní děti, které se přizpůsobí, ale ve prospěch sebevědomí to asi nehraje
Tak to je krásná věta, se kterou nezbývá než souhlasit. 
- Citovat
- Upravit
21.7.16 20:58
@Jitusee píše:
@Kelsey tak mezi dítětem, ktere mam jako rodič vychovat a dejte tomu životním partnerem je prece markantní rozdíl.
Dam příklad : Ditko budu limitovat večerní vycházkou. Pokud mou důvěru nezklame a nebude me obsirat, přestanu ho limitovat časem a budu důvěřovat nebo úsudku kdy prijit.
Trosku to překrucujes a chytas za slovo
Není, protože tvé dítě bude jednou taky partnerem. Ano, dítě musí v rodiči vidět autoritu, zatímco partner ne, ale rozhodně ho nechceš učit lásce či důvěře za zásluhu. Ono je to oblíbené a velmi jednoduché k tomu takhle přistupovat, ale že by to byla ta nejlepší cesta…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.16 21:00
@kotýsek píše:
@Nimie
Jedno vím, že s vašimi názory se neshodnu, vymýšlíte vyloženě konspirační teorie
To není konspirační teorie, akorát popis praxe. To je jako tvrdit, že záškoláctví a drogy jsou konspirační teorie, fakt není, existuje to, děje se to, jen někdo před tím zavírá oči a někdo ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.16 21:06
@Anonymní píše:
@Nimie tak zrovna tobě jsem se snažila odpovědět snad nejvíc. nevím, jak staré máš děti máš ty, hodně podle mého názoru čerpáš z vlastní zkušenosti. Ale moje dcera není ty, ani já, naopak je v plnění povinností úplně jiná než já a třeba tvoje pocity mohou(ale nemusí) být podobné těm jejím. Ve školní rok to bylo tak jak jsem psala v úvodním příspěvku. Teď to chci změnit, založila jsem diskuzi. Jsou prázdniny, vše je volnější. jak večerka, tak to, že byla svatba… i ve školním roce, když je nějaká akce, oslava, taky nejde striktně spát v 9. to vše se mi do úvodního příspěvku nevešlo. taky tě odkážu na tu stranu 13. tam to snad popisuji jasněji. o sexu normálně mluvíme. ptá se mě na různé věci, například před třemi lety: „co je to nadržená panička“… zkus vyhledat příspěvky od Honzy 12, ten se také na to myslím ptalobecně: pořád se zde objevují komentáře, že z ní nemůže vyrůst samostatná bytost, to je trochu brzy hodnotit, je jí 14, né 20. holky, je to váš názor, který prostě nesdílím. myslím, že se snažíme obě. Pokud napíšu, že s ní normálně mluví, objeví se stejně pochyby o tom, jestli nelžu(nebo si to nenalhávám). když napíšu, že dceři neva, že ten telefon dá do kuchyně, nakonec to vlastně dělá, aby měla klid. Nevím, jakto máte s čtením příspěvků vy, ale třeba já pokud sleduji diskuzi, čtu i příspěvky jiných. někdy jsem nechápala, proč zakladatelka nereaguje na některé komentáře… sama to zažívám, prostě je vás víc a já mám jen jedny ruce a než napíšu jeden příspěvek, dalších 5 přibyde. Manžel se směje, že nemáme co robit
Ano, snažila jsi se mi odpovědět, ale aniž by sis vůbec ten příspěvek přečetla. Snažila jsem se ti vysvětlit, že stanovuješ hranice na základě relativně nelogické představy (až ti bude 15…) a při tom tvrdíš, že dcera zná tvé důvody, proč jí nedovolíš se líčit nebo nosit podpatky. Tak se zeptám tedy ještě jednou - když tvrdíš, že na to má ještě dost času a nechceš aby vypadala ještě starší než teď vypadá, tak skutečně upřímně věříš tomu, že 15 narozeninami to najednou začne být v pořádku? Proč zrovna 15? Proč ne 13 nebo naopak 18? Chápeš? A to není o individuálních charakteristikách konkrétního jedince, to je o tom, že průměrně inteligentní dítě tenhle nesmysl vidí a i proto o to víc trucuje.
Ono je to jako všech oblíbené sliby „od 18 můžeš… od 20 můžeš… až budeš bydlet sám/a, tak můžeš…“. Ve chvíli, kdy rodič stanovuje pravidla, která nemají reálné opodstatnění, tak má dítě o to víc touhu trucovat, protože vidí, že rodič se chová nelogicky a cítí, že mantinely nastavuje ne pro to, aby to nějak fungovalo a něco dítě naučilo, ale protože chce cítit jakousi nadvládu.
Čekala jsem, že to pochopíš už z prvního příspěvku přinejmenším pokud zkusíš odpovědět na ty položené otázky. Ty ses bohužel chytla něčeho úplně jiného…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.16 21:08
@Nimie Zacina mi trosku vadit, ze tvůj názor tady jedes dokola jako mantru. Pro me můj partner je,,hotovy produkt "kdežto dítě je někdo kdo si ještě osobnost formuje -i za me asistence. Od toho sem rodič! Vůbec nevím proč tady zminujes nějakou lásku za zásluhu, o tom tady nepadla řec? Ale ano, pokud se bavíme o dospívajícím jedinci zkoušícim meze tak toho důvěře za zásluhu učit chci a budu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.16 21:10
@Nimie s tebou je veškerý pokus o debatu marný, protože ty ses hluboce přesvědčena, ze ses posel pravdy a nic kolem není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.16 21:12
@Nimie možná by pomohlo, kdybys v diskuzích o rodičovství na úvod uvedla- děti sice nemám, ale…Prostě zkušenosti rodičovství nejsou zkušenosti z dětství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.16 21:14
@Anonymní píše:Že s tím bude problém lze poznat už u 6ti letého dítěte, které k tomu není dostatečně vedeno, natož u 14 leté slečny. Řešit to ve 20, kdy holčina má být schopna se o sebe postarat, zvládnout domácnost, školu, práci, partnera, případně se připravovat na dítě, mi připadá mírně pozdě. A důvod proč to tady bylo zmíněno je ten, že se to zkrátka děje. Velmi často jsou to prostě stále děti, které ve chvíli, kdy už by dávno měli myslet na něco jiného, teprve přichází na to, co je to být dospělým zodpovědným člověkem. A ono to nepříjde hned.
obecně: pořád se zde objevují komentáře, že z ní nemůže vyrůst samostatná bytost, to je trochu brzy hodnotit, je jí 14, né 20. holky, je to váš názor, který prostě nesdílím.
Koukni na to, co popisuješ… píšeš, že si není schopna utřídit čas, takže to musíš korigovat ty a tudíž ani nesmí projevit svůj skutečný charakter a nějak na něm zapracovat. Pro začátek zkus fakt popřemýšlet nad tím, že bys přešla na systém namátkové kontroly nebo kontroly POKUD je problém. A neřeš jaká je, nepředěláš jí, prostě dej termín a ignoruj kdy to dělá a jak to dělá, protože potom jsi nesplnila ani svůj vlastní slib, tak jak to můžeš čekat po dítěti… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.16 21:15
@Jitusee píše:
@Nimie s tebou je veškerý pokus o debatu marný, protože ty ses hluboce přesvědčena, ze ses posel pravdy a nic kolem není.
Z čeho tak usuzuješ?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.7.16 21:15
@Nimie nevím, proč TATO hranice 
nejspíš proto, že se mě ptala už jako 10letá bylo to „daleko“, nepřemýšlela jsem nad tím, že to bude pro někoho jiného než pro ni takový problém. možná tím, že já sama jsem se mohla malovat cca od 15
všechno se mění, i názory… nevidím ani tom nic špatného, zlého a nelogického.
moc nerozumím tomu, že ty to bereš tak striktně
- Citovat
- Upravit
21.7.16 21:16
@matkabagristy Nemá děti? Teda pro me tohle nikdy nebylo směrodatný.. Ale pokud tady někdo v diskuzi o výchově všem uděluje poučky z otocky bez jakékoliv tolerance k názoru jiných, které uz ve výchově jaksi jedou.. Pak je to teda úsměvný 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.7.16 21:16
@matkabagristy píše:
@Nimie možná by pomohlo, kdybys v diskuzích o rodičovství na úvod uvedla- děti sice nemám, ale…Prostě zkušenosti rodičovství nejsou zkušenosti z dětství.
toto mě celkem zajímá 
- Citovat
- Upravit
21.7.16 21:18
@Nimie tak si to po sobě přečti. Ty si furt jedes svoje a názory ostatních které se ti nelíbí naprosto bezkompromisně metes ze stolu a,,uvádís je na pravou míru ".
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.16 21:22
@matkabagristy píše:
@Nimie možná by pomohlo, kdybys v diskuzích o rodičovství na úvod uvedla- děti sice nemám, ale…Prostě zkušenosti rodičovství nejsou zkušenosti z dětství.
Jak si přejete má paní [hluboce_se_klanici_smajlik]. Vlastní děti nemám, ale vychovala jsem svou o hodně mladší sestru, absolvovala jsem většinu jejích třídních schůzek a schůzek s učiteli na základce, mám za sebou speciální pedagogiku a jistou zkušenost s postiženými dětmi, mám za sebou stručnější studium psychologie a vzhledem k tomu, že v příbuzenstvu je hodně lékařů zaměřených na děti, tak se v tom celý život pohybuji, setkávám se s konkrétními případy a vzhledem k zájmu o téma jsem pomáhala řešit problémy s dětmi u několika kamarádek. A ano, navíc si stále ještě pamatuju svoje vlastní pocity a potíže, pamatuju si každou konverzaci s psycholožkami a ze starající se starší sestry jsem zatím volně přešla do starající se tety, ke které se děti s nadšením vracejí. Ano, mám se straaaaašně moc co učit, ale to každý člověk dokud neumře a řekla bych, že stále mám velmi slušný základ přinejmenším na vyjádření názoru 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
